XXXII. Varia (ostatní, jinde nezařazené příspěvky)

Dozimetrie pracovníků po zavedení přípravy radiofarmaka 68GaDOTATOC

Budinský M., Čípková M., Vyšinský P.

Úsek přípravy a kontroly radiofarmak, MOÚ, Brno

Úvod: 68GaDOTATOC představuje nové radiofarmakum, které rozšiřuje spektrum PET radiofarmak pro potřebu diagnostiky na Oddělení nukleární medicíny Masarykova onkologického ústavu. Zavedením přípravy a kontroly tohoto nového radiofarmaka lze očekávat navýšení expozice ionizujícímu záření personálu. Metoda: V našem příspěvku se zabýváme sledováním a hodnocením výsledků osobní dozimetrie skupiny farmaceutických pracovníků v období před/po zavedení tohoto radiofarmaka do praxe. Výsledky: V celotělové dozimetrii došlo po zavedení tohoto radiofarmaka k poklesu kolektivní dávky z 0,28 mSv/rok na hodnotu < 0,05 mSv/rok, hodnota prstové dozimetrie byla navýšena z kolektivní dávky 39,17 mSv/rok na hodnotu 40,51 mSv/rok. Závěr: Z výsledků dozimetrie lze vyčíst po zavedení 68GaDOTATOC nárůst kolektivní dávky hodnoty prstové dozimetrie ve srovnání s obdobím před zavedením 68GaDOTATOC do praxe. Nárůst je patrný především v období klinického využití tohoto radiofarmaka, období validačních procesů syntézy a kontroly radiofarmaka dozimetrii nijak významně neovlivnilo.

Léky a doplňky stravy a jejich interference s laboratorními stanoveními

Fědorová L.

Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno

Interference znamená vliv léčiva nebo jiné chemické látky na stanovení koncentrace nebo aktivity jiné látky ve vyšetřovaném materiálu. Nejedná se tedy o biologický účinek látky v organizmu, ale o vliv látky in vitro na samotné analytické procesy. Základní principy interference jsou: 1. přítomnost redukujících látek; 2. kompetitivní a nekompetitivní inhibice; 3. zkřížená reaktivita antigen-protilátka; 4. jiná interference. V rámci rizika interference léčiva nebo potravinového doplňku hrají roli tyto faktory: druh analýzy, koncentrace měřené látky v biologickém materiálu, druh, množství a farmakokinetika interferující látky. S nejvíce interferujícími látkami, kterými je např. vitamin C (L-askorbát), výrobci v diagnostice již počítají a tyto interference enzymaticky ošetřují (přídavek askorbát oxidázy). Možným úskalím je předpoklad běžného množství této látky v organizmu, který může narážet zejména při stanovení v moči, kde tyto látky mohou dosahovat nefyziologických koncentrací po nárazově vysokém příjmu. Například výrobce Roche garantuje neinterferování L-askorbátu do konc. 30 mg/dl. Vypitím volně prodejného šumivého nápoje obsahující 1 g vitaminu C v tabletě lze dosáhnout koncentrace v moči až 50 mg/dl. Velkou skupinu analytických metod představuje enzymové stanovení a spektrofotometrie. Barevný produkt vzniklý posloupností reakcí zvyšuje absorbanci roztoku, která je přímo úměrná koncentraci měřeného analytu ve vzorku. Příkladem lékové interference při těchto analýzách je N-acetylcystein (NAC), který se používá jako lék na odkašlání. Protože množství enzymů v reakčních směsích je dostatečně vysoké, při běžně užívaných dávkách interferenci nezpůsobuje. NAC se však rovněž používá jako antidotum (protijed) při otravě paracetamolem, kdy podaná denní dávka je asi 20× vyšší než dávka používaná pro léčbu kašle. V takto vysokých dávkách spolu s metabolitem paracetamolu nezávisle působí jako falešný substrát snižující množství cíleného produktu, a tím falešně snižuje změřenou koncentraci. Vzhledem k obrovskému množství, dostupnosti, reklamě a oblibě potravinových doplňků na trhu je podchycení jejich možné interference nereálné. Navíc u potravinových doplňků oproti léčivům nejsou výrobci povinni poskytovat žádné informace stran chování látky v organizmu. U léčiv musí být řada informací dostupná v souhrnu údajů o přípravku (SPC). Ale otázka polypragmazie, intra- a interindividuální variability v rychlosti metabolizmu a fakt, že v řadě klinických situací se nelze podávání rizikové kombinace léků vyhnout, nečiní problematiku lékové interference o nic snazší.

