18. sympozium asistované reprodukce

1. Data z Národního registru asistované reprodukce (NRAR) České republiky za rok 2007

K. Řežábek

Gynekologicko‑porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Úvod: NRAR shromažďuje data o cyklech IVF, KET a příbuzných metodách. Cílem příspěvku je informovat centra asistované reprodukce jakožto poskytovatele dat a všechny členy SAR o datech a jejich analýze za uzavřený loňský rok 2007.

So ubor a metodika: Analýza byla provedena u 17 576 cyklů zadaných v NRAR. Data popisují výchozí parametry cyklů (věk, di agnóza ženy a muže, cíl cyklu), vstupní parametry léčebného cyklu před in vitro fází (stimulace ovari í/ endometri a, způsob získání spermi í), průběh cyklu in vitro (kolik o ocytů získáno, darováno, přijato, oplozováno, oplozeno...), výsledky cyklu (gravidita, počet implantovaných embryí, počet porozených dětí), komplikace a ně­kte­ré další údaje, např. počet PGD.

Výsledky: Prezentace výsledků bude pro svoji obsáhlost provedena až v přednášce.

Závěr: NRAR umožňuje analyzovat údaje o provádění metod asistované reprodukce v České republice a umožňuje poskytno ut data do mezinárodního registru EIM.

2. Surogátní mateřství –  literární názory a praxe

L. Pilka^1,2, D. Rumpík², R. Pilka³, M. Ko udelka¹

¹ Reprofit Internati onal, Brno

² Klinika reprodukční medicíny a gynekologi e, Zlín

³ Klinika gynekologi e a porodnictví, LF Olomo uc

Poznatky v reprodukční medicíně za více než 20 posledních let otevřely ne očekávaný, bezprecedentní zájem veřejnosti o určité aspekty lidské reprodukce spolu s požadavky, které dříve neexistovaly a které doprovázejí morální dilemata. Je však velmi nesnadné najít řešení pro etické problémy u reprodukčních technologi í, která by byla přijatelná v pluralistické společnosti, a ještě mnohem problematičtější je dosáhno ut v těchto otázkách konsenzu.

Surogátní matka je definována jako žena, která odnosí plod a porodí dítě pro další osoby a která so uhlasila s tím, že toto dítě dá těmto osobám k adopci.

Autoři chtějí srovnat so učasné literární názory, publikovaná ofici ální stanoviska ně­kte­rých mezinárodních organizací a názory ně­kte­rých států, zmínit se i o postoji významných náboženských společností.

V závěru a utoři formulují vlastní názor na tuto problematiku.

3. Screening ane uplo idi í u preimplantačních embryí (PGS) u žen v pokročilém reprodukčním věku

T. Mardešić, D. Hlinka, M. Kosařová, V. Sobotka

Sanatori um Pronatal, Praha

Úvod: Screening ane uplo idi í u preimplantačních embryí (preimplantati on genetic screening –  PGS) umožňuje detekovat e uplo idní embrya ještě před přenosem do dělohy a tak zvýšit naději na úspěšno u léčbu a snížit riziko potratu či koncepce plodu s chromozomálně podmíněno u vrozeno u vado u. Ačkoliv pokročilý reprodukční věk ženy je nejčastější indikací tohoto vyšetření, doposud byly publikovány po uze dvě randomizované studi e, z nichž ani jedna nepotvrdila očekávané benefity tohoto vyšetření. Obě studi e však byly kritizovány pro metodické nedostatky. Cílem naší práce je analýza přínosu tohoto postupu na vlastním so uboru paci entek vyšetřených v letech 2005– 2007.

Materi ál: Ve sledovaném období bylo genetické vyšetření preimplantačních embryí na našem pracovišti provedeno v celkem 324 cyklech, z toho v 72 cyklech byl pokročilý reprodukční věk ženy (≥ 40 let) jedino u indikací. Pro genetické vyšetření byla prováděna bi opsi e jedné blastomery u osmibuněčných embryí po mechanickém otevření zony pellucidy dislokační metodo u bez po užití dekompaktačních medi í a pátý den po odběru o ocytů byla e uplo idní embrya přenášena do dělohy. Vyšetřovali jsme chromozomy 13, 15, 16, 18, 21, 22 X a Y metodiko u FISH sondami od firmy Vysis. Pro transfer byla vybrána maximálně dvě embrya, případná další e uplo idní embrya byla kryokonzervována. Kontrolní skupinu představovalo 92 žen v pokročilém reprodukčním věku (≥ 40 let) ošetřených v roce 2007 s transferem embryí bez genetického vyšetření embryí. Statistické hodnocení bylo provedeno chí kvadrát testem.

Výsledky: Ze sledovaných 72 cyklů s PGS v 31 cyklech (43,1 %) nedošlo k transferu, protože všechna vyšetřená embrya byla ane uplo idní. Ve 41 cyklech bylo přeneseno alespoň jedno e uplo idní embryo a dosaženo bylo 15 těhotenství, což představuje úspěšnost 36,6 %/ cyklus s transferem a 20,8 %/ cyklus s bi opsi í embryí. V kontrolní skupině bylo dosaženo 18 těhotenství (19,6 %/ cyklus s transferem).

Závěr: PGS signifikantně zvyšuje úspěšnost mimotělního oplodnění u žen v pokročilém reprodukčním věku. Vysoké procento cyklů bez transferu odráží zvyšující se procento ane uplo idních o ocytů v so uvislosti s věkem. Problémy spojené s mozaicismem lze zčásti eliminovat dalším zkvalitněním di agnostiky vyžadující intenzivní spolupráci embryologa a genetické laboratoře.

4. Legislativní a kvalitativní změny v asistované reprodukci a preimplantační genetické di agnostice v so uvislosti s implementací evropských norem do české legislativy

K. Veselá

Sanatorium Repromeda, s. r. o., Brno

Úvod: Implementací Evropské tkáňové direktivy dochází ke změnám, které se dotýkají běžného denního provozu embryologických i andrologických laboratoří všech IVF center v EU. Zatímco dříve byla implementace Managementu kvality a certifikace či akreditace dobrovolno u záležitostí a vyjadřovala po uze zájem jednotlivých center zapojit se do procesu nezávislé kontroly kvality ve snaze zlepšit péči o svoje kli enty, nyní se tento proces stává závazným pro všechna pracoviště, která chtějí působit v oblasti asistované reprodukce a preimplantační genetické di agnostiky.

Materi ál a metodika: Jedná se o implementaci následujících dokumentů Evropských společenství: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/ 23/ ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk, dále směrnice Komise 2006/ 17/ ES ze dne 8. února 2006, ktero u se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/ 23/ ES, pokud jde o určité technické požadavky na darování, opatřování a vyšetřování lidských tkání a buněk a směrnice Komise 2006/ 86/ ES ze dne 24. října 2006, ktero u se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/ 23/ ES, pokud jde o požadavky na sledovatelnost, oznamování závažných nežádo ucích re akcí a účinků a ně­kte­ré technické požadavky na kódování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk.

Závěr: Prezentace má za cíl přinést přehled zásadních změn a kontroverzních otázek týkajících se rutinní praxe českých center asistované reprodukce.

