Způsob života u onkologických pacientů –  jak a kdy ho měnit?

Souhrn

Jedním z významných úspěchů moderní medicíny je narůstající počet onkologických pacientů, kteří přežívají po diagnóze a léčbě zhoubných nádorů. Zvyšuje se také zájem odborníků o to, zda a jakým podílem se na tomto příznivém trendu podílejí změny způsobu života. Pozornost je věnována zejména výživě, fyzické aktivitě a kuřáctví, na které se zaměřují intervenční podněty. Úspěšnost intervence může být ovlivněna vhodným načasováním motivace pacientů k těmto změnám.

Klíčová slova:
nádory –  pacient –  životní styl – motivace

Úvod

Jedním z významných úspěchů moderní medicíny je narůstající počet onkologických pacientů, kteří přežívají po diagnóze a léčbě zhoubných nádorů. V této souvislosti jsou nejen hodnoceny metody včasné diagnostiky a způsobů léčby, ale roste zájem odborníků o to, zda a jakým podílem se na tomto příznivém trendu podílejí změny způsobu života. Poradenství se obvykle zaměřuje na doporučení změnit výživové chování, zvýšit tělesnou aktivitu a přestat kouřit. Někteří odborníci zahrnují i problematiku excesivní konzumace alkoholických nápojů a nadměrného slunění. Vyšší hmotnost, malá fyzická aktivita a kouření jsou současně hlavními preventabilními rizikovými faktory i kardiovaskulárních onemocnění, která mohou ohrozit jinak úspěšnou onkologickou léčbu [1].

Různé epidemiologické studie popisují, že většina onkologických pacientů trpí nadváhou či obezitou. Mechanizmy, kterými vyšší tělesná hmotnost přispívá k iniciaci i progresi zhoubného bujení, byly již z větší části prozkoumány, a je tedy zřejmé, že úprava výživových zvyklostí spolu se zvýšením tělesné aktivity je základem aktivního pacientova přístupu k léčbě. Bohužel zkušenosti ně­kte­rých onkologů ukazují, že jejich pacienti nereagují na doporučení týkající se zejména zvýšení příjmu ovoce a zeleniny a omezení tučných jídel [2], a většina z nich dokonce zvýší dobu trávení dne sedavým způsobem [3].

Přestože vliv změny výživových zvyklostí na průběh a výsledky onkologické léčby není zcela jednoznačný [4–5], exi­stují důkazy o tom, že přechod na „zdravou“ výživu je provázen zlepšením psychického stavu pacientů [6–7]. Také zvýšení fyzické aktivity významně snižuje emocionální distres a zlepšuje kvalitu života [8], a dokonce mírní ně­kte­ré nepříznivé vedlejší účinky onkologické léčby, jako je únava [5], bolesti [9] či snížení tělesné výkonnosti [10].

Kouření je nejvýznamnějším jednotlivým preventabilním faktorem u zhoubných nádorů, kardiovaskulárních a mnoha dalších nemocí. Onkologičtí pacienti, kteří kouří i po stanovení diagnózy, jsou vedlejšími účinky a nižšími efekty léčby, výskytem sekundárních karcinomů, rychlejší progresí nemoci a snížením doby přežívání ohroženi více než nekuřáci [11]. Bohužel podle ně­kte­rých studií se asi jen polovina kuřáků pokusí zanechat kouření po oznámení onkologické diagnózy [2,12].

Určité rozpaky v řadách aktivních poradců však vyvolává otázka vhodného načasování motivace pacientů k těmto změnám, aby intervence byla co nej­efektivnější: má se využít spíše vysokého emocionálního potenciálu při oznámení diagnózy, nebo je vhodnější vyčkat na dobu léčby, či dokonce až na její výsledky?

Názor, že nejvhodnější okamžik pro motivaci pacienta změnit způsob života je při oznámení diagnózy zhoubného onemocnění nebo jen krátce poté, je založen na předpokladu, že strach provázející tyto okamžiky může pacienta motivovat k aktivnímu přístupu k záchraně života. Šanci na úspěch mají ti, kteří si uvědomí svoji vnímavost k obecně známým rizikům a nabudou přesvědčení, že jejich nemoc je léčitelná a že mohou aktivně přispět ke zdárnému průběhu léčby a jejím úspěšným výsledkům [13–14]. Samotný průběh léčby však může původní odhodlání pacienta narušit, zejména je-li léčba provázena silně nepříjemnými stavy nevolnosti a únavy a nepodaří se zvládnout úzkosti a deprese.

