Realimentační syndrom – patobiochemie, iontové dysbalance a jejich korekce

Súhrn

Při dlouhodobém hladovění je nedostatečný přívod energie kompenzován z vlastních zdrojů organizmu. Zásoby glykogenu jsou rychle vyčerpány, produkce inzulínu klesá. Zpočátku slouží jako zdroj energie především bílkoviny, později jsou přednostně utilizovány tuky. V každém případě dochází však do určité míry k vyčerpání libové tělesné hmoty s vývojem deplece iontů, především uložených intracelulárně, t.j. fosfátů, kalia a magnézia. Jejich plazmatické hladiny zůstávají během malnutrice, díky uvolňování z buněk, v referenčních mezích. Deplece postihuje i významné metabolické kofaktory, kterými jsou stopové prvky a vitaminy, především thiamin.

Po zahájení realimentace a přívodu glukózy se cukry stávají opět primárním zdrojem energie a katabolismus tuků a bílkovin klesá. Uvolňuje se sekrece inzulínu a při nástupu anabolismu se tok uvedených iontů obrací zpět do buněk. Může dojít k extrémnímu poklesu jejich plasmatických hladin a k akutnímu nedostatku thiaminu. V těžších případech vzniká realimentační syndrom (RS). V souvislosti s tím může dojít k závažným dysfunkcím řady orgánů, včetně srdečního selhání. Práce uvádí postupy doporučené pro rozpoznání rizika malnutrice i rizika vývoje RS. Jsou popsány jeho možné pestré klinické příznaky. Jsou uvedeny postupy klinického i laboratorního monitorování při zahájení realimentace u nemocných, kteří jsou v riziku vývoje RS. Dále jsou uvedeny postupy při úpravě iontových deplecí při manifestaci RS, jejich agresivita je vztahována k plasmatickým hodnotám fosfátu, kalia a magnézia.

Klíčová slova:
malnutrice, realimentační syndrom, hypofosfatémie, hypokalémie, hypomagnezémie.

Úvod

Fatální následky obnovené intenzivní realimentace těžce podvyživených jsou známé z konce 2. světové války (osvobození vězňové). První úmrtí z nadměrné parenterální výživy (p. v.) byla uveřejněna v roce 1981[1]. Biochemické změny i klinické příznaky jsou nazvány realimentační syndrom (RS). Klíčem k patofyziologii tohoto syndromu je stimulace uvolňování inzulinu s následnou anabolickou aktivitou. Depleční elektrolytové a mikronutrientové zásoby jsou rychle zcela vyčerpány a buněčné funkce těžce narušeny.

Bohužel dodnes neexistuje výstižná definice RS, a to komplikuje interpretaci klinických dat.

Patobiochemie

Během hladovění musí organismus kompenzovat nedostatečný přívod glukózy a energie. Hladina inzulinu klesá a glukagonu roste. Po rychlém vyčerpání glykogenu dochází ke glukoneogenezi. Tu umožňuje z počátku katabolismus bílkovin devastující především svaly, který je později vystřídán utilizací tuků s energetickým využitím ketolátek a volných mastných kyselin [2]. Přesto pokud stav malnutrice trvá dlouhodobě, dochází k vyčerpání libové tělesné hmoty [3]. Vyvíjí se deplece minerálů uložených převážně nitrobuněčně, tj. fosfátů, kalia a hořčíku (PO₄^3-, K⁺ a Mg²⁺) v těle. Jejich plazmatické hladiny zůstávají z počátku v referenčním rozmezí, zatímco nitrobuněčné zásoby klesají [4]. Také významné metabolické kofaktory, stopové prvky a vitaminy (zejména thiamin) se stávají postupně depleční.