5. Volba metod asistované reprodukce –  raci onální rozhodování

P. Trávník, K. Veselá, G. Ta uwinklová, E. Oráčová, L. Hromadová, J. Veselý

Sanatorium Repromeda, s. r. o., Brno

Výběr metody, která má být po užita v konkrétním případě, je třeba podložit raci onálními kritérii. So ustředili jsme se zejména na volbu mezi klasicko u fertilizací a intracytoplazmaticko u injekcí spermi í a na rozhodování o po užití preimplantační genetické di agnostiky, respektive screeningu. Provedli jsme analýzu 1292 cyklů asistované reprodukce a spermi ogramů partnerů ošetřovaných kli entek. Sledovali jsme závislost mezi výsledkem oplození a parametry spermi ogramu a faktorem neplodnosti a výsledkem cytogenetického vyšetření blastomer. Při vyhodnocování efektivity jednotlivých kritéri í jsme po užili statistického vyhodnocení senzitivity, specifity a křivky ROC (receiver operating characteristic), která se při výběru ukázala jako velmi vhodná. Při rozhodování o po užití ICSI se jako nejlepší objektivní kritéri um jeví so učasné poso uzení koncentrace spermi í (senzitivita 92,20 %, specifita 48,30 %) a zasto upení morfologicky normálních spermi í (senzitivita 45,40 %, specifita 86,20 %). Do rozhodování je třeba zahrno ut skutečnost, že při klasické fertilizaci nedojde v 10 % případů k oplození žádného o ocytu, a to bez ohledu na parametry spermi ogramu. Při rozhodování o provedení preimplantačního genetického screeningu je zejména důležité vzít v úvahu přítomnost andrologického faktoru neplodnosti.

6. Sonda do so uboru řešícího reprodukční problém

M. Brandejská, M. Hynek, M. Daněk, J. Košťák, L. Vykysalá, D. Stejskal

GENNET, s. r. o., Praha

Úvod: Reprodukční problém je celosvětový a gradující. Jedná se o skutečnost s multifaktori álním podkladem, která zahrnuje problematiky z oblasti genetiky, endokrinologi e, anatomi e, imunologi e, psychologi e, jež jso u navíc modifikovány zevním prostředím se sto upající koncentrací mitogenů, kancerogenů, stresu, špatno u životosprávo u. Hmotnost, věk a délka trvání problému jso u potencujícími faktory neplodnosti.

Cílem retrospektivní studi e byla konkretizace těchto obecných aspektů a shrnutí jejich praktických důsledků.

Materi ál: So ubor 1536 žen byl rozdělen podle BMI, věku, vzdělání, délky léčby a způsobu léčby před konzultací v centru.

Výsledky potvrzují významnost sledovaných parametrů.

Závěr: Ka uzální problém je v odkládání těhotenství na „pozdější dobu“. Tento fakt je rychle se šířícím so učasným trendem a má podklady nejen soci ální a ekonomické, ale i v úspěšném prodlužování lidského věku jako takového. Na konci 19. století se očekávaná délka života pohybovala okolo 45 let, v so učasné době dosahuje v ČR 78 let, přičemž věk menopa uzy je překvapivě stabilní. Řada pramenů dokládá již ve starém Řecku obdobný věk menopa uzy, jako je medi án dnešní doby, a to je 51 let. Vezmeme‑li v úvahu fakt, že ztráta fertility předchází menopa uze o 10 let a že pravděpodobnost otěhotnění není nijak velká ani za optimálních věkových podmínek, můžeme jen konstatovat, že odkladem těhotenství do vyšších věkových kategori í se reprodukční období zkracuje a nevelká šance na početí je ještě menší.

7. Podpora lute ální fáze triptorelinem u IVF/ ICSI cyklů

I. Crha, P. Ventruba, K. Čadová, J. Žáková, M. Sviteková, M. Huser

Gynekologicko‑porodnická klinika, LF MU a FN Brno

Úvod: Ovari ální stimulace v IVF cyklech bývá provázena poruchami lute ální fáze, které zhoršují výsledky léčby. Standardní podporo u je podávání progesteronu nebo lidského chori ového gonadotropinu (hCG). Jedno u ze so učasně využívaných možností je aplikace GnRH agonistů. Publikované klinické práce uvádějí protichůdné závěry. Cílem této studi e bylo analyzovat výsledky podpory lute ální fáze IVF/ ICSI cyklů aplikací triptorelinu.

Materi ál a metody: Retrospektivní studi e typu „case- control“ v období od listopadu 2007 do července 2008. V so uboru 198 žen léčených metodo u IVF/ ICSI byla standardní podpora lute ální fáze progesteronem doplněna aplikací GnRH analoga triptorelinu v dávce 0,1 mg šestý den po aspiraci o ocytů. Kontrolní so ubor tvořilo 198 žen, u kterých nebyl pro podporu lute ální fáze triptorelin aplikován. Ovari ální stimulace (dlo uhý protokol s GnRHagonisty a recFSH), monitorování a další výkony asistované reprodukce byly provedeny podle standardů pracoviště. Standardní podporo u lute ální fáze na našem pracovišti je aplikace 60 mg progesteronu v den aspirace o ocytů s následným podáváním mikronizovaného progesteronu v dávce 3 × 200 mg vaginálně. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí nepárového dvo uvýběrového t‑testu a M- L Chi- squ are testu.

Výsledky: Průměrný věk (32,8 ±4,3 let), zasto upení faktorů neplodnosti (ovari ální faktor 48,6 %, andrologický faktor 65,7 %, tubární faktor 23,4 %, endometri óza 16,7 %, děložní faktor 4,1 %), kvalita a počet transferovaných embryí (2 embrya v 85,9 %, 1 embryo v 13,1 %), výška endometri a v den odběru o ocytů (9,9 ±3,2 mm), den transferu (17,3 ±0,8) byly srovnatelné v obo u so uborech. U žen s podporo u lute ální fáze triptorelinem bylo dosaženo celkem 73 (36,9 %) těhotenství, v kontrolní skupině 68 těhotenství (34,3 %) –  tento rozdíl nebyl signifikantní (p = 0,60).

Závěr: Studi e neprokázala signifikantní rozdíl počtu dosažených klinických těhotenství v IVF/ ICSI cyklech s podporo u lute ální fáze triptorelinem.

Podpořeno Grantem IGA FN Brno 10/ 05.

8. Léčba neplodnosti očima paci entů: zpráva ze soci ologického výzkumu

L. Slepičková

Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti

Úvod: Neplodnost je v ČR vnímána primárně jako medicínský problém. Svědčí o tom jak názor obecné populace (při výběrovém šetření v roce 2005 na otázku Jak byste řešili problémy s plodností? muži v 81,6 % a ženy v 87,5 % nejčastěji volili IVF), tak i poptávka po léčbě ze strany neplodných párů (v roce 2003 hradila VZP 3215 cyklů AR, v roce 2007 to bylo 5631 cyklů). Léčba neplodnosti se ale od ostatních oborů medicíny liší: dynamickým a medi alizovaným rozvojem, tím, že se nezabývá nemocí, ale spíše absencí určitého stavu a také tím, že tento stav navozuje, aniž by příčiny předchozích neúspěchů vyřešila, nebo i znala. Navíc jde o lékařský servis, který si částečně hradí paci enti.

Materi ál a metodika: V roce 2007 jsem v rámci svého výzkumného projektu „Nedobrovolná bezdětnost jako soci ologický problém“ provedla 35 hlo ubkových rozhovorů s muži i ženami, kteří absolvovali (nebo právě absolvují) léčbu neplodnosti na různých pracovištích v České republice. Jedním z témat rozhovorů byly zkušenosti s léčbo u neplodnosti a hodnocení center asistované reprodukce.

Výsledky: Analýza mých dat ukázala, že to zdaleka není jen úspěch léčby, který ovlivňuje její hodnocení ze stran paci entů. Významnými faktory ve vnímání jednotlivých zařízení jso u komplexní charakteristiky, jako je důvěryhodnost, osobnost lékaře, respekt k paci entům a časování léčby. Naopak jako nepříliš podstatné pro svůj dojem z léčby paci enti označují vzhled, prostředí nebo vybavení kliniky –  tyto faktory hrají roli „prvního dojmu“, při výběru centra asistované reprodukce a zejména při rozhodování o jeho změně se však ukazují jako nepodstatné.

