VI. Radioterapeutické metody

VI/ 25. RADIOTERAPIE TECHNIKOU IMPT V ŘÍZENÉM NÁDECHU U DĚTSKÝCH PACIENTŮ – PROVEDITELNOST, AKUTNÍ TOXICITA

ONDROVÁ B., DĚDEČKOVÁ K., ZAPLETALOVÁ S., ANDRLÍK M., HAAS A., VÍTEK P.

Proton Therapy Center Czech s.r.o., Praha

Východiska: Cílem prezentace je zhodnocení proveditelnosti a akutní toxicity radioterapie v řízeném nádechu u dětských pacientů, léčených v PTC protonovou radioterapií technikou IMPT (intensity modulated proton therapy). Soubor pacientů a metody: V době od 11/ 2018 do 3/ 2021 bylo v PTC léčeno 12 dětských pacientů s využitím řízeného nádechu. Medián věku v době radioterapie byl 15,9 roku (rozmezí 11–19 let), jeden pacient absolvoval dva kurzy protonové radioterapie pro metachronní progresi mimo ozařovaný objem. Osm pacientů bylo ozařováno pro Hodgkinův lymfom, 1 pro Ewingův sarkom, ostatní pro sarkomy měkkých tkání. Indikace k užití řízeného nádechu byla lokalizace cílového objemu v oblasti hrudníku u všech pacientů kromě jednoho s tumorem v podjaterní krajině. Radioterapie byla provedena protonovým svazkem technikou IMPT. Předepsaná dávka byla vyjádřena v Gy (relativní biologická účinnost), s užitým konverzním faktorem 1,1 zohledňujícím rozdílnou biologickou efektivitu protonů ve srovnání s fotony. Předepsaná dávka vycházela z příslušného léčebného protokolu pro jednotlivé dg. v případě radikální radioterapie (12 případů), u jednoho pacienta léčeného s paliativním záměrem byla stanovena s ohledem na zátěž kritických orgánů a s přihlédnutím k již aplikované dávce v předchozích kurzech radioterapie. Klinická kontrola pacienta (celkový stav, toxicita radioterapie) byla prováděna 1x týdně, případně dle potřeby. Toxicita akutní byla hodnocena dle RTOG. Výsledky: Plánovaná dávka byla dodržena u všech pacientů. U jednoho pacienta (léčeného s paliativním záměrem) došlo k přerušení léčby na základě zhoršení celkového stavu, nebyl dále schopen řízeného nádechu, proto byla RT přeplánována s využitím 4DCT a dokončena bez řízeného nádechu. Akutní toxicita byla maximálně grade 2 (kožní reakce, polykací obtíže), léčba byla tedy velmi dobře tolerována. Vzhledem k malému počtu pacientů a nehomogennímu souboru není možná analýza léčebných výsledků souboru jako celku, nezaznamenali jsme však žádnou neobvyklou pozdní toxicitu ani „in-field“ progresi. Závěr: Protonová radioterapie technikou IMPT je pro dětské pacienty proveditelná obdobně jako pro dospělé pacienty s cílovými objemy v oblasti hrudníku. Nezaznamenali jsme žádné „in-field“ relapsy, hodnocení je však omezeno malým počtem pacientů.

VI/ 27. VLIV VELIKOSTI NÁDOROVÉHO OBJEMU A PRODLOUŽENÍ RADIOTERAPIE U PACIENTŮ S LOKÁLNĚ POKROČILÝMI NÁDORY HLAVY A KRKU

LOHYNSKÁ R.¹, JIRKOVSKÁ M.², MALINOVÁ B.², PECHAČOVÁ Z.³, KRÁTKÁ Z.⁴

¹Onkologická klinika 1. LF UK a FTN Praha, ²Onkologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, ³Ústav radiační onkologie, FN Bulovka, Praha, ⁴Oddělení ORL, FTN Praha