Na konci léčby mohou být naopak pacienti více fyzicky i psychicky schopni aktivně změnit životní styl, zejména pokud pochopí preventabilní příčiny jejich onemocnění a rozhodnou se předejít relapsu [15].

Podle dosavadních zkušeností je nejvhodnější načasování intervence pro zanechání kouření v době oznámení dia­gnózy, zejména u pacientů, kteří jsou hospitalizováni, ve zdravotnickém zařízení, kde je striktně dodržován zákaz kouření [15]. Kuřáci tak sice přijdou o odměnu, kterou jim nikotin poskytuje ve formě zlepšení nálady, snížení depresí a tenzí, ale vzhledem k tomu, že dopamin, jenž tyto pozitivní pocity navozuje, je v mozku indukován řadou fyziologických podnětů, může drogu úspěšně nahradit pozitivní přístup rodiny i zdravotního personálu, případně cílená podpora zaškolených poradců nebo psychologů.

U doporučení pro tělesnou aktivitu se načasování nezdá být rozhodujícím faktorem, i když během léčby řada pacientů cítí únavu a doporučení ke cvičení odmítá. Úspěšnost poradenství týkajícího se tělesné aktivity nebyla výrazně odlišná podle toho, zda se týkala období léčby nebo až doby po jejím skončení. Studie dokumentují nejen to, že pacienti jsou schopni vhodným způsobem cvičit i v období léčení, ale přinášejí též velmi významné poznatky o příznivém vlivu tělesné aktivity na snížení únavy a zlepšení kvality života [16–17].

Studie hodnotící vliv poradenství na změny výživových zvyklostí se shodují na tom, že nejvhodnější doba je až po skončení léčby, což bývá v průměru za 1,5 až 4 roky po stanovení diagnózy. Léčbu obvykle provázejí vedlejší příznaky ovlivňující nepříznivě stravování a i velmi silně motivovaní pacienti mají-li problémy, mají svoji výživu radikálně změnit [18].

Podle bohaté literatury, která se problematice změn životního stylu u onkologických pacientů věnuje, je jisté, že odborníci pokládají tuto oblast za významnou a nedílnou součást komplexní péče o onkologické pacienty. Pro vědecky řízené poradenství byly formulovány i teoretické modely (např. teorie plánovaného chování, kognitivní a sebeurčující teorie), které nabízejí základ pro účinný přístup poradců. Tyto přístupy shodně zahrnují účast ošetřujících lékařů, zdravotních sester, fyzioterapeutů, výživových a psychologických specialistů, ale i rodiny a společnosti [19].

Doporučení jsou jednoznačně formulována a všeobecně známá:

• omezení konzumace volně roztíratelných tuků, červeného masa a jednoduchých cukrů, každodenní konzumace minimálně pěti porcí ovoce a zeleniny, preference nízkotučných mléčných výrobků, celozrnných cereálií, drůbežího a rybího masa,
• každodenní fyzická aktivita po dobu alespoň 30 min (v průběhu léčby stačí i pomalá chůze), alespoň dvakrát v týdnu prodloužení na 45 až 60 min, se speciálním zhodnocením možných komorbidit u individuálních pacientů,
• nekouření, abstinence alkoholických nápojů.

Přestože jsou důkazy o přínosu poradenství o zdravém životním stylu pro primární i terciální prevenci rakoviny (a srdečně cévních onemocnění) vědecky doloženy, je tato oblast stále ještě v pozadí zájmu politiků, občanů i odborné veřejnosti [15]. Pokud se tyto postoje podaří změnit, pomůže to nejen onkologickým pacientům a jejich rodinám, ale celé společnosti.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.
The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, pruducts, or services used in the study.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.
The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc.
Ústav preventivního lékařství LF MU Brno
Joštova 10
662 44 Brno
e-mail: hruba@med.muni.cz