Při nastartování nutriční podpory a přívodu glukózy dochází k sérii výrazných biochemických změn. Uhlovodany se opět stávají primárním zdrojem energie a katabolismus tuků klesá. Přívodem glukózy se obnovuje sekrece inzulinu, sekrece glukagonu naopak klesne. Inzulin spouští kaskádu metabolických změn. Je stimulována Na⁺-K⁺ ATPáza a dochází k dramatickému přesunu K⁺ a PO₄^3- do buněk. Jejich hladiny v séru klesají, stejně jako hladiny Mg²⁺, které je potřebné jako kofaktor pro funkci Na⁺-K⁺ ATPázy. Kromě závažných klinických i metabolických příznaků a následků, kterými jsou nízké koncentrace uvedených iontů provázeny, má obnovení aktivity inzulinu další významné následky. Inzulin má antinatriuretický efekt, který je z osmotických důvodů provázen retencí vody, na Na⁺ vázané [5]. Snížené vylučování vody a Na⁺ může vést k oběhovému přetížení a k srdeční dekompenzaci. Srdeční funkce jsou při realimentaci ohroženy tím více a dříve, čím delší bylo období hladovění, během kterého došlo k významnému úbytku srdeční svaloviny. Tento vztah byl poprvé prokázán u mentální anorexie. Nitrobuněčné mikronutrienty a vitaminy (typicky thiamin), které byly v malnutrici depleční, jsou nyní rychle vypotřebovány, tím dochází k nedostatku kofaktorů nezbytných pro enzymové kaskády a mohou vzniknout komplikace neurologické, dysfunkce leukocytů se zvýšeným nebezpečím infekce a v případě thiaminu laktátová metabolická acidóza. Thiamin je totiž kofaktorem enzymů Krebsova cyklu, pyruvátdehydrogenázy a 2–oxoglutarátdehydrogenázy. V jeho nepřítomnosti není pyruvát metabolizován na acetyl-CoA, ale mění se na laktát (bez ohledu na dostupnost kyslíku). Thiamin je také kofaktorem transketolázy, při jeho deficitu může proto dojít k manifestaci Wernickeho encefalopatie nebo Korsakovovy psychózy. Navíc stimuluje funkce neutrofilů a lymfocytů [6-8].

Riziko malnutrice

Významný predisponující faktor rozvoje RS je přítomnost podvýživy vyvolané nedostatečným přísunem živin. Americká i Evropská společnost enterální a parenterální výživy ASPEN i ESPEN relativně nově definují malnutrici jako subakutní nebo chronický stav výživy, v němž kombinace různých stupňů nadměrné výživy nebo podvýživy a zánětlivé aktivity vedly ke změnám v tělesném složení a k funkčním omezením [9]. Zánět je dnes považován za integrální část etiologie i prognózy malnutrice. Ta je dělena do tří kategorií, někteří nemocní mohou současně patřit do jedné i více z těchto kategorií, nebo přecházet z jedné do druhé (Tabulka 1).

Realimentačním syndromem jsou nejvíce ohroženi pacienti v kategorii podvýživy při hladovění, relativně méně u chronických onemocnění a nejméně u malnutrice spojené s vysokou zánětlivou aktivitou, která fakticky vylučuje nástup potřebného anabolismu.

Výskyt malnutrice v evropské populaci

Celkem 30 miliónů Evropanů trpí malnutricí spojenou s nějakým onemocněním. Např. v Irsku je asi 143 000 osob spojeno s rizikem malnutrice ve vztahu k základnímu onemocnění. Z nich je alespoň 50 % ve věku > 65 let. Výdaje na onemocnění spojená s malnutricí představují >10 % rozpočtu na zdravotní a sociální péči [11, 12]. V létech 2010 a 2011 proběhlo v Irsku hodnocení rizika malnutrice u nemocných přijímaných k hospitalizaci a u rezidentů ústavů dlouhodobé péče [13]:

• 1/3 nemocných přijímaných k hospitalizaci je v riziku malnutrice,
• až 1/3 rezidentů v domovech s ošetřovatelskou péčí je rovněž v tomto riziku.

