Erysipelas regio nasi jako nemoc z povolání u profesionálního hasiče
Autori:
P. Malenka
Pôsobisko autorov:
Klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU Brno, přednosta MUDr. Petr Malenka, Ph. D.
Vyšlo v časopise:
Pracov. Lék., 76, 2024, No. 1-2, s. 32-33.
Kategória:
Kazuistika
ÚVOD
Erysipel (lat. erysipelas) je akutní lokalizovaný zánět kůže s alterací celkového stavu, jehož původcem jsou typicky beta-hemolytické streptokoky typu A (Streptococcus pyogenes), méně často skupiny C, G a B (Streptococcus agalactiae), kultivačně mohou být někdy prokázány zlaté stafyloky či G-bakterie. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na nohou a v obličeji. Vstupní bránou infekce je porušená kožní bariéra (macerace, bércové vředy, ragády, eroze). Přenáší se od nemocného člověka nebo endogenně z nazofaryngu do poraněné kůže, u novorozenců do pupečníku. Inkubační doba je krátká, většinou 1–3 dny. V České republice je povinné hlášení erysipelu [6].
Klinicky dochází k rozvoji celkových příznaků, projeví se jako horečka se zimnicí, bolest hlavy, někdy nauzea a celková vyčerpanost.
Lokálně se po několika hodinách v místě vstupu infekce rozvinou zánětlivé až flegmonózní změny (zčervenání, pálení, svědění, citlivost až bolestivost, otok), ložisko má nepravidelný tvar, může se jazykově rozšiřovat. Rovněž je přítomna regionální lymfadenitida [1]. Diagnostikuje se dle klinického obrazu. Mohou se také provádět stěry na kultivaci z oblasti erysipelu. Vzorek lze rovněž získat aspirací či biopsií (nižší záchyt původce). Může být zvýšen titr protilátky proti deoxyribonukleáze B. Titr ASLO bývá zvýšen jen zřídka, protože streptolyzin O je při lokální infekci inaktivován lipidy obsaženými v kůži.
Léčba probíhá podáním antibiotik, převážně se dává intravenózně krystalický penicilin, po zlepšení stavu prokain penicilin i. m. Možná je i lokální terapie. Dále je léčba symptomatická včetně klidu na lůžku. U starších osob je nutno sledovat kardiovaskulární funkce [4].
KAZUISTIKA
Je uveden případ profesionálního hasiče, který byl při zásahu jednotky, kdy transportovali nadměrného pacienta s diagnózou erysipel v oblasti bérce z domu k hospitalizaci do nemocnice. Posuzovaný hasič se účastnil přemisťování nadměrného pacienta z lůžka na transportní nosítka ZZS. Pomáhal u nohou pacienta, se kterými musel i manipulovat. Za nohy také pacienta držel při přemístění na nosítka. Dotýkal se jak přímo pokožky pacienta, tak i míst na nohou od kolen dolů, které byly omotány obvazovým materiálem.
Následující den po zásahu v odpoledních hodinách pozoroval příznaky jako zimnice a teplota, které přikládal nachlazení. Potíže se zhoršovaly a objevilo se zarudnutí v oblasti nosu, proto navštívil ORL ambulanci, odtud byl odeslán na kožní ambulanci. Zde byla stanovená diagnóza erysipel regio nasi. U posuzovaného byla indikována hospitalizace na kožním oddělení, kde byl zaléčen celkově antibiotiky – V-Penicilin i. v., lokálně ošetřován míchanou kortikosteroidní mastí a antibiotickou mastí.
Posuzovaný hasič byl odeslán na Kliniku pracovního lékařství k posouzení profesionality. Hygienickým šetřením bylo ověřeno, že u pacienta byly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání – byl potvrzen kontakt s pacientem s diagnózou erysipel bérce, kterého převážel do zdravotnického zařízení, časově odpovídalo inkubační době. Mohl mu tedy být uznán erysipel regio nasi za nemoc z povolání. V době uznání nemoci z povolání byl již bez potíží.
