Editorial
Vyšlo v časopise:
Klin Onkol 2023; 36(5): 346-347
Kategória:
Editorial
Dovolte mi, abych v úvodníku věnovanému vizím a představám nového předsedy a výboru České onkologické společnosti (ČOS) ČLS JEP nejprve poděkoval za vaši důvěru. Jsem si vědom odpovědnosti, kterou má ČOS jakožto subjekt koordinující onkologickou péči v ČR. Třebaže tato statistická data nejsou optimistická, faktem je, že onkologická péče a její problematika se v určité míře dotýká každého třetího občana ČR.
Naší společnou obecnou prioritou zůstává boj se zhoubnými nádory, jejich časná detekce, kvalifikovaná a dostupná léčba v současně době moderní medicíny. Musíme cílit na racionální organizaci, koordinaci onkologické péče, vzdělávání odborné i laické veřejnosti a aktivní účast ve výzkumu.
ČOS má poněkud výjimečné duální poslání. Jednak má zastupovat klinické onkology – segment systémové medikamentózní léčby nádorů (angl. medical oncology), základní specializační atestační obor v celé jeho komplexitě. Současně se od ní ovšem očekává také role integrujícího a koordinujícího subjektu, a to v oblastech onkologické péče v celé multioborové šíři, vč. dalších samostatných specializačních oborů, které se onkologickou problematikou významně zabývají a mají také své vlastní postavení v odborné společnosti ČLS JEP.
V současné době je třeba na klinickou onkologii nahlížet jako na celistvý systém zahrnující diagnostiku, operativu, ozařování a protinádorové léky. Onkologie vyžaduje multioborovou spolupráci a je třeba začleňovat všechny klinické i neklinické obory. Významné postavení mají i praktičtí lékaři. Dovoluji si tvrdit, že současná onkologická péče opravdu vyžaduje kooperaci všech medicínských oborů. Máme zde proto velký prostor pro mezioborovou komunikaci, interakci a diplomacii s vidinou dosažení jednotného cíle, tedy efektivní péče o onkologicky nemocné.
ČOS má sloužit jako platforma, na jejímž poli bude docházet k integraci, součinnosti a nalézání společných konsenzů mezi jednotlivými aktéry. Máme před sebou dosti nesnadný, ale velmi potřebný úkol, díky jehož naplnění může dojít k posunu onkologické péče v ČR.
Buďme těmi, kteří umožňují přístup k novinkám, k lékům, které urychlují i kultivují léčbu o pacienty. Samozřejmostí pro ČOS je péče o řád a pokrok ve své přímé gesci medikamentózní léčby nádorů, vč. paliativní péče. A to především v kontextu přibývání protinádorových léků všech kategorií. Tato situace klade nové nároky jak na kvalifikaci a technologie, tak i na indikační a finanční zajištění. Naši pacienti, pojištěnci zdravotních pojišťoven, mají stále velkou výhodu v dostupnosti nových a nejnovějších protinádorových léků bez nutnosti řešení jejich úhrad. Tyto úkony spadají na bedra lékařů, kteří se za ně denně mnohdy doslova perou. Je to zajisté i věcí lékařské etiky, neboť nemocný má sám dost starostí se svojí onkologickou nemocí a často nemá ani kapacitu k čerpání informací a znalostí, jak v této problematice postupovat. Ačkoli je tento přístup onkologů vnímán v ČR jako samozřejmý, ne všude ve světě tomu tak je. Držme se ho však, stejně jako příležitostí zlepšovat a inovovat také cestu řádně organizovaných klinických studií nových léků a léčebných postupů, a to nejen v komplexních onkologických centrech.
Zapojme více pracoviště regionální onkologické skupiny (ROS). Aktuálním bodem je vyjasnění nových kompetencí Regionálních onkologických pracovišť. Úkolem již prvního národního onkologického programu Komplexních onkologických center z roku 2005 byl stanoven úkol pracovat na síti onkologických služeb v regionu. V současné době se připravuje proces pro delegování a úhradu centrové léčby do ROS. V budoucnu můžeme očekávat, že indikace léčiv se budou pro delegování do ROS rozšiřovat. Nejde o žádný rozpor mezi centralizací a decentralizací, ale spíše o racionální využití všech připravených a motivovaných onkologických kapacit v regionech za předem definovaných podmínek. Jde o vývoj medicíny a onkologie, nikoli o další indukovanou péči.
Dispenzarizace onkologických pacientů počítá s praktickými lékaři. Určité rezervy vidím v relokaci dispenzarizace onkologických pacientů. Narůstající prevalence je na jedné straně důsledkem úspěšnosti onkologické léčby, na druhé straně i velkým zátěžovým rizikem pro systém. Stále větší počet pacientů ukončí onkologickou léčbu vyléčením. ČOS definovala doporučený postup pro následnou dispenzarizaci pacientů. Většina těchto dispenzárních programů je stanovena na 5 let od ukončení onkologické léčby. Pokud v uvedeném období nedošlo k recidivě či relapsu onemocnění, měla by pokračovat dispenzarizace standardním způsobem v rámci běžných onkopreventivních režimů cestou praktických lékařů vč. návratu do screeningových programů. Trvale budeme pracovat na budování a přizpůsobování sítě onkologické péče aktuálním potřebám a podmínkám. Nezbytné je i vnímání nerovnováhy napříč republikou. Budeme na ně poukazovat a pomáhat regionům zodpovědným za řešení.
Komplexní onkologická centra jsou páteřní oporou pro regiony. Silnou devízou naší onkologie je její již skoro dvě desetiletí fungující páteřní síť 15 komplexních onkologických center pro solidní nádory dospělých (KOC), 7 center hematoonkologických (HOC) a 2 pedatricko-onkologických, která víceméně rovnoměrně vykrývají potřeby po celém území republiky. Jak zdokonalí KOC a obohatí síť v okruhu svojí působnosti, tedy vč. využití role ROS, zůstává spíše na nich a na lokální či regionálních dohodách. Plátci by kolektivní odborná stanoviska KOC a ČOS měli v zájmu svých pojištěnců respektovat.
Multioborová spolupráce a nastavení financování. Nelehký úkol nás čeká i v posunu péče po organizační stránce. Zatímco struktura radiační onkologie je jasně definovaná rozmístěním ozařovacích technologií, problémy tak mohou být brzy spíše s financováním nutné přístrojové obměny, u operačních oborů je situace komplikovanější. Aktuálně procházejí teprve procesem definování struktury autorizovaných pracovišť s potřebnými racionálními počty výkonů. Naším cílem by mělo být koncentrovat složité onkologické operace do pracovišť, kde jsou rutinně vykonávány, což přináší snížení komplikací jednotlivých operačních výkonů a zlepšuje dlouhodobé výsledky onkologických pacientů. Operace nádorů jsou zatím plátci hrazeny všude, ať již jde o tisíce, stovky, desítky nebo jednotky případů ročně. Rozumná míra koncentrace je nutná. Pro kladný výsledek bude rozhodující jak naplnění odborného konsenzu, tak i důslednost plátců. Souvisí s tím nejen otázka efektivity, ale zejména kvality a provázanosti onkologické péče.
Individualizace a personalizace léčby je cesta k budoucnosti onkologie. V medikamentózní onkologii nás čeká velký úkol individualizace či personalizace léčby a zvládnutí rozšiřování indikací k cílené (biologické) léčbě a imunoterapii. Známe už první výsledky práce indikačních týmů molekulární predikce (molekulární tumor boardy – MTB) v několika centrech v rámci projektu GENESIS. Budeme z nich čerpat i pro spolupráci s plátci a velmi podporovat vývoj v této oblasti. Cílené léčebné postupy jsou vesměs účinnější a efektivnější než ty neselektivní a historické.
Onkologii v ČR nelze vést kupředu bez adekvátního vzdělávání. Vše výše uvedené, kromě dílčí a tradiční medicínské problematiky, musí být také součástí vzdělávání pregraduálního, ale zejména postgraduálního. Stejně tak informování veřejnosti, k čemuž se ČOS velmi hlásí, obdobně jako k trvalému dohledu a péči o preventivní programy. Budeme diskutovat nejen další kroky ve screeningových programech a jejich rozšiřování, ale také v pojetí komplexních onkologických prohlídek, péče onkogenetické, nutriční, odvykacích poraden a dalších.
Naší povinností je dbát na výstupy pokračující transformace sběru a analýzy onkologických dat v systémech Národního onkologického registru i Národního registru hrazených zdravotních služeb a trvat na dostupnosti dat ÚZIS, stejně jako pečujeme o dostupnost samotné onkologické péče. ÚZIS je ostatně po léta hlavní oporou v argumentaci a směřování ČOS, čehož si velmi vážíme, a to nejen v souladu s konceptem „evidence based medicine“ (EBM) a „real world evidence“ (RWE).
Neopomenutelným úkolem ČOS je diskuse mezi poskytovateli, plátci a odbornou veřejností. Tuto činnost naplňuje Fórum onkologů, na jehož poli dochází k upřesňování a ujasňování problémů i stanovování vývoje onkologie v ČR. Jsme rádi, že aktuálně podnětům z ČOS kvalifikovaně naslouchá i ministr zdravotnictví. Všem, kteří tyto náměty čtete a aktivně promýšlíte, děkuji za podporu i další podněty a těším se na spolupráci.
doc. MUDr. Igor Kiss, Ph.D.
předseda ČOS ČLS JEP
Štítky
Detská onkológia Chirurgia všeobecná OnkológiaČlánok vyšiel v časopise
Klinická onkologie
2023 Číslo 5
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Nejasný stín na plicích – kazuistika
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
Najčítanejšie v tomto čísle
- Léčba dospělých pacientů s akutní lymfoblastovou leukemií v České republice v letech 2007–2020
- Transformace indolentního folikulární lymfomu v difuzní velkobuněčný B-lymfom – molekulární podstata „nádorové agresivity“
- Stereotaktická radioterapie v léčbě časného stadia nemalobuněčného karcinomu plic
- Využití botulotoxinu při léčbě nežádoucích účinků radioterapie