Genetické poradenství u mužů nosičů mutací v genech BRCA1 a BRCA2

Genetic Counselling in Male Carriers of BRCA1 and BRCA2 Gene Mutations

BRCA1 and BRCA2 gene mutations cause hereditary breast and ovarian cancer syndrome. The disease has autosomal dominant mode of inheritance, and both genders have the same probability of inheriting the trait. However, the phenotype is different in males and females, and the risk of cancer is significantly lower in males. Although the results of some studies are conflicting, it has been clearly shown that male BRCA mutation carriers are predisposed to an increased risk of breast, prostate, pancreas and stomach cancer when compared to the general population. With respect to the routinely performed predictive testing of healthy persons in families with BRCA gene mutations, results of these studies are taken into consideration. Screening programs are offered to the patients with the goal of early detection of cancer.

Key words:
BRCA1 gene – BRCA2 gene – mutation – male carrier – prostate cancer – pancreatic cancer – colorectal cancer – gastric cancer

This study was supported by the Education for Competitiveness OP project:
CZ.1.07/2.3.00/20.0040.

The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.

The Editorial board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

Submitted:
15. 5. 2012

Accepted:
26. 5. 2012

Autori: P. Plevová ^1,2; A. Hladíková ¹
Pôsobisko autorov: Oddělení lékařské genetiky, Fakultní nemocnice Ostrava ¹; Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ²
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2012; 25(Supplementum): 67-73

Súhrn

Mutace v genech BRCA1 a BRCA2 jsou příčinou onemocnění zvaného syndrom hereditárního karcinomu prsu a vaječníků. Onemocnění se dědí autozomálně dominantním způsobem. Pravděpodobnost, že vlohu zdědí, mají obě pohlaví stejné. Fenotypové projevy jsou však rozdílné a pravděpodobnost, že se onemocnění manifestuje, je u mužů výrazně nižší. Ačkoli výsledky mnoha studií nejsou vždy zcela jednoznačné, je za základě současných poznatků prokazatelné, že muži nosiči mutací v BRCA genech jsou predisponováni ke zvýšenému riziku vzniku nádorů prsu, prostaty, pankreatu a žaludku ve srovnání s obecnou populací. Vzhledem k dnes již rutinně prováděnému prediktivnímu testování zdravých osob v rodinách s mutací BRCA genů jsou tyto výsledky zohledňovány a pacientům jsou nabízeny screeningové programy s cílem co nejčasnějšího záchytu případného nádorového onemocnění.

Klíčová slova:
gen BRCA1 – gen BRCA2 – mutace – muž – karcinom prostaty – karcinom pankreatu – kolorektální karcinom – karcinom žaludku

Úvod

Mutace v genech BRCA1 a BRCA2 jsou příčinou onemocnění zvaného syndrom hereditárního karcinomu prsu a vaječníků [1,2]. Oba geny jsou součástí mechanizmu oprav zlomů dvouvláknové DNA, kontroly buněčného dělení a spolupodílejí se na regulaci transkripce a remodelace chromatinu [3]. Zárodečné mutace v těchto genech představují pro příslušné osoby zvýšené riziko vzniku nádorových onemocnění, a to nejen prsu a vaječníků, ale i dalších orgánů. Onemocnění se dědí autozomálně dominantním způsobem. Pravděpodobnost, že vlohu zdědí, tedy mají obě pohlaví stejné. Fenotypové projevy jsou však rozdílné, neboť funkce BRCA genů je pravděpodobně nejstěžejnější v tkáních podléhajících regulaci pohlavními hormony [4]. Je jednoznačně prokázáno, že zárodečné mutace v BRCA genech jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu a ovarií u žen. Výsledky studií týkajících se rizika vzniku nádorových onemocnění u žen s mutacemi v genech BRCA1 nebo BRCA2 v jiných lokalizacích nejsou zcela jednoznačné [5]. Přestože riziko nosičství mutace v BRCA genech je stejné pro muže i pro ženy, pravděpodobnost, že se onemocnění manifestuje, je u mužů výrazně nižší. S ohledem na plánování preventivních opatření u mužů nosičů zárodečných mutací v BRCA genech jsou důležité výsledky studií, které zkoumají rizika vzniku nádorových onemocnění v různých lokalizacích u těchto mužů. V následujícím přehledu se pokoušíme o shrnutí jejich výsledků.

Karcinom prsu

Sporadický karcinom prsu u mužů je poměrně vzácným onemocněním. Rizikové faktory zahrnují kromě genetických příčin změny v poměru estrogenů a testosteronu, expozici radiačnímu záření, profesonální rizika a životní styl [6]. Podíl nádorů prsu vzniklých na pokladě mutací BRCA genů u mužů se v různých studiích a populacích významně liší. Obecně je vyšší v populacích, v nichž se vyskytují zakladatelské („founder“) mutace [5,7,8]. Například 40 % mužů s karcinomem prsu diagnostikovaným na Islandu během posledních 40 let 20. století neslo patogenní mutaci v genu BRCA2 [7]. Naproti tomu v etnicky smíšených populacích Evropy a USA byla v 90. letech 20. století frekvence mnohem nižší, kolem 4 % [9]. Nelze samozřejmě vyloučit, že v populacích bez výskytu zakladatelských mutací mohla být frekvence výskytu mutací podhodnocená, neboť senzitivita nejběžněji používaných screeningových testů k detekci mutací v BRCA genech se pohybovala mezi 70 a 80 % [10]. Novější studie udávají záchyt vyšší. V naší populaci byla mutace v BRCA genech zachycena u 28,6 % testovaných mužů s nádorem prsu, přičemž 7,1 % mužů neslo mutaci v genu BRCA1 a 21,4 % v genu BRCA2 [11]. V čínské populaci byla mutace v genu BRCA2 zjištěna u 20 % mužů s karcinomem prsu [12]. Ve všech studiích je častější záchyt mutací v genu BRCA2 než BRCA1 [9–12]. Je samozřejmě pravděpodobné, že další případy nádorů prsu mohou souviset s mutacemi jiných genů, které nejsou běžně vyšetřovány. Byla například popsána patogenní mutace v genu PALB2 u non-BRCA muže s karcinomem prsu [13]. Nádorová onemocnění prsu u mužů s mutací v genu BRCA2 vykazovala agresivnější fenotyp v porovnání s nádory prsu u mužů bez mutace, byla charakterizována negativitou exprese progesteronových receptorů a pozitivitou Her-2-Neu [14].