Tato zjištění samozřejmě upozorňují na riziko RS při vzniku akutních stavů u chronicky podvyživených, které hrozí při snaze o rychlou realimentaci s neadekvátní substitucí elektrolytů a mikronutrientů. I z toho důvodu je nutné provést základní zhodnocení nutričního stavu, resp. nutriční screening při příjmu nemocných, včetně oddělení akutní péče a JIP [14].

Identifikace nemocných v malnutrici nebo v jejím riziku

Efektivní nutriční péče začíná prevencí. Ta spočívá v časné identifikaci nemocných v riziku malnutrice, kteří jsou ohroženi rozvojem jejích komplikací na všech úrovních zdravotní péče, tj. počínaje u praktických lékařů až po úroveň sekundární a terciální péče. To platí i pro RS, jehož prevence i ošetření jsou provázány a závislé na časné identifikaci rizikových nemocných. Identifikace nemocných v malnutrici je v současné době prováděna pomocí řady skórovacích nástrojů, např. MUST „Malnutrition Universal Screening Tool“ (Tabulka 2).

Riziko RS

Mnoho případů RS se manifestuje u nemocných po zahájení realimentace, buď enterálně sondou (nasogastrická sonda, PEG) nebo parenterálně. Nicméně stejně snadno vzniká po delším hladovění i u nemocných se zachovalou možností příjmu per os, u kterých se náhle podaří obnovit plný perorální příjem, typicky po intervenci u sociálně podmíněné podvýživy.

Mezi diagnózy nemocných, kteří jsou zvýšeně ohroženi vývojem RS patří:

1. anorexia nervosa,
2. chronický alkoholismus,
3. starší osoby s vícečetnými komorbiditami nebo/a žijící v ústavech pro seniory s pečovatelskou službou,
4. špatně kontrolovaný diabetes (deplece iontů a vody),
5. chronická malnutrice (marasmus),
6. morbidně obézní s náhlým, výrazným úbytkem hmotnosti,
7. chronická malabsorpční onemocnění (M. Crohn, cystická fibróza),
8. stavy po operacích hlavy a zažívacího traktu (bariatrická chirurgie, syndrom krátkého střeva),
9. chronická onemocnění spojená s podvýživou (karcinom, těžká chronická obstrukční plicní choroba, jaterní cirhóza),
10. dlouhodobé užívaní diuretik (deplece elektrolytů),
11. dlouhodobé užívání antacid (vazači fosfátu).

Příklad vztahu mezi těžkou malnutricí a rizikem RS byl nedávno publikován francouzskými autory. Referují o 41 nemocných s extrémními hodnotami BMI <11 kg/m². První den realimentace dostali infuze glukózy a od 2. dne po 25 kcal/kg/den (105 kJ) enterálně. Ionty byly hrazeny agresivně. Průměrný věk nemocných byl 28,9 let. Došlo k jednomu úmrtí, dvěma infarktům myokardu, dvěma pankreatitidám a u pěti nemocných k zmatenosti. Všechny tyto komplikace lze dát do souvislosti se vznikem RS [20].

Skutečná frekvence RS je neznámá. Problém zjišťování frekvence RS je v jeho nepřesné definici. Jde jednak o poměrně široké spektrum příznaků a jednak o míru jejich klinické manifestace od pouhých laboratorních abnormalit až po manifestní orgánovou nedostatečnost, např. srdeční selhání nebo neurologické projevy. Obecná shoda je, že pro patogenezi RS je základní hypofosfatémie. Podle práce britských autorů se RS manifestuje u 4 % nemocných léčených parenterální výživou (p. v.). Ale pouze 50 % lékařů ordinujících p. v. v rámci Spojeného království (UK) si uvědomuje nemocné rizikové z hlediska možného vývoje RS [16, 17]. Velmi podobná situace byla zjištěna i na Novém Zélandu. Tam prospektivní studie zdravotnických zařízení, v nichž pracují nutriční týmy, zjistila frekvenci rizika RS u 1-5 % nemocných [17]. V podstatě je výskyt RS podceňován. Obecně by měli být nemocní s indikací p. v. považováni za vysoce rizikové. Je u nich doporučeno vést definované protokoly, aby se předešlo vývoji RS [17].

