Návrh prohlášení evropského konsenzu týkající se screeningu sluchu předškolních a školních dětí

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO KONSENZU týkající se screeningu sluchu předškolních a školních dětí

Během 10. kongresu EFAS ve Varšavě v Polsku, 22. 6. 2011, konaném na pozvání Henryka Skarżyńskeho, ředitele Institutu fyziologie a patologie sluchu ve Varšavě, byl uspořádaný diskusní panel, týkající se screeningu sluchu školních dětí. Odborníky různých oborů, včetně audiologie, otolaryngologie, komunikačních onemocnění, patologie řeči, výchovy a biomedicínského inženýrství, bylo vypracováno konsenzuální prohlášení.

1. Ve většině evropských zemí jsou dobře zavedeny efektivní programy novorozeneckého screeningu sluchu (6). Ovšem ne všechny sluchové poruchy dětí mohou být zjištěny po narození.
2. Prevalence sluchové poruchy se zvyšuje s věkem a zahrnuje převodní sluchovou ztrátu, senzorineurální sluchovou ztrátu a poruchy zpracování zvukové informace. Děti s převodní sluchovou poruchou mohou mít vrozené nebo získané vady oblasti středouší. Některé patologické stavy středouší, jako lehké středoušní anomálie s nevýraznou sluchovou ztrátou a sekretorická otitida, jsou obvykle záludné a rodiče nebo pečovatelé si jich nemusí všimnout. Senzorineurální sluchová porucha může vzniknout při poruše vnitřního ucha, nebo porušení sluchového nervu. Známé příčiny senzorineurální sluchové ztráty v dětství zahrnují virové a bakteriální infekce, ototoxické látky a traumata při úrazu hlavy, nebo vystavení nadměrnému hluku. Některé dědičné sluchové poruchy, nebo vrozené anomálie, se manifestují při narození dítěte. Vážný zdravotní problém u dětí ovšem vytváří i poškození sluchu hlukem (7). Poruchy zpracování zvukové informace, které vidíme u dětí, mohou být důsledkem neuromorfologických poruch, opožděného vyzrávání centrálního auditorního nervového systému a neurologického postižení (3).
3. Existují solidní důkazy, že neléčená sluchová ztráta > 20 dB může mít negativní vliv na rozvoj řeči, jazyka a kognitivních schopností a následně na výši dosaženého vzdělání. Navíc studie jasně ukazují, že školní děti s lehkou sluchovou poruchou, které se jeví v každodenních situacích normálně, jsou ohroženy problémy v oblasti sociální, vzdělávání a chování (2, 4, 5, 8, 9, 11). To znamená, že zachycení sluchové ztráty screeningovým programem má největší potenciál v uplatnění efektivní diagnostiky a léčby ohrožených dětí a odstranění škodlivých následků pro jednotlivce i společnost (12). Všude, kde byl takový program správně zaveden, se prokázala jeho ekonomická návratnost.
4. Screening sluchu je efektivní metoda pro identifikaci podmínek „sluchového zdraví“ u dětí. U dětí by měl být sluch testován kdykoliv je vyjádřena obava ohledně sluchových schopností.
5. Screeningové programy ve školách nejsou v Evropě běžné a měly by být integrální součástí školních preventivních zdravotních programů.
6. Cíle celoplošného screeningového programu vyšetřování sluchu u školních dětí jsou:
   
   • Včasná detekce a identifikace sluchových problémů.
   • Adekvátní dostupnost odborné péče u všech dětí s podezřením na sluchovou ztrátu a na onemocnění spojená s poruchou zpracování sluchové informace, bez ohledu na ekonomické uvažování.
7. Jako základní test pro screening sluchu školních dětí se doporučuje tónová audiometrie (10). U dětí, kde je podezření na poruchu zpracování sluchové informace, se doporučuje forma dotazníku (1).
8. Předškolní a školní screening sluchu bude vytvářet množství doporučení k dalšímu vyšetření. Vzhledem k benefitu screeningu pro děti je významnější negativní výsledek než falešně pozitivní. Rodiče vyšetřovaných dětí by měli být informováni o limitech screeningu sluchu.
9. Základní součástí systému screeningu sluchu u školních dětí je systém kontrol kvality. Všechny osoby, provádějící screening, musejí mít adekvátní výcvik a instrukce. Je potřeba podporovat všechny, kteří se programu účastní, aby školením získali a udrželi odpovídající dovednosti.
10. Primárním cílem předškolního a školního screeningu sluchu jsou děti ve věku 4 - 7 let. Další screening lze zařadit ve vyšších ročnících.
11. Předškolní a školní screening není povinný u dětí, které mají diagnostikovanou sluchovou vadu a jsou v profesionální péči.
12. Zákonní zástupci všech dětí by měli dostat potvrzení o výsledku screeningu. Pokud dítě ve screeningovém programu neprojde, měl by být zákonný zástupce informovaný, že je potřebné odborné vyšetření ORL lékařem či audiologem a měl by být vybaven doporučující zprávou, která by se po doplnění příslušným odborníkem vrátila do screeningového programu.
13. Protože se evropské zdravotnické systémy liší jak organizačně tak ekonomicky, zaměřuje se Evropský konsenzus ohledně screeningu sluchu u předškolních a školních dětí na odpovídající mocenské orgány evropských zemí, aby se ujaly organizace povinného screnningového programu školních a předškolních dětí. Takto lze vytvořit podstatný příspěvek idey rovných vzdělávacích možností pro evropské děti, které trpí komunikačními poruchami.

Přeložil doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, Ph.D.