Také v klinických studiích bývá s výskytem mužského karcinomu prsu asociováno nosičství mutace v genu BRCA2 častěji nebo výhradně [15,16]. Přesto celoživotní kumulativní riziko vzniku karcinomu prsu u mužů nosičů mutace v genu BRCA1 bylo popsáno jako 5,8% při relativním riziku 58,2 [17] a u nosičů mutace v genu BRCA2 6–7% oproti 0,1% riziku pro běžnou mužskou populaci [15,18]. Jejich riziko tedy odpovídá běžnému sporadickému riziku vzniku karcinomu prsu u ženy.

Karcinom prostaty

Výsledky studií z 90. let 20. století ukazovaly, že nosičství patogenní mutace jak v genu BRCA1, tak v genu BRCA2 je spojeno se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prostaty asi 3–5násobně oproti běžné populaci [15,19–25]. Struewing et al shledali vyšší riziko spojené s nosičstvím mutace v genu BRCA1 než BRCA2 (celoživotní riziko 39 vs 10 %) [21], avšak jimi stanovené riziko pro nosiče BRCA1 mutací je ve světle dalších studií příliš nadhodnocené. Riziko u nosičů mutací v genu BRCA2 je uváděno mezi 10 a 20 % [22,25].

Studie založené na detekci závažných patogenních mutací v BRCA genech v neselektovaných skupinách Židů Ashkenazi s karcinomem prostaty však pro zvýšené riziko vzniku karcinomu prostaty nesvědčily [26–29] a další dvě klinické studie sledující výskyt nádorových onemocnění u mužů s BRCA mutacemi dospěly ke stejnému závěru [17,30], ačkoli v jedné z nich bylo nosičství BRCA1 mutace spojeno s vyšším rizikem vzniku karcinomu prostaty u mužů mladších 65 let (RR 1,82) [30].

Další studie jak v populaci Ashkenazi Židů, tak v jiných populacích prokázaly, že pouze nosičství mutace v genu BRCA2 je spojeno se signifikantně vyšším rizikem vzniku karcinomu prostaty [22,25,31–37]. Agalliu et al označují toto riziko za trojnásobné [35], Moran et al za šestinásobné [37]. Na základě těchto studií se karcinom prostaty u mužů s mutací genu BRCA2 vyskytuje v mladším věku, je častěji agresivnější a je spojen s horší prognózou, s vyšším rizikem rekurence a horším přežíváním [33–36,38,39]. Mitra et al stanovili relativní riziko vzniku karcinomu prostaty u nosičů mutací v genu BRCA1 na 1,82 [34]. V dosud probíhající prospektivní studii je prozatím karcinom prostaty detekován s dvojnásobnou incidencí u pacientů s BRCA1/BRCA2 mutací oproti kontrolní skupině, výskyt onemocnění je stejný u pacientů s mutací genu BRCA1 i BRCA2 [40]. V nejnovější studii, v níž byl přímou sekvenací vyšetřen gen BRCA1 u 913 pacientů s karcinomem prostaty, byla zjištěna 0,45% frekvence patogenních mutací v tomto genu, což odpovídá relativnímu riziku 3,75 [41].

Z výše uvedeného je patrné, že výsledky různých studií jsou poměrně rozporuplné, nicméně v každém případě celoživotní riziko vzniku karcinomu prostaty u nosičů mutací genů BRCA1 a BRCA2 kolem 10–20 % je reálné a opravňuje k provádění screenigových opatření.

Karcinom pankreatu

Většina studií zaměřených na asociaci mutací BRCA genů s rizikem vzniku karcinomu pankreatu prokázala zvýšené riziko rozvoje karcinomu pankreatu u nositelů BRCA mutací s relativním rizikem 2,26–5,9 oproti obecné populaci [5,17,22,25,30,32,42,43], a to u mutací genu BRCA1 [17,30,32,42] i BRCA2 [22,32,42,43]. Většina uvedených studií nerozlišovala riziko mezi muži a ženami [17,22,30,32,42,43]. Asperen et al stanovili celoživotní kumulativní riziko vzniku karcinomu pankreatu u mužů s mutací v genu BRCA2 na 6,9 %. Brose et al odhadli v relativně velkém souboru 483 pacientů/tek s mutacemi genu BRCA1 kumulativní celoživotní riziko na 3,6 %, tedy 3× vyšší než běžné populační riziko, které je odhadováno na 1,3 % (RR 2,8) [17]. Moran et al zjistili zvýšené riziko pouze pro nosiče mutací v genu BRCA2 obojího pohlaví s relativním rizikem 4,1 [37]. V holandské studii, která zahrnovala 303 nosičů mutací v genu BRCA2, bylo pozorováno šestinásobné zvýšení rizika karcinomu pankreatu bez ohledu na to, zda se onemocnění vyskytlo ve věku nižším, nebo vyšším než 65 let [25]. Vysoké riziko se však týkalo pouze mužů [25].

Lowery et al popsali soubor 15 osob (5 mužů a 10 žen) s adenokarcinomem pankreatu, přičemž čtyři byli nosiči mutace v genu BRCA1a jedenáct neslo mutaci v genu BRCA2 [44]. Mezi 211 rodinnými příslušníky obojího pohlaví Ashkenazi židovských žen s karcinomem prsu a současně rodinnou anamnézou karcinomu pankreatu byla zárodečná mutace genů BRCA1/BRCA2 nalezena ve 14,2 %, z nich 14 (47 %) neslo mutaci v genu BRCA1 a 16 (53 %) neslo mutaci v genu BRCA2 [45].