Workshop BBMRI

Hálová A.1, Dudová Z.2, Greplová K.3, Valík D.3

1 Masarykův onkologický ústav, Brno, 2 Ústav výpočetní techniky, MU, Brno, 3 Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno

Cílem české BBMRI infrastruktury je vytvořit fungující síť biobank, které dlouhodobě uchovávají biologické vzorky za kontrolovaných, standardizovaných a akreditovaných podmínek. Vedení biobank pak může tyto vzorky poskytnout registrovaným výzkumníkům, kteří o ně zažádají skrze online nástroje. Hlavním účelem workshopu je demonstrace online nástrojů vyvíjených BBMRI-ERIC, které umožňují jednotlivé komunikační kroky a jsou nezbytné pro získání informací o konkrétních vzorcích/datech. Jejich velkou výhodou je možnost oslovení více kandidátních biobank současně. K tomuto účelu slouží BBMRI-ERIC Directory (https: //directory.bbmri-eric.eu), katalog existujících biobank, a BBMRI-ERIC Negotiator (https: //negotiator.bbmri-eric.eu/), který zprostředkovává kontakt mezi výzkumníky požadujícími biologický materiál a biobankéři.

„Targeting zero campaign“ v přístupu ke komplikacím dlouhodobých centrálních žilních vstupů – realita, nebo mýtus?

Kunderlik M., Vertaková Krakovská B.

Onkologický ústav sv. Alžbety, Bratislava

U onkologických pacientov je nevyhnutné zvažovať najoptimálnejší venózny vstup už pri rozvahe o podaní multimodálnej protinádorovej liečby. Ideálny čas na rozhodnutie je ešte pred začiatkom samotnej liečby. V ostatnom období zaznamenávame nárast počtu periférne implantovaných venóznych katétrov, tzv. PICCov. S implementáciou novej metodiky, resp. v čase jej renesencie, prichádzajú aj komplikácie. Aké sú najčastejšie? Ako im predísť? Dá sa priblížiť k „povestnej nule“? Na tieto otázky sa pokúsim odpovedať v mojej prednáške na základe dostupných faktov z odbornej literatúry a skúsenosti nášho pracoviska.

Zásady hemoterapie u onkologických pacientů

Lejdarová H.

Transfuzní a tkáňové oddělení, FN Brno

Hemoterapie je nezbytnou součástí onkologické léčby. Vzhledem ke své biologické podstatě však představuje pro příjemce transfuze řadu rizik. Se zvyšující se úrovní onkologické léčby a rostoucí délkou přežití pacientů s nádorovými onemocněními narůstá i význam dodržování zásad účelné hemoterapie s maximálním dosažitelným stupněm bezpečnosti. Hlavním rizikem krevní transfuze je nebezpečí přenosu infekcí z dárce krve na příjemce. ČR, na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí, zatím nepřistoupila k povinnému PCR testování. Přesto však některá zařízení transfuzní služby tuto technologii zavedla (TTO FN Brno již v roce 2010), a zvýšila tak pravděpodobnost záchytu krví přenosných chorob a bezpečnost podaných transfuzí. S transfuzí krve jsou spojeny i imunitní komplikace. Výběr transfuzního přípravku pro konkrétního pacienta je v tomto ohledu jednou z mnoha výzev personalizované medicíny, kdy je kladen stále větší důraz na co možná nejvyšší antigenní shodu mezi dárcem a příjemcem. Základním požadavkem na transfuzní přípravky používané pro léčbu onkologických pacientů je deleukotizace. Signifikantní snížení obsahu leukocytů zvyšuje bezpečnost hemoterapie snížením imunosupresivního účinku krevní transfuze, přenosu intraleukocytárních virů a dalších komplikací. V závislosti na stupni imunosuprese onkologického pacienta je nutné uvážlivě indikovat ozáření transfuzních přípravků  zářením v dávce 25–50 Gy. Ozařováním je likvidována populace T lymfocytů, které by mohly být u imunokompromitovaných pacientů příčinou těžké potransfuzní komplikace (TA-GvHD), současně však dochází i k určitému úbytku elementů, které mají být transfundovány. U závažných projevů alergické reakce na plazmatické bílkoviny u pacienta lze indikovat promytí transfuzních přípravků (erytrocytů a trombocytů), v případě nutnosti podání plazmy je možné použití směsné plazmy ošetřené redukcí patogenů, která riziko alergické reakce minimalizuje. Cílem onkologických center v oblasti hemoterapie by měla být preference deleukotizovaných, skupinově shodných transfuzních přípravků s co nejvyšším stupněm citlivosti testů použitých k vyšetření infekcí. Vhodná je proto orientace na zařízení transfuzní služby, která mají možnost tuto úroveň hemoterapie zajistit.

