Postgraduální vzdělávání posudkových lékařů v České republice

Souhrn

Článek se zabývá problematikou postgraduálního vzdělávání posudkových lékařů ve stávajícím i novém prostředí legislativních změn v příslušných právních předpisech. V závěru pokládají autoři otázku, zda se odrazí chystané legislativní změny v kvalitě postgraduálního vzdělávání a zda přispějí k zajištění potřebného počtu posudkových lékařů a lékařů pracovního lékařství.

Klíčová slova:
lékařská posudková služba, pracovní lékařství, postgraduální vzdělávání

Vzdělávání v oboru posudkové lékařství v historii času

Posudkové lékařství jako medicínský obor částečně navazovalo na funkce a úkoly, které v systému pojišťoven plnili úřední revizní a důvěrní lékaři. S rozvojem techniky, nových technologií a s pokračující diferenciací v péči o zdraví však stoupaly nároky na posuzování zdravotního stavu jedince ve vztahu k výkonu práce a jednotlivým povoláním, ale i k jiným společensky důležitým činnostem. Vzrůstající nároky na odbornou kvalifikaci lékařů zabývajících se posuzováním zdravotního stavu z hlediska poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti a sociálního začlenění vedly k vytvoření jak samostatné katedry, tak i oboru. Katedra posudkové lékařství vznikla 1. 1. 1961, tedy již 10 let před ustavením posudkového lékařství jako specializačního oboru v roce 1971. Založení samotného Ústavu pro doškolování lékařů a současného Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se datuje k  1. 7. 1953. První atestační zkouška z posudkového lékařství se konala dne 21. 1. 1971 a od roku 1972 atestovalo v oboru posudkové lékařství celkem 972 lékařů. Do roku 1992 byl o složení atestace všeobecně zájem, po roce 1992 však dochází k určitému útlumu. Změna nastává až po roce 2006 (zřejmě díky novele zákona č. 95/2004 Sb.), kdy počet atestantů začíná opět stoupat. Za posledních 7 let získalo specializovanou způsobilost v oboru posudkové lékařství 94 lékařů. Z 500 posudkových lékařů působících v rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR splňuje požadavky na vzdělání 413 lékařů.

Současná situace ve vzdělávání posudkových lékařů

Parlamentem České republiky byl přijat zákon č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Součástí tohoto zákona, který vstoupil v platnost dnem 1. 7. 2008, byla i novela zákona č. 95/2004 Sb. Ministerstvu zdravotnictví novela ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/2004 Sb. ukládá stanovit vyhláškou obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí, minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů a převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání a na základní kmeny. V souladu s novelou zákona č. 95/2004 Sb, o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se specializační vzdělávání uskutečňuje podle specializačních programů. Vzdělávací programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s MPSV. Stávající vzdělávací program oboru posudkové lékařství je zveřejněn ve Věstníku MZ ČR, ročník 2005, srpen, částka 8, s. 116–118 [2].

Vzdělávací program uvádí, že podmínkou pro získání specializace v oboru posudkové lékařství je absolvování vzdělávacího programu v jednom z níže vyjmenovaných oborů, zařazení do oboru posudkové lékařství a absolvování další povinné praxe v minimální délce 1 roku, tj. v celkové délce minimálně 6 let, z toho:

• a) absolvování vzdělávacího programu v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie, respektive v oboru se společným interním, chirurgickým nebo pediatrickým základem, nebo v oboru neurologie, nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo gynekologie a porodnictví, nebo rodinné lékařství, nebo psychiatrie, nebo dorostové lékařství, nebo anesteziologie a resuscitace, nebo dermatovenerologie, nebo oftalmologie, nebo otorinolaryngologie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína – v minimální délce 5 let;
• b) povinná praxe v oboru posudkové lékařství – minimální délka 12 měsíců posudkové praxe na rezortním pracovišti (praktický výkon posudkové činnosti v plném rozsahu pod metodickým vedením);
• c) účast na vzdělávacích aktivitách

povinné specializační kurzy v celkové délce 7 týdnů na akreditovaném pracovišti:

• I. část – teorie a metodologie LPČ, její organizace a řízení, právní předpisy o pojistných systémech sociálního zabezpečení, státní sociální podpoře, sociální péči (včetně sociální potřebnosti), posuzování zdravotní způsobilosti k práci a jiným činnostem, správní řád a jeho speciální úpravy k jednotlivým částem posudkové činnosti, veřejné zdravotní pojištění, právní odpovědnost ve zdravotnictví, nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání, LPČ v rámci zaměstnanosti, základy revizní činnosti – 2 týdny;
• II. část – posudkové zásady v hlavních klinických oborech (neurologie, chirurgie, vnitřní lékařství, gynekologie, psychiatrie, ORL, ortopedie, traumatologie, oftalmologie, rehabilitační medicína) – 2 týdny;
• III. část – základy fyziologie, hygieny a psychologie práce, lékařské etiky, základy LPČ v bezpečnostních sborech; repetitorium právních předpisů platných v LPČ, vybrané pojmy ze zákoníku práce, závěrečný test – 2 týdny;
• IV. část – veřejné obhajoby atestačních prací, závěrečný seminář k celé specializační přípravě – 2 dny.

povinná specializační odborná stáž v laboratoři funkční diagnostiky – 5 dnů

• povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu;
• doporučená účast: krátkodobé monotematické kurzy a semináře IPVZ s posudkovou tematikou, odborné akce pořádané ČLS JEP a ČLK.