V neselektovaných skupinách pacientů s karcinomem pankreatu byla zjištěna prevalence závažných mutací genu BRCA2 17,2–27 % [46–48].

Karcinom pankreatu se tedy může vyskytnout v souvislosti s mutací obou genů, nosičství mutace v genu BRCA2 je spojeno s vyšší pravděpodobností vzniku tohoto onemocnění.

Kolorektální karcinom

V roce 1994 uveřejnilo „Breast Cancer Linkage Consortium“ výsledky studie, v níž je riziko vzniku kolorektálního karcinomu u nosičů mutací v genu BRCA1 signifikantně zvýšené (RR 4,11) na rozdíl od rizika u nosičů mutací v genu BRCA2 (RR 1,43) [22]. V jiné studii bylo zjištěno zvýšené riziko vzniku nádoru kolorekta u příbuzných (obou pohlaví) žen s mutací genu BRCA2 (RR 2,57), nikoli však BRCA1 [43].

Brose et al stanovili celoživotní kumulativní riziko vzniku kolorektálního karcinomu u nosičů/nosiček mutace v genu BRCA1 na 11 % [17], tedy dvojnásobné oproti běžnému populačnímu riziku, které je 5,6 %. Thompson a Easton [30] pozorovali dvojnásobné zvýšení rizika vzniku karcinomu coli (RR 2,03), ale statisticky signifikantní snížení rizika karcinomu rekta (RR 0,23) v populaci nosičů//ček BRCA1 mutací oproti obecné populaci. Pokud byl brán v úvahu výskyt rektálního karcinomu i karcinomu coli, nebylo pozorováno statisticky signifikantní zvýšení rizika při srovnání skupiny nositelů BRCA1 mutace a skupiny jedinců bez mutace (RR 1,25). Nebylo pozorováno zvýšení rizika vzniku kolorektálního karcinomu u mužů (RR 0,93) [30].

Také další studie nenalezly statisticky významnou asociaci mezi BRCA1 i BRCA2 mutacemi a rizikem vzniku kolorektálního karcinomu [16,21,22,25,37,49,50], riziko v těchto studiích není odlišeno pro muže a ženy. Asperen et al [25] zjistili vyšší riziko kolorektálního karcinomu nosičů i nosiček ve věku mladším 65 let.

Lze tedy shrnout, že většina studií neprokázala, že by nosičství mutace v BRCA genech bylo spojeno se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu kolorekta, ale výsledky studií nejsou zcela jednoznačné. Údaje o výskytu karcinomu kolorekta u nosičů mutací v BRCA genech v ČR nejsou dostupné. Vzhledem k relativně vysoké incidenci sporadického karcinomu kolorekta v naší populaci je zapotřebí navrhnout nosičům mutace preventivní screening.

Karcinom žaludku

V několika studiích bylo zjištěno zvýšené riziko vzniku karcinomu žaludku u nosičů BRCA mutací s relativním rizikem 2,59–6,9, vyšší riziko bylo pozorováno v rodinách s mutací genu BRCA1 [17,32,43], studie nerozlišovaly rizika mezi pohlavími. Moran et al popsali relativní riziko 2,9 pro karcinom jícnu a 2,4 pro karcinom žaludku u osob obojího pohlaví s mutací genu BRCA1, u nosičů mutací v genu BRCA2 zvýšené riziko těchto onemocnění pozorováno nebylo [37]. Naopak v jiné studii byla popsána vyšší prevalence u obojího pohlaví pouze v rodinách s mutací v genu BRCA2 oproti běžné populaci [16,22]. Jindy nebylo u mužů s mutací v genu BRCA2 ani u osob obojího pohlaví s mutací genu BRCA1 zjištěno vyšší riziko vzniku karcinomu žaludku [25,30].

Je zde nutné zdůraznit, že rizikovými faktory pro vznik karcinomu žaludku obecně jsou kouření a infekce Helicobacter pylori, a je možné, že nosičství mutace v BRCA genech snižuje odolnost žaludeční sliznice vůči těmto faktorům.

Hematologické malignity

Dvě epidemiologické studie zjistily zvýšené riziko rozvoje leukemie u jedinců s vysokou pravděpodobností nosičství BRCA1 a BRCA2mutací s relativním rizikem 2,31–2,6 pro osoby obojího pohlaví [43,51]. Jiné studie vyšší riziko hematologických malignit neprokázaly u osob s mutací genu BRCA1 [30] ani BRCA2 [22,25].

Maligní melanom

Ve třech studiích týkajících se rizika maligního melanomu u nosičů BRCA2 mutací bylo zjištěno relativní riziko 2,3–2,6 [22,43,51]. V jiných studiích bylo zjištěno signifikantně nižší riziko vzniku melanomu [16] nebo riziko nezvýšené v souvislosti s mutacemi genu BRCA1 [30] nebo BRCA2 [25]. V souboru 92 pacientů obojího pohlaví z populace Ashkenazi Židů s kožním maligním melanomem nebyla detekována žádná ze tří zakladatelských Askenazi mutací (dvou v genu BRCA1 a jedné v genu BRCA2) [52].

Nosičství mutace v genu BRCA2 bylo u obojího pohlaví spojeno s relativním rizikem 99,4 pro vznik uveálního melanomu [37]. Naproti tomu v souboru 385 pacientů s melanomem uvey nebyla detekována žádná mutace v genu BRCA2 [53].

Laryngeální karcinom

Bylo popsáno zvýšené riziko vzniku laryngeálního karcinomu u nosičů mutací BRCA1 i BRCA2 genu obojího pohlaví (RR 2,26–7,67) [15,54]. V jiné studii zvýšené riziko nebylo zjištěno u nosičů mutací genu BRCA1 [30] a BRCA2 [19].

