Jak získat maximum z léčby karcinomu pankreatu a cholangiokarcinomu

Mezi nádory, které mají opravdu špatnou prognózu, patří nepochybně jak karcinomy pankreatu s 13% šancí na 5leté přežití, tak cholangiokarcinomy s 5letým přežitím 7–20 %. Novým nadějným možnostem jejich léčby bylo 30. ledna v programu PragueONCO věnováno minikolokvium podpořené společností Servier.

 

Jak úvodem připomněl předsedající prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK, ÚVN a VFN Praha, u obou zmíněných karcinomů se v ČR bohužel očekává do roku 2050 zvýšení incidence o více než pětinu oproti roku 2020. Možnosti léčby pokročilého či metastazujícího onemocnění jsou až dosud velmi limitované, pro většinu pacientů připadá v úvahu jen paliativní léčba. Nadějí je cílená terapie, která předpokládá podrobnou znalost charakteristik pacientů, biologie jejich nádoru.

 

Cesta k delšímu a kvalitnějšímu životu pacientů s karcinomem pankreatu začíná už v 1. linii

MUDr. Stanislav Batko z Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol hned na začátku svého sdělení naznačil, že dosud rozšířená představa léčby karcinomu pankreatu, tedy triplet FOLFIRINOX v 1. linii jako ta nejlepší možnost pro všechny mladší a fit pacienty a pro ty ostatní „alespoň“ dublet gemcitabinu s nab-paklitaxelem (Gem + NabP), by neměla být brána jako dogma. „Samozřejmě jsou pacienti, typicky s mutacemi BRCA nebo v genech oprav DNA, pro které je FOLFIRINOX lepší volbou. U naprosté většiny nemocných však v okamžiku, kdy je potřeba zahájit léčbu, nejsou informace z molekulární genetiky k dispozici. Zato ale víme, že nemáme moc času – budeme-li trvat na různých opakovaných vyšetřeních, získáme možná informace, ale ztratíme pacienta,“ zdůraznil MUDr. Batko.

Navíc připomněl, že od začátku léčby je třeba mít na paměti, že pouze terapie na bázi gemcitabinu v 1. linii umožní podle stávajících indikačních kritérií následně ve 2. linii nasadit pacientovi lék, který má aktuálně jako jediný k dispozici robustní data z klinického hodnocení fáze III, tedy lipozomální irinotekan. Výsledky řady studií a metaanalýz podle MUDr. Batka svědčí o tom, že účinnost FOLFIRINOX a Gem + NabP v 1. linii je u většiny pacientů s karcinomem pankreatu zcela srovnatelná, takže není důvod k obavám z nedostatečné léčby dubletem oproti tripletu.

Na podporu svého tvrzení si vzal jako první data z japonské studie GENERATE (Ohba et al., Annals of Oncology 2023), do které byli zařazeni převážně mladší pacienti do 65 let v dobrém výkonnostním stavu, tedy typičtí kandidáti pro léčbu tripletem v 1. linii. „Původním záměrem studie nebylo přímé porovnání FOLFIRINOX vs. Gem + NabP. Cílem autorů bylo prokázat předpokládanou lepší účinnost v Japonsku preferovaného chemoterapeutika S1 v režimu S-IROX. Kontrolní ramena FOLFIRINOX a Gem + NabP byla do studie zařazena především proto, aby se autoři vyhnuli kritice, že pacienti v kontrolních skupinách byli oproti S-IROX buď podléčeni, nebo že dostávali naopak příliš intenzivní režim,“ vysvětlil MUDr. Batko.

Studie GENERATE neprokázala, co japonští autoři předpokládali, tedy že S-1 bude nejúčinnější, zato ale neplánovaně ukázala, že dokonce ani FOLFIRINOX není lepší než Gem + NabP, který měl naopak dokonce v mediánu celkového přežití (overal survival – OS) numericky příznivější výsledky (17 měsíců) než FOLFIRINOX (14 měsíců) či S-IROX (13,6 měsíce). Při analýze předem specifikovaných podskupin pacientů podle věku, výkonnostního stavu, metastatického onemocnění a dalších se ani v jedné nepotvrdil vyšší benefit z léčby tripletem oproti dubletu.