Kritéria pro identifikaci nemocných s rizikem vývoje RS byla uveřejněna jako součást směrnic pro výživu dospělých, které vydal National Institute for Clinical Excellence (NICE) ve Spojeném království (UK) v roce 2006 [18]. Tyto směrnice představují snadno použitelný systém. Obecně se doporučuje vycházet právě z nich na zdravotnické široké úrovni [17, 19]. Jsou hodnoceny faktory, rizikové pro vývoj RS (Tabulka 3).

Frekvence hypofosfatémie – příklady klinických studií: Mezi 10 197 nemocnými přijatými k hospitalizaci byla frekvence těžké hypofosfatémie (<0,33 mmol/l) u 44 nemocných, tj. u 0,43 %. Mortalita v této skupině byla 18,2 % proti 4,6 % u nemocných bez tohoto nálezu. (p<0,001). Významné riziko pro těžkou hypofosfatémii představovaly alkoholismus, sepse, diabetická keto-acidóza, ale především malnutrice [21]. Mezi 62 nemocnými intenzivně léčenými, kteří potřebovali k nutriční podpoře nadstandardní dávky P, to bylo v souvislosti s RS u 21 (34 %) z nich. U nemocných s hypofosfatémií byla významně delší nutnost umělé plicní ventilace i délka pobytu na JIP [22]. Mezi 877 dospělými, kteří dostávali p. v., byly metabolické komplikace u 39,3 %. Nejčastější elektrolytová abnormalita byla hypofosfatémie u 117 (13,3 %), následovaná hypokalémií (8 %) a hypomagnezémií (7 %) [23].

Z 66 nemocných s indikací p. v. bylo podle zpětného hodnocení experty 23 (35,4 %) v možném riziku RS. Ošetřujícími lékaři bylo devět (39 %) z nich označeno jako rizikoví a u dalších čtyř (17,4 %) byl RS přímo diagnostikován [16].

Autoři irských směrnic pro prevenci a léčení RS [18] zjišťovali u 102 nemocných akutně přijatých na interní a chirurgické oddělení riziko vývoje RS s použitím směrnic NICE. Nemocní byli stratifikováni podle tohoto rizika při příjmu a monitorováni během pobytu. Byla hodnocena frekvence vyšetřování iontů, dávkování thiaminu, hlášení rizikových nemocných pracovníkům oddělení výživy a dietetiky a prognóza. Ze 102 nemocných bylo 22 (21,5 %) ve vysokém riziku RS při přijetí. Z těchto nemocných se u dvou vyvinuly příznaky RS. Pouze sedm (32 %) z nemocných s vysokým rizikem bylo ošetřeno vhodně z hlediska monitorování iontů, dávky thiaminu a hlášení na oddělení výživy a dietetiky. Toto zjištění vedlo autory k systematickému kontaktu s pracovníky klinických oddělení a s pracovníky z oddělení výživy a dietetiky, gastroenterologie a lékárny. Byly vytvořeny směrnice vycházející z literárního přehledu a směrnic NICE. Za 6 týdnů po tomto proškolení bylo znovu sledováno dalších 54 akutně přijatých. Z nich bylo 11 (20 %) ve vysokém riziku RS. Adekvátně podle směrnic bylo již léčeno 45,5 % těchto nemocných. Bylo to významně více proti prvnímu souboru, kde bylo takto léčeno pouze 32 % z ohrožených. K vývoji RS (deficity iontů) došlo ale také u dvou z těchto nemocných [18].

Stejní autoři analyzovali také 292 období terapie p. v. u 272 nemocných. RS jistý a RS možný zjistili celkem u 29 (9,9 %) v těchto obdobích p. v. RS se objevoval mezi 2.-4. dnem po zahájení p. v.