Závěr: Z výzkumu vyplývá, že paci ent, přesněji paci entky, přijímají v procesu léčby aktivní roli –  léčby inici ují, vyhledávají informace o jejich možnostech a snaží se v rámci vyjednávání s lékařem ovlivnit její tempo i průběh. Mužští paci enti naopak stojí v rámci léčby v pozadí a jejich partnerky i lékařská zařízení selhávají ve své snaze je do léčby vtáhno ut.

9. Ci elená injekci a spermi e do pri estoru o ocytu zvoleného podľa polohy deli aceho vreti enka signifikantne zlepšuje vývojovú schopnosť ľudských embryí

D. Hlinka, I. Hamplová, T. Mardešić

Pronatal, Praha

Úvod: Z našich predchádzajúcich štúdi í je zrejmé, že líni a 1. embryonálneho deleni a je určená poloho u 1. mitotického deli aceho aparátu a mi esto jeho tvorby je dané poloho u prvojadi er (PN) tesne pred syngami o u. V období od fertilizáci e do syngami e obe PN migrujú v cytoplazme s tendenci o u za ujať polohu najvhodnejši u pre formovani e deli aceho aparátu tak, aby bola umožnená proporci onálna distribúci a bunkových organel a metabolitov o oplazmy do dcérskych buni ek embrya. Obdobne ako pri spontánnej fertilizácii, aj pri ICSI je možné predpokladať náhodnú lokalizáci u spermi e vzhľadom na polohu metafáznej konfiguráci e o ocytu. Migráci a vznikajúcich PN má preto v období od fertilizáci e do syngami e nerovnaký časový aj pri estorový pri ebeh. V našej štúdii sme sledovali vplyv umi estneni a spermi e do pri estoru, z ktorého je potrebný minimálny pohyb vznikajúceho paternálneho prvojadra do polohy k predpokladanej optimálnej línii deleni a.

Materi ál a metodika: V sledovanej skupine, po identifikácii polohy deli aceho vreti enka MII o ocytu pomoco u Oosight® systému, bola spermi a injikovaná do kontralaterálneho pri estoru o oplazmy (poč. 278). Pri kontrolných o ocytoch (poč. 285) bola spermi a pri ICSI zavedená „klasicky“ do o ocytu s 1. PB v polohe na 6 hod. smerom do polohy na 9 hod. Proporci onálnosť a líni a 1. embryonálneho deleni a bola hodnotená v čase 24–26 hod. po ICSI a vývoj do blastocysty posúdený po 5 dňoch kultiváci e.

Výsledky: V sledovanej skupine sa oplodnilo 91 % (253 z 278) o ocytov, čo bolo porovnateľné s kontrolno u skupino u (89 %, 254 z 285). Signifikantne vi ac embryí sa však rozdelilo pravidelne v antero/ posteri órnom smere, tj. v smere k 1. Pb (72 %, 180 z 253 vs 61 %, 155 z 254) v období posúdeni a včasného deleni a. Štádi um expandovanej blastocysty takti ež dosi ahlo signifikantne vi ac embryí zo sledovanej skupiny (67 %, 170 z 253 vs 59 %, 150 z 254) oproti kontrole (chi- squ are test, p < 0,05).

Záver: Proces migráci e PN je energeticky aj časovo náročný a dôsledky vyčerpani a, resp. ne optimálnej polohy PN vedú k abnormálnemu pri ebehu deleni a, resp. k anomáli ám následného embryonálneho vývoja. Vývojová flexibilita včasných embryí umožňuje či astočnú korekci u nepri aznivých konšteláci í, ale vzhľadom na častý výskyt abnormít v 1. embryonálnom delení je táto schopnosť limitovaná. Ci elené umi estneni e spermi e do pri estoru, lokalizované podľa polohy maternálnych chromozómov, uľahčuje pohyb prvojadi er do centrálneho pri estoru a tým vytvára pri estor pre korektný pri ebeh 1. mitotického deleni a. Je zrejmé, že pri sledovanom spôsobe ICSI nejde o jediné mi esto v o oplazme zabezpečujúce úspešný embryonálny vývoj. Ide však o lokalizáci u, ktorá minimalizuje riziko konfliktnej polohy paternálnych a maternálnych chromozómov vo vzťahu k proporci onálnej línii deleni a. Pre dosahovanú vysokú fertilizáci u a zlepšenú vývojovú schopnosť embryí bola táto metóda ICSI zaradená do našej embryologickej praxe.

10. Proporci onálnosť distribúci e polarizovanej o oplazmy v pri ebehu 1. mitotického deleni a zásadne ovplyvňuje následný vývoj ľudského embrya

D. Hlinka, I. Hamplová, T. Mardešić

Pronatal, Praha

Úvod: Prvé (1.) embryonálne deleni e zabezpečuje ekvivalentnú segregáci u chromozómov a rovnomernú distribúci u obsahu cytoplazmy o ocytu do dcérskych buni ek. Vzhľadom na asymetrický pri ebeh 1. a 2. mei otického deleni a je oprávnený predpoklad polárneho rozloženi a bunkových organel a metabolitov v cytoplazme o ocytu. Prvé embryonálne deleni e však ni e vždy prebi eha v „polárnej“ línii smerom k 1. pólovému teli esku (Pb), tj. v rovine rovnomerne deli acej animálny a vegetatívny pól o ocytu. Novovzniknuté dcérske bunky teda ni e vždy disponujú ekvivalentným obsahom. Otázko u je, či evolučne veľmi flexibilný, včasný embryonálny vývoj môže byť ovplyvnený tako uto nerovnomerno u distribúci o u.

Materi ál a metodika: Schopnosť vývoja embryí do blastocysty (6. deň vývoja) a formovani e embryoblastu sme porovnávali v dvoch skupinách. A/ 2bb pravidelné, mononukle árne embryá, ktorých bunky vznikli pozdĺžnym (antero/ posteri or) delením v smere k 1. Pb, pri ktorých je predpoklad rovnomernej distribúci e o oplazmy. B/  také isté 2bb embryá vytvorené pri ečnym rozdelením (v rovine kolmej oproti predchádzajúcej skupine), pri ktorých je predpoklad, že jedna bunka obsahuje animálny a druhá vegetatívny pól o oplazmy. Poloha deli aceho vreti enka určujúca líni u 1. deleni a bola detegovaná pomoco u polarizovanej mikroskopi e Oosight^® systému cca 1 hod. po vymiznutí prvojadi er a vzniknuté 2bb embryá boli posúdené v období včasného deleni a, tj. cca 24–26 hod. od fertilizáci e. Embryonálny vývoj a stav embryoblastu bol u oboch skupín vyhodnotený po 6 dňoch kultiváci e.

Výsledky: Vývoj do blastocysty nebol v oboch sledovaných skupinách signifikantne rozdi elny (sk. A/ 72 z 85, tj. 85 % vs. sk. B/ 67 z 81, tj. 83 %). V sledovanej skupine B/  (81 embryí) však nebol ani v jednom prípade prítomný jasne sformovaný zárodočný terčík tvorený kompaktno u maso u ohraničených embryoblastických buni ek. Naproti tomu v skupine A/  bol ohraničený, kompaktný embryoblast zistený v 93 % prípadoch (67 zo 72 blastocýst).

Záver: Význam korektného rozdeleni a o oplazmy do dcérskych buni ek vznikajúceho embrya je daný faktom, že embryo vo svojom tzv. „o ocyt- dependentnom“ období je závislé výhradne od o ocytárnych zdrojov. Súmerné rozdeleni e o ocytárnej masy a vznik pravidelného 2bb embrya je preto základno u podmi enko u pre vznik vývojovo kompetentného embrya. Z dosi ahnutých výsledkov je však zrejmé, že to ni e je jediná podmi enka. Druho u podmi enko u je rozdeleni e o ocytárnej masy tak, aby polarizovaný obsah o ocytu bol proporci onálne rozdelený do oboch dcérskych buni ek. Zistené výsledky majú zásadný význam pre porozumeni e dejov predchádzajúcich 1. embryonálnemu deleni u, akými sú migráci a prvojadi er a pri estorová ori entáci a deli aceho aparátu. Z hľadiska klinického využiti a dávajú ti eto poznatky pri estor pre aktívne a ci elené ovplyvneni e procesu fertilizáci e s ci eľom vytvoriť čo najvhodnejši e podmi enky pre vznik vývojovo kompetentných embryí.