Východiska: Dodržení celkové doby radikální radioterapie patří k základním předpokladům úspěšnosti léčby, ke kompenzaci přerušení radioterapie jsou vypracovány postupy minimalizující negativní dopad léčby. Velikost nádorového objemu je silnější prognostický faktor než TNM klasifikace. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení vztahu nádorového objemu, celkové doby radioterapie a dalších prognostických faktorů. Metody: 184 pacientů s lokálně pokročilým karcinomem hlavy a krku bylo v době 2008–2016 léčeno radikální chemoradioterapií a technikou IMRT. Medián sledování v době hodnocení souboru byl 3,3 roku (0,2–11,6 let) od radioterapie. Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 60,5 let (33–83). Klinické stadium (KS) III bylo přítomno ve 30 % a KS IV u 70 %. Nejčastěji zastoupeny byly nádory orofaryngu (42 %), dále hypofaryngu (22 %), laryngu (18 %) a dutiny ústní (12 %). Nikotinizmus byl přítomen u 77 % pacientů a abusus alkoholu u 60 %. Medián trvání radioterapie (radiotherapy treatment time – RTT) byl 48 dní (45–80 dní). Medián velikosti nádorového objemu (GTV) byl 55 cm3 (5–563 cm3). U pacientů s lokální kontrolou byl medián GTV 47 cm3 a u pacientů s lokální recidivou 66 cm3 (p = 0,004). U pacientů bez vzdálených metastáz byl medián iniciálního objemu GTV 48 cm3 a ve skupině s výskytem vzdálených metastáz 74 cm3 (p = 0,002). Celkové pětileté a desetileté přežití bylo 33 a 25 %, pětileté a desetileté přežití bez nemoci 49 a 43 % a pětiletá a desetiletá lokální kontrola 62 a 60 %. V multivariační analýze bylo celkové přežití statisticky signifikantně závislé na objemu GTV (p < 0,001), KS (p = 0,001), RTT (p = 0,008) a stavu p16 (p = 0,023). Lokální kontrola byla statisticky významně ovlivněna velikostí GTV (p < 0,001), RTT (p = 0,029) a věkem (p = 0,029). Přežití bez nemoci (DFS) bylo významně ovlivněno GTV (p < 0,001), KS (p = 0,031), RTT (p = 0,024), stavem p16 (p = 0,036) a aplikací konkomitantní chemoterapie (CHT) (p = 0,011). Závěr: Nejvýznamnějšími prognostickými faktory byly objem GTV a RTT. Nejlepší onkologické výsledky byly dosaženy u pacientů s GTV ≤ 55 cm3 a RTT ≤ 48 dnů (průměr LC 8,1, DFS 7,1 a OS 6,4 roku) a nejhorší výsledky u pacientů s objemem GTV > 55 cm3 a RTT > 48 dnů (průměrná LC 4,4, průměrná DFS 3,2 a průměrná OS 2,6 let). Nepříznivý vliv prodloužení radioterapie je patrný bez ohledu na objem nádoru.

VI/ 28. HODNOCENÍ NÁDOROVÉ A IMUNITNÍ SYSTÉMOVÉ ODPOVĚDI BĚHEM RADIKÁLNÍ RADIOTERAPIE NÁDORŮ HLAVY A KRKU NA ZÁKLADĚ IMUNOGENNÍHO POTENCIÁLU NÁDORU A IDENTIFIKACE RADIOMICKÝCH BIOMARKERŮ Z TUMOR INFILTRUJÍCÍCH IMUNITNÍCH BUNĚK

BLAŽEK T.

