Deriváty sulfonylurey jako první PAD a riziko kardiovaskulárních příhod

Súhrn

Britská farmakoepidemiologická studie v kohortě téměř 95 tisíc pacientů prověřila, jak je to s bezpečností iniciace léčby diabetu 2. typu derivátem sulfonylurey oproti metforminu.

Deriváty sulfonylurey a kardiovaskulární riziko

Deriváty sulfonylmočoviny, perorální antidiabetika (PAD) ze skupiny inzulinových sekretagog, by měly být dle současných guidelines pro léčbu diabetu 2. typu předepisovány až jako léky 2. volby. Stále se však poměrně často stává, že jsou nasazeny hned v 1. linii místo doporučovaného metforminu. A to nejen u pacientů, u kterých lze takový postup pochopit – tedy u těch, kteří metformin netolerují nebo je u nich kontraindikován.

Vzhledem k nejasnostem ohledně kardiovaskulární (KV) bezpečnosti této lékové skupiny by se mohlo jednat o značné zdravotní riziko. Proto si na tuto přetrvávající praktiku posvítila farmakoepidemiologická studie kanadských autorů, kteří se tím pokusili udělat tečku za dlouhou linií nedostatečně kvalitních studií s heterogenními výsledky

Cíle a metodika studie

Cílem populační kohortové studie bylo prověřit, jak je to s KV bezpečností iniciace léčby deriváty sulfonylurey oproti jejímu zahájení metforminem. Z britské databáze UK‘s Clinical Practice Research Datalink byla získána data o pacientech s diabetem mellitem 2. typu, kterým bylo mezi dubnem 1998 a březnem 2013 poprvé předepsáno antidiabetikum, přičemž se jednalo právě o monoterapii metforminem či derivátem sulfonylurey. Pacienti byli sledováni do března 2014.

K dosažení vyváženosti obou skupin po stránce demografických a klinických charakteristik byla využita metoda mnohodimenzionálního propensity score. S použitím Coxových modelů proporcionálních rizik byla srovnána míra rizika KV příhod (infarktu myokardu [IM], ischemické cévní mozkové příhody [CMP] a KV úmrtí) a celkové mortality v obou skupinách pacientů. Byla hodnocena i možná modifikace těchto rizik pohlavím, věkem, anamnézou KV příhody a dalšími parametry

Výsledky

Do studie bylo zařazeno 94 750 diabetiků 2. typu, přičemž u 17 612 z nich byla léčba zahájena derivátem sulfonylurey a u 77 138 metforminem. Dle analýzy vyvážených skupin nebyla monoterapie deriváty sulfonylurey spojena s vyšším rizikem IM (poměr rizik [HR] 1,04; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,85–1,25). Prokázáno však bylo vyšší riziko ischemické CMP (HR 1,25; 95% CI 1,002–1,56) a úmrtí z KV příčiny (HR 1,25; 95% CI 1,06–1,47) i vyšší celková mortalita (HR 1,60; 95% CI 1,45–1,76).

Po přepočtu na absolutní čísla to odpovídalo ročnímu nárůstu zhruba o 2 ischemické CMP, o 3,5 zemřelého z KV příčiny a o 21,4 zemřelého celkově na každých 1000 pacientů, kteří užívali namísto metforminu deriváty sulfonylurey.

Závěr

Zahájení léčby diabetu 2. typu deriváty sulfonylmočoviny nebylo spojeno s vyšším rizikem infarktu myokardu, souviselo však s vyšším rizikem cévní mozkové příhody a úmrtí z KV příčiny i s vyšší celkovou mortalitou ve srovnání se zahájením léčby metforminem. Toto zvýšené riziko bychom při volbě prvního perorálního antidiabetika měli mít na paměti.

(luko)