Evropská onkologická společnost sester – dohlédněme i za hranice naší země (EONS jako příležitost)

Nohavová I.1, Nečasová A.2, Popelková M.3

1 European Oncology Nursing Society, Brussel, Belgie, 2 FN Hradec Králové, 3 Onkologická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha

Evropská onkologická společnost sester (European Oncology Nursing Society – EONS) je nezisková organizace reprezentující onkologické sestry z 31 evropských zemí čítající celkem více než 21 000 členů. Hlavním pilířem pro realizaci aktivit a naplňování strategického plánu EONS jsou čtyři pracovní skupiny „CARE“. C = communication (komunikace), A = advocacy (prosazování zájmů), R = research (výzkum) a E = education (vzdělávání). Každá pracovní skupina má dvanáct členů, z nichž dva jsou zároveň zvolenými zástupci předsednictva EONS. Jednotliví členové jsou pečlivě vybíráni na základě curricula a tak, aby skupina měla zástupce z co nejrozmanitějšího počtu evropských zemí. Členství je na 2 roky s možností prodloužení na 6 let. Aktivní spolupráce v rámci pracovní skupiny je vedena formou videokonferencí (čtyřikrát za rok) a osobních pracovních setkání (min. jednou ročně). Členství v pracovní skupině je na bázi dobrovolné činnosti, bez nároku na honorář. Jednotlivé pracovní skupiny a jejich hlavní úkoly jsou podrobněji představeny na webových stránkách EONS (www.cancernurse.eu). O něco mladší, ale neméně významnou skupinou, je Young Cancer Nurses Network (YCN), tedy síť Mladých onkologických sester do 35 let. YCN zastupují reprezentanti jednotlivých evropských zemí, kteří se snaží budovat vlastní síť mladých sester v domovské zemi. Cílem této skupiny je především usnadnit sestrám „juniorkám“ vstup na onkologická pracoviště a dát jim podporu ve všech aspektech jejich práce. V roce 2018–2019 proběhl průzkum YCN, jehož výsledky byly prezentovány na ESMO 2019 a budou nyní předneseny i na BOD 2020.

Posuzování pracovní schopnosti u pacientů po onkologické léčbě

Petrovová M.

Ambulance pracovně lékařských služeb, MOÚ, Brno

Přibližně každý třetí člověk během svého života onemocní nějakým typem nádorového onemocnění. Díky efektivní komplexní onkologické léčbě se zvyšuje se počet přežívajících osob, zároveň se prodlužuje délka jejich života. Pozornost zdravotníků i společnosti se proto stále více zaměřuje na kvalitu jejich dalšího života. Příspěvek se nad touto problematikou zamýšlí z pohledu dalšího zapojení pacienta do pracovního procesu. Pracovní schopnost se u onkologického pacienta mění v čase a je výrazně individuální. Ovlivňuje ji onkologická diagnóza, typ použité léčby vč. jejích nežádoucích účinků, věk i individualita pacienta a stav jeho psychiky. Stejně důležitý je charakter původně vykonávané práce (fyzická a psychická zátěž v různém poměru), přítomné rizikové faktory práce, možnosti změn či úprav pracovního prostředí a rozsahu výkonu práce. Roli hraje i postavení práce v hodnotovém žebříčku samotného pacienta, jeho sociální postavení, motivace, vztahy na pracovišti. Zaměstnavatel je veden pracovněprávními předpisy, zejména zákoníkem práce. Zaměstnanci může přidělovat pouze práce odpovídající jeho zdravotnímu stavu. Pro posouzení zdravotní způsobilosti ke konkrétní práci u konkrétního zaměstnavatele slouží preventivní prohlídky vstupní, periodické a mimořádné. Jejich výstupem je lékařský posudek, který způsobilost posuzovaného potvrdí, vyloučí nebo omezí (zákaz některých činností, úprava pracovních podmínek, používání zdravotních pomůcek či OOPP). Vodítkem pro rozhodnutí je lékaři seznam absolutních a relativních kontraindikací k práci. Přítomnost řady diagnóz kardiovaskulárních, metabolických, plicních, imunologických onemocnění a stavů tak může být překážkou pro výkon práce v prostředí s fyzikálními, chemickými vlivy, používání jedů, karcinogenů či alergenů, infekčních činitelů, práce v noci, práce na plný úvazek apod. Pokud pacient ze zdravotních důvodů nemůže v původní profesi pokračovat, jsou řešením rekvalifikace či nějaký stupeň invalidity. Zmínit je třeba také možnost, že se prodělané nádorové onemocnění na návrh ošetřujícího lékaře pracovně-lékařsky přešetří a uzná za nemoc z povolání. Tím získá pacient nárok na odškodnění ve formě finanční kompenzace cestou plnění z pojistného zaměstnavatele.