Žlučník a žlučové cesty, primární nádory jater

Ve studii „Breast Cancer Linkage Consortium“ bylo popsáno zvýšené riziko vzniku karcinomu žlučníku a žlučových cest u osob s BRCA2 mutací (RR 4,97) [22]. V dalších studiích však nebylo zjištěno zvýšené riziko tohoto onemocnění [15,25,30,43].

Zvýšené riziko nádorového onemocnění jater bylo zjištěno ve třech studiích u osob s BRCA1 [32] a BRCA2 mutací [22,25], přičemž však histopatologicky byly jako primární nádorová onemocnění potvrzeny pouze některé případy, mohlo se tedy jednat o metastatické onemocnění. Relativní riziko bylo stanoveno na 4,18 [19]. Jindy bylo riziko tohoto onemocnění nezvýšené u osob s mutací genu BRCA1[30].

Duplicitní nádorová onemocnění

Zatímco u žen nosiček mutací v BRCA genech jsou duplicitní nádorová onemocnění relativně častá, ať již v podobě bilaterálního karcinomu prsu, karcinomu prsu a ovarií nebo vzácněji jiné kombinace nádorových onemocnění [55], u mužů se jedná o anekdotické popisy případů s duplicitním nádorovým onemocněním. Byl popsán například současný výskyt karcinomu prostaty a kolorekta [55] a karcinom prostaty a prsu [56].

Doporučená preventivní opatření

Ačkoli výsledky mnoha studií nejsou zcela jednoznačné, je na základě současných poznatků prokazatelné, že muži nosiči mutací v BRCA genech jsou predisponováni ke zvýšenému riziku vzniku nádorů prsu, prostaty, pankreatu a žaludku ve srovnání s obecnou populací. Vzhledem k dnes již rutinně prováděnému prediktivnímu testování zdravých osob v rodinách s mutací BRCA genů jsou tyto výsledky zohledňovány a jsou pacientům nabízeny screeningové programy s cílem co nejčasnějšího záchytu případného nádorového onemocnění.

Karcinom prsu

Je doporučováno samovyšetřování prsů, ultrazvukové vyšetření prsů 1× ročně od 30 let a u mužů s gynekomastií screeningová mamografie po 40. roce věku [57–59]. Účinnost screeningové mamografie u mužů byla prokázána [60]. Je zde také důležité poučení pacienta o tom, aby v případě abnormálního nálezu v prsu nevyčkával a nechal se co nejdříve odborně vyšetřit, neboť nepoučený jedinec může případnou rezistenci v prsu považovat spíše za nezhoubný lipom než za zhoubné nádorové onemocnění prsu.

Přestože nádorová onemocnění prsu u mužů jsou častěji pozorována u nosičů mutací genu BRCA2 , tato onemocnění se vyskytují i v souvislosti s mutacemi genu BRCA1 a prozatím nejsou klinická data natolik validní, aby bylo možné doporučit sledování jen určité selektované skupiny pacientů.

Karcinom prostaty

Většina studií potvrdila, že zejména nosiči mutací v genu BRCA2 jsou vysoce rizikovou skupinou pro rozvoj karcinomu prostaty, a screeningový program by tedy měl být tomuto přizpůsoben [5]. V našich platných standardech pro péči o pacienty s mutacemi BRCA/2 genů doporučujeme urologické vyšetření včetně digitálního vyšetření prostaty rektálně a PSA 1× ročně od 45 let věku [57]. Tato doporučení jsou v souladu s doporučeními platnými v zahraničí [5,61,62]. Ačkoli by se zvýšené riziko mělo týkat podle většiny studií především mužů s mutací genu BRCA2, tato skutečnost není prozatím zohledňována a doporučení ke screeningu se týká všech mužů bez ohledu na to, ve kterém genu mutaci nesou. Tato opatrnost je podporována výsledky dvou nejnovějších studií, které prokazují zvýšené riziko i u nosičů mutací v genu BRCA1 [40,41].

Vyšetření PSA v rámci screeningu karcinomu prostaty je široce diskutováno, neboť je relativně často falešně pozitivní a přínos ve smyslu snížení mortality není jednoznačný [40].

Muži by měli být informováni o omezeních, výhodách a rizicích screeningového programu.

V současnosti probíhá první mezinárodní multicentrická studie IMPACT (Identification of Men with a genetic predisposition to ProstAte Cancer: Targeted screening in BRCA1/2 mutation carriers and controls) zaměřená na screening karcinomu prostaty u mužů se známou genetickou predispozicí k tomuto onemocnění. Do studie je zařazeno 300 mužů, z nich 89 mužů s mutací genu BRCA1, 116 mužů s mutací genu BRCA2 a 95 kontrol. Její předběžné výsledky ukazují, že pozitivní prediktivní hodnota vyšetření PSA je 47,6 %, tj. poměrně vysoká. Během prvních 33 měsíců bylo diagnostikováno 11 případů karcinomu prostaty, z nichž devět bylo u nosičů mutací v BRCA genech a dva v kontrolní skupině (rozdíl byl statisticky významný). Výsledky svědčí pro smysluplnost doporučeného screeningu pomocí PSA u mužů nosičů mutací v BRCA genech [40].

Karcinom pankreatu

Mohammed et al 2008 přehledně shrnuje doporučení pro osoby s vysokým rizikem vzniku karcinomu pankreatu. Prozatím není známa spolehlivá screeningová metoda, která by byla dostatečně senzitivní a specifická pro screening asymptomatické obecné populace za účelem detekce karcinomu pankreatu. Intenzivní sledování je obecně doporučováno pouze u vysoce rizikové populace jedinců, kteří mají pozitivní rodinnou anamnézu s více případy karcinomu pankreatu, u jedinců z rodin se syndromem maligního melanomu nebo osoby s Peutz-Jeghersovým syndromem. Optimální screeningová metoda však neexistuje [5,63–65].