11. Interaktívne vedeni e PGS cyklov s po užitím 3. kola selektívnej rehybridizáci e minimalizuje technické limitáci e FISH detekci e ane uplo idi í

D. Hlinka, M. Kosařová, K. Širučková, V. Sobotka, T. Mardešić

Pronatal, Praha

Úvod: PGS (Preimplantati onGeneticScreening) odhaľuje mei otické, ako aj de- novo vznikajúce embryonálne ane uplo idi e. Ci eľom interaktívneho vedeni a PGS cyklov je minimalizáci a bi ologických (mozaicizmus), ako aj technických (nejednoznačnosť signálov) limitáci í FISH di agnostiky.

Materi ál a metodika: ICSI: lokalizáci a spermi e do kontralatelárnej oblasti k MII deli acemu vreti enku/ k polohe 1. Pb.

Embryologické parametre: D1/ a –  početnosť a uspori adani e prvojadi er (PN); D1/ b –  súmernosť a líni a 1. embryonálneho deleni a, výskyt multinukle áci í (MN); D2,3 –  súmernosť a početnosť deleni a, MN; D4 –  kompaktáci a a kavitáci a; D5 –  expanzi a blastocelovej dutiny a vytvárani e embryoblastu. Na základe sekvenčného hodnoteni a bola vytypovaná skupina embryí preferovaných na ET a embryí s rizikom mozaicizmu.

Bi opsi a/ fixáci a: na bi opsi u 1 bunky bola po užitá dislokačná metóda bez po užiti a dekompaktačných médi í. Fixáci a bunky (tween/ HCl) prebi ehala pod mikroskopicko u kontrolo u a v prípade absenci e jadra/ metafázy bola bi opsi a opakovaná.

FISH: štandardná 2- kolová hybridizáci a na chromozómy 13,15,16,18,21,22, X a Y –  Vysis®. Pri všetkých embryologicky preferovaných embryách s monozómi o u pre 1 (max. 2) chromozóm(y) sa vykonalo 3. kolo rehybridizáci e za po užiti a alternatívnej sondy (subtelomerické nami esto centromerických).

ET: na ET boli po užité e uplo idné embryá zo skupiny embryologicky preferovaných. Embryá s rizikom mozaiky (dg.: e uplo idné) boli zamrazené a na ET po užité len v prípade, ak neboli ži adne embryá z prvej skupiny.

Výsledky: Z celkového počtu 185 bi optovaných embryí (28 PGS cyklov) bol FISH výsledok získaný pri 181 embryách (98 %). Po „klasickej“ 2- kolovej hybridizácii bola monozómi a pre 1(2) chromozómy di agnostikovaná u 71 embryí (39 %). Z týchto 48 (68 %) tvorili embryá embryologicky preferované na ET. Pri tejto skupine embryí (poč. 48) bolo vykonané 3. kolo rehybridizáci e na monozomický chromozóm. Pôvodný nález bol potvrdený pri 27 embryách (56 %) a v 21 prípadoch (44 %) bol výsledok prehodnotený na e uplo idné embryo. Poč. PGS cyklov s ET bol 23 (z 28), tj. 82 %. Klinické tehotenstvo potvrdené v 8 PGS cykloch, tj. 35 %.

Záver: Najčastejši a di agnóza pre ane uplo idné embryá po FISH analýze je monozómi a. Je to dané bi ologickými dôsledkami straty chromozómov v pri ebehu mei otických/ mitotických segregáci í. V našich aj zahraničných prácach bolo však re analýzo u celých embryí vyradených po PGS pre ukázané, že časť monozomických di agnóz možno pričítať na vrub technickým nedostatkom FISH metódy. Zvolený postup rehybridizáci e monozomických nálezov minimalizuje výskyt týchto „technických“ monozómi í. Re analýza embryologicky preferovaných embryí zároveň šetrí čas a náklady na verifikáci u FISH výsledkov. Po užitý embryologický postup predikci e ane uplo idných a mozaických embryí na základe morfologického hodnoteni a je vhodný aj v prípade ni e PGS cyklov.

12. Submikroskopická stavba koloni í kultivovaných lidských kmenových buněk a vnitřních buněk blastocyst

M. Sedláčková¹, J. Šťastná¹, J. Žáková², P. Dvořák³, A. Hampl³

¹ Ústav histologi e a embryologi e LF MU, Brno

² Gynekologicko‑porodnická klinika FN a MU Brno

³ Bi ologický ústav LF MU Brno

Úvod: Lidské embryonální kmenové buňky se odvozují od vnitřních buněk blastocyst. Předpokládá se o nich, že jso u pluripotentní a schopné ne omezené reprodukce v nediferencované podobě. Na druhé straně je známo, že se tyto buňky moho u diferencovat v podstatě ve všechny druhy buněk lidského těla. Cílem této studi e bylo na podkladě analýzy submikroskopické stavby stanovit úroveň diferenci ace lidských embryonálních buněk po opakovaných pasážích a následné několikadenní kultivaci.

Materi ál a metodika: Opakovaně pasážované lidské embryonální kmenové buňky lini e CL14 (155 pasáží a 316 pasáží) byly kultivovány po dobu tří až pěti dnů. Získané buněčné populace byly zpracovány pro účely elektronové mikroskopi e. Jejich submikroskopická stavba byla poté srovnávána se stavbo u vnitřních buněk in vitro vyvinutých lidských blastocyst.

Výsledky: Kultivace lidských embryonálních kmenových buněk vedla k rozlišení několika buněčných typů. Část buněčné populace si podržela fenotyp nediferencovaných embryonálních buněk, které jso u charakterizovány relativně velkým a světlým jádrem s výraznými jadérky. Pro málo objemno u cytoplazmu je typické vysoké zasto upení polysomů a naopak sporadický výskyt ostatních organel. Tyto buňky se svými morfologickými parametry velmi podobají dosud nediferencovaným vnitřním buňkám blastocyst. V různém počtu byly v jednotlivých vzorcích zasto upeny buňky vykazující známky pokročilejší diferenci ace a speci alizace. Buňky uložené na povrchu vzorků nabývají pravidelně vzhledu epitelových buněk. Buňky v hlubších vrstvách se zpravidla rozvolňují a diferencují se ve fibroblastům podobné mesenchymové buňky. Všechny buněčné typy, včetně nediferencovaných buněk, střádají velká množství glykogenu. V intaktních blastocystách střádá naproti tomu glykogen jenom trofektoderm.

Závěry: Výsledky studi e prokázaly jak schopnost buněk podržet si během kultivace vzhled nediferencovaných buněk, tak schopnost spontánní diferenci ace ně­kte­rých z nich. Směr diferenci ace je do značné míry ovlivněn vztahem buněk k okolí či k sobě navzájem.

Podpořeno VZ MSM0021622430 MŠMT ČR.

13. Hladiny kyseliny arachidonové a dokosahexaenové v krevní a seminální plazmě normospermických mužů z neplodných párů

J. Novotný, I. Oborná, H. Fingerová, J. Březinová, M. Svobodová, L. Radová, J. Horáková

LF UP a FN Olomo uc, ČR

Úvod: Spermi e, jako vysoce speci alizované buňky, jso u zvlášť ohroženy oxidačním stresem, který poškozuje jejich funkci. Vysoký obsah nenasycených mastných kyselin (PUFA), které jso u so učástí fosfolipidů plasmatické membrány spermi í, je činí zranitelnými vůči účinku volných kyslíkových radikálů. Funkce spermi í závisí na integritě a fluiditě membrán, která je zajištěna především vysokým obsahem dokosahexaenové kyseliny (DHA). Další významno u PUFA je arachidonová kyselina (AA), která hraje roli při akrozomální re akci. Na druhé straně je prekurzorem prostaglandinů a le ukotri enů, a tak může zasahovat do zánětlivé re akce. Ve studii porovnáváme hladiny DHA a AA v seminální a krevní plazmě normospermických mužů z neplodných párů (NSI) s fertilními dobrovolníky (FV).