Klinické příznaky

Dysbalance výše uvedených iontů mohou vzhledem k jejich úlohám v metabolismu indukovat významné abnormality ve funkcích kardiálních, renálních, gastrointestinálních, muskuloskeletálních i neurologických [24]. To vše zvyšuje morbiditu i mortalitu. Klinický nástup těchto poruch je většinou časově diferencován. Příznaky kardiální (arytmie) se objevují během hodin, zatímco neurologické během dnů až týdnů. Srdeční funkce jsou při realimentaci ohroženy tím více a dříve, čím delší bylo období hladovění. Po zahájení realimentace s cukry se zvyšuje sekrece inzulinu a uplatní se jeho Na⁺ retenční efekt. Dochází k expanzi extracelulárního prostoru, oběhovému přetížení a vznikají kardiální problémy, potencované úbytkem srdeční svaloviny v malnutrici. Tam, kde tvoří ale dominantní složky realimentace bílkoviny a lipidy, může naopak dojít k zvýšenému vylučování Na⁺, které je spojeno s dehydratací, prerenálním selháním a metabolickou acidózou [3].

Hypofosfatémie

PO₄^3- mají významnou úlohu v mnoha nitrobuněčných procesech. PO₄^3- má základní význam pro integritu buněčné membrány, ve formě ATP je skladována energie, významně se podílí na pufrování acidobazické rovnováhy. Ve formě 2,3-difosfoglycerátu ovlivňuje průběh disociační křivky hemoglobinu, a tím uvolňování kyslíku ve tkáních. Deplece PO₄^3- při RS ovlivňuje prakticky všechny nitrobuněčné procesy [3, 25].

Příznaky deficitu

Kardiovaskulární – arytmie, srdeční selhání, kardiomyopatický šok až úmrtí.

Renální – akutní tubulární nekróza, metabolická acidóza.

Svalstvo – myalgie, slabost, dysfunkční bránice, rabdomyolýza.

Neurologické – křeče, tetanie (vysrážení solí s Ca²⁺), delirium, kóma.

Metabolické – inzulinorezistence, hyperglykémie, osteo-malácie.

Hematologické – hemolýza, trombocytopenie, dysfunkce leukocytů.

Hypokalémie

K⁺ se významně podílí na elektrickém potenciálu buněčné membrány. Hypokalémie vede k její hyperpolarizaci s poklesem vzrušivosti buněk. Je provázena snížením sekrece inzulinu, aldosteronu, STH a zvýšeným uvolňováním neaktivního proinzulinu. Je zhoršená syntéza a skladování glykogenu. Při svalové námaze nedochází k dostatečnému zvýšení průtoku krve svalem [26].

Příznaky deficitu

Kardiovaskulární – předčasné síňové i komorové kontrakce, supraventrikulární tachykardie, řídké jsou komorové tachykardie, fibrilace síní, hypotenze, srdeční zástava.

Respirační – hypoventilace, dechové selhání.

Svalstvo – bolesti, únava, slabost, křeče, v krajním případě rabdomyolýza.

Gastrointestinální – nechutenství, nevolnost, zvracení, zácpa, paralytický ileus.

Metabolické – metabolická alkalóza.

Hypomagnezémie

Význam Mg²⁺ spočívá v udržování buněčné homeostázy s umožněním mnoha enzymatických reakcí. Indukuje aktivitu transportních pump včetně ATPázy. Limituje vstup Ca²⁺ do buněk. Je klíčovou složkou struktury nukleových kyselin a ribozomů. Je rovněž zapojeno do udržování membránového napětí a do přenosu nervosvalového vzruchu. Při depleci Mg²⁺ vázne doplňování PO₄^3- a K⁺ do tkání [27].

Příznaky deficitu

Kardiovaskulární – paraxysmy síňových a/nebo komorových arytmií, při současné hypokalémii nebezpečí toxicity digitalisu.

Respirační – hypoventilace, respirační selhání.

Svalové – bolesti, únava, slabost, křeče.

Neurologické - ataxie, závratě, parestézie, halucinace, deprese.

Gastrointestinální – bolesti břicha, průjmy, zvracení, ztráta chuti, zácpy.

