X. Nežádoucí účinky protinádorové léčby a podpůrná léčba

X/53. Management nežádoucích účinků léčby CAR T-lymfocyty z pohledu klinického farmaceuta

Juhás V., Bendová M., Kozáková Š.

Úsek klinické farmacie, Nemocniční lékárna, FN Brno

Registrace nových preparátů CAR T-lymfocytů a postupné rozšiřování indikací vede k jejich použití i přes vysokou finanční nákladnost u stále většího počtu pacientů. Terapie CAR T-lymfocyty s sebou nese riziko některých specifických a potenciálně velmi závažných komplikací. Jedná se zejména o syndrom z uvolnění cytokinů (cytokine release syndrome, CRS) a syndrom neurotoxicity asociovaný s imunitními efektorovými buňkami (immune effector cell-associated neurotoxicity syndrome, ICANS) [1–3]. Mezi dlouhodobé nežádoucí účinky patří především hypogamaglobulinemie, která je způsobená aplazií zdravých B-lymfocytů. Pacienti jsou po podání CAR T-lymfocytů vystaveni mimo jiné zvýšenému riziku infekčních komplikací. Časně po aplikaci se jedná o bakteriální, virové nebo kvasinkové infekce, s delším časovým odstupem pak o invazivní mykózy, herpetické a respirační virózy nebo pneumocystové pneumonie. Nejčastějším vedlejším účinkem jsou cytopenie [4]. V rámci sdělení budou diskutovány farmakoterapeutické možnosti vybraných komplikací léčby CAR T-lymfocyty, které zahrnují především podání antipyretik, kortikoidů, monoklonální protilátky proti receptoru pro interleukin 6 (IL-6R), antiepileptik, vázaných antibiotik a intravenózních imunoglobulinů atd. Dále bude představena kazuistika se zaměřením na danou problematiku z pohledu klinického farmaceuta [1–4].

Literatura: [1] Hrabovský Š, CAR T-Lymfocyty: horká novinka v léčbě nádorů. Vnitř Lék 2020; 66 (7): 420–424. [2] Brudno JN, Kochenderfer JN. Recent advances in CAR T-cell toxicity: Mechanisms, manifestations and management. Blood Rev 2019; 34: 45–55. [3] Lee DW, Santomasso BD, Locke FL et al. ASTCT Consensus Grading for Cytokine Release Syndrome and Neurologic Toxicity Associated with Immune Effector Cells. Biol Blood Marrow Transplant 2019; 25: 625–638. [4] Folber F, Pytlík R, Polgárová K et al. Chimeric antigen receptor T-cell therapy in the Czech Republic. EBMT 2022; 48: P110. 

X/60. Pohybová aktivita a její biologický účinek u onkologicky nemocných

Kapounková K., Bazalová P., Crhová M., Hrnčiříková I.

Fakulta sportovních studií, MU Brno

Se zvyšujícím se počtem osob s nádorovým onemocněním a dobou jejich přežití je žádoucí hledat cesty pro zvyšování kvality života přeživších pacientů. Ukazuje se, že pravidelná pohybová aktivita (PA) může mít pozitivní biologický efekt na patologické změny v organizmu spojené s onkologickým onemocněním i protinádorovou léčbou. První pokyny týkající se pohybové intervence pro onkologické pacienty byly zveřejněny v roce 2010 American College of Sports Medicine. Zařazení pravidelné fyzické aktivity by se tak mělo stát jedním z hlavních pilířů komplexní nefarmakologické onkologické léčby. Je ale nutné jasně stanovit praktická doporučení týkající se poradenství v oblasti pohybových aktivit. Tato doporučení by měla co nejpřesněji definovat účinné pohybové intervence k dosažení dlouhodobých změn v životním stylu pacientů. Existují však výrazné interindividuální rozdíly v adaptaci organizmu na pravidelnou pohybovou aktivitu. Proto by měla být pohybová aktivita doporučována tzv. „na předpis“. Měl by být zvážen celkový aktuální stav každého pacienta a jeho úroveň fyzické zdatnosti. Na základě těchto informací pak by měl být vytvořen specifický plán intervence zahrnující především typ pohybové aktivity, frekvenci, intenzitu a trvání cvičení. Navzdory dostupným informacím ovšem zůstává zavedení cvičebních programů do komplexní péče o pacienty zatím jen výzvou.

Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. NU21-09-00558. Veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.

X/70. S čím bychom měli počítat u pacienta léčeného moderní imunoterapií?

Lakomý R.1, Poprach A.1, Navrátil J.1, Kazda T.2

1 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, 2 Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Východiska: Moderní imunoterapie s checkpoint inhibitory je dnes základní léčebnou metodou u řady malignit. Používáme režimy s monoterapií nebo kombinací checkpoint inhibitorů, příp. kombinujeme checkpoint inhibitory s cílenou léčbou nebo chemoterapií. Při kombinaci dvou checkpoint inhibitorů narůstá riziko imunitně podmíněných nežádoucích účinků (irAE). Při kombinované léčbě checkpoint inhibitorů s tyrozinkinázovými inhibitory (TKI) nebo chemoterapií musíme počítat s širokou škálou možných vedlejších účinků. Některé jsou typicky vázané na imunoterapii (např. pneumonitida), jiné na TKI (např. hypertenze) nebo chemoterapii (např. myelotoxicita), ale většina vedlejších účinků se u obou lékových skupin překrývá, což může činit značné potíže při jejich diferenciální diagnostice a řešení. Dle charakteru, závažnosti a délky trvání toxicity modifikujeme její management a následnou léčbu základního onemocnění. V případě TKI nebo chemoterapie se po ústupu toxicity vracíme k léčbě v redukovaných dávkách, pokud nešlo o život ohrožující toxicitu. U imunoterapie se přerušení či trvalé ukončení léčby řídí standardními doporučeními pro řešení irAE, dávková redukce se neprovádí. S rostoucím počtem léčených pacientů se bude zvyšovat pravděpodobnost, že se tito pacienti budou stále častěji obracet na své praktické lékaře. Nejčastěji mohou přicházet s kožní toxicitou (svědění kůže, vyrážky, puchýře), se zažívacími potížemi, s průjmy, s různými formami endokrinní toxicity, která může být život ohrožující (adrenální krize, inzulin dependentní diabetes mellitus). Mohou však přicházet i s jinými, vzácnými vedlejšími účinky, např. neurologická či hematologická toxicita. Praktický lékař by měl být o léčbě imunoterapií obecně informován, a pokud nemá jasné vysvětlení pro pacientovy potíže, musí mít na paměti, že mohou souviset s imunoterapií. Navíc by měl počítat také s tím, že se vedlejší účinky imunoterapie mohou objevit i za několik týdnů či měsíců po jejím skončení. Cíl: V přednášce budou shrnuty nejčastější vedlejší účinky imunoterapie, jejich incidence, kinetika a léčba. Budou zde popsány možné formy toxicit, které lze řešit v ambulanci praktického lékaře, a také ty, které je vhodné poslat přímo do onkologického centra. Závěr: Zavedení moderní imunoterapie do léčebných algoritmů zhoubných nádorů umožnilo u mnoha pacientů dosáhnout dlouhodobé kontroly onemocnění. Stále však musíme mít na paměti riziko rozvoje autoimunitně podmíněných vedlejších účinků. Znalost jejich řešení je zásadní a často vyžaduje multidisciplinární přístup.