„Zajímavostí je, že studie prospektivně hodnotila i pacienty s mutací BRCA. Očekávalo by se, že právě u nich uvidíme, co známe z kazuistik, totiž výbornou účinnost tripletu na bázi platiny v 1. linii, ale to se také neprokázalo. Výsledky byly naprosto srovnatelné. Znamená to, že i když pacientům s karcinomem pankreatu, u kterých neznáme jejich mutační stav, podáme v 1. linii Gem + NabP, rozhodně je tím nepoškodíme. Myslím, že to je důležitý poznatek, který není možné ignorovat,“ zdůraznil MUDr. Batko.

Aby předešel výhradám, že data studie GENERATE pocházejí od japonských pacientů, tedy z jiné populace, než je ta evropská, podpořil je přednášející i výsledky dalších prací. Např. ani ve studii PASS-01 (Knox et al., JCO 2024) se v mediánu OS nepotvrdil signifikantně vyšší přínos z léčby režimem FOLFIRINOX (9,7 měsíce) oproti Gem + NabP (8,4 měsíce).

Také metaanalýza (Nichetti et al., JAMA Network Open 2024) zahrnující sedm studií s prvoliniovou léčbou pacientů s metastatickým karcinomem pankreatu prokázala zcela rovnocenné výsledky OS při terapii Gem + NabP (10,4 měsíce), FOLFIRINOX (11,7 měsíce) a NALIRIFOX (11,1 měsíce), rozdíly nebyly statisticky významné. Ani v míře dosažených objektivních léčebných odpovědí žádný signifikantní rozdíl nebyl.

 

Pegylovaný lipozomální irinotekan jako nejúčinnější volba po předchozí léčbě gemcitabinem

Ve 2. linii léčby karcinomu pankreatu je v současnosti jediný lék, pro který jsou k dispozici důkazy z randomizované klinické studie fáze III o tom, že signifikantně prodlužuje OS, a tím je pegylovaný lipozomální irinotekan (nal-IRI). Ve studii NAPOLI-1 (Wang Gillam et al., Eur J Cancer 2019) byli pacienti s karcinomem pankreatu, u kterých došlo v 1. linii léčby k progresi, randomizováni k podávání nal-IRI s 5-fluorouracilem a leukovorinem (nal-IRI + 5-FU/LV) nebo jen 5-FU/LV. Medián OS činil 6,1 vs. 4,2 měsíce, výsledek byl statisticky významný.

„Ukázalo se také, že mezi všemi léčenými pacienty s karcinomem pankreatu existuje podskupina, kterou zatím neumíme definovat, ale která může mít z podávání lipozomálního irinotekanu dlouhodobý prospěch – ve studii NAPOLI-1 byla takových pacientů, kteří na léčbě nal-IRI + 5-FU/LV přežívali rok a déle, přibližně čtvrtina,“ uvedl MUDr. Batko.

Že takoví pacienti existují i v reálné klinické praxi, se snaží zdokumentovat retrospektivní neintervenční studie NALLONG. Zařazeno bylo celkem 163 pacientů s metastatickým duktálním adenokarcinomem pankreatu, kteří přežívali ≥ 1rok od zahájení podávání nal-IRI po léčbě založené na gemcitabinu. Výsledky z analýzy studie NALLONG byly prezentovány v průběhu kongresu ESMO 2024 (Ueno et al., Abstrakt 1519P). „Medián celkového přežití tou dobou činil 21 měsíců od zahájení léčby nal-IRI a 34,3 měsíce od diagnózy metastatického karcinomu pankreatu. S takovými případy jsme se dosud setkávali jen kazuisticky,“ zdůraznil MUDr. Batko.

