MUDr. Luboš Voldřich, DrSc., osmdesátníkem

Dne 6. října 2007 se dožil významného životního jubilea významný vědecký pracovník v oboru otorinolaryngologie a přední světový odborník ve výzkumu vnitřního ucha a od roku 1980 člen prestižní výběrové světové organizace Collegium otolaryngologicum amititiae sacrum /ORLAS/– MUDr. Luboš Voldřich, DrSc. Jsem velice poctěn, že mohu napsat článek k tomuto krásnému jubileu člověku ryzího charakteru, jehož jsem velice dobře znal nejen po odborné stránce, ale i jako cenného kolegu a přítele, který vždy byl ochoten každému pomoci a nikdy jsme od něho neslyšeli slova o nedostatku času, když pomoci mohl. Jen málo otolaryngologů, kteří v době jeho aktivní činnosti psali vědecké práce, se s ním neporadilo a já sám mu vděčím za velkou a nezištnou pomoc zejména při mé kandidatuře.

Původem z rodu Voldřichů ze šumavských Stach dostal do vínku to, co lidi v tomto krásném, ale tvrdém kraji bezpodmínečně potřebovali – zásadovost, pracovitost a odvahu poprat se s každým problémem, který se vyskytl. A tyto přednosti uplatnil i ve svém životě a práci a přidal k tomu lásku k lidem, skromnost a již vzpomenutou ochotu každému pomáhat.

Již během studií na Lékařské fakultě UK v Praze pracoval jako volontér u prof. Šikla na I. ústavu patologické anatomie, kde se seznámil se základy histologických vyšetření a dokonce byl přizván jako spoluautor knihy o pitevní technice. Ani tato angažovanost mu však nepomohla, aby se po skončení fakulty v r. 1955 dostal k vědecké práci a byl socialistickým systémem umístěnek poslán do Karlovarského kraje, kde byl přidělen na plicní odd. v Nejdku. Tam pracoval téměř dva roky, až byl vyžádán akademikem Přecechtělem do jeho právě se otevírající Laboratoře otorinolaryngologie ČSAV. Po přijetí nejdříve pracoval na klinice a pak byl pověřen bakteriologickou diagnostikou pro účely kliniky, ale také péčí o bohatý histologický archiv a další preparáty kliniky a laboratoře akademika Přecechtěla.

Sám se začal věnovat nové technice histologických preparátů pomocí mikropreparační metody, která se tehdy začala používat ve světě. Ani akademie věd neměla v té době prostředky zakoupit si k tomu potřebné nástroje a tak si je musel vyrobit sám. Kromě laboratorních experimentů na morčatech zpracovával i lidské spánkové kosti z mrtvol s prokázaným poškozením sluchu z hluku. Dále v laboratoři podrobně sledovali koncentraci ototoxických antibiotik v tekutinách vnitřního ucha. Zvýšená koncentrace byla závislá na množství a druhu aplikovaného antibiotika a tomu odpovídal i stupeň poškození. Při současné hlukové zátěži se úbytek sluchových buněk ještě zvětšil.

Hlavním těžištěm jeho práce však byl vliv akustického traumatu na kochleu. Zjistil, že při vysokých intenzitách hluku dochází k mechanickému poškození Cortiho ústrojí a toto přispělo k poznání mechanických vlastností poškozených struktur i představám o dějích při stimulaci hlukem a stalo se základem k vytvoření modelu mikrokochleárních jevů. Vytvořil reálný fyzický model Cortiho orgánu /bazilární membrány a jejich podpůrných a vláskových buněk při kmitání membrány, znázorňující vzájemný pohyb těchto elementů při rozkmitání/. Tyto výsledky umožnily vyjádřit složité děje ve vnitřním uchu filmem „Cochlear mechanics“, promítnutým na světovém ORL kongresu v Budapešti v r. 1981, kde byl oceněn bronzovou medailí. O film i model kochley byl velký zájem v celém světě. Výsledky těchto prací byly pak shrnuty v doktorské dizertační práci „Akustické trauma a patogeneze sluchových poruch z hluku“, obhájené v roce 1982. Kromě těchto stěžejních prací je autorem dalších 53 publikací a spoluautorem 3 knih.

Možná se bude někomu zdát, že jsem se až příliš rozepsal, ale chci, aby i nové generace našich kolegů věděly o tomto velkém muži české otolaryngologie a vědy, kterému bych rád za nás všechny popřál, aby i další roky svého života, které mu určí „Nejvyšší Prozřetelnost“, prožil v duševní a tělesné svěžesti v kruhu svých nejbližších a s vědomím, že kolem něho je ještě mnoho lidi, kteří si ho nesmírně váží za jeho práci a krásné lidské vlastnosti.

Hlavně Ti chceme, milý Luboši, říci, že Tě za to všechno máme stále moc rádi a jsi nám neustálým vzorem. Ještě jednou vše nejlepší.

Za všechny přátele, kolegy a celou českou otorinolaryngologickou obec

Došlo 28. 8. 2007

doc. MUDr. Miloš Hroboň, CSc.

Klírova 1917/2

140 00 Praha 4