Materi ál a metodika: Vzorky krevní a seminální plazmy byly získány od 38 NSI a 17 FV. Protokol studi e byl schválen eticko u komisí LF UP a všichni účastníci podepsali informovaný so uhlas. Hladiny DHA a AA byly vyšetřovány metodo u plynové chromatografi e s hmotnostní spektrometri í po re akci s thi obarbiturovo u kyselino u a vyjádřeny v nmol TBARS/ mg proteinů. Nepárový Mann‑Whitney U- test byl po užit k statistické analýze a Pe arsonova korelace pro porovnání hladin v krevní a seminální plazmě.

Výsledky: Všechny vzorky NSI splňovaly kritéri a WHO pro normospermii, ve skupině FV byla zjištěna nižší motilita (p < 0,03). V ostatních parametrech spermi ogramu (objem ejakulátu, celkový počet spermi í, koncentrace spermi í, morfologi e, Le u < 1 mil/ ml) nebyly zjištěny rozdíly. Porovnání hladin DHA a AA (průměr ±SD) v hodnocených so uborech je uvedeno v tabulce. Pe arsonův korelační koefici ent r = 0,50 (p < 10^– 4) pro DHA a r = 0,58 (p < 10^– 5) pro AA mezi hladinami v krevní a seminální plazmě byl vyhodnocen pro všechny vzorky.

Závěr: Prokázali jsme signifikantně zvýšené hladiny AA a signifikantně snížené hladiny DHA jak v seminální, tak i v krevní plazmě normospermických mužů oproti fertilním dobrovolníkům. V so uboru byla potvrzena pozitivní korelace mezi krevní a seminální plazmo u. Změna poměru mezi AA a DHA by mohla být ukazatelem poruch ve fluiditě buněčné membrány spermi í vyvolaných oxidačním stresem. Hodnocení DHA a AA v seminální, ale i krevní plazmě může přispět k objasnění negativního vlivu OS na mužsko u plodnost.

Podpořeno grantem IGA A 18621- 5.

14. Využití alfa 2 makroglobulinu v časné di agnostice a predikci ovari álního hyperstimulačního syndromu

P. Feldmár¹, M. Hrehorčák¹, M. Korbel², K. Hynek¹, K. Šuchová¹ , L. Teslík¹, M. Halaška¹, L. Rob¹

¹ Gynekologicko‑porodnická klinika 2. LF Karlovy univerzity, FN Motol, Praha

² 1. gynekologicko‑porodnická klinika LF UK Bratislava

Úvod: Cílem prospektivní studi e bylo zhodnocení významu potenci álních markerů v časné predikci rozvoje ovari álního hyperstimulačního syndromu (OHSS) se zaměřením na perspektivní možnosti využití alfa2 makroglobulinu (alfa2M).

Materi ál a metody: Vyšetření vybraných markerů bylo provedeno za standardních podmínek v čase odběru o ocytů u 2 skupin žen podstupujících kontrolovano u ovari ální stimulaci. Kontrolní so ubor (K) tvoří 40 žen (bez následné OHSS) a do druhé skupiny (T) bylo zařazených 15 žen, u kterých se vyvinul hyperstimulační syndrom III., IV. a V. stupně dle Golanovy klasifikace. Kromě alfa2M (g/ l) byl analyzován věk, délka menstru ačního cyklu, body mass index, počet odebraných o ocytů a hladiny estradi olu (E2).

Výsledky: Hladiny alfa2M byly signifikantně vyšší ve skupině OHSS v čase odběru o ocytů (p < 0,0146). V hladinách E2 jsme nenašli statisticky signifikantní rozdíl mezi dvěma zko umanými skupinami v čase odběru o ocytů (p < 0,1282). Počet získaných o ocytů byl dle očekávání vyšší ve skupině OHSS (p < 0,0001). BMI i věk měly ženy v skupině T signifikantně nižší než v kontrolním so uboru (věk p < 0,0029, BMI p < 0,0074). Délka menstru ačního cyklu v so uboru T a K nebyla rozdílná.

Závěr: Předběžné výsledky studi e naznačují potenci ální význam alfa2M v predikci středně závažné a závažné formy OHSS. Jso u nutná další sledování k potvrzení našich výsledků.

Studi e je podporovaná grantem IGA MZ CR NR 8855- 3.

15. Hladiny malonyldi aldehydu v krevní a seminální plazmě normospermických mužů z neplodných párů

I. Oborná, H. Fingerová, J. Březinová, M. Svobodová, J. Novotný, L. Radová, K. Machovská

LF UP a FN Olomo uc

Úvod: Pokles mužské plodnosti je přičítán řadě faktorů. Standardní vyšetření spermi ogramu nedokáže v řadě případů nalézt žádné zjevné příčiny neplodnosti. Poznávání role oxidačního stresu (OS) v patofyzi ologii mužské neplodnosti nyní otvírá nové možnosti jak di agnostiky, tak i léčby. Spermi e jso u zvlášť ohroženy peroxidací lipidů díky vysokému obsahu nenasycených mastných kyselin (PUFA), které jso u so učástí fosfolipidů jejich plasmatické membrány. Nadměrná peroxidace negativně ovlivňuje fluiditu membrán a může být příčino u selhání koncepce. Jedním ze stabilních bi omarkerů peroxidace lipidů je malonyldi aldehyd (MDA). Ve studii porovnáváme jeho hladiny v seminální a krevní plazmě normospermických mužů z neplodných párů (NSI) s fertilními dobrovolníky (FV).

Materi ál a metodika: Vzorky krevní a seminální plazmy byly získány od 38 NSI a 17 FV. Protokol studi e byl schválen eticko u komisí LF UP a všichni účastníci podepsali informovaný so uhlas. Hladiny MDA byly vyšetřovány metodo u plynové chromatografi e s hmotnostní spektrometri í po re akci s thi obarbiturovo u kyselino u a vyjádřeny v nmol TBARS/ mg proteinů. Nepárový Mann‑Whitney U- test byl po užit ke statistické analýze a Pe arsonova korelace pro porovnání hladin v krevní a seminální plazmě.

Výsledky: Všechny vzorky NSI splňovaly kritéri a WHO pro normospermii, ve skupině FV byla zjištěna nižší motilita (p < 0,03). V ostatních parametrech spermi ogramu (objem ejakulátu, celkový počet spermi í, koncentrace spermi í, morfologi e, Le u < 1 mil/ ml) nebyly zjištěny rozdíly. Porovnání hladin MDA je uvedeno v tabulce. Pe arsonova korelace mezi krevní a seminální plazmo u u všech získaných vzorků byla r = 0,54 (p < 10^– 4).

Závěry: Zjistili jsme signifikantně vyšší hladiny MDA jak v krevní, tak seminální plazmě normospermických mužů z neplodných párů oproti fertilním dobrovolníkům. Zdá se, že oxidační stres je možno u příčino u neplodnosti páru i přes zjištěno u normospermii. Hodnocení MDA by mohlo rozšířit paletu vyšetření OS a pomoci v di agnostice příčiny neplodnosti zvláště u idi opatických sterilit a zároveň umožní zvolit optimální léčebno u strategii. Naše výsledky ukazují i na možnost sledování stupně OS hodnocením hladin MDA v krevní plazmě.

Podpořeno grantem IGA A 18621- 5.