Prezentoval také soubor 22 pacientů s karcinomem pankreatu léčených na jeho domovské klinice ve FN Motol ve 2. linii nal-IRI + 5-FU/LV. Zcela v souladu s výsledky studie NAPOLI-1 je mezi nimi pět jedinců (23 %), kteří vykázali dlouhodobou odpověď na terapii. Na opačném pólu pak figuruje rovněž pět pacientů s dobou do progrese či úmrtí pouhý měsíc či méně. „Zastoupení pacientů s velmi krátkou dobou léčby ukazuje na zařazování neselektované populace zahrnující i pacienty s agresivním průběhem onemocnění. To znamená, že jsme si předem nevybírali a léčbu nal-IRI + 5-FU/LV jsme v praxi nabídli všem, kteří na to svým výkonnostním stavem měli,“ zdůraznil MUDr. Batko (graf 1).

Z pacientů, kteří žili déle než rok od zahájení léčby nal-IRI + 5-FU/LV, tři překonali hranici 2 let („rekordmanem“ byl pacient s přežitím 33,41 měsíce).

Celkového přežití 12 měsíců od diagnózy metastatického onemocnění dosáhlo 77 % pacientů léčených nal-IRI + 5-FU/LV, ti nejúspěšnější dokonce atakovali hranici 6 let. „Za pozornost jistě stojí, že pacient s nejlepším výsledkem OS 57,95 měsíce začínal na gemcitabinu v monoterapii jako křehký, astenický nemocný, u kterého nebylo podle prvního dojmu jisté, zda léčbu vůbec zvládne,“ podotkl MUDr. Batko, a upozornil tak znovu na fakt, že zatím neexistují žádná tradiční ani nová vodítka, podle kterých by bylo možno určit, kdo bude z nal-IRI profitovat déle. Nicméně pacienti s dlouhodobou odpovědí v praxi reálně existují – a u některých by se to předem možná ani neočekávalo.

Na závěr MUDr. Batko shrnul to nejdůležitější:

V 1. linii léčby karcinomu pankreatu je účinnost režimu gemcitabinu s nab-paklitaxelem plně srovnatelná s režimem FOLFIRINOX. Není tedy chybou zahájit u pacienta léčbu dubletem.

Druhá linie léčby je závislá na léčbě 1. linie, správná sekvence může významně ovlivnit přežití pacientů. Pegylovaný lipozomální irinotekan s 5-FU/LV podávaný po prvoliniovém režimu na bázi gemcitabinu má robustní data vyplývající z dosud jediné randomizované studie fáze III provedené ve 2. linii léčby. Zdá se, že pegylovaný lipozomální irinotekan jako jediný může nabídnout dlouhodobou účinnost při velmi uspokojivé bezpečnosti.

 

Novinky v léčbě karcinomu pankreatu

MUDr. Stanislav John, Ph.D., z Kliniky onkologie a radioterapie LF UK a FN Hradec Králové připomněl úvodem několik neradostných čísel. Až 85 % pacientů s duktálním adenokarcinomem pankreatu je diagnostikováno v lokálně pokročilém nebo metastatickém stadiu a jen 13 % nemocných přežívá pět let a déle. „Osobně to pokládám za až příliš optimistické číslo, v našich zeměpisných šířkách je to bohužel rozhodně méně,“ poznamenal.

V roce 2022 bylo celosvětově diagnostikováno 510 992 nových případů karcinomu pankreatu a 467 409 pacientů na toto onemocnění zemřelo. Incidence i mortalita se budou postupně ještě zvyšovat, konkrétně v ČR se očekává do roku 2050 nárůst incidence o 20,9 % ve srovnání s rokem 2022.

Možnosti léčby karcinomu pankreatu se dlouho neměnily k lepšímu, klinické studie v této indikaci mají obecně nejnižší úspěšnost. Během posledních 10 let jich s různými léky selhalo 21. Uspěly pouze tři studie – dvě s pegylovaným lipozomálním irinotekanem v 1. a 2. linii a jedna studie s olaparibem v udržovací léčbě.