Kouření a onkologická léčba

Polášek V.

Onkologické oddělení, Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně

Kouření má podíl na 11,5 % všech úmrtí (údaj k roku 2015), v roce 2016 bylo zaznamenáno 9 milionů úmrtí v důsledku zhoubného nádoru. Historické zmínky o spojení tabákového kouře se strukturálními změnami tkání sahají do roku 1798. Cigaretový kouř je prokázaný komplexní karcinogen, který je směsí cca 60 karcinogenů. Etiologický podíl cigaretového kouře byl prokázán u řady nádorových onemocnění. Až 56 % pacientů po stanovení diagnózy nádorového onemocnění pokračuje v kouření. Pokračující kouření v průběhu onkologické léčby negativně ovlivňuje efekt léčby, kvalitu života a v konečném důsledku i celkové přežití. Produkty hoření tabáku jsou významnými promotory nádorové proliferace, podílejí se na angiogenezi, migraci nádorových buněk, invazi, ovlivňují apoptózu i tumorem asociované imunitní reakce. Kromě samotného biologického chování tumoru kouření komplexně ovlivňuje onkologickou terapii jak na úrovni farmakoterapie, tak i na úrovni radioterapie a úspěšnost chirurgické léčby. Poster předkládá komplexní informace o souvislosti hoření tabáku na vzniku nádorových onemocnění, historický vývoj povědomí o karcinogenním účinku, dále prezentuje mechanizmy negativního ovlivnění biologického chování tumoru u pokračujícího kuřáka a v neposlední řadě stručně prezentuje výsledky některých studií srovnávajících úspěšnost onkologické léčby u kuřáků a exkuřáků. Součástí posteru jsou informace o krátké intervenci k ukončení kouření, která by měla být standardní součástí u každého onkologicky nemocného fumátora.

Správná péče o drény u onkologicky nemocných

Prášek M.

Oddělení radiologie, MOÚ, Brno

Cílem je seznámit lékaře s typy drénů používanými v současnosti, s technikou jejich zavádění a s tím pak související péče o ně u onkologicky nemocných. Zavedení drénu je vždy záležitostí dlouhodobou a správná péče o něj má zásadní vliv na jeho funkčnost a s tím související komfort života nemocných. Podrobněji se budeme zabývat péčí o dlouhodobé nefrostomie, biliární drény, a to jak zevní, tak zevně-vnitřní, a o drény hrudní a břišní.

Starší a nejstarší členové současných pracovních týmů – jejich osobitost, přínos a očekávání

Sehnalová A.

a.sense, s. r. o., Praha

V posledním období se začínají odlišnosti v osobnostní a profesní výbavě zaměstnanců promítat do nabídky a poptávky v personální oblasti. Obvykle se proto zaměřujeme na nejmladší generace, jejichž odlišnosti oproti starším generacím výrazně cítíme na většině pracovišť. Méně se už zamýšlíme nad příslušníky starších generací, jejich jedinečností, přínosy pro tým i rezervy, se kterými se potýkají oni sami i jejich pracovní prostředí. To chceme napravit a v této části budeme diskutovat o přednostech i rezervách starších pracovníků, o možných „chybách“ zaměstnavatelů ve vztahu ke starším generacím i o slabých stránkách těchto pracovníků samotných. Probereme jejich silné stránky vč. jejich využití v týmu i pro stmelování jeho členů a zamyslíme se nad možnostmi motivace a angažovanosti právě starších pracovníků. Vyjdeme z nejnovějších poznatků výzkumů ve světě i v našem českém prostředí.