Renální – porucha tubulárních funkcí s hyperkalciurií, hyperfosfáturií a aminoacidurií.

Metabolické – hypokalcémie (zhoršení sekrece a působení PTH).

Poznámka: mnohé hypomagnezémie se klinicky manifestují pozdě.

Deficit thiaminu

Hrozí zvláště u alkoholiků. Metabolický význam byl zmíněn výše v souvislosti s patobiochemií RS.

Příznaky deficitu

Kardiovaskulární – akutní manifestací je kardiální forma beri-beri: vazodilatace, teplé končetiny, edémy, dilatace srdce, poruchy rytmu, srdeční selhávání až zástava.

Neurologické – chronická forma beri-beri: postižení periferních nervů, hybnosti, čití, bolesti končetin, svaly slabost a úbytek. Wernickeho encefalopatie se projevuje zmateností, oftalmoplegií, sníženým vědomím až kómatem (riziko hlavně u alkoholiků). Korsakovova psychóza je charakterizována poruchami paměti.

Metabolické – laktátová acidóza, někdy extrémní (laktát mezi 20 až 40 mmol/l).

Všechny komplikace, postihující orgánové systémy, se mohou při RS vyskytovat v různých kombinacích [2].

Monitorování a léčebná strategie u nemocných s rizikem a diagnózou RS

Je málo publikovaných návodů, jak postupovat při realimentaci u dospělých nemocných v riziku vývoje RS. Klinické směrnice NICE: „Nutriční podpora dospělých“ (Nutrition Support for Adults, Clinical Guidliness CG 32) z r. 2006 jsou považovány za nejspecifičtější [28, 29]. Autoři, kteří z nich vycházejí, doporučují následující postup [18]: po zjištění rizika RS kontrolovat ionty Na⁺, K⁺, Ca²⁺, PO₄^3-, Mg²⁺. Tyto ionty vyšetřovat denně 5 dní za sebou a potom ob den do stabilizace jejich hladin. Vzhledem k možným kardiálním komplikacím jejich deficitů, především arytmiím, se doporučuje při těžších iontových dysbalancích monitorovat EKG. Příjem energie zpočátku jen 10 kcal/kg/d (42 kJ), postupné zvyšování na plnou dávku rozdělit minimálně na 4 dny. U vysoce rizikových nemocných (BMI<14 kg/m² nebo se zanedbatelným příjmem potravy v posledních dvou týdnech a déle) zahájit realimentaci s jen 5 kcal/kg/d. Již před jejím začátkem podat multivitaminové přípravky a suplementovat navíc thiamin i přípravky s obsahem stopových prvků. Návod k úhradě jednotlivých základních složek výživy a doporučené dávky iontů u nemocných s rizikem RS, ale ještě bez průkazu jeho přítomnosti, jsou uvedeny v Tabulce 4.

Pouze při vysokém riziku RS uvážit nadstandardní dávkování K⁺, PO₄^3-, Mg²⁺ [18]. Jakmile jsou ovšem zjištěny deficity hladin těchto iontů v séru, i když jde o deficity mírné, pak bez ohledu, zda je nemocný jen v riziku RS nebo je RS již manifestní, musí být přívod těchto iontů agresivní, jak je uvedeno na Tabulkách 5, 6 a 7. Uváděné dávkování předpokládá zachované renální funkce a to, že nemocný není na dialyzačním léčení. Současně je nutno monitorovat vodní bilanci a natrémii!

U nemocných v riziku RS je nutné kromě laboratorního monitorování iontů pátrat po vzniku periferních otoků, přesunů tekutin a orgánových dysfunkcích. Kalorický příjem nutno zredukovat, v krajním případě zastavit. Iontové abnormality léčit agresivně, pokračovat v mimořádných dávkách thiaminu. Specifická podpůrná léčba orgánových funkcí.