 

Lipozomální irinotekan v 1. linii léčby

Do randomizované klinické studie fáze III NAPOLI-3 (Wainberg et al., Lancet 2023) bylo zařazeno 770 pacientů s dosud neléčeným metastatickým duktálním adenokarcinomem pankreatu, kteří byli náhodně rozděleni k podávání pegylovaného lipozomálního irinotekanu s 5-fluorouracilem, leukovorinem a oxaliplatinou (NALIRIFOX), nebo Gem + NabP.

Léčba probíhala do progrese onemocnění, nepřijatelné toxicity nebo vystoupení ze studie.

Medián OS (primární cíl) dosáhl 11,1 vs. 9,2 měsíce ve prospěch režimu s pegylovaným lipozomálním irinotekanem, což představuje signifikantní snížení míry relativního rizika o 16 %. Po roce léčby bylo naživu 45,6 vs. 39,6 % pacientů, podle aktualizovaných dat z 29měsíčního sledování (Hussein et al., JCO 2024) po 18 měsících ve studii NAPOLI-3 stále žilo 26,6 vs. 20 %. Medián doby přežití bez progrese onemocnění (progression free survival – PFS) dosáhl 7,4 vs. 5,6 měsíce, relativní riziko progrese nebo smrti bylo sníženo o 31 %.

Léčba byla bez neočekávaných nežádoucích účinků – a ty, které se běžně vyskytly, byly standardně zvládnutelné. Jak zdůraznil MUDr. John, základem je pacienty vždy předem o možných nežádoucích účincích poučit a připravit je na jejich zvládání. Poté konstatoval: „Lipozomální irinotekan by se tedy mohl stát novým standardem léčby metastatického karcinomu pankreatu v 1. linii,“ konstatoval MUDr. John.

 

Cílená terapie jako rozšíření možností léčby

Velká retrospektivní studie Know Your Tumor (Pishvaian et al., Lancet Oncol 2020), do které byli zahrnuti mj. i nemocní s karcinomem pankreatu, měla za úkol zjistit, jak se liší výsledky léčby onkologických pacientů vedené podle zjištěné klinicky relevantní molekulární alterace od necílené léčby.

Mezi zařazenými pacienty s karcinomem pankreatu mělo 26 % přítomnu některou z terapeuticky zacílitelných alterací. Při následném porovnání se výsledky jednotlivých přístupů skutečně signifikantně lišily. Medián OS při cílené vs. necílené léčbě byl 2,58 vs. 1,51 roku a při cílené léčbě vs. léčbě při absenci klinicky relevantní molekulární alterace 2,58 vs. 1,32 roku. Rozdíl nebyl pouze mezi výsledky necílené léčby a léčby bez klinicky relevantní molekulární alterace.

Terapeutický a prognostický význam molekulárního testování u karcinomu pankreatu byl prezentován v průběhu kongresu ESMO GI Cancers 2024 (Tarabay et al., poster 340 P). Šlo o výsledky retrospektivní studie dospělých pacientů s potvrzenou diagnózou duktálního adenokarcinomu pankreatu a s molekulárním testováním provedeným v letech 2010–2020 na pařížské klinice Gustave Roussy. Primárním cílem bylo OS, minimální délka sledování činila 6 měsíců.

Z 342 pacientů s karcinomem pankreatu, kteří podstoupili molekulární testování, mělo 69 (20 %) přítomnu klinicky relevantní molekulární alteraci, většinou postihující geny BRCA1 nebo BRCA2. Čtyři pacienti měli mikrosatelitovou nestabilitu (MSI). Pouze 31 z těchto 69 pacientů (45 %) mohla být na základě výsledku testování podána cílená léčba.

Medián OS pacientů s klinicky relevantní molekulární alterací, kteří dostali cílenou léčbu, byl signifikantně lepší (34,89 měsíce) jak oproti pacientům s klinicky relevantní molekulární alterací bez cílené léčby (27,07 měsíce), tak oproti pacientům bez klinicky relevantní molekulární alterace (21,45 měsíce). Stejný trend byl pozorován i u celkového přežití pacientů s metastatickým onemocněním (ve stejném pořadí 17,58 vs. 12,94 vs. 12,94 měsíce).

MUDr. John připomněl, že více než 90 % pacientů s karcinomem pankreatu má přítomnu mutaci KRAS. U zbývající malé části pacientů bez této mutace se při testování kompletního panelu genů může najít nějaká řídicí mutace (NTRK, ROS1, ALK, RET, NRG1, BRAF nebo MSI), na niž by bylo možno zacílit léčbu.

V současnosti se i u karcinomu pankreatu studují ireverzibilní inhibitory proteinu KRAS^G12C sotorasib a adagrasib, dále první lék z kategorie multi-RAS inhibitorů či protilátky, resp. konjugované protilátky proti CD73, CD40, CD39 nebo klaudinu.

 

Léčba cholangiokarcinomu – apel na molekulární testování

Závěrečná přednáška, které se ujal doc. MUDr. Michal Vočka, Ph.D., přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, se soustředila na druhý z prognosticky špatných karcinomů gastrointestinálního traktu. Karcinom žlučových cest je vzácné onemocnění, které reprezentuje sice méně než 1 % všech karcinomů, ale je druhým nejčastějším primárním nádorem jater (10–15 % ze všech hepatobiliárních malignit). Jeho globální incidence činí 0,3–6,0/100 000 obyvatel ročně a v posledních dekádách se průběžně zvyšuje – na rozdíl od karcinomu žlučníku, jehož incidence pozvolna klesá.

Jak konstatoval doc. Vočka, jen minimum pacientů s metastatickým onemocněním žlučových cest přežije 5 let od diagnózy (7–20 % ve všech stadiích). Žádný pacient ve stadiu IV dosud nepřežil 2 roky po operaci.

Pro většinu pacientů s karcinomem žlučových cest jsou možnosti terapie velice limitované – 70 % případů je neresekabilních, jedinou možností je paliativní léčba. Zbývajících 20–30 % pacientů s resekabilním onemocněním podstoupí operaci s kurabilním záměrem a adjuvantní chemoterapii, preferenčně kapecitabinem, ale až 60 % poté zrelabuje – i pro ně je pak paliativní léčba jedinou možností. „Čili z oněch původně 20–30 % pacientů, kteří se dostali k operaci, zůstane jen 10 %, kteří snad mohou přežívat delší dobu,“ doplnil data svým komentářem doc. Vočka.

Aktuálně je pro léčbu cholangiokarcinomu klíčový poznatek, že až u poloviny nemocných si nádor s sebou nese nějakou klinicky relevantní alteraci, na kterou lze terapeuticky zacílit. Nejběžnějšími genetickými změnami, které společně představují přibližně 30–40 % případů intrahepatálních karcinomů žlučových cest, jsou mutace IDH1 (16–29 %) a fúze FGFR2 (15–20 %).

Apel na včasné molekulární testování karcinomu žlučových cest lze proto najít ve všech hlavních mezinárodních i národních doporučeních (NCCN, ESMO, Modrá kniha ČOS ČLS JEP). Drobně se liší jen v tom, jak by mělo být molekulární testování načasováno – zda v okamžiku diagnózy, nebo v průběhu 1. linie léčby, nebo až před zahájením 2. linie. „Podle mého názoru by mělo platit „čím dříve, tím lépe“. Oddalovat vyšetření nemá smysl, zvláště když víme, jak rychle se pacienti mohou dostat do 2. linie, na kterou se tak můžeme lépe připravit a rozmyslet si předem, jak budeme postupovat dále. Nemá smysl ztrácet zbytečně čas,“ uvedl doc. Vočka.

K tématu, jak by měli být pacienti s karcinomem žlučových cest testováni, doc. Vočka připomněl, že v současnosti existují čtyři panely určené pro karcinom prsu, plic, kolorekta a pro nádory neznámého primárního zdroje a další solidní nádory: „Nicméně všechny tyto panely se částečně překrývají a domnívám se, že většina pracovišť používá jeden široký panel, který otestuje všechno najednou. Dává to smysl, a to jak ekonomicky, tak z pohledu počtu pacientů a rychlosti vyšetření. Než naplníte čtyři malé panely, bude to nějakou dobu trvat a vyšetření bude v součtu hodně drahé. Zatímco jeden velký panel naplníte snáz a získáte výsledky pro všechny diagnózy současně. Je to rychlejší a cena rozhodně nebude vyšší.“

 

Studie ClarIDHy: delší život v lepší kvalitě

Ivosidenib je inhibitor mutovaného enzymu IDH1, který obnovuje epigenetické mechanizmy regulace onkogenů. Jeho účinnost a bezpečnost ve 2. linii léčby cholangiokarcinomu s mutací IDH1 ověřila multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie fáze III ClarIDHy (Zhu et al., JAMA Oncol. 2021). Bylo do ní zařazeno 185 pacientů s pokročilým nebo metastazujícím onemocněním po progresi na předchozí léčbě. Randomizováni byli v poměru 2: 1 k podávání ivosidenibu, nebo placeba. Ve studii byl povolen crossover, 43 z 61 pacientů (70 %) přešlo z placeba na ivosidenib po radiografické progresi onemocnění. Primárním cílem bylo PFS, jehož délku ivosidenib oproti placebu téměř zdvojnásobil (medián 2,7 vs. 1,4 měsíce), a o 63 % tak snížil riziko progrese nebo úmrtí.

Ivosidenib ve srovnání s placebem zdvojnásobil i medián OS (10,3 vs. 5,1 měsíce – po očištění od pacientů, kteří z placebového ramene po progresi přestoupili v rámci povoleného crossoveru do ramene s ivosidenibem). To představuje snížení rizika úmrtí o 51 % (graf 2).

S ivosidenibem dosáhla více než polovina pacientů kontroly onemocnění (53 vs. 28 %).

Ivosidenib zároveň prokázal, že má zvládnutelný bezpečnostní profil. Toxicita stupně 4 a 5 nebyla zaznamenána v žádném rameni, ve výskytu nežádoucích účinků stupně 3 nebyl rozdíl – s výjimkou anemie, jejíž výskyt byl častější v rameni ivosidenibem. Z nezávažných nežádoucích účinků v aktivně léčeném rameni mírně převládaly nevolnosti a průjmy. Nižší byl naopak oproti placebu výskyt nežádoucích účinků vedoucích k přerušení léčby (7 vs. 8 %).

Ivosidenib navíc prokazatelně pomáhá udržet kvalitu života, což je u pokročilého onemocnění velmi důležitý parametr. Pokles skóre fyzických schopností podle hodnocení samotnými pacienty prostřednictvím dotazníku EORTC QLQ-C30 oproti výchozímu stavu činil –3,4 bodu s ivosidenibem vs. –13,1 bodu s placebem, přičemž pouze pokles v placebovém rameni byl klinicky významný. Od prvního dne 2. cyklu nastalo s ivosidenibem významné zlepšení fyzických, kognitivních a emocionálních funkcí hodnocených dotazníkem HRQoL.

S cílem vyhodnotit výchozí charakteristiky pacientů a procentuální změny velikosti nádoru, které potenciálně předpovídají dlouhodobou odpověď na ivosidenib, byla provedena post-hoc analýza (Abou-Alfa et al., poster na výročním kongresu Cholangiocarcinoma Foundation 2023), do které byli zařazeni dlouhodobí respondéři, tedy pacienti léčení ivosidenibem ≥ 1 rok. Ve studii ClarIDHy jich bylo 26 (16 %) – 19 z nich užívalo ivosidenib od začátku, dalších sedm k jeho podávání přešlo z placebového ramene v rámci crossoveru.

V této skupině dlouhodobých respondérů užívajících ivosidenib ≥ 1 rok nebylo dosud dosaženo mediánu OS, na rozdíl od 8,7 měsíce u pacientů léčených ivosidenibem < 1 rok. Míra dosažení 12měsíčního přežití dosáhla (ve stejném pořadí) 100 vs. 34,8 % a 24měsíčního přežití 92,1 vs. 8,6 %. Velmi významný byl rozdíl v čase do progrese onemocnění, medián PFS činil 16,6 vs. 1,8 měsíce.

„To znamená, že i v populaci pacientů s cholangiokarcinomem s mutací IDH1 existuje podskupina, kterou zatím neumíme identifikovat, ale která z cílené léčby ivosidenibem z nějakého důvodu neprofituje. Jistě se jednou dozvíme, proč,“ uvedl doc. Vočka. Zdůraznil, že je potřeba hlavně podat ivosidenib včas, aby se maximalizovala šance na co nejdelší pozitivní klinickou odpověď.

 

Ivosidenib v datech z reálného světa

Výsledky studie ClarIDHy o účinnosti ivosidenibu potvrzuje i klinická praxe. V italské retrospektivní studii (Rimini et al., Ther Adv Med Oncol 2023) soustředili data 11 pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým cholangiokarcinomem s mutací IDH1 léčených v 6 italských centrech ivosidenibem mezi květnem 2021 a dubnem 2022. Medián PFS u nich dosáhl 4,4 měsíce a OS 15 měsíců.

Zkušenosti s ivosidenibem jsou již i v České republice. Dosud bylo u nás na základě žádosti podle paragrafu 16 odléčeno 13 pacientů s cholangiokarcinomem (a také 5 pacientů s akutní myeloidní leukemií, druhou ze schválených indikací ivosidenibu). Délka léčby pacientů s cholangiokarcinomem se pohybuje mezi 1–10 měsíci, míra dosažení 6měsíčního PFS u českých pacientů činí 38 % (ve studii ClarIDHy 32 %). Data z reálné praxe potvrzují, že mezi všemi pacienty léčenými ivosidenibem je cca čtvrtina těch, kteří z ní mají dlouhodobý prospěch rok a déle.

 

To nejdůležitější v kostce

Prof. Petruželka na závěr shrnul hlavní body sympozia.

Pro karcinom pankreatu platí, že:

• Léčebné možnosti jsou pro většinu pacientů stále omezené.
• Molekulární testování a hledání účinných biomarkerů představuje realitu blízké budoucnosti a naději pro pacienty.
• Pegylovaný lipozomální irinotekan je první přípravek, který prokázal významné prodloužení celkového přežití v 1. a 2. linii léčby metastatického karcinom pankreatu ve dvou velkých randomizovaných studiích fáze III a stal se nepostradatelnou součástí léčebného portfolia napříč liniemi léčby.
• Pegylovaný lipozomální irinotekan je etablovaným standardem 2. linie po léčbě založené na gemcitabinu. Jeho přínos pro přežití a kvalitu života pacientů je potvrzován reálnou klinickou praxí.
• Probíhá identifikace faktorů dlouhodobého přežití pro maximální využití léčebného potenciálu pegylovaného lipozomálního irinotekanu ve prospěch pacientů.

 

Pro cholangiokarcinom platí, že:

• Molekulární profilování by mělo být u pacientů s pokročilým onemocněním prováděno rutinně již před 1. linií léčby nebo alespoň během ní.
• Až polovina pacientů s cholangiokarcinomem může mít přítomnu mutaci ovlivnitelnou cílenou léčbou – mezinárodní i národní guidelines cílenou léčbu doporučují.
• 15–20 % pacientů s cholangiokarcinomem má přítomnu mutaci IDH1.
• Ivosidenib prodlužuje celkové přežití u pacientů s cholangiokarcinomem s mutací IDH1 o více než polovinu oproti placebu – při dobrém bezpečnostním profilu a zachování kvality života.
• Téměř pětina pacientů ve studii ClarIDHy byla léčena ivosidenibem déle než 1 rok.
• První klinické zkušenosti v ČR potvrzují vysoký přínos ivosidenibu pro pacienty s cholangiokarcinomem.