Výsledky dlouhodobé pohybové intervence u onkologických pacientů

Svobodová H.1, Janíková A.2, Interní M.2, Malá A.3

1 Ordinace VPL, MUDr. Hana Svobodová, Křenovice, 2 Interní hematologická a onkologická klinika, LF MU a FN Brno, 3 FSS MU, Brno

Pravidelná fyzická aktivita hraje významnou roli v morbiditě a mortalitě populace obecně, to platí i u pacientů s onkologickým onemocněním. Z intervenčních studií vyplývá, že fyzický trénink lze aplikovat v kterékoli fázi choroby a že u pacientů významně zlepšuje kvalitu života. Z hlediska objektivního hodnocení efektu pohybové intervence velmi záleží na stavbě tréninku, která musí reflektovat cíle, kterých chceme dosáhnout, věkové omezení (vzestup kondice doložen i u věku nad 65 let) a fyzickou limitaci jednotlivých pacientů. Během pobytu v českých nemocnicích v rámci vstupní diagnostiky či při podávání terapie nejsou pacienti vedeni k fyzické aktivitě. Pacienti rovněž nejsou většinou informováni o jejich konkrétních možnostech, příp. individuálních omezeních fyzické aktivity, takže si často automaticky vytvoří názor, že nejlépe svému tělu prospějí, když budou hlavně ležet a odpočívat, podobně jako k tomu byli vedeni při pobytu v nemocnici [1]. Důvody vzniku dekondice u onkologických pacientů jsou všeobecná úroveň kondice populace, působení základního onemocnění, režim pacientů v době léčby vč. hospitalizace, vliv onkologické léčby a následná péče o pacienty. Absence fyzické aktivity představuje nezanedbatelný faktor nejen při vzniku onkologického onemocnění, ale hraje významnou úlohu během terapie a jako forma či prostředek následné péče o pacienta po ukončené léčbě [2]. V příspěvku předkládáme výsledky, zkušenosti ze 7 let trvající pohybové intervence u onkologických pacientů. V pohybovém programu (PP) jsme se zaměřili na intenzitu aerobní zátěže (60–85 % TFmax), na subjektivní vnímání zátěže (Borgova škála), na zvyšování svalové síly, rozsah pohybu jednotlivých kloubů a tělesné složení. PP probíhá s frekvencí lekcí 3× v týdnu (prázdniny 2× v týdnu), významnou částí je kardiotrénink (spinning, kruhový trénink, tabata, tanec, třepačky, bosu, chůze a běh v terénu), body and mind lekce (jóga, pilates, SM systém, balance). Ze sportovních her badminton. Výsledky a vliv programu průběžně sledujeme z pohledu fyzických a psychosociálních faktorů.

Literatura: [1] Janíková A et al. Transfuze a hematologie dnes 2012; 18: 31–38. [2] Bade BC et al. J Thorac Oncol 2015; 10 (6): 861–871.

Mikrobiota – postinfekční syndrom, klostridiová kolitida

Šachlová M.

Gastroenterologické oddělení, MOÚ, Brno

Střevní mikrobiota je rozsáhlý ekosystém. Ovlivňuje řadu fyziologických funkcí. Životní styl, způsob stravování, užívání širokospektrých antibiotik a další faktory mohou vyústit v insuficienci střevní mikrobionty. Asi u 30 % pacientů, kteří prodělali ataku akutní gastroenteritidy, se může rozvinou tzv. postinfekční syndrom dráždivého tračníku. Syndrom je spojen se závažnými alteracemi střevní mikrobioty, se selháváním střevních bariérových funkcí a narušením střevní homeostázy. Projevuje se různými příznaky, jako je zácpa, průjem, nadýmání a/nebo bolesti břicha. Běžným vyšetřením nejsou zjištěny výrazné abnormality. Kauzální léčba není známá, vedle symptomatické léčby máme možnosti, jak ovlivnit složení a funkci střevní mikrobioty. Ve druhé části sdělení se dotkneme problematiky infekce Clostridium difficile. Ke vzniku klostridiové kolitidy může vést jakákoli destabilizace střevní mikrobioty (antibiotická terapie, poruchy imunity, inhibitory protonové pumpy, chemoterapie, porucha peristaltiky atd.) Přítomnost C. difficile jako součást mikrobiomu neznamená automaticky střevní infekci, ale narušení střevní mikrobioty vede ke snížení kolonizační rezistence a vytvoření podmínek pro pomnožení klostridií a vznik kolitidy.