16. Embryotransfer of spontaneo us hatched blastocyst?

O. Teplá, M. Mrázek, Z. Mayer, E. Cibulková, A. Králová, J. Strnadová, J. Hulvert, Z. Turková, A. Langrová

Iscare IVF a. s

Backgro und: Recent advances in cell culture medi a have led to a shift in IVF practice from e arly cle avage embryo transfer to blastocyst stage transfer. The rati onale for blastocyst culture is to improve both uterine and embryonic synchronizati on and self selecti on of vi able embryos resulting in higher implantati on rate.

Objectives: To determine if spontane us hatched blastocyst stage embryo transfer (SHEBT) affects pregnancy rate and associ ated o utcomes compared with nonhatched blastocyst stage embryotransfer (NHEBT).

Materi al and methods: 451 embryotransfers performed from Janu ary 2008 to June 2008 were analyzed retrospectively. Embryos were cultured in Sage medi um 120 ho urs. All blastocysts were documented on day 5 morning.

Results: We achi eved 66 SHEBT (15 %) and 146 NHEBT (32 %) from all transfers (451 ET). Pregnancy rate of all embryotransfers were 48.4 % (218/ 451), NHEBT 53 % (77/ 14) and SHEBT 67 % (44/ 66). Implantati on rate of all embryotransfers are 30.3 % (889/ 270), NHBT 37.8 % (95/ 251) and SHEBT 51 % (62/ 120). Average of transfered embryos of all et was 1.8, NHEBT 1.9 and SHEBT 1.7 embryos.

During evalu ati on of 37 spontane o us hatching blastocysts showed in 34 of the same hatching character, 3 blastocyst hatched was abit different.

Conclusi on: 120 ho urs cultivati on of embryos improves pregnancy rate and SHEBT even incre ases the success rate. High implantati on rate after SHEBT allowes to keep a high pregnancy after single embryotransfer reducing multiple pregnancy rate.

17. Produkce ROS v nativním ejakulátu

H. Fingerová, I. Oborná, J. Březinová, M. Svobodová, J. Novotný, L. Radová, J. Vyslo užilová

LF UP a FN Olomo uc, ČR

Úvod: V poslední době přibývá informací o škodlivosti oxidačního stresu (OS) na fertilizační potenci ál spermi í. OS vzniká nerovnováho u mezi produkcí re aktivních kyslíkových částic (ROS) a anti oxidační kapacito u ejakulátu. První metody stanovení OS v ejakulátu měřily produkci ROS v suspenzi promytých spermi í. Pro poso uzení aktu álního OS muselo být toto vyšetření doplněno o vyhodnocení anti oxidační kapacity seminální plazmy. Novo u možností je vyšetřování produkce ROS v nativním ejakulátu. Cílem studi e je porovnání produkce ROS v suspenzi spermi í a v nativním ejakulátu.

Materi ál a metodika: Protokol studi e byl schválen eticko u komisí LF UP a všichni účastníci podepsali informovaný so uhlas. Vzorky ejakulátu byly získány od 18 fertilních dobrovolníků (FV) a 109 mužů z neplodných párů. Parametry spermi ogramu byly stanoveny podle WHO standardů. Po zkapalnění byla produkce ROS v 0,1 ml ejakulátu měřena chemiluminiscenční metodo u na základě světelné emise luminolu v intervalu 15 minut a vyjádřena v RLU/ min. Ze zbytku ejakulátu byla oddělením seminální plazmy připravena suspenze spermi í ve fosfátovém pufru (PBS) pro simultánní stanovení ROS stejno u metodo u. Pro statistické hodnocení byla z důvodu širokého rozpětí naměřených hodnot po užita logaritmická transformace. Korelace mezi oběma metodami pro jednotlivé skupiny byla provedena Spermanovým neparametrickým testem. Pro porovnání hladin ROS v jednotlivých skupinách byly vyhodnoceny medi ány a interkvartilové percentily.

Výsledky: Ze 109 mužů z neplodných párů mělo normální SPG po uze 26 mužů (24 %). Asteno‑ nebo astenoteratospermi e byla zjištěna u 42 mužů (38 %). Oligospermi e a její kombinace s astenoteratospermi í byly z následného hodnocení vylo učeny. Byla zjištěna silná pozitivní korelace mezi produkcí ROS spermi emi v nativním ejakulátu a resuspendovanými v PBS, a to jak v so uboru FV (r = 0,89, p < 10^– 5), tak u normospermiků (r = 0,64, p <10^– 4) i u asteno‑ nebo astenoteratospermiků (r = 0,88, p < 10^– 6). Produkce ROS byla ve všech hodnocených skupinách výrazně vyšší v suspenzi spermi í než v nativním ejakulátu.

Závěry: Naše pilotní výsledky, které jso u v so uladu s ojedinělými publikovanými výsledky ze zahraničních pracovišť, ukazují na význam hodnocení OS v di agnostice mužské neplodnosti. Měření ROS v nativním ejakulátu podává objektivní a okamžito u informaci o aktu álním oxidačním stresu, protože odráží i celkovo u anti oxidační kapacitu seminální plazmy. Měření ROS v nativním ejakulátu je metodo u relativně ekonomicky i laboratorně nenáročno u, která tak splňuje podmínky pro zavedení do širší klinické praxe.

Podpořeno grantem IGA A 18621- 5.

18. Evalu ati on of paternal contributi on in the IVF/ IMSI/ PGS cycles

P. Baborová^1,2, P. Uher¹, M. Králíčková², N. Zech³

¹ Institute for Reproductive Medicine and Genetics, Carlsbad, CZ

² Department of Histology and Embryology, Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University, Prague, CZ

³ Department of Obstetrics, University Hospital Zurich, Switzerland

Purpose: Since ICSI has become an integral part of ART practice it became evident that incre ased rati os of DNA damage and ane uplo idy are the main paternal- derived ca uses of repe ated IVF failures. The effect of incre ased chromosomal ane uplo idy in the sperms of men with decre ased semen parameters and requiring ICSI in preimplantati on embryos is well documented. DNA damage is ca used by the multiple DNA strand bre aks, which is probably the result of programmed cell de ath or most likely the result of oxidative damage thro ugh re active oxygen speci es.

To lower the probability of injecting sperm with fragmented DNA or with chromosomal malformati on we used IMSI (Intracytoplasmic Morphologically selected Sperm) technique.

The aim of this study was to analyse if IMSI selected sperms result in a decre ased ane uplo idy rate in preimplantati on embryos. To confirm this we also analyse the first and second polar body to exclude the maternal contributi on in ane uplo idy rate.

Materi als and methods: Semen samples from men requiring IMSI/ PGD were collected and analysed with TUNEL (Terminal de oxyribonucle otidyl transferase- medi ated dUTP nick- end labeling) for assessing the DNA damage. Both polar bodi es were bi opsi ed and analysed for chromosomes 13, 16, 18, 21, 22. Embryos on day 3 were analysed as part of o ur ro utine PGS program.

Results: The results of TUNEL analysis for 10 pati ents confirmed that selected sperms with normal nucle us showed significantly less DNA fragmentati on than these with nucle uses with vacuoles or other abnormaliti es (13.5 % compared to 78.7 % respectively). Preliminary results of PGS showed decre ased ane uplo idy rate in preimplantati on embryos (48 % compared to 62 % respectively).

Conclusi on: This study is still in progress but o ur preliminary data suggest that selecting the best sperm with normal nucle us with IMSI decline the probability of injecting sperm with fragmented DNA and also with chromosomal abnormality.

19. Elektroejakulace a asistovaná reprodukce jako léčba neplodnosti mužů s poškozeno u mícho u

E. Oráčová^1,2, G. Ta uwinklová¹, P. Trávník¹, T. Šrámková³, M. Sutorý³, K. Veselá¹, J. Veselý¹, L. Hromadová¹

¹ Sanatori um repromeda, s. r. o., Brno

² Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno

³ Úrazová nemocnice, Brno

Úvod: Často u komplikací poranění míchy u mladých mužů je neplodnost. Infertilita těchto paci entů je způsobena vlivem více faktorů (erektilní dysfunkce, porucha ejakulace, zhoršená motilita a morfologi e spermi í).