U asymptomatických vysoce rizikových pacientů je doporučováno endoskopické ultrazvukové vyšetření každým rokem jako screeningové vyšetření se začátkem o 10 let dříve než byla stanovena diagnóza karcinomu pankreatu u rodinného příslušníka nebo od věku 50 let [5,63–66]. V případě abnormálního výsledku se doporučuje provést vyšetření ERCP. Pokud je pacient symptomatický nebo má pozitivní anamnézu pankreatitidy, abúzu alkoholu nebo cholelithiázy, tedy faktorů, které mohou ovlivňovat nálezy při endoskopickém ultrazvukovém vyšetření, mělo by být provedeno ERCP jako přídatné vyšetření k endoskopickému ultrazvuku. Totální pankreatektomie by měla být zvážena při histologickém nálezu podezřelém z neoplazie či podezřelých nálezech detekovaných ERCP [5,64,65].

Americká gastroenterologická společnost doporučuje spirální CT jako iniciální screeningové vyšetření. V případě, že je výsledek CT nálezu nediagnostický, měl by být proveden endoskopický ultrazvuk a vyšetření sérové hladiny CA 19–9 [63]. Zvýšení záchytu onemocnění ve skupině vysoce rizikových jedinců lze dosáhnout, pokud se vyšetření CA 19–9 ve spojitosti s endoskopickým ultrazvukem provádí v jednoročních intervalech. Parker et al [64] navrhovali vyšetření hladiny CA 19–9 a endoskopický ultrazvuk v jednoročních intervalech jako primární screeningové vyšetření. Pokud má pacient hladinu CA 19–9 vyšší než 37 U/mL nebo byl zjištěn dramatický vzestup během jednoho roku, je indikováno ERCP [5].

Je otázkou, zda při reálném riziku vzniku karcinomu pankreatu přibližně 2,5–5 % lze osoby s mutací BRCA genů považovat za vysoce rizikovou skupinu. Dle našeho názoru se jedná spíše o skupinu se středním rizikem a každoroční endoskopické sledování lze považovat spíše za traumatizující pro pacienta nepřiměřené riziku vzniku onemocnění, stejně tak screeningové vyšetřování pankreatu pomocí CT nelze považovat za úměrné riziku vzniku onemocnění, pokud vezmeme v úvahu radiační zátěž. Dosavadní doporučení zahrnují klasické ultrazvukové vyšetření a stanovení markru CA19–9 [57]. Senzitivita klasického ultrazvukového vyšetření pro záchyt karcinomu pankreatu je nízká. Je otázkou, zda nezvážit zařazení endoskopického ultrazvuku pankreatu například ve dvou až tříletých intervalech od 50 let věku.

Byla popsána kazuistika muže, nosiče mutace v genu BRCA2, s adenokarcinomem pankreatu, u něhož došlo k dosažení kompletní remise po přidání cisplatiny ke standardní monochemoterapii gemcitabinem, jež byla bez efektu. Byla vyslovena hypotéza, že nosičství mutace v genu BRCA2 by mohlo být příčinou dramatického účinku léčby, neboť v obecné populaci přidání cisplatiny ke gemcitabinu nevede k prodloužení přežívání pacientů. Bylo doporučeno zvážit testování BRCA genů, pokud pacient s karcinomem pankreatu pochází z etnické skupiny s výskytem zakladatelských („founder“) mutací [67]. Jedná se o anekdotickou kazuistiku a je zapotřebí dalších studií, zda se nejednalo o náhodné pozorování.

Karcinom žaludku

Dle platných doporučení by měli být muži nosiči BRCA mutací sledováni gastroskopicky od 45. roku věku v intervalu tři roky [57]. Zásadní je upozornění pacientů, aby se vyhýbali tabákovému kouři, dodržovali zásady správné výživy a aby byla v začátcích léčena „premaligní“ stadia, jako je Barettův jícen, atrofická gastritis nebo infekce a kolonizace Helicobacter pylori [5,68].

Kolorektální karcinom

V zahraničí se v současnosti v preventivní péči o nosiče BRCA1/BRCA2 mutací doporučuje informovat je o možném zvýšeném riziku kolorektálního karcinomu s doporučením, aby dodržovali screeningové programy doporučené pro běžnou populaci [5]. V ČR je vysoké populační riziko karcinomu kolorekta a incidence nádorů kolorekta u nosičů BRCA mutací není známa, proto bylo doporučeno [57] provádět test na okultní krvácení do stolice (pokud možno kvantitativní stanovení, které je citlivější) od 40 let ročně a koloskopické vyšetření jednou za tři roky od 45 let. Zda je možné tato doporučení upravit a event. navrhnout pouze populační screening, musí být předmětem další studie.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že u mužů nosičů mutací v BRCA genech bylo skutečně zvýšené riziko potvrzeno pro karcinom prsu, prostaty, pankreatu a žaludku. U ostatních onemocnění zvýšené riziko buď nebylo potvrzeno (kolorektální karcinom), nebo se jedná o výsledky pouze malého počtu studií (hematologické malignity, laryngeální karcinom, karcinom žlučníku a žlučových cest, primární nádorová onemocnění jater). Údaje většinou pocházejí ze zahraniční literatury, v české populaci nosičů mutací v BRCA genech prozatím nebyla provedena studie, která by zjišťovala rizika jednotlivých typů nádorových onemocnění, a nelze tedy vyloučit určitá specifika v naší populaci. V každém případě je však zapotřebí zdůraznit, že přestože rizika vzniku těchto onemocnění jsou zvýšená oproti běžnému populačnímu riziku, s výjimkou karcinomu prostaty se jedná o onemocnění relativně méně častá a riziko vzniku každého z těchto onemocnění se pohybuje pod 10 %. Tedy v žádném případě nedosahuje vysokých rizik platných pro ženy, u nichž je riziko vzniku karcinomu prsu 58–85 % (nosičky mutace v genu BRCA1), resp. 40–85 % (nosičky mutace v genu BRCA2) a karcinomu ovarií 27–66 % (nosičky mutace v genu BRCA1), resp. 11–37 % (nosičky mutace v genu BRCA2) [10,17,19,30,69–74].

