Profesor Zdeněk Zadák a jeho krásných osmdesát

V tomto roce se dožívá významného životního jubilea prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., zakladatel Kliniky gerontologické a metabolické v Hradci Králové.

Profesor Zadák pochází z jižních Čech – narodil se roku 1937 ve Zbytinách u Prachatic. Lékařská studia ukončil promocí na LF UK v Hradci Králové. V letech 1961 až 1966 působil jako vojenský lékař zprvu v Českých Budějovicích, později v Jindřichově Hradci. V období let 1967 a 1970 pracoval v izotopové laboratoři Vojenské lékařské akademie (VLA) v Hradci Králové, kde studoval lékařskou problematiku jaderných nehod a nemoci z ozáření. V letech 1965 až 1970 studoval při zaměstnání Přírodovědeckou fakultu UK, ale v období přípravy závěrečné diplomové práce mu bylo studium ukončeno vzhledem k jeho postojům v roce 1968. V období 1966 až 1983 byl odborným asistentem ve Vojenském lékařském výzkumném a doškolovacím ústavu v Hradci Králové. Roku 1976 založil na II. interní klinice FN v Hradci Králové metabolickou jednotku intenzivní péče, kterou vedl až do roku 1991. V roce 1991 se stává přednostou Kliniky gerontologické a metabolické, kterou založil a která je první klinikou tohoto typu v České republice.

Aktivity profesora Zadáka jsou obdivuhodné. Vedle postgraduálních školení, odborných atestací I. a II. stupně, habilitačních prací a obhájení vědeckých hodností založil v roce 1970 lipidovou poradnu při II. interní klinice FN v Hradci Králové, v roce 1976 metabolickou jednotku zaměřenou na umělou výživu, v roce 1980 zahájil aktivní činnost v komisi pro aterosklerózu a v komisi pro metabolismus a výživu při patofyziologické společnosti ČLS JEP. V roce 1988 založil Českou společnost pro parenterální a enterální výživu (nyní Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče), jejímž byl předsedou v letech 1988–2002. Od roku 2003 je čestným předsedou Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče (SKVIMP). Profesorem pro obor vnitřního lékařství byl jmenován roku 1994. V letech 1991–2003 byl členem Interní grantové agentury (IGA) Ministerstva zdravotnictví. Je členem mnoha redakčních rad odborných medicínských časopisů doma i v zahraničí, např. Clinical nutrition v Londýně a Nutrition v New Yorku. Byl opakovaně na zahraničních studijních pobytech, opakovaně působil v Royal University Hospital v Liverpoolu. Organizoval 18 sjezdů s mezinárodní účastí. Autorská a spoluautorská činnost představuje více než dvě stě publikací v domácí a zahraniční literatuře. Mezi jeho nejvýznamnější vědecké výsledky patří mimo jiné spoluautorství a realizace přípravků pro umělou výživu, vývoj série aminokyselinových roztoků a tukových emulzí. Je autorem a spoluautorem řady patentů a průmyslových vzorů. V roce 1998 se stal členem konzilia bývalého prezidenta republiky, je členem poradního sboru Academiae Medicae Pragensis a členem skupiny Vědecké rady MZ ČR. Je zakladatelem a zřizovatelem Nadace pro rozvoj v oblasti metabolismu, výživy a gerontologie, založené v roce 1997. Byl mnohokráte oceněn doma i v zahraničí. V současné době vedle bohatých klinických a učitelských aktivit prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., vede Centrum pro výzkum a vývoj Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty UK v Hradci Králové.

Je ženatý, jeho dcera je rovněž lékařkou.

Laudatio panu profesorovi

Oslavy svých narozenin bytostně nemá rád…

S respektováním tohoto osobního postoje si dovolujeme citovat a komentovat několik výroků, které máme s osobou prof. Zdeňka Zadáka spojené. Některé jsou jeho vlastní, některé on sám cituje, ale pro nás a pro řadu našich kolegů, jak si občas připomínáme, jsou s osobou prof. Zadáka svázány. Určitě stojí za zdůraznění jeho názor na odpočinek. Na cílený dotaz o odpočinku odpovídá, že ani neví, jestli potřebuje zvláštním způsobem odpočívat. Vždyť přechod z práce na jednom odborném tématu na jiné či jiný druh četby je vlastně určitou relaxací a prevencí únavy.