Bohužel u nemocných v riziku RS nemusí ani nízkokalorické zahájení realimentace včetně úvodní vysoké dávky thiaminu vždy zabránít manifestaci RS. nejčastějším problémem je adekvátní substituce iontů. To dokládá recentní publikace tří kazuistik. U těchto nemocných došlo k vývoji RS s těžkými iontovými dysbalancemi druhý den po iniciální infúzi 100 g glukózy. Dva z nich byli alkoholici [30].

Úhrada fosfátů (Tabulka 5)

V začátcích léčení těžké hypofosfatémie s projevy RS jsou nutné opakované bolusy. Zatím nejsou k dispozici studie, které by srovnávaly bolusové podávání s kontinuálním přívodem v infuzích. Nemocní s těžkou hypofosfatémií při RS mají vysoké potřeby k dosažení normálních sérových hladin [25]. V menší studii 30 hypofosfatemických nemocných 93 % z nich dosáhlo hladin PO₄^3- >0,5 mmol/l až po agresivní terapii s přívodem 50 mmol PO₄^3-. Review s podáváním PO₄^3- u nemocných JIP uzavírá, že přísun 45 mmol PO₄^3- rychlostí do 20 mmol/h je bezpečný. Podávání těchto dávek na běžných odděleních nemocnic s omezenou možností laboratorního monitorování hladin PO₄^3- je ale považováno za nevhodné [19].

Poznámky k podávání PO₄^3- solí:

• Nadměrný přívod PO₄^3- může vést k hypokalcemii a metastatickým kalcifikacím.
• Nepodávat i. v. PO₄^3- při hyperkalcemii (nebezpečí intravaskulárního vysrážení).
• Přívod i. v. PO₄^3- může vést k arytmiím a hypotenzi; rychlejší podání vyžaduje EKG.
• Nemísit injekce s obsahem PO₄^3- s infuzemi obsahujícími Ca (riziko vysrážení).
• Nepřekročit dávku PO₄^3- 50 mmol/den.
• U nás nejčastěji užívané a komerčně dostupné roztoky solí PO₄^3- jsou: KH₂PO₄ 13,6% s obsahem K⁺ 1 mmol/ml a PO₄^3- 1 mmol/ml. Další je roztok pufru Na₂HPO₄.12H₂O + NaH₂PO₄.10 H₂O 8,7% s obsahem PO₄^3- 0,3 mmol/ml.

Úhrada kalia (Tabulka 6)

Kardiologické monitorování, když je přívod >10 mmol K⁺/h nebo koncentrace >40 mmol K⁺/l v infuzi. Taková infuze je nutná do centrální žíly. Při kalémii <3,3 mmol/l vyšetřit magnezémii [19].

Úhrada magnézia při realimentačním syndromu (Tabulka 7)

Poznámky k i. v. podávání Mg²⁺ solí:

• Symptomatická hypomagnezémie je obvykle spojena s deficitem 0,5 – 1 mmol/kg. 50 % i. v. podané dávky je vyloučeno močí i při těžkém deficitu. Proto může být nutné podat až 160 mmol během 5 dní.
• Kontroly magnezémie denně, 6 – 8 hod po ukončení infúze.
• Maximální koncentrace MgSO₄ v infúzi je 20 %.
• U nás nejčastěji užívaný a komerčně dostupný roztok Mg²⁺ soli je MgSO₄.7H₂O 10% (nebo 20%). s obsahem Mg²⁺ 0,4 mmol/ml (nebo 0,8 mmol/ml).
• Maximální rychlost infúze je 150 mg/min (0,6 mmol/min). Rychlejší i. v. přísun může způsobit depresi respirace.

Thiamin má být podán před zahájením realimentace a v jejích prvních 10 dnech v dávkách 200-300 mg p. o. Pokud to není možné, tedy parenterálně v dávkách 100 mg/d po tři dny, u alkoholiků déle [17, 19].

Do redakce došlo 26. 9. 2014

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Antonín Kazda, DrSc.

ÚLBLD 1. LF UK a VFN

Kateřinská 32

121 08 Praha 2

e-mail: kazda@vfn.cz