Celoživotní kumulativní riziko všech nádorů pro muže s mutací genu BRCA1 bylo stanoveno na 30–32 % [22,43] a genu BRCA2 na 38,9 % [43]. V jiné studii Thompson a Easton nezjistili u mužů s mutacemi genu BRCA1 zvýšené celkové riziko všech nádorových onemocnění oproti běžnému populačnímu riziku (RR 1,05 pro muže ve věku pod 65 let a 0,85 pro muže nad 65 let) [30].

Přes uvedená rizika tedy většina mužů nosičů mutací v BRCA genech nikdy nádorovým onemocněním neonemocní a tuto skutečnost je zapotřebí vzít v úvahu při poradenství a pacientům z těchto rodin ji zdůraznit, aby byli ušetřeni nadměrné psychické traumatizace. Je také nutné vzít v úvahu, že primární motivací mužů k vyhledání genetického testování je spíše zájem o stanovení rizika pro své potomky, zejména dcery, než obavy o jejich vlastní zdravotní rizika [75,76].

Navzdory těmto skutečnostem je nutné muže nosiče mutací v BRCA genech informovat o zvýšeném riziku uvedených onemocnění a měly by jim být nabídnuty preventivní screeningové programy. Měli by být seznámeni s důležitostí samovyšetřování a s možnými příznaky, které mohou být projevem nádorového onemocnění. Podstatnou součástí poradenství je i poučení o důležitosti vedení zdravého životního stylu, včetně zdravé životosprávy, dostatečné fyzické aktivity a vyvarování se kouření a nadměrnému dlouhodobému stresu. Tyto faktory mohou mít podstatný modifikující vliv ovlivňující manifestaci onemocnění.

Práce byla podpořena projektem ESF Operačním programem Vzdělávání pro konkurenceschopnost CZ.1.07/2.3.00/20.0040.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

MUDr. Pavlína Plevová, Ph.D.

Oddělení lékařské genetiky

Fakultní nemocnice Ostrava

tř. 17. listopadu 1790

708 52 Ostrava 8

e-mail: pavlina.plevova@volny.cz

Obdrženo: 15. 5. 2012

Přijato: 26. 5. 2012

Zdroje

1. Macháčková E, Plevová P, Lukešová M et al. Genetická predispozice ke vzniku maligního nádoru prsu. Klin Onkol 2006; 19 (Suppl): 48–54.

2. Foretová L. Genetické vyšetření a klinické sledování u dědičného syndromu nádorů prsu a vaječníků. Onkologická Péče 2007; 2: 3–5.

3. Venkitaraman AR. Cancer susceptibility and the functions of BRCA1 and BRCA2. Cell 2002; 108(2): 171–182.

4. Mote PA, Leary JA, Avery KA et al. Germ-line mutations in BRCA1 or BRCA2 in the normal breast are associated with altered expression of estrogen-responsive proteins and the predominance of progesterone receptor A. Genes Chromosomes Cancer 2004; 39(3): 236–248.

5. Mohamad HB, Apffelstaedt JP. Counseling for male BRCA mutation carriers: a review. Breast 2008; 17(5): 441–450.

6. Johansen Taber KA, Morisy LR, Osbahr AJ 3^rd et al. Male breast cancer: risk factors, diagnosis, and management (Review). Oncol Rep 2010; 24(5): 1115–1120.

7. Thorlacius S, Sigurdsson S, Bjarnadottir H et al. Study of a single BRCA2 mutation with high carrier frequency in a small population. Am J Hum Genet 1997; 60(5): 1079–1084.

8. Rahman N, Stratton MR. The genetics of breast cancer susceptibility. Annu Rev Genet 1998; 32: 95–121.

9. Friedman LS, Gayther SA, Kurosaki T et al. Mutation analysis of BRCA1 and BRCA2 in a male breast cancer population. Am J Hum Genet 1997; 60(2): 313–319.

10. Ford D, Easton DF, Stratton M et al. Genetic heterogenity and penetrance analysis of the BRCA1 and BRCA2 genes in breast cancer families. Am J Hum Genet 1998; 62(3): 676–689.

11. Lukešová M, Macháčková E, Vašíčková P. Výsledky testování BRCA1 a BRCA2 genů v molekulárně genetické laboratoři Masarykova onkologického ústavu. Klin Onkol 2006; 19 (Suppl): S55–S62.

12. Kwong A, Wong CH, Suen DT et al. Accuracy of BRCA1/2 mutation prediction models for different ethnicities and genders: experience in a southern Chinese cohort. World J Surg 2012; 36(4): 702–713.

13. Adank MA, van Mil SE, Gille JJ et al. PALB2 analysis in BRCA2-like families. Breast Cancer Res Treat 2011; 127(2): 357–362.

14. Ottini L, Silvestri V, Rizzolo P et al. Clinical and pathologic characteristics of BRCA-positive and BRCA-negative male breast cancer patients: results from a collaborative multicenter study in Italy. Breast Cancer Res Treat 2012. In press.

15. Easton D, Steele L, Fields P et al. Cancer risks in two large breast cancer families linked to BRCA2 on chromosome 13q12e13. Am J Hum Genet 1997; 61(1): 120–128.

16. Schlebusch CM, Dreyer G, Sluiter MD et al. Cancer prevalence in 129 breast-ovarian cancer families tested for BRCA1 and BRCA2 mutations. S Afr Med J 2010; 100(2): 113–117.

17. Brose MS, Rebbeck TR, Calzone KA et al. Cancer risk estimates for BRCA1 mutation carriers identified in a risk evaluation program. J Natl Cancer Inst 2002; 94(18): 1365–1372.

18. Thompson D, Easton D. Breast Cancer Linkage Consortium. Variation in cancer risks, by mutation position, in BRCA2 mutation carriers. Am J Hum Genet 2001; 68(2): 410–419.

19. Ford D, Easton DF, Bishop DT et al. Risks of cancer in BRCA1-mutation carriers. Breast Cancer Linkage Consortium. Lancet 1994; 343(8899): 692–695.