Prof. Zdeněk Zadák je především lékař. Ve své metabolické ambulanci bedlivě pátrá u svých diabetických pacientů po „hodinkovém rytmu“ jako projevu diabetické vegetativní neuropatie a každý poučený mladý lékař si k velké vizitě problém diabetické neuropatie připravoval. Ohromnou zásluhou prof. Zadáka při budování gerontologické a metabolické kliniky, což jsme si jako mladí lékaři uvědomovali, byly neomezované možnosti v zavádění nových metod intenzivní péče a umožnění léčby stavů, které i dnes patří v rámci intenzivní medicíny mezi výjimečně náročné. A tak při léčbě akutních stavů v mezních situacích, na které neexistovaly doporučené postupy, byl často připomínán postup „zkus a oprav“. Znamená to pečlivé monitorování stavu pacienta, zvolení léčebného postupu v opatrných krocích a sledování, zda je postup účinný, a podle reakce nemocného organismu následuje úprava postupu. Názorným příkladem je tekutinová léčba šoku, jejíž míra je dodnes diskutovaným tématem. Metoda „zkus a oprav“ není totéž jako „pokus – omyl“, kterou spíše vnímáme jako neodborné zacházení s problémem, s absencí hlubší teoretické přípravy. Přes všechna oficiální ohodnocení zní z úst prof. Zadáka věrohodně toto prohlášení: „Ocenění mé klinické práce jednotlivými nemocnými a pacientskou veřejností pokládám za srovnatelné s poctami akademického charakteru.“

Jako učitel a examinátor patří prof. Zadák mezi přísné. Kdo se připravuje na atestaci z klinické výživy a intenzivní metabolické péče, ten bez znalosti „Amadoriho přesmyku“ a „Somogyiho efektu“ neprojde.

Z výroků, které by prof. Zadáka charakterizovaly jako přednostu a vedoucího pracovníka, nutno připomenout, že „otěže můžou být hedvábné či železné, špatné je, když nejsou žádné“. Můžu dodat, že jeho otěže byly hedvábné a pevné. Dále často říká, že „nejlepším státním zřízením je osvícenská monarchie“. Tým spolupracovníků jsou „melody boys“ a dělí se na „tažné“ a „chovné“, podle zásluhy na provozu a rozvoji pracoviště. Je-li již někdo dostatečně zkušený a může zastoupit přednostu i v nepříjemných jednáních, pak je „ostřílený harcovník“. A když je potřeba úkol svěřit méně zkušenému, pak se hodí výrok, že „lidé rostou s úkoly“.

Prof. Zadák je od nepaměti vědec a také jeden z předních českých metaboliků, což jsem ilustroval v prezentaci společnou fotografií s prof. Andělem, prof. Sobotkou a doc. Těšínským ze slunného pobřeží v Nice s palmami a mořem, jež vznikla nejspíše v rámci některého z ESPEN kongresů. Trošku poťouchlosti je vloženo do fotomontáže prof. Zadáka myjícího nádobí, k níž je připojen popisek „Vzorný všestranný manžel“. Přestože je dostatečně zručný a všestranný, hlavní břímě chodu vždy perfektně uklizené domácnosti, zaplněné obyvatelům milými věcmi, spočívá na jeho manželce Irmě. Předlohou pro fotomontáž je lékař, který si myje ruce ve dřezu, přestože hned vedle je umyvadlo, a k němuž spíše můžeme podotknout „Soustředěný vědec, který neví, jestli potřebuje relaxovat, a říká o sobě, že nemá rád mnohoobročnictví“. Kdybychom měli o někom, s kým jsme se v životě setkali, říci, že má hodně široký záběr, bude to na prvním místě prof. Zadák.

Jako člověk je profesor Zadák poloviční až tříčtvrtinový W. Churchill. Přestože říká, že barevný alkohol obsahuje zbytečné toxické látky, jsme přesvědčeni, že má nejradši whisky. Překvapuje svou dietní zálibou ve specialitách z vnitřností, udivuje svou vitalitou, ke svému životu potřebující určitou dávku stresu, má rád humor, miluje literaturu, není obézní a nekouří doutníky. Tedy pokud víme.

Jaký výrok vybrat na závěr coby přání k životnímu jubileu? „Zdraví, zdraví, zdraví, to ostatní si vymlátíme.“ Tedy hodně zdraví, to ostatní si, Zdeňku, zařídíš sám!

S úctou

MUDr. Eduard Havel, Ph.D.,

a MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.