Materi ál a metody: Od září roku 2001 do srpna roku 2008 patnáct párů, kde partner trpí anejakulací v důsledku poškození míchy, podsto upilo v našem sanatori u 25 cyklů in vitro fertilizace. Ve všech cyklech byly o ocyty oplozovány metodo u intracytoplasmatické injekce spermi e do o ocytu (ICSI) kryokonzervovanými spermi emi po předchozích elektroejakulacích.

Výsledky: Spermi ogram byl ve všech případech patologický. Před kryokonzervací byly hodnoty objemu v rozmezí 0,1– 3,6 ml, medi án 1,00 ml, průměr 1,30 ml a koncentrace spermi í se pohybovala v rozmezí 0,01– 308 mili on/ ml, medi án 62,00 mili on/ ml, průměr 78,25 mili on/ ml. Celková pohyblivost (A + B + C) měla rozmezí 0,1– 30 %, medi án 9,00 %, průměr 8,38 %, progresivní pohyb (A + B) byl v rozmezí 0– 12 %, medi án 1,00 %, průměr 2,48 %. Patologické formy spermi í byly přítomny v rozmezí 82– 99 %, medi án 91,00 %, průměr 90,83 %. Po kapacitaci byly zjištěny hodnoty koncentrace v rozmezí 0,01– 62 mili on/ ml, medi án byl 0,01 mili on/ ml, průměr 5,74 mili on/ ml a celková pohyblivost spermi í byla v rozmezí 0,1– 15 %, medi án 0,10 %, průměr 2,59 %. Podíl oplozených o ocytů se pohyboval od 0,0 % do 90,0 %, medi án byl 42,9 %, průměr 46,2 %. Podíl blastocyst byl v jednotlivých cyklech 0,0 %– 100,0 %, medi án 25,0 % a průměr 31,2 %. V osmi cyklech u pěti párů byla provedena preimplantační genetická di agnostika (PGD). Bylo vyšetřeno 102 embryí, z toho 30,4 % bylo e uplo idních. Po PGD bylo dosaženo dvo u gravidit (40,0 %). Celkově bylo u sedmi párů po po užití spermi í získaných elektroejakulací dosaženo gravidity (46,7 %), z toho dvě byly dvojčetné. Podíl těhotenství na cyklus byl 28,0 %, na transfer embrya 30,4 %.

Závěr: Kombinace metod elektroejakulace a asistované reprodukce je účinná a bezpečná možnost léčby neplodnosti u mužů po poškození míchy. Umožňuje těmto paci entům mít vlastní potomky i přes špatno u kvalitu získaného ejakulátu.

20. Incidence ektopické a heterotopické gravidity v programu asistované reprodukce

R. Hudeček¹, P. Ventruba¹, I. Crha¹, B. Kuřecová¹, J. Dostál², M. Svobodová²

¹ Gynekologicko‑porodnická klinika LF MU a FN Brno

² Centrum asistované reprodukce, Gynekologicko‑porodnická klinika LF UP a FN Olomo uc

Cíl práce: Zhodnotit výskyt extra uterinních a heterotopických těhotenství vzniklých v programu asistované reprodukce po in vitro fertilizaci a embryotransferu (IVF/ ET) a rozbor managementu jejich terapi e a těhotenské výsledky v Centru asistované reprodukce CAR 01 LF MU a FN Brno a v Centru asistované reprodukce Gynekologicko‑porodnické kliniky LF UP a FN Olomo uc ve dvacetiletém klinickém matri álu

Typ studi e: Kohortová retrospektivní multicentrická studi e

Materi ál a metodika: So ubor 2297 těhotenství vzniklých po cyklech IVF/ ET provedených v letech 1988– 2006 v Centru asistované reprodukce CAR 01 Brno a v Centru asistované reprodukce Gynekologicko‑porodnické kliniky LF UP a FN Olomo uc, u nichž byla sledována četnost výskytu extra uterinní a heterotopické gravidity. Rozbor terape utických postupů řešení ektopické gravidity a vývoj gravidit heterotopických.

Výsledky: Ve sledovaném období byl výskyt ektopické gravidity 102 z 2297 klinických gravidit (4,44 %). Heterotopická gravidita se vyskytla v osmi případech (0,35 %). V případě mimoděložního i v případě heterotopického těhotenství je výskyt častější než v běžné populaci. Z osmi heterotopických těhotenství 3 skončily porodem intra uterinně uloženého plodu. Ze sledovaných 102 extra uterinních tubárních gravidit byla u 85 (90,43 %) postižená tuba odstraněna laparoskopicko u salpingektomi í, po uze u 9 (9,57 %) byl zvolen konzervativní postup se zachováním vejcovodu.

Závěr: Výskyt ektopické a heterotopické gravidity po metodách asistované reprodukce v Centru asistované reprodukce CAR 01 Brno a v Centru asistované reprodukce Gynekologicko‑porodnická klinika LF UP a FN Olomo uc za období 1988– 2006 ukazuje na vyšší prevalenci těchto komplikací u těhotenství vzniklých po IVF/ ET v rámci léčby poruch plodnosti ve srovnání s incidencí ektopické a heterotopické gravidity u těhotenství po spontánní koncepci.

Klíčová slova: extra uterinní gravidita; heterotopická gravidita; in vitro fertilizace; embryotransfer; kryoembryotransfer

21. Těhotenské ztráty po metodách asistované reprodukce ve vztahu k jednotlivým terape utickým postupům

L. Hromadová, P. Trávník, K. Veselá, J. Veselý, G. Ta uwinklová, E. Oráčová

Sanatorium Repromeda, s. r. o., Brno

Úvod: Se vrůstající úspěšností metod asistované reprodukce nás kromě % dosažených klinických gravidit stále více zajímá především podíl gravidit končících porodem zdravého dítěte. Je naším cílem podíl živě narozených dětí po metodách AR pokud možno ještě zvýšit. Prvním předpokladem pro tuto skutečnost je podrobná analýza so uboru gravidit končících ztráto u.

Materi ál a metody: Byla provedena retrospektivní analýza 649 gravidit vzniklých v sanatori u REPROMEDA v letech 2004– 2007. Jednotlivé typy těhotenských ztrát byly dány do so uvislosti se zjištěno u příčino u sterility páru, užitými metodami AR a aplikovaným stimulačním protokolem. Sledovány byly všechny typy těhotenských ztrát včetně UPT po celé období gravidity i v době porodu.

Výsledky: V daném so uboru bylo zjištěno celkem 125 (19,3 %) těhotenských ztrát, z čehož nejčastěji se jednalo o missed aborti on do 12. t. g. (10,9 %). Průměrný věk ženy v době početí byl 30,76 roku, průměrný věk muže 31,84 let. Ve skupině s imunologickým faktorem sterility jsme zjistili 50 % těhotenských ztrát, ve skupině idi opatické sterility 31,03 % ztrát, tubární faktor 21,28 %, endometri óza 20,51 %, genetický a andrologický faktor shodně 18,18 %, ovari ální faktor 16,9 % ztrát. V so uvislosti s jednotlivými metodami byly výsledky následující: ICSI 18,4 %, PGD 20,2 %, OD 25,5 %, TESE 0 %, KET 35,9 %. Při užití dlo uhého protokolu s depotními GnRH analogy byl podíl těhotenských ztrát 18,8 %, s nedepotními GnRH analogy 16 %, v krátkém protokolu s GnRH antagonisty 23,6 %. V ultrakrátkém protokolu byla stimulována jedna paci entka, jejíž gravidita skončila jako missed aborti on.