FN Ostrava-Poruba

Léčba nádorů hlavy a krku (HaN) zaznamenává pokroky díky poznatkům v oblasti imuno-onkologie. Interakce mezi nádorovými buňkami a elementy imunitního systému pacienta jsou klíčové v rámci patofyziologie nádorového růstu. Studium mechanizmů regulace anti-tumorózní imunitní odpovědi na úrovni receptoru PD a jeho ligandu PD-L1 by mohl objasnit příčiny senzitivity, resp. rezistence nádorů HaN k radioterapii. Vědecká hypotéza: radiosenzitivita, resp. rezistence je závislá na míře exprese PD1/ PD-L1 (TPS, CPS), infiltraci nádoru tumor infiltrujícími lymfocyty a dynamických změnách počtu T lymfocytů v periferním žilním řečišti během radikální RT, RT-CHT. Snížení počtu T lymfocytů v periferním žilním řečišti a nádorovém mikroprostředí nebo změna poměru CD4+ vs. CD8+ může negativně ovlivnit výsledky radikální léčby. Vysoká exprese PD-L1 v kombinaci s infiltrací nádoru T lymfocyty s převahou CD4+ může vysvětlovat příčiny rezistence nádoru. Efekt dávky a vliv frakcionace může mít pozitivní vliv na změny poměru CD4+/ CD8+ ve prospěch CD8+ cytotoxických lymfocytů s efektem aktivace buněčné protinádorové odpovědi. Metodika výzkumu: do studie jsou zařazováni pacienti s lokalizovanými či lokálně/ lokoregionálně pokročilými nádory v oblasti hlavy a krku, kteří jsou indikováni k radikální nechirurgické léčbě, tzn. radioterapii (RT) ev. radiochemoterapii (RT-CHT). Očekávaný celkový počet pacientů zařazených do studie bude minimálně 50, optimálně 100. Součástí léčebného protokolu je stanovení imunoprofilu nádoru, tzn. analýza exprese PD-L1 a TU infiltrujících lymfocytů v nádorové tkáni. Před léčbou, v průběhu a po ukončení RT je prováděna analýza krevního obrazu včetně diferenciálního rozpočtu a subpopulace lymfocytů (imunofenotypizace). Efekt léčby je hodnocen pomocí zobrazovacích vyšetření (MR, PET/ CT). Vyšetření MR v odstupu 8 týdnů a PET/ CT v odstupu 12 týdnů. Výsledky zobrazovacích vyšetření jsou korelovány s klinickým nálezem z ORL vyš. Obrazy z MR vyšetření jsou následně softwarově zpracovány v rámci radiomické analýzy - fyzikální oddělení FNO a FNKV. Očekávané výstupy z výzkumu: pochopení imunitních mechanizmů v nádorovém mikroprostředí, stanovení klinického biomarkeru pro predikci léčebné odpovědi, stanovení radiomického biomarkeru a zhodnocení potenciálních nových možností intenzifikace léčby rezistentních nádorů.

VI/ 29. STEREOTAKTICKÁ ABLATIVNÍ RADIOTERAPIE U ČASNÉHO STADIA NEMALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC – ROLE PET/ CT

RESOVÁ K., CVEK J., PARAČKOVÁ T.

Klinika onkologie LF OU a FN Ostrava

Východiska: V našem souboru jsme hodnotili prognostické faktory stereotaktické ablativní radioterapie (SABR) u časného stadia primárních plicních nádorů nemalobuněčného typu. Soubor pacientů a metody: Na Klinice onkologické Fakultní nemocnice Ostrava 2016 bylo k SABR indikováno 65 pacientů s medicínsky inoperabilním nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) časného stadia (T1,T2a podle TNM 7. edice). Soubor tvořilo 36 (55 %) mužů, 29 (45 %) žen, medián věku 72 let (57–89 let). Byly použity dávky 50–60 Gy v 3–5 frakcích nebo 30 Gy v jedné frakci. Gross tumor volume (GTV) byl definován na základě CT v plicním okně s izometrickým 3mm lemem na plánovací cílový objem (PTV). Stereotaktické ozařování bylo prováděno přístrojem CyberKnife s využitím XSight Lung (XLT) pro sledování nádorů v reálném čase, u 4 pacientů byla implantována zlatá zrna (Fiducial based Tracking) nebo Xsight Spine (XST) pro ITV (internal target volume, zahrnující rozmezí pohybu tumoru). Toxicita léčby byla hodnocena podle kritérií RTOG/ EORTC. Celkové přežití (OS) bylo vyhodnoceno Kaplan–Meierovou metodou. V univariantní analýze byly jako prediktory pro OS testovány tyto parametry: histologický typ nádoru, spirometrické vyšetření – FEV1 (usilovný expirační objem za 1s), provedení PET/ CT (pozitronová emisní tomografie/ výpočetní tomografie) před léčbou. Výsledky: Z 65 pacientů byl XLT u 59 pacientů (91 %), u 4 pacientů (6 %) Au zrna, XST u 2 pacientů (3 %). Medián GTV byl 8,44 ml (rozmezí 0,9–123 ml), medián času jedné léčebné frakce 49 min (rozmezí 37–73 min). Akutní toxicita byla mírná bez potřeby terapeutické intervence, pozdní toxicita je radiologicky zaznamenána s obrazem pozdní pneumonitidy a/ nebo fibrózy bez klinického projevu. Medián OS byl 38 měsíců. V mediánu OS byl statisticky významný rozdíl pro histologicky prokázané/ neprokázané nádory, 28 vs. 53 měsíců, nelišily se mediány přežití pro dlaždicobuněčný karcinom a adenokarcinom, 25 vs. 29 měsíců; rozdíly mezi pacienty, kteří měli provedeno PET / neměli PET byl medián OS 38 vs. 33 měsíců. Předléčebná FEV1 (> 50 %) vykazovala trend pro lepší OS. Závěr: I v případě časného stadia, není–li léčeno, je medián OS pouhých 9 měsíců a jen 7 % se dožije 5 let. SABR pro NSCLC časného stadia je proveditelná i u závažně komorbidních pacientů, management dechové aktivity umožňuje efektivně a bezpečně ozařovat pohyblivé cíle. Provedení PET se jeví jako nezbytné pro racionální indikaci SABR.

VI/ 30. NAŠE ZKUŠENOSTI S APLIKACÍ SPACEOAR HYDROGELU PŘED RADIKÁLNÍ RADIOTERAPIÍ KARCINOMU PROSTATY

NOVOTNÝ T.¹, LUKEŠ M.¹, HOLÝ P.², VIK V.³

¹Urosanté - urologická a andrologická klinika, Praha, ²Urology dept., Kingston Hospital NHS Trust, Kingston upon Thames, Velká Británie, ³Klinika transplantační chirurgie, IKEM Praha

Úvod: I přes významný pokrok v radioterapii karcinomu prostaty zůstává rektální toxicita významným limitujícím faktorem terapeutické dávky při kurativní radioterapii karcinomu prostaty. Space OAR hydrogel minimalizuje tato rizika a zlepšuje tak kvalitu života pacientů podstupujících radiační terapii. Space OAR hydrogel je biodegradabilní implantát vyrobený ze dvou kapalin, které v kombinaci vytvářejí měkký gelový syntetický materiál. SpaceOAR hydrogel zůstává v perirektální tukové tkáni mezi prostatou a konečníkem cca tři měsíce. Po přibližně šesti měsících se hydrogel přirozeně vstřebává. Popis klinického případu: Od 10/ 2019 do 5/ 2021 jsme aplikovali SpaceOAR hydrogel u 127 pacientů s diagnostikovaným karcinomem prostaty před plánovanou radikální radioterapií. Jedná se o soubor pacientů s průměrným věkem 63 let (47–83 let), s diagnostikovaným karcinomem prostaty. Dle TNM klasifikace představovalo T2 stadium 86 % pacientů a T3 stadium 14 %, průměrné iPSA 10,8 ng/ ml (1,8–87,2 ng/ ml). Velikost prostaty dle MRI byla 18–84 ml (průměr 43 ml). Hydrogel byl zaváděn v analgosedaci v litotomické poloze transperineálně, za použití USG navigace, do prostoru mezi konečník a prostatu. V rámci pooperační kontroly (1 týden) podstoupili pacienti vyšetření moči, uroflowmetrii, USG rezidua, MRI pánve. V dalším sledování byla pacientům provedena v intervalu tří resp. šesti měsíců MRI pánve k posouzení regrese velikosti hydrogelu. Výsledky: U všech pacientů proběhla aplikace hydrogelu bez komplikací. U žádného pacienta po aplikaci nedošlo ke změně mikčních a defekačních stereotypů. Doba celkového sledování byla 2–20 měsíců od aplikace, s dobou od ukončení radioterapie 1–19 měsíců. Akutní GI toxicita stupně 1 diagnostikována u 3,6 % pacientů, a to bez nutnosti léčby. Zbytek souboru bez projevů akutní GI toxicity. Doba sledování k hodnocení chronické GI toxicit je prozatím hraniční. Závěr: Aplikace SpaceOAR hydrogelu představuje jednoduchou, rychlou a bezpečnou metodu k minimalizování nežádoucích účinků radioterapie, což potvrzují již publikovaná data z jiných center.

VI/ 31. METASTAZUJÍCÍ KARCINOM PROSTATY – RADIOTERAPIE?

ODRÁŽKA K.

Multiscan, Pardubická nemocnice, Pardubice

Východiska: Radioterapie (RT) primárního tumoru a/ nebo omezeného počtu metastáz u metastazujícího karcinomu prostaty je proveditelná. Máme k dispozici pokročilé techniky konformní radioterapie a navigaci obrazem. Na limitovaný objem tumoru je možné použít hypofrakcionaci. Cíl: Revidovat dostupné informace o výsledcích RT primárního tumoru a/ nebo metastáz u metastazujícího karcinomu prostaty. Prospektivní studie fáze 3 STAMPEDE (UK, 2061 pacientů) a HORRAD (Holandsko, 432 pacientů) zkoumaly význam RT primárního tumoru. Pacienti byli randomizováni do skupiny s androgen deprivační terapií (ADT) a RT nebo do skupiny s ADT. Přidání RT k ADT nezlepšilo celkové přežití. Nicméně, plánovaná analýza podskupin ve studii STAMPEDE ukázala, že pacienti s malým objemem metastatické nemoci (absence viscerálních metastáz, 1–3 kostní metastázy kdekoliv, < 3 kostní metastázy omezené na obratlová těla a pánev) měli po RT prostaty lepší celkové přežití. Potenciál RT omezeného počtu metastáz testovalo několik prospektivních studií fáze II SABR-COMET (Kanada, Holandsko, UK, Austrálie), STOMP (Belgie), ORIOLE (US). Studie SABR-COMET (99 pacientů) prokázala, že stereotaktická ablativní radioterapie (SABR) 1–5 metastáz při kontrolovaném primárním tumoru zlepšuje 5leté celkové přežití. Ovšem zastoupení pacientů s karcinomem prostaty bylo ve studii omezené (n = 16). Projekt ORIOLE (54 pacientů) porovnával SABR s observací u pacientů s 1–3 metastázami bez ADT. Pravděpodobnost progrese nemoci po 6 měsících byla významně nižší ve skupině se SABR. Ve studii STOMP (62 pacientů) byli muži s 1–3 metastázami bez ADT randomizováni mezi lokální léčbu metastáz (chirurgie 19 %, RT 81 %) a sledování. Po 5 letech bylo významně více pacientů bez ADT ve skupině s lokální léčbou metastáz. Závěr: U pacientů s metastazujícím karcinomem prostaty lze zvažovat RT primárního tumoru především v situaci, kdy je rozsah metastáz omezený. Vzhledem k analýze podskupin ve studii STAMPEDE je třeba opatrnosti, pokud jde o hodnocení vlivu léčby na celkové přežití. Pacientům s oligometastatickou nemocí můžeme nabídnout RT metastáz, ovšem přínos léčby ve smyslu oddálení progrese či oddálení ADT je diskutabilní. Stejně tak je problematické uspořádání klinických studií, kdy v rameni kontrolním je observace a nikoliv ADT, jakožto standardní léčba. Situaci dále komplikuje úroveň diagnostiky před léčbou – konvenční vyšetření vs. PET/ CT. Jelikož síla důkazů je nízká, doporučení stran RT u metastazujícího karcinomu prostaty nejsou konzistentní.