20. Sigurdsson S, Thorlacius S, Tomasson J et al. BRCA2 mutation in Icelandic prostate cancer patients. J Mol Med 1997; 75(10): 758–761.

21. Struewing JP, Hartge P, Wacholder S et al. The risk of cancer associated with specific mutations of BRCA1 and BRCA2 among Ashkenazi Jews. N Engl J Med 1997; 336(20): 1401–1408.

22. Cancer risks in BRCA2 mutation carriers. The Breast Cancer Linkage Consortium. J Natl Cancer Inst 1999; 91(15): 1310–1316.

23. Foulkes WD, Brunet JS, Warner E et al. The importance of a family history of breast cancer in predicting the presence of a BRCA mutation. Am J Hum Genet 1999; 65(6): 1776–1779.

24. Warner E, Foulkes W, Goodwin P et al. Prevalence and penetrance of BRCA1 and BRCA2 gene mutations in unselected Ashkenazi Jewish women with breast cancer. J Natl Cancer Inst 1999; 91(14): 1241–1247.

25. van Asperen CJ, Brohet RM, Meijers-Heijboer EJ et al. Cancer risks in BRCA2 families: estimates for sites other than breast and ovary. J Med Genet 2005; 42(9): 711–719.

26. Lehrer S, Fodor F, Stock RG et al. Absence of 185delAG mutation of the BRCA1 gene and 6174delT mutation of the BRCA2 gene in Ashkenazi Jewish men with prostate cancer. Br J Cancer 1998; 78(6): 771–773.

27. Nastiuk KL, Mansukhani M, Terry MB et al. Common mutations in BRCA1 and BRCA2 do not contribute to early prostate cancer in Jewish men. Prostate 1999; 40(3): 172–177.

28. Hubert A, Peretz T, Manor O et al. The Jewish Ashkenazi founder mutations in the BRCA1/BRCA2 genes are not found at an increased frequency in Ashkenazi patients with prostate cancer. Am J Hum Genet 1999; 65(3): 921–924.

29. Vazina A, Baniel J, Yaacobi Y et al. The rate of the founder Jewish mutations in BRCA1 and BRCA2 in prostate cancer patients in Israel. Br J Cancer 2000; 83(4): 463–466.

30. Thompson D, Easton DF. Cancer incidence in BRCA1 mutation carriers. J Natl Cancer Inst 2002; 94(18): 1358–1365.

31. Kirchhoff T, Kauff N, Kolachana P et al. BRCA mutations and the risk of prostate and colorectal cancer in Ashkenazi Jews. Am J Hum Genet 2003; 73(5): 246.

32. Lorenzo Bermejo J, Hemminki K. Risk of cancer at sites other than the breast in Swedish families eligible for BRCA1 or BRCA2 mutation testing. Ann Oncol 2004; 15(12): 1834–1841.

33. Tryggvadóttir L, Vidarsdóttir L, Thorgeirsson T et al. Prostate cancer progression and survival in BRCA2 mutation carriers. J Natl Cancer Inst 2007; 99(12): 929–935.

34. Mitra A, Fisher C, Foster CS et al. Prostate cancer in male BRCA1 and BRCA2 mutation carriers has a more aggressive phenotype. Br J Cancer 2008; 98(2): 502–507.

35. Agalliu I, Gern R, Leanza S et al. Associations of high--grade prostate cancer with BRCA1 and BRCA2 founder mutations. Clin Cancer Res 2009; 15(3): 1112–1220.

36. Gallagher DJ, Gaudet MM, Pal P et al. Germline BRCA mutations denote a clinicopathologic subset of prostate cancer. Clin Cancer Res 2010; 16(7): 2115–2121.

37. Moran A, O’Hara C, Khan S et al. Risk of cancer other than breast or ovarian in individuals with BRCA1 and BRCA2 mutations. Fam Cancer 2012; 11(2): 235–242.

38. Narod SA, Neuhausen S, Vichodez G et al. Rapid progression of prostate cancer in men with a BRCA2 mutation. Br J Cancer 2008; 99(2): 371–374.

39. Thorne H, Willems AJ, Niedermayr E et al. Decreased prostate cancer-specific survival of men with BRCA2 mutations from multiple breast cancer families. Cancer Prev Res 2011; 4(7): 1002–1010.

40. Mitra AV, Bancroft EK, Barbachano Y et al. Targeted prostate cancer screening in men with mutations in BRCA1 and BRCA2 detects aggressive prostate cancer: preliminary analysis of the results of the IMPACT study. BJU Int 2011; 107(1): 28–39.

41. Leongamornlert D, Mahmud N, Tymrakiewicz M et al. Germline BRCA1 mutations increase prostate cancer risk. Br J Cancer 2012. In press.

42. Shih HA, Nathanson KL, Seal S et al. BRCA1 and BRCA2 mutations in breast cancer families with multiple primary cancers. Clin Cancer Res 2000; 6(11): 4259–4254.

43. Risch HA, McLaughlin JR, Cole DE et al. Prevalence and penetrance of germline BRCA1 and BRCA2 mutations in a population series of 649 women with ovarian cancer. Am J Hum Genet 2001; 68(3): 700–710.

44. Lowery MA, Kelsen DP, Stadler ZK et al. An emerging entity: pancreatic adenocarcinoma associated with a known BRCA mutation: clinical descriptors, treatment implications, and future directions. Oncologist 2011; 16(10): 1397–1402.

45. Stadler ZK, Salo-Mullen E, Patil SM et al. Prevalence of BRCA1 and BRCA2 mutations in Ashkenazi Jewish families with breast and pancreatic cancer. Cancer 2012; 118(2): 493–499.

46. Goggins M, Schutte M, Lu J et al. Germline BRCA2 gene mutations in patients with apparently sporadic pancreatic carcinomas. Cancer Res 1996; 56(23): 5360–5364.

