XXI. beskydský ORL den „Sufokující nemoci hrtanu“
(Ostravice, 6.–7. listopadu 2015)

Již 21. ročník pravidelné nadregionální akce „Beskydský ORL den“, pořádaný Klinikou ORL a chirurgie hlavy a krku v Ostravě, se tradičně konal v krásném prostředí rekreačního areálu Sepetná v Ostravici. Semináře, který patří mezi největší akce u nás, se zúčastnilo 240 účastníků z celé České republiky a ze Slovenska, ale i z Rakouska a Německa.

Odborný program probíhal formou panelu, který moderoval prof. P. Komínek (ORL FN Ostrava). Členy panelu byli dále prof. V. Chrobok (ORL Hradec Králové), prof. I. Šlapák (ORL FN Brno), prim. M. Jurovčík (ORL FN Motol), prim. R. Urbanec (KARIM, FN Ostrava), K. Zeleník (ORL FN Ostrava), M. Šteffl (ORL FN Brno-Bohunice) a M. Černý (ORL Hradec Králové).

Odborný program byl rozdělen na dvě poloviny. První se věnovala problematice zánětů a stenóz hrtanu, druhá tracheotomii a komplikacím s ní spojenými. Kostru semináře tvořily krátké přednášky a kazuistiky k tématu, diskusi pak byly věnovány cca 2/3 času, což zajistilo pozornost nejen členů panelu, ale především všech posluchačů.

Se základními trendy v epidemiologii sufokujících nemocí hrtanu referoval v úvodu Šlapák. S epiglotidou u dětí se diskutující nesetkali několik let, a to díky očkování proti hemofilům. Zajímavá byla diskuse věnována léčbě subglotické laryngitidy. Panovala shoda v tom, že je v pořádku, je-li péče soustřeďována do rukou pediatrů, rozdílné názory byly na medikaci. Černý referoval o literárních údajích svědčících pro to, že nejúčinnější v léčbě je p.o. podávaný roztok dexametazonu. Tento postup preferuje hradecké pracoviště a v současnosti provádí studii o účinnosti této léčby. Tento postup nicméně neznamená, že dosavadní zvyklosti (např. léčba Rectodeltem) je chybná, dle informací ale není zcela „in“.

O klasifikaci laryngotracheálních stenóz hovořil Zeleník. Klasifikace by měla zahrnovat nejen zhodnocení stupně stenózy (je prováděna na základě subjektivního odhadu vyšetřujícím a hodnocena dle Cotton-Myera), ale i její délky, její lokalizaci vůči tracheostomii a dalším komorbiditám (nemoci srdce, plic). Zejména přítomnost komorbidit výrazně negativně ovlivňuje možnost odstranění tracheostomie. Hovořil rovněž o osobní zkušenosti, kterou získal na pracovišti v Lausanne, zabývající se laryngotracheálními stenózami.

O operačních výkonech vedoucích k rozšíření hlasové štěrbiny hovořil Komínek. Referoval jak o metodách laterofixace pomocí stehu, tak i dalších metodách. V posledních 2 letech používá ostravské pracoviště metodu dle Kleinsassera (Wuerzburg) – resekci části hlasivky a arytenoidního hrbolu laserem se zachováním mediální části sliznice, kterou pak stehem fixují do vzniklého defektu. Tato metoda byla úspěšná u všech pacientů, u nichž byla použita, a je výrazně účinnější než pouhá resekce tkání bez zachování sliznice.

O vlastních zkušenostech s řešením tracheálních stenóz hovořil Šteffl. Referoval o operacích cca 80 pacientů, kdy kromě dilatací stenóz průdušnice provádí i tracheální resekci či laryngotracheální resekce. Diskuse potvrdila, že nezbytným předpokladem realizace programu řešení stenóz je mezioborová spolupráce, při níž je nezbytná úzká spolupráce s anesteziologem. S velkým zájmem se setkala přednáška o rektofillii (Komínek), nemoci, s níž se setkává každý, která byla přednesena na závěr první části programu.

Druhá část programu byla věnována tracheotomii. O rizicích operace a jejím postavení v chirurgii hrtanu a průdušnice hovořil v úvodu Chrobok. Velký zájem vyvolala přednáška Jurovčíka o specificích dětské tracheotomie. Z diskuse bylo zřejmé, že tracheotomii bychom se měli, pokud je to možné, zcela vyhnout. Péče o dětské pacienty s tracheotomií není snadná, vyžaduje i specifické znalosti o pomůckách a je obvykle zajišťována na klinikách pouze jedním lékařem. Informace o pomůckách a nárocích nemocných dětí v terénu jsou značně omezené. Oživením panelu byla nepochybně i přítomnost anesteziologa – prim. Urbance, který přinesl zcela odlišný pohled na tracheotomii, její rizika a provedení z pohledu jiného oboru. Na závěr bylo krátce diskutováno i o negativních účincích tracheostomie na polykání (Černý) se závěrem, že nejlepší prevencí poruch polykání je dekanylace a časný nácvik polykání.

Cílem semináře bylo seznámit účastníky se současnými možnostmi diagnostiky a léčby laryngotracheálních stenóz. Svou mezioborovostí byla tato problematika posunuta na zcela jinou úroveň, účastníci získali nové informace o současných poznatcích této rozvíjející se subspecializace. Z tohoto pohledu seminář splnil očekávání většiny účastníků.

Po odborném programu následoval tradiční společenský večer s tancem, kde byly navázány nebo utuženy přátelské a pracovní kontakty a dozněly kuloárové diskuse k přednášeným tématům. S velkou odezvou se setkala ochutnávka vína se skvělými hudebníky, nechybělo ani tradiční „půlnoční překvapení“.

Závěrem lze shrnout, že se pořadatelům podařilo udržet dobrou úroveň této krátké, ale velmi intenzivní akce, a to jak v odborné části, tak i části společenské. Organizátoři se těší na jubilejní již XXII. beskydský ORL den, který se bude konat v tradičním termínu – prvním víkendu v listopadu, tj. ve dnech 4.–5. listopadu 2016.

Prof. MUDr. Pavel Komínek, Ph.D., MBA

MUDr. Karol Zeleník, Ph.D.