DISKUSE
Počet případů erysipelu uznaných jako nemoc z povolání je malý. U většiny infekčních nemocí z povolání posuzovaní dostanou jen jednorázové odškodnění – bolestné. Pokud jsou vyléčeni, odpadá jim nárokování odškodnění ztížení společenského uplatnění, což může snížit potřebnost nemocného šetřit případnou nemoc z povolání. Snižovat počty může také nenalezení zdroje onemocnění v dané době v pracovním prostředí. Naopak zvýšit počet NZP může nedodržování předepsaných opatření apod. [3].
Onemocnění může mít sklon k recidivám. Recidivy vznikají většinou endogenní reaktivací bakterií. Po erysipelu se může po období latence (1–4 týdny) vyvinout akutní glomerulonefritida. Mezi další komplikace patří: myokarditida, endokarditida nebo perikarditida, revmatické postižení kloubů, pyartros, metastatická pneumonie, lymfedém, lokální devastace tkáně, flebitida nebo flebotrombóza [2].
ZÁVĚR
V České republice může být za profesionální onemocnění uznána jakákoliv infekce získaná u nás nebo při výkonu práce v zahraničí, pokud diagnózu stanoví specialista (infekcionista, pneumolog, dermatolog apod.), anebo u běžných přenosných onemocnění i praktický lékař, na základě klinického průběhu onemocnění a pomocí objektivních laboratorních vyšetření. Pouhá přítomnost protilátek svědčících o kontaktu s infekčním agens bez klinického obrazu onemocnění se za nemoc z povolání neuznává. Riziko nákazy na pracovišti potvrdí epidemiolog krajské hygienické stanice, která je místně příslušná pracovišti, kde onemocnění vzniklo [5].
Pokud jsou tedy splněny podmínky – klinické i hygienické, můžeme erysipel uznat jako nemoc z povolání podle kapitoly V, položky 1 dle přílohy k NV č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
Je nutná spolupráce mezi všemi pracovišti, zabývajícími se nemocemi, které se mohou vyskytovat na pracovištích a jejich prevencí, jako jsou pracovnělékařské služby, hygienické stanice, infekční a kožní oddělení a samozřejmě i kliniky či oddělení nemocí z povolání.
Nesmíme zapomínat ani na všechna preventivní opatření, kam patří také informovanost pracovníků o možnosti vzniku nákazy, dodržování osobní hygieny, zákaz pití, jídla a kouření na pracovišti, dodržování předepsaných pracovních postupů, používání osobních ochranných pracovních prostředků apod.
Zdroje
- Beneš, J. et al. Infekční lékařství. Galén, 2009, 651 s.
- Drlík, L., Škodová H. Erysipel se závažnými interními komplikacemi. Dermatologie pro praxi, 2008, 2, 3, s. 154–155.
- Havlík J. et al. Infektologie. Avicenum, 1990, 393 s.
- Lobovská A. Infekční nemoci. Karolinum, 2001. 263 s.
- Pelclová D. a kol. Nemoci z povolání a intoxikace. Karolinum, 2007. 207 s.
- Rozsypal, H. Základy infekčního lékařství. Karolinum Press, 2015, 572 s.
Prohlášení
Autor prohlašuje, že nemá střet zájmů v souvislosti se zveřejněním tématu práce.
Do redakce došlo dne 1. 6. 2024.
Do tisku přijato dne 10. 6. 2024.
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Petr Malenka, Ph.D.
Klinika pracovního lékařství
FN u sv. Anny v Brně a LF MU Brno
Pekařská 664/53 602 00 Brno
e-mail: petr.malenka@fnusa.cz
Štítky
Hygiena a epidemiológia Hyperbarická medicína Pracovné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Pracovní lékařství
2024 Číslo 1-2
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- V ČR chybí specializovaná péče o pacienty s nervosvalovým onemocněním
Najčítanejšie v tomto čísle
- Onemocnění covidem-19 jako nemoc z povolání – pokračující infekce nebo reinfekce?
- Limitní hodnoty profesionální expozice zátěži meziobratlové bederní ploténky L4/L5
- Některé z etických otazníků lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení
- Zemřela MUDr. Vladimíra Straková