47. Hahn SA, Greenhalf B, Ellis I et al. BRCA2 germline mutations in familial pancreatic carcinoma. J Natl Cancer Inst 2003; 95(3): 214–221.

48. Murphy KM, Brune KA, Griffin C et al. Evaluation of candidate genes MAP2K4, MADH4, ACVR1B, and BRCA2 in familial pancreatic cancer: deleterious BRCA2 mutations in 17%. Cancer Res 2002; 62(13): 3789–3793.

49. Niell BL, Rennert G, Bonner JD et al. BRCA1 and BRCA2 founder mutations and the risk of colorectal cancer. J Natl Cancer Inst 2004; 96(1): 15–21.

50. Kirchhoff T, Satagopan J, Kauff N et al. Frequency of BRCA1 and BRCA2 mutations in unselected Ashkenazi Jewish patients with colorectal cancer. J Natl Cancer Inst 2004; 96(1): 68–70.

51. Evans HS, Lewis CM, Robinson D al. Incidence of multiple primary cancers in a cohort of women diagnosed with breast cancer in southeast England. Br J Cancer 2001; 84(3): 435–440.

52. Kadouri L, Temper M, Grenader T et al. Absence of founder BRCA1 and BRCA2 mutations in cutaneous malignant melanoma patients of Ashkenazi origin. Fam Cancer 2009; 8(1): 29–32.

53. Hearle N, Damato BE, Humphreys J et al. Contribution of germline mutations in BRCA2, P16(INK4A), P14(ARF) and P15 to uveal melanoma. Invest Ophthalmol Vis Sci 2003; 44(2): 458–462.

54. Jaworowska E, Tarnowska C, Lubiński J et al. Clinical characteristics of laryngeal cancer in BRCA-1 mutation carriers. Anticancer Res 2009; 29(7): 2703–2705.

55. Al-Mulla F, Bland JM, Serratt D et al. Age-dependent penetrance of different germline mutations in the BRCA1 gene. J Clin Pathol 2009; 62(4): 350–356.

56. Panchal S, Shachar O, O’Malley F et al. Breast cancer in a BRCA2 mutation carrier with a history of prostate cancer. Nat Rev Clin Oncol 2009; 6(10): 604–607.

57. Plevová P, Novotný J, Foretová L et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovaria. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl): S8–S11.

58. Daly M. NCCN. Practice guidelines: genetics/familial high-risk cancer screening. Oncol 1999; 13(11A): 161–182.

59. Munn S. When should men undergo mammography? AJR Am J Roentgenol 2002; 178(6): 1419–1420.

60. Brenner RJ, Weitzel JN, Hansen N et al. Screening-detected breast cancer in a man with BRCA2 mutation: case report. Radiol 2004; 230(2): 553–555.

61. Villers A, Rébillard X, Soulié M et al. Prostate cancer screening. Prog Urol 2003; 13(2): 209–214.

62. Smith RA, Cokkinides V, Eyre HJ. American Cancer Society guidelines for the early detection of cancer, 2003. CA Cancer J Clin 2003; 53(1): 27–43.

63. Hruban RH, Canto MI, Yeo CJ. Prevention of pancreatic cancer and strategies for management of familial pancreatic cancer. Dig Dis 2001; 19(1): 76–84.

64. Canto MI, Goggins M, Hruban RH et al. Screening for early pancreatic neoplasia in high-risk individuals: a prospective controlled study. Clin Gastroenterol Hepatol 2006; 4(6): 766–781.

65. Brentnall TA. Cancer surveillance of patients from familial pancreatic cancer kindreds. Med Clin North Am 2000; 84(3): 707–718.

66. American gastroenterological association medical position statement: epidemiology, diagnosis, and treatment of pancreatic ductal adenocarcinoma. Gastroenterology 1999; 117(6): 1463–1484.

67. Sonnenblick A, Kadouri L, Appelbaum L et al. Complete remission, in BRCA2 mutation carrier with metastatic pancreatic adenocarcinoma, treated with cisplatin based therapy. Cancer Biol Ther 2011; 12(3): 165–168.

68. Layke JC, Lopez PP. Gastric cancer: diagnosis and treatment options. Am Fam Phys 2004; 69(5): 1133–1140.

69. Whittemore AS, Gong G, Itnyre J. Prevalence and contribution of BRCA1 mutations in breast cancer and ovarian cancer: results from three U.S. population-based case-control studies of ovarian cancer. Am J Hum Genet 1997; 60(3): 496–504.

70. Prevalence and penetrance of BRCA1 and BRCA2 mutations in a population-based series of breast cancer cases. Anglian Breast Cancer Study Group. Br J Cancer 2000; 83(10): 1301–1308.

71. Satagopan JM, Offit K, Foulkes W et al. The lifetime risks of breast cancer in Ashkenazi Jewish carriers of BRCA1 and BRCA2 mutations. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2001; 10(5): 467–473.

72. Antoniou A, Pharoah PD, Narod S et al. Average risks of breast and ovarian cancer associated with BRCA1 or BRCA2 mutations detected in case Series unselected for family history: a combined analysis of 22 studies. Am J Hum Genet 2003; 72(5): 1117–1130.

73. King MC, Marks JH, Mandell JB. New York Breast Cancer Study Group. Breast and ovarian cancer risks due to inherited mutations in BRCA1 and BRCA2. Science 2003; 302(5645): 643–646.

74. Metcalfe K, Lubinski J, Lynch HT et al. Family history of cancer and cancer risks in women with BRCA1 or BRCA2 mutations. J Natl Cancer Inst 2010; 102(24): 1874–1878.

75. Evans DG, Binchy A, Shenton A et al. Comparison of proactive and usual approaches to offering predictive testing for BRCA1/2 mutations in unaffected relatives. Clin Genet 2009; 75(2): 124–132.

76. McAllister MF, Evans DG, Ormiston W et al. Men in breast cancer families: a preliminary qualitative study of awareness and experience. J Med Genet 1998; 35(9): 739–744.