Závěr: V našem so uboru jsme zjistili vysoký podíl těhotenských ztrát ve skupinách s imunologickým a idi opatickým faktorem sterility. V so uvislosti s to uto skutečností bude třeba provést další podrobno u analýzu právě těchto skupin a na základě zjištěného se ve spolupráci s klinickým imunologem a hematologem ori entovat na další specifické di agnostické a léčebné postupy. Významný rozdíl v podílu těhotenských ztrát nalézáme při užití dlo uhého a krátkého stimulačního protokolu. I zde nás budo u zajímat další podrobnosti. Z hlediska metod je nejvíce ztrát dle předpokladu ve skupině gravidních po KET, bi opsi e embrya v rámci PGD podíl těhotenských ztrát nezvyšuje.

22. Preimplantační genetická di agnostika monogenních onemocnění

L. Raszyková, M. Svobodová, V. Hořínová, T. Stojanov, P. Texl

Sanatori um Heli os, s. r. o., Brno; Sydney IVF, Australi a

Preimplantační genetická di agnostika (PGD) monogenních onemocnění byla ve spolupráci s licenčním partnerem Sydney IVF zavedena do programu Sanatori a Heli os Brno asi před 1 a půl rokem. PGD je nutně vázána na umělé oplození (IVF). Pro PGD monogenních defektů využíváme kombinaci přímého testování mutace a vazebné analýzy v rodině, kdy nejbližší přímí příbuzní známého statutu slo uží ke stanovení vazby polymorfní marker –  mutace. Tato vazba je pro dano u rodinu unikátní a neměnná a je nutné ji znát před zahájením IVF. Vzhledem k tomu, že při analýze embryí pracujeme s malým množstvím cílové DNA a je možné zaznamenat jevy jako allele dropo ut či preferenční (diferenční ) amplifikaci, zvyšuje kombinace vazebné analýzy s přímým testováním mutace přesnost vyšetření.

Základem PGD monogenních onemocnění je technika PCR. Vývojová fáze testu (work- up) zahrnuje vyhledávání polymorfních markerů (STR), které jso u v rodině tzv. informativní, v okolí mutantního lokusu. Obecně po užíváme tři polymorfní markery napravo a tři nalevo od mutace. Následně jso u navrženy primery pro amplifikaci těchto polymorfních úseků včetně primerů pro amplifikaci a sekvenaci mutace. Po optimalizaci multiplex PCR jso u testováni jednotliví členové rodiny a následně vhodná embrya.

V so učasnosti je tímto protokolem vyšetřováno 13 rodin, 2 paci entky už porodily zdravé děti.

Po užití vazebné analýzy kombinované s přímým testováním mutace umožňuje spolehlivé PGD vyšetření pro páry s pozitivní rodinno u anamnézo u a v kombinaci s kvalitním IVF programem nabízí unikátní alternativu prenatální di agnostiky.

23. Molekulárně genetická studi e vztahu genů protamin 1 a protamin 2 k poruchám spermi ogeneze

P. Křenková¹, F. Tüttelmann^2,3, A. Štambergová¹, M. Macek Jr.¹, M. Macek Sr.¹, E. Ni eschlag², J. Gromoll², M. Simoni^2,4

(P. Křenková provedla veškerá sekvenační vyšetření, F. Tüttelmann připravil studii, materi ál a provedl klinicko‑genetické zhodnocení, oba a utoři přispěli stejno u měro u.)

¹ Ústav bi ologi e a lékařské genetiky, Univerzita Karlova v Praze –  2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice v Motole, Praha

² Institute of Reproductive Medicine of the University, Münster, Germany

³ Institute of Human Genetics of the University, Münster, Germany

⁴ Department of Medicine, Endocrinology and Metabolism, University of Modena and Reggi o Emili a, Modena, Italy

Během spermatogeneze jso u histony v hlavičkách spermi í nahrazovány protaminy, které jso u klíčové pro neporušené vyzrávání spermi í. Tento proces je řízen protaminovými geny (PRM1 a PRM2) lokalizovanými na chromozomu 16p. Mutace těchto genů jso u proto asoci ovány s poruchami spermi ogeneze. Cílem této studi e je objasnit vztah mutací a polymorfismů k jejim poruchám v rámci mezinárodní zaslepené studi e na so uboru německých mužů.

Sekvenační analýza obo u exonů s příslušným intronem genů PRM1 a PRM2 byla provedena na přístroji 3130xl Genetic Analyzer u 88 mužů s teratozo ospermi í (≤ 7 % s normální morfologi í) a normálním počtem spermi í (≥ 20,106/ ml), u 83 mužů s teratozo ospermi í (≤ 7 % s normální morfologi í) a sníženým počtem spermi í (< 20,106/ ml) a u kontrolní skupiny 77 normozo ospermických mužů (≥ 19 % s normální morfologi í) s normálním počtem spermi í (≥ 20,106/ ml). Statistické hodnocení bylo provedeno neparametrickým Kruskall‑Wallisovým a Chi- Kvadrát testem.

V genu PRM1 byly detekovány dva vzácné polymorfismy, c.54G > A (rs35262993) a c.102G > T (rs35576928), s frekvencí 2,3 – 2,6 % ve všech třech testovaných skupinách a jeden častý, c.230A > C, (rs737008), jehož frekvence byla ve všech třech skupinách distribuována stejně, s převaho u genotypu AA (50 %). Analýza genu PRM2 odhalila pět vzácných polymorfismů s frekvencí < 1 % (c.66T > C, c.200C > T, c.281C > T, c.290C > T, c.300A > G) a dva časté: c.298G > C (rs1646022) a c.373C > A (rs2070923).

Bylo zjištěno, že mutace v genech PRM1 a PRM2 jso u vzácné a nejso u přímo u příčino u poruch spermi ogeneze. Ve frekvenci zjištěných polymorfismů nebyl nalezen žádný signifikantní rozdíl mezi všemi testovanými skupinami. Byly však odhaleny dvě rizikové alely PRM1 230A > C (riziková alela C) a PRM2 373C > A (riziková alela A), které při společném výskytu na obo u lokusech narušují spermi ogenezi snížením počtu spermi í/ ml, jejich celkového počtu (p = 0,02) a výrazným snížením jejich motility (p < 0,01). Tyto původní výsledky jso u ověřovány návazno u studi í na české populaci, aby bylo možno ověřit také vztah těchto polymorfismů k epigenetickým, exogenním a etnickým faktorům a tím zpřesnit jejich klinické a di agnostické využití.

Tato studi e byla podpořena VZFNM 64203 a NR9448- 3/ 2007.

24. Efekt cabergolinu v prevenci ovari álního hyperstimulačního syndromu –  so ubor kazuistik

M. Huser, M. Sviteková, I. Crha, P. Ventruba

Centrum asistované reprodukce CAR 01

Gynekologicko‑porodnická klinika LF MU a FN Brno

Cíl: V patogenezi ovari álního hyperstimulačního syndromu (OHS) se uplatňuje zvýšená perme abilita cév a extravazace intravaskulární tekutiny vedo ucí k hemokoncentraci, redukci perfuze tkáně a její ischemii. Zvýšení cévní perme ability je způsobeno zejména hypersekrecí vaskulárního endoteli álního růstového faktoru (VEGF) v ovari ální tkáni. Animální i pilotní humánní studi e prokázaly účinnost agonisty dopaminergního receptoru cabergolinu (CB) v inaktivaci VEGF a redukci cévní perme ability. Cílem studi e je zhodnocení účinnosti podávání CB paci entkám s příznaky OHS během cyklu in vitro fertilizace (IVF) na so uboru kazuistik.

Materi ál a metody: Sledovaný so ubor tvořilo celkem 5 paci entek Centra asistované reprodukce v období od ledna do srpna 2008, které užívaly v průběhu cyklu IVF cabergolin per os v dávce 0,5 mg denně celkem 8 dní, vždy ode dne odběru o ocytů (OