Mediální onkologická realita

Narůstající byrokracie spojená s onkologickou péčí ukusuje už tak malou časovou dotaci na péči o jednotlivého nemocného. Smutné je, že tenhle zbývající pidičas, který bychom měli věnovat vyšetření a pohovoru s nemocným, zkracuje opakované vyvracení různých nepodložených informací o diagnostice a léčbě zhoubných nádorů. Media mají obrovskou  moc a  veřejnost nasává  jako houba všechny sebeabsurdnější informace. To, co funguje nejvíc je reklama. Na účinnou onkologickou léčbu reklama být ale nesmí. Takže nemocní nevědí vůbec nic o  skutečných léčebných možnostech, jejich účinnosti, ceně a dostupnosti. Mají ale spoustu informací o „zázračných“ potravinových doplňcích, do jejichž nákupu jsou ochotni investovat tisíce, o dietách a hladovkách při léčbě rakoviny, o škodlivosti některých standardních vyšetření,  o léčbě rakoviny  psychoterapií  nebo  o užití různých  podivných  diagnostických přístrojů, které jsou prezentovány jako  nezatěžující a šetrné. Co na tom, že včasnou diagnózu udělat neumí. Také reklama na  protonovou léčbu, jako univerzální superonkologickou terapii může být pro nemocné zavádějící.

Minulý týden mi pacientka s vysokoškolským titulem  přinesla k posouzení nález, který dostala poštou. Protože ji mammografické vyšetření způsobuje bolest prsu, podstoupila raději za nemalé peníze jakousi neinvazivní mammografii. Vůbec ji nepřekvapilo, že to bylo v rámci wellnes jakéhosi hotelu.  Výsledkem byl obrázek  jejich prsou v šedé barvě  s oranžovými a rudými skvrnami. Bez jakéhokoliv popisu či vysvětlení. 

Denně odhazovat kupy iracionality, abychom se prokopali k reálné léčbě nemoci je  opravdu vyčerpávající. Veřejnost masírovaná virtuální onkologickou realitou, řešící vitamin B17 a Breussovu dietu, potom není schopná zaznamenat, že se úroveň českého zdravotnictví pomalu propadá, snižuje se dostupnost onkologické léčby a oddaluje se vstup nových léků  na náš trh. O tom, jak reálně edukovat potenciální pacienty a jejich příbuzné ohledně onkologické problematiky, bychom se asi mohli naučit v některých evropských zemích. Němečtí, angličtí, francoužstí nebo dánští pacienti v našich ambulancích, většinou přesně vědí, jaké jsou možnosti léčby jejich nemoci a dovedou si pohlídat, že se jim také dostanou.