X/72. Chemoterapie a její nejčastější komplikace v domácím prostředí

Podhorec J., Navrátil J., Lakomý R.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Navzdory rozsáhlým pokrokům v léčbě solidních nádorů má desítky let používaná chemoterapie v protinádorové léčbě i nadále své stabilní a nezastupitelné místo. Chemoterapie je většinou součástí komplexní léčebné strategie, která zahrnuje kromě chirurgického výkonu také radioterapii a/nebo biologickou léčbu, hormonální léčbu nebo imunoterapii. Záměr této léčebné strategie může být kurativní, kdy dosáhneme vyléčení pacienta, nebo paliativní, kdy je cílem zmírnění nebo oddálení příznaků nádorového onemocnění, příp. prodloužení přežití pacienta, ale nikoliv jeho úplné vyléčení. Pokroky v podpůrné terapii posilují všeobecný trend léčit onkologického pacienta ambulantní formou. Spektrum nežádoucích účinků, které onkologická léčba přináší, je značně rozsáhlé a závisí zejména na druhu chemoterapie a přidružených komorbiditách pacienta. Samozřejmě lze celou řadu potenciálních komplikací odhadnout, pacient je poučený a vybavený medikací (nejčastěji antiemetiky nebo růstovými faktory bílé krevní řady) pro případ potřeby. Možná a často postačující je také telefonická konzultace pacienta s onkologickým pracovištěm, které danou léčbu vede. V rámci diferenciální diagnostiky těchto komplikací bývá důležité a někdy náročné odlišit je buď od projevů nádorového onemocnění, nebo od jiných, neonkologických potíží. Zde je důležitá spolupráce s praktickým lékařem, který může do značné míry zajistit vhodnou léčbu nebo správně nasměrovat další cestu pacienta. Chtěli bychom proto poukázat na ty nejčastější problémy a nežádoucí účinky, které chemoterapie přináší, a seznámit praktické lékaře s možnostmi jejich řešení v ambulantním, resp. domácím prostředí.

X/74. Praktické zkušenosti s kožní toxicitou onkologické léčby

Fialová P.

Klinika komplexní onkologické péče, LF MU a MOÚ Brno

Onkologická léčba (chemoterapie, cílené preparáty, imunoterapie) přináší vedle svého prokazatelného protinádorového účinku celé spektrum vedlejších nežádoucích reakcí. Kožní toxicita patří k těm nejčastějším. Kožní nežádoucí účinky jsou nejen subjektivně nepříjemné (svědění, pálení, bolest), ale vzhledem k tomu, že jsou pro okolí pacienta viditelné, mají dopad na pacientovu psychiku a přispívají ke zhoršení kvality jeho života. Vedlejší kožní účinky chemoterapie jsou známé. Zahrnují zejména alopecii, změny na nehtech a hand-foot-syndrom. Při léčbě cílenými preparáty se u pacientů setkáváme s akneiformním exantémem (zejména u EGFR inhibitorů), projevy fotosensibilizace (např. po vemurafenibu) či se změnami v kvalitě i růstu vlasů (BRAF inhibitory). Nejčastějšími nežádoucími účinky imunoterapie jsou projevy kožní toxicity. Vyskytují se u více než jedné třetiny léčených pacientů. Triádou nejběžnějších projevů je pruritus, exantém (morbiliformní, lichenoidní, psoriasiformní) a vitiligo. Jsou ve většině případů zvládnutelné lokálními protisvědivými a protizánětlivými prostředky, případně doplněny o celková antihistaminika. Kožní nežádoucí účinky mohou být i závažného charakteru – DRESS (Drug Reaction with Eosinophilia and Systemic Symptoms) a skupina syndromů vyznačujících se exfoliací kůže – Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN) a jejich přechodná varianta. Terapie je vždy za hospitalizace. V prezentaci jsou shrnuta doporučení k léčbě nejčastějších projevů kožní toxicity.

X/166. Management terapie u pacienta s imunitně podmíněnou kolitidou při léčbě BRAF/MEK inhibitory

Berková A.1, Urbánek L.1, Žák J.1, Vlček P.1, Hermanová M.2, Červeňák V.3, Chovanec Z.1, Otrubová M.4, Penka I.1