Dále program vymezuje rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů a všeobecné požadavky zahrnující znalost obecně závazných právních předpisů majících vztah k posudkové činnosti, znalost lékařské etiky a komunikačních dovedností. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

Budoucnost vzdělávání posudkových lékařů a lékařů v oboru pracovního lékařství

Nový vzdělávací program oboru připravovaný odbornými společnostmi musí reagovat na současné koncepční změny ve vzdělávání, tzn. na to, zda obor posudkové lékařství zůstane oborem specializačního vzdělávání, tedy základním či zda se lékaři budou připravovat na posudkovou odbornou činnost absolvováním certifikovaného kurzu, tj. oboru nástavbového. V případě certifikovaného kurzu vzdělávací program oboru stanoví, která specializovaná způsobilost je předpokladem vstupu do vzdělávání. Rozdíly mezi specializačním vzděláváním a certifikovaným kurzem ukazuje tabulka 1 [4].

V současné době je připraven návrh vyhlášky o oborech specializačního vzdělávání lékařů, a to na základě zmocnění, které pro Ministerstvo zdravotnictví ČR vyplývají z novely zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 189/2008 Sb. Nabytím účinnosti nové vyhlášky dojde ke zrušení vyhlášky č. 233/2008 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Stávající počet 82 oborů specializačního vzdělávání lékařů byl nejen unikátní v rámci států EU, ale hlavně zcela nefunkční, o čemž svědčí mj. velmi malý až nulový počet zařazených lékařů do řady z nich. Je tedy nepochybné, že je nezbytné vrátit se k systému tzv. základních a nástavbových atestací, a tím zabránit hrozícímu nedostatku lékařů některých odborností.

Vyhláška člení stávající obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v souladu se zákonem č. 95/2004 Sb. do dvou skupin: obory specializačního vzdělávání, tzv. základní obory, a obory certifikovaných kurzů, tzv. nástavbové obory. Změny se dotýkají zejména oborů specializačního vzdělávání lékařů, kdy stanovuje 39 základních oborů a dalších 45 nástavbových oborů.

Vyhláška nově stanovuje také minimální délku vzdělávání v základních oborech podle vzdělávacích programů. U všech oborů je respektována minimální délka vzdělávání požadovaná Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005, o uznávání odborných kvalifikací.

Protože by však novela vyhlášky č. 233/2008 Sb. znamenala zcela zásadní obsahovou změnu, bylo v souladu se zákonným zmocněním rozhodnuto o vydání nové vyhlášky, s předpokládaným nabytím účinnosti od 1. 7. 2009.

Součástí vyhlášky jsou tři přílohy:

• Příloha č. 1 stanovuje obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí (dále jen „základní obory) a minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů.
• Příloha č. 2 stanovuje obory certifikovaných kurzů (dále jen nástavbové obory), označení odbornosti lékaře se zvláštní odbornou způsobilostí a minimální délku certifikovaných kurzů podle vzdělávacích programů.
• Příloha č. 3 je nejobsáhlejší a souhrnně převádí specializace na nové základní obory specializačního vzdělávání, na základní kmeny, na nástavbové obory certifikovaných kurzů, a to podle vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění platném do 29. 6. 2004, podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění platném do 30. 6. 2008 a podle vyhlášky č. 233/2008 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ve znění platném do data vydání této vyhlášky.

Posudkové a pracovní lékařství se v nové vyhlášce o oborech specializačního vzdělávání řadí mezi certifikované kurzy – obory nástavbové – s minimální délkou vzdělávání 2 roky. A dále s předpokladem pro zařazení do vzdělávání v nástavbovém oboru posudkové lékařství ze základních oborů specializačního vzdělávání – všechny obory specializačního vzdělávání s výjimkou dále uvedených oborů: hygiena a epidemiologie, klinická biochemie, lékařská genetika, lékařská mikrobiologie, nukleární medicína, patologie, radiologie a zobrazovací metody a s předpokladem pro zařazení do vzdělávání v nástavbovém oboru pracovní lékařství ze základních oborů specializačního vzdělávání – vnitřní lékařství, dětské lékařství, všeobecné praktické lékařství, hygiena a epidemiologie.

Závěr

Obecně lze říci, že identifikace potřeby vzdělávání představuje i v posudkovém lékařství dosti obtížný problém již proto, že kvalifikace a vzdělání jsou obtížně měřitelné a kvantifikovatelné vlastnosti člověka [1]. Neexistuje organizace, pro kterou by investice do vzdělávání vlastních zaměstnanců nepředstavovala z dlouhodobé perspektivy přínos, stejně jako pro jednotlivé pracovníky – tedy lékaře posudkové služby a ve svém důsledku i pro jejich klienty. Pokroky lékařské vědy, které se promítají do nároků na posudkové lékaře, ale i lékaře v oboru pracovního lékařství, při posuzování zdravotního stavu a současně i častá novelizace právních předpisů způsobují měnící se pracovní podmínky lékařů. Odborné vzdělávání, jakým je celoživotní vzdělávání lékařů, představuje formování specifických znalostí a dovedností orientovaných na určité zaměstnání a jejich aktualizaci a přizpůsobování měnícím se požadavkům pracovního místa, organizace či trhu práce. Nejefektivnějším vzděláváním a personálním rozvojem pracovníků v organizaci je dobře organizované systematické vzdělávání, které se odráží v rozvoji celé organizace a ve zvyšování kvality služeb poskytovaných klientům [1, 3].

Zda se odrazí legislativní změny dané vyhláškou „O oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů“ v kvalitě postgraduálního vzdělávání a zda přispějí k zajištění potřebného počtu posudkových lékařů a lékařů pracovního lékařství s požadovaným postgraduálním vzděláním, budeme moci hodnotit až s potřebným časovým odstupem.

Došlo dne 4. 3. 2009. Přijato do tisku 1. 4. 2009.

Kontaktní adresa:

Bc. et MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D.

MPSV Praha

Vyšehradská 53

120 00 Praha 2

e-mail: libuse.celedova@mpsv.cz