VI/ 32. RIZIKO INFEKCE V PRŮBĚHU TSEI (TOTAL SKIN ELECTRON IRRADIATION) U MYCOSIS FUNGOIDES/ SÉZARYHO SYNDROMU (MF/ SS): ROLE BAKTERIE STAPHYLOCOCCUS AUREUS V PROGRESI ONEMOCNĚNÍ

DOLEČKOVÁ M., CHOUROVÁ A., KRÁLOVÁ D., BERKOVSKÝ P.

Onkologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a.s.

Východiska: TSEI technika u MF je nejefektivnější samostatná metoda. Dávka určuje léčebný efekt a toxicitu. Mezi toxicitu TSEI někteří autoři uvádí i infekci kůže vyžadující ATB: 1,5–32 %. Kožní infekce vede často k sepsi. Asi ½ zemřelých s MF, léčených TSEI, umírá na MF a sekundární infekci, 32 % u časného, 61 % u pokročilého onemocnění. Díky poškozené kožní bariéře s imunitní dysfunkcí jsou časné poiradiační změny, plaky, tumory nebo erytroderma často kolonizovány bakterií Staphylococcus aureus (St.a.), produkující enterotoxin (zvyšuje proliferaci maligních T buněk a vytváří maligní inflamaci). Studie ukazují, že ATB léčba vede k eliminaci infekce St. a. a je spojena i se významným klinickým zlepšením u kolonizovaných pacientů (58 %) a dochází ke snížení absolutního počtu CD4+ buněk. „Duvic systém“ doporučuje s ATB použít „whirlpool“ terapii a ošetření určenými mastmi. Koupel s rychlým oplachem 0,25 % kyseliny octové redukuje pH a tím sníží kolonizaci St.a., eradikuje 4x více bakterií ve srovnání s „whirlpool“ samotnou. Soubor pacientů a metody: Na ONO Nemocnice České Budějovice, a.s. od roku 1993 používáme TSEI (30–36 Gy) při léčbě MF/ SS (n = 97). Ošetřováním kůže a cílenou ATB léčbou při TSEI likvidujeme infekci a pruritus. Součástí léčby je redukovaný systém podle Duvic M.: sprcha, ošetření postižené kůže argentum sulfathiazoli. Oplachy kůže „octovou vodou“ při infekci St.a. jsme začali používat od roku 2020. Výsledky: Toxicitu TSEI u 97 pacientů dělíme do dvou skupin. U 1. skupiny 56/ 97 pacientů u TSEI 30–40 Gy, přerušení léčby a jeho délka byly závislé na akutní poiradiační reakci. Časná dermatitida – 100%, lokální mokvavá dermatitida – 1/ 3 pacientů. U 2. skupiny 41/ 97 pacientů díky týdennímu timingu od roku 2014 se významný erytém snížil asi na 30 %. Vážné časné reakce v průběhu TSEI u 4 pacientů s erytrodermou (T4 N0-1 M0 B1-2). Došlo k rozsáhlé mokvavé dermatitidě a septickému stavu s hlavním patogenem St.a. Žijí 2/ 4 (21 a 34 měsíců), 1 s min. ložisky MF (40 Gy) a 1 v remisi onemocnění (36 Gy), bez Sézaryho bb se systémovou léčbou a fotoferézou. Léčbu TSEI (20 Gy) z vlastní vůle nedokončil 1/ 4 pacientů, zemřel po 10 měsících na MF s kožní infekcí, 1 pacientka (36 Gy) zemřela za 23 měsíců s negativním nálezem na kůži při generalizaci MF. Závěr: Řada autorů nyní hodnotí jako nejefektivnější léčbu MF/ SS přímo poškozující maligní T buňky v kombinaci s léky zvyšující buněčnou imunitu, s léčbou inhibující protumorigenní prostředí a léčbou eliminují proonkogenní bakterie Staphylococcus aureus. Naše výsledky podporují tyto poznatky.

Literatura: [1] Lloyd S, Chen Z, Foss FM et al. Acute toxicity and risk of infection during total skin electron beam therapy for mycosis fungoides. J Am Acad Dermatol 2013; 69(4): 537–543. doi: 10.1016/ j.jaad.2013.04.063. [2]. Jones Get et al. Total skin electron beam radiotherapy for patiens who have mycosis fungoides. Hematol Oncol Clin N Am 2003; 17(6): 1421-1434. doi: 10.1016/ s0889-8588(03)00108-4. [3]. Hoppe RT et al. Low- dose total skin electron beam therapy as an eff ective modality to reduce disease burden in patients with mycosis fungoides: results of a pooled analysis from 3 phase-II clinical trials. J Am Acad Dermatol 2015; 72 (2): 286–292. doi: 10.1016/ j.jaad.2014.10.014. [4] Polívka J Primární kožní lymfomy: současný pohled na vzácná hemato-onkologická onemocnění. Onkologie 2016; 10(2): 66–71. [5] Krejsgaard T et al. Malignant infl ammation in cutaneous T-cell lymphoma – a hostile takeover. Semin Imunopathol 2016; 39(3): 269–282. doi: 10.1007/ s00281-016: 0594-9. [6]. Lewis DJ et al. The “Duvic regimen“ for erytrodermic flares secondary to Staphylococcus aureus in mycosis fungoides and Sézary syndrome. Int J of Dermatol 2017; 57(1): 123–124. doi: 10.1111/ ijd.13832. [7]. Desai KR et al. Total skin electron irradiation for mycosis fungoides: relationship between acute toxicities and measured dose at diff erent anatomic sites. Int J Radiation Oncology Biol Phys 1988; 15(3): 641–645. doi: 10.1016/ 0360-3016(88)90306- 9. [8] Duff y R et al. Special considerations in the treatment of mycosis fungoides. Am J Clin Dermatol 2019; 20(4): 571–578. doi: 10.1007/ s40257-019-00431-z.

VI/ 57. CÍLENÁ STEREOTAKTICKÁ RADIOTERAPIE VÍCEČETNÝCH MOZKOVÝCH METASTÁZ

GARČIC J., POSPÍŠIL P., KAZDA T.

Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Konkrétní provedení paliativní radioterapie mozkových metastáz je v denní klinické praxi ovlivněno také technickým zázemím daného pracoviště. Již 16 let se na Klinice radiační onkologie MOÚ pro léčbu vícečetných mozkových metastáz aplikuje cílená stereotaktická radioterapie. Prvních 11 let se používal systém kombinující standardní lineární urychlovač se speciální stereotaktickým přídatným mikrokolimátorem (šířka lamel 3 mm), posledních 5 let se používá nejmodernější lineární urychlovač s již zabudovaným mikrokolimátorem (šířka lamel 2,5 mm) s ozařovacím stolem nastavitelným v 6 směrech a s přesností polohování 0,1 mm a integrovaným 3D kV zobrazovacím systémem pro přesnou kontrolu polohy pacienta. Využívá se ozařovací technika s objemovou modulací (VMAT) a to s jedním izocentrem (jedním nastavením pacienta), výjimečně jiný postup (IMRT). K fixaci pacientů se používá buď standardní (avšak zesílená na 2 vrstvy) termoplastická maska, určená pro ozařování/ fixaci hlavy, anebo speciální maska určená pro stereotaktickou radioterapii a radiochirurgii (tzv. frameless systém). K cílenému ozáření jsou indikování pacienti v přiměřeně dobrém stavu a s max. počtem 6 (výjimečně ≥ 7) metastáz. Pokročilé techniky plánování, moderní plánovací systém a lineární urychlovač umožňují dosáhnout vysoké konformity (přesnosti ozáření) a vysokého spádu dávky mimo cílové objemy (šetření okolních tkání). Tím, že léčba probíhá obvykle v 1 až 5 frakcích a fixace je neinvazivní, je léčba pro pacienty komfortní a dobře tolerovaná. Díky vysokému dávkovému příkonu ozařovače (až 14 Gy/ min) je možné dodat léčebnou dávku v krátkém čase, což dále zvyšuje komfort pacientů, ale také bezpečnost i přesnost ozáření. Při cíleném ozařování vícečetných mozkových metastáz je celkový čas (jedné frakce) ozařování klíčový z pohledu pacienta, kdy delší pobyt na ozařovně může být pro takto těžce nemocného pacienta nekomfortní. Tématem přednášky bude prezentace techniky simultánního cíleného ozařování vícečetných mozkových metastáz s nastavením pacienta do jednoho izocentra (tzv. SIMT technika), což je postup zkracující celkovou dobu pobytu pacienta na ozařovně na dobu několika minut.

Podpořeno grantovou agenturou AZV MZČR, No. 18-00469A.

VI/ 273. INCREASED RADIOSENSITIVITY IN A CARRIER OF HETEROZYGOUS ATAXIA TELEANGIECTASIA MUTATION

LOHYNSKÁ R.¹, MAZANÁ E.¹, HORNOVÁ J.¹, NOVÁKOVÁ-JIREŠOVÁ A.¹, ČEJKOVÁ J.¹, LANGOVÁ M.²

¹Department of Oncology, Thomayer University Hospital, Prague, Czech Republic, ²Department of Medical Genetics, Thomayer University Hospital, Prague, Czech Republic

Background: The vast majority of patients with heterozygous germline mutations of radiosensitivity syndromes tolerates radiotherapy without severe consequences. We report a case of extremely rare increased susceptibility to radiotherapy in patients with heterozygous germline ataxia telangiectasia mutation (ATM). Methods: Patients carrying the heterozygous ATM mutation treated with radiotherapy were retrospectively analysed. Six patients were examined and in one case severe late postradiotherapy reaction was found. A 61-year old woman with breast cancer pT1c pN1a and positive family history of breast cancer, colorectal cancer, submandibular gland cancer, lung cancer, leukaemia and uterine cancer was examined in the Department of Medical Genetics. Heterozygous mutation of the ATM gene was revealed. Patient was treated with breast conserving surgery, hormonal therapy and postoperative 3D conformal normofractionated photon radiotherapy 50 Gy and boost 16 Gy to tumour bed using linear accelerator at the Department of Oncology. Results: Genetic analysis revealed the heterozygous ATM mutation rs879254095 (intron variant, c.6096-9_6096-5del). Molecular RNA analysis was performed and erroneous RNA splicing of the entire exon 42 being lost with a frameshift and premature termination of translation. Acute post-radiation reaction during the treatment was mild, but 2 months after radiotherapy occurred severe late grade 3 toxicity with maximum changes at 6 months (severe subcutaneous induration, breast fibrosis, skin atrophy with telangiectasia and skin discolouration, and mild upper limb lymphedema). The cosmetic appearance remained stationary at 3 years after radiotherapy. In the ClinVar database (2016), the rs879254095 mutation in the ATM gene is described with confl icting interpretation as a variant that is probably pathogenic and a variant of unclear clinical significance. Conclusion: In the ClinVar database (2016), the rs879254095 mutation in the ATM gene is described with confl icting interpretation as a variant that is probably pathogenic and a variant of unclear clinical significance. We reported one patient with erroneous RNA splicing of the entire exon 42 with a frameshift and premature termination of translation associated with severe radiotherapy toxicity.

Supported by MH CZ – DRO (Thomayer University Hospital, 00064190).