1 I. chirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 2 I. ústav patologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 3 Klinika zobrazovacích metod LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 4 II. interní klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Východiska: Terapie pomocí checkpoint inhibitorů způsobila revoluci v léčbě mnoha malignit. Na druhou stranu může být tato léčba spojena s imunitně podmíněnými nežádoucími účinky, které se projevují zánětlivou až toxickou reakcí v organizmu. I když přesný mechanizmus tohoto nežádoucího účinku není znám, napodobuje svými projevy autoimunitní onemocnění. V rámci gastrointestinálního traktu se setkáváme s projevy gastritidy, enteritidy, kolitidy, které při progresi stavu mohou vyústit až v náhlou příhodu břišní. Cíl: Přednáška prezentuje raritní příčinu fulminantní kolitidy s recidivující hemodynamicky významnou enteroragií u 76letého pacienta s diseminovaným melanomem léčeným enkorafenibem a binimetinibem po dobu 13 měsíců. Přestože mezi běžné komplikace cílené léčby patří průjmy, těžká fulminantní kolitida spojená s život ohrožujícím krvácením byla pozorována jen v ojedinělých případech. Při příjmu v laboratoři dominovala anemie, akutní renální selhání, iontový rozvrat, výrazná elevace zánětlivých parametrů a hypoalbuminemie. Na CT byla patrná pankolitida. Stav byl dále komplikován katetrovou a mykotickou sepsí. Pro recidivující enteroragii bylo provedeno kolonoskopické vyšetření s nálezem plochých plazivých ulcerací s bílou spodinou a ostře ohraničenými okraji od hepatické flexury po cékum. Levá strana tračníku byla bez patologie. Histologicky byla sliznice fokálně ulcerovaná, se známkami mírné inflamace a obrazem sugestivním z ischemického postižení, vysoce suspektní z kolitidy asociované s léčbou BRAF/MEK. Na základě výsledku histologie byla zahájena intravenózní kortikoterapie s úpravou antimykotické a antibiotické terapie. Léčba enkorafenibem i binimetinibem byla přechodně vysazena. Postupně došlo ke stabilizaci klinického stavu, dávka kortikoidů byla redukována a do medikace opět navrácen enkorafenib i binimetinib, ale jen v polovičním dávkování. Pacient byl po 66denní hospitalizaci propuštěn do domácí péče. Po 3 měsících od propuštění byl zcela bez potíží, bez metastatických ložisek či patrného postižení kolon dle PET/CT. Závěr: S pokrokem onkologické terapie pomocí inhibitorů imunitních kontrolních bodů (immune checkpoint inhibitors – ICI) a monoklonálních protilátek se stále častěji můžeme v klinické praxi setkat s jejími komplikacemi. Proto se těžké formy imunitně podmíněné kolitidy doprovázené hemodynamicky významnou enteroragií staly součástí diferenciální diagnostiky „akutního břicha“. Na správném zhodnocení účinnosti léčby a načasování případné operace závisí morbidita a mortalita nemocných.

X/212. Paklitaxelom spôsobená neuropatia – glykoproteomický prístup k prediktívnym biomarkerom u karcinómu prsníka

Urminský A.1, Hernychová L.1, Halámková J.2, Henek T.1

1 RECAMO, MOÚ Brno, 2 Centrum prevence, Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Paklitaxel je účinné chemoterapeutikum, ktoré sa intenzívne využíva pri liečbe karcinómu prsníka. Avšak, jeho klinické využitie je spojené so závažným vedľajším účinkom – periférnou neuropatiou. Tento vedľajší účinok, ktorý postihuje viac ako polovicu liečených pacientov, môže výrazne zasahovať do ich kvality života a prejavuje sa bolesťou, brnením alebo necitlivosťou v horných aj dolných končatinách. Pri veľmi závažných vedľajších účinkoch býva liečba prerušená, čo zhoršuje prognózu pre pacienta [1]. V súčasnosti neexistuje nástroj na predikciu pravdepodobnosti rozvinutia neuropatie spôsobenej paklitaxelom a zároveň neexistujú lieky, ktoré by boli schopné liečiť alebo potlačiť neuropatiu. Toto obmedzenie bráni doktorom v klinickej praxi prispôsobiť liečebné plány, čo môže mať negatívny dopad na účinnosť liečby a kvalitu života pacientov [2,3]. V rámci tejto výskumnej štúdie sa zaoberáme glykoproteomickou analýzou krvného séra u pacientiek pred liečbou paklitaxelom, u ktorých sa neuropatie následne vyskytla (n = 21) alebo sa neprejavila (n = 11). Glykoproteomika sa zaoberá sledovaním zmien v glykozylácii proteínov, pričom glykozylácia dokáže ovplyvniť viacero funkcií proteínov ako napr. ich stabilitu, rozpustnosť či ich afinitu pri interakcii s inými proteínmi. Predpokladáme, že určité kombinácie glykozylácie proteínov by mohli naznačovať zvýšené riziko vzniku periférnej neuropatie spôsobenej paklitaxelom a teda byť použité ako potenciálne biomarkery. Po charakterizácii glykoproteómu plánujeme použiť techniky strojového učenia, aby sme určili, či existuje špecifická kombinácia týchto glykoproteoforiem, ktorá by mohla slúžiť ako základ prediktívneho modelu pre neuropatiu spôsobenú paklitaxelom.

Poďakovanie: Podporené z MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805) a č. NU21-09-00558 a NU 22 09 00056.

Literatúra: [1] Gallego-Jara J, Lozano-Terol G, Sola-Martínez RA et al. A compressive review about Taxol^®: history and future challenges. Molecules 2020; 25 (24): 5986. doi: 10.3390/molecules25245986. [2] Mori K, Kawashir, T, Mine K et al. Inhibitory effect of a1 receptor antagonists on paclitaxel-induced peripheral neuropathy in a rodent model and clinical database. Toxics 2022; 10 (11): 669. doi: 10.3390/toxics10110669. [3] Sharma A, Johnson KB, Bie B et al. A multimodal approach to discover biomarkers for taxane-induced peripheral neuropathy (TIPN): a study protocol. Technol Cancer Res Treat 2022; 21: 153303382211271. doi: 10.1177/15330338221127169.

X/264. Vliv chemoterapie a následného intervenčního pohybového programu na aktivitu a balanci autonomního nervového systému – průběžné výsledky

Bazalová P.1, Kapounková K.1, Kiss I.2, Halámková J.2, Crhová M.1, Hrnčiříková I.3, Pehalová L.1, Svobodová Z.4, Malá A.4

1 Katedra pohybových aktivit a zdraví, Fakulta sportovních studií, MU Brno, 2 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, 3 Informační a edukační centrum, MOÚ Brno, 4 Centrum univerzitního sportu, Fakulta sportovních studií, MU Brno

Autonomní nervový systém (ANS) je považován za hlavní regulační homeostatický systém těla. Jednou z možností, jak monitorovat a hodnotit aktivitu ANS, je měření variability srdeční frekvence (VSF). Vyšší VSF a zejména vyšší aktivita parasympatiku je spojována s delší dobou přežití a lepší prognózou onkologických pacientů. Naopak nízká VSF je považována za faktor horší prognózy a zvýšeného kardiovaskulárního rizika. U chemoterapie s výraznou neurotoxicitou se předpokládá negativní efekt na ANS, potažmo VSF. Naopak přiměřená pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na aktivitu i balanci ANS. Nábor pacientů byl zahájen v září 2021, do analýzy bylo zařazeno 26 pacientů ve věku 52,6 ± 12,2 let s BMI 25,7 ± 4,4, kteří byli indikováni k adjuvantní chemoterapii na bázi sloučenin platiny, taxanů nebo vinka-alkaloidů. V průběhu chemoterapie i následné intervence byli pacienti instruováni k měření VSF 3× týdně pomocí hrudního pásu a aplikace MySASY, měření probíhalo formou polohového testu. Pacienti byli randomizováni do experimentální (SAPA) a kontrolní (CO) skupiny. Po ukončení chemoterapie se SAPA po dobu 12 týdnů 3× týdně připojovala k online vedené pohybové intervenci. Každá lekce byla v délce 60 minut, intenzita hlavní části byla nastavena na 60–80 % VO2max. Parametry celkového spektrálního výkonu (TP), výkonu v pásmu nízké frekvence (PLO) a vysoké frekvence (PHI) byly porovnány před a po chemoterapii pomocí Wilcoxonova testu, před a po pohybové intervenci pomocí Wilcoxonova testu a Mann-Whitneyho U testu, dále byla u těchto dat provedena regresní analýza. V průběhu chemoterapie došlo ke snížení všech tří parametrů TP (1201,0 ± 1051,2, 1050,9 ± 864,7, p = 0,328), PLO (412,8 ± 367,8, 336,7 ± 286,8, p = 0,209), PHI (493,2 ± 589,1, 423,2 ± 535,7, p = 0,381), žádné snížení nebylo statisticky významné. V období po konci chemoterapie došlo u obou skupin k navýšení parametru TP a PHI, k většímu nárůstu došlo u SAPA, rozdíl mezi skupinami nebyl staticky významný TP (0,540) PHI (0,305). U parametru PLO došlo u SAPA ke zvýšení hodnot (742,7 ± 880,8, 845,8 ± 844,0), naopak u CO ke snížení hodnot (379,1 ± 258,3, 345,7 ± 279,2). Chemoterapie má negativní efekt na celkovou aktivitu ANS a dochází ke snížení výkonu obou jeho větví. Po ukončení chemoterapie dochází k nárůstu parametrů VSF, u pacientů v SAPA skupině dochází k výraznějšímu nárůstu vč. parametru PLO.

Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. NU21-09-00558. Veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.

X/292. Hypofyzitida a hypokortizolismus v praxi klinického onkologa

Kysela M.

Klinika komplexní onkologické péče, LF MU a MOÚ Brno

Východiska: Hypofyzitida a z ní pramenící hypopituitarizmus a hypokortizolizmus způsobený ať už sekudární adrenální insuficiencí při hypofyzitidě, nebo primární insuficiencí při zánětu nadledvin patří mezi imunitně podmíněné nežádoucí účinky moderní imunoterapie. Vzhledem k rozšiřujícím se indikacím terapie checkpoint inhibitory lze očekávat, že případů této toxicity bude přibývat. Popis případu: Předkládaná kazuistika demonstruje případ 73leté pacientky léčené pro metastatický akrolentiginózní melanom systémovou léčbou nivolumabem. Pacientka s anamnézou dlouhodobé léčby pro revmatoidní artritidu a systémový lupus erythematodes byla léčena imunoterapií po schválení zdravotní pojišťovnou na §16. U pacientky se ihned po aplikaci prvního cyklu léčby rozvinula toxicita v podobě hepatitidy grade 3 a hypofyzitidy grade 3 s nutností hospitalizace a následné dlouhodobé hormonální substituční léčby. Tato toxicita vedla také k ukončení léčby imunoterapií. V průběhu diagnostiky bylo nutno vyloučit jiné příčiny hepatopatie než autoimunitní a dále také provést opakovaný odběr kortizolu a ACTH k potvrzení probíhající hypofyzitidy s rozvojem hypokortizolizmu. Dále bylo u pacientky provedeno MR vyšetření hypofýzy, které však prokázalo spíše změny svědčící pro proběhlý zánět než pro akutně probíhající. Po imunosupresivní kortikoterapii spolu se substituční kortikoterapií došlo k úpravě celkového stavu pacientky, zlepšení laboratorních známek hepatopatie. Celkový výkonnostní stav pacientky po těchto prodělaných komplikacích však poklesl pod úroveň nutnou pro další onkologickou léčbu, a proto byl u pacientky dále indikován paliativně-symptomatický přístup cestou ambulance paliativní medicíny. Závěr: Na případu lze demonstrovat nutnost edukace pacientů o možných nežádoucích účincích imunoterapie, o významu laboratorního stanovení sérového kortizolu a ACTH v diagnostice hypofyzitidy a hypokortikalizmu vč. vhodnosti opakovaného odběru. Přestože MR hypofýzy je při podezření na zánět v této oblasti indikována, negativní nález nevylučuje diagnózu hypofyzitidy. Přestože je imunoterapie modalitou zlepšující prognózu pacientů u celé řady onkologických onemocnění, její toxicita může způsobit také rozsáhlé komplikace, vč. těch fatálních.

X/322. Podpůrná léčba a péče jako nedílná součást protinádorové terapie – aktuální přehled doporučení Sekce podpůrné léčby a péče ČOS ČLS JEP

Vokurka S.1, Tesařová P.2, Sochor M.3

1 Onkologická a radioterapeutická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 2 Ústav radiační onkologie 1. LF UK a FN Bulovka Praha, 3 Oddělení klinické onkologie, KOC, Krajská nemocnice Liberec

Východiska: Sekce podpůrné léčby ČOS ČLS JEP byla založena z iniciativy prof. MUDr. Jiřího Vorlíčka, CSc., dr. h. c., a její založení bylo schváleno Výborem ČOS dne 24. 10. 2017. Ke dni 19. 1. 2021 byla odsouhlasena úprava názvu na Sekce podpůrné léčby a péče ČOS ČLS JEP s cílem lépe vyjádřit náplň, zaměření a spolupráce sekce. Hlavní cíl její činnosti vychází z Národního onkologického programu ČR (t. č. ve znění z r. 2021) Prodloužení a zlepšení kvality života onkologicky nemocných. Snahou je podpořit integrativní pojetí podpůrné péče jako komplexní problematiky a v tomto ohledu spolupracovat s odbornými projekty a dalšími skupinami. Sekce má sdružovat onkology, lékaře prvního kontaktu a další specialisty, zdravotní sestry a další odborníky pro podpůrnou péči. Aktuálně je evidováno 24 členů, kteří mají pravomoci spolurozhodovací, jinak zasílání výstupů a přijímání návrhů k činnosti je umožněno také všem hlavním/vrchním sestrám onkologických a hematoonkologických center a jiným aktivním spolupracujícím nečlenům a partnerům. Cíl: Prezentovat aktuálně dostupná a platná doporučení témat podpůrné léčby a péče. Závěr: Doposud zpracovaná, publikovaná a platná doporučení Sekce podpůrné léčby a péče jsou přístupná na stránkách Sekce v rámci webu České onkologické společnosti www.linkos.cz a zahrnují následující témata: extravazace (paravazace) cytostatik [1], postižení dutiny ústní onkologických a hematoonkologických pacientů [2], doporučení pro preventivní a léčebnou péči o kůži pacientů podstupujících radioterapii (hlavní autorství SROBF ČLS JEP) [3], onkologické rány [4] a prevence, diagnostika a léčba trombózy spojené se zhoubným nádorem [5].

Literatura: [1] Vokurka S, Maňásek V, Navrátilová Hrabánková D et al. Extravazace (paravazace) cytostatik – aktualizované doporučení (2020) pro standardní péči v rámci České republiky ze spolupráce Sekce podpůrné léčby České onkologické společnosti ČLS JEP, České hematologické společnosti ČLS JEP, Onkologické sekce České asociace sester a Společnosti pro porty a permanentní katétry. Klin Onkol 2020; 33 (5): 390–395. doi: 10.14735/amko2020390. [2] Vokurka S, Holečková P, Navrátilová-Hrabánková D et al. Postižení dutiny ústní onkologických a hematoonkologických pacientů – doporučení pro péči ze spolupráce Sekce podpůrné léčby České onkologické společnosti ČLS JEP, České hematologické společnosti ČLS JEP, Onkologické sekce České asociace sester a Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP. Klin Onkol 2021; 34 (2): 1–10. doi: 10.48095/ccko2021153. [3] Cvek J, Vokurka S, Hajnová Fukasová E et al. Doporučení pro preventivní a léčebnou péči o kůži pacientů podstupujících radioterapii. Klin Onkol 2021; 34 (6): 481–487. doi: 10.48095/ccko2021481. [4] Vokurka S, Pokorná A, Stryja J et al. Onkologické rány – doporučení péče vycházející z multioborové spolupráce. Klin Onkol 2022; 35 (5): 408–420. doi: 10.48095/ccko2022408. [5] Tesařová P, Karetová D, Hirmerová J et al. Prevence, diagnostika a léčba trombózy spojené se zhoubným nádorem. Transfuze Hematol Dnes 2023; 29 (1): 61–67. doi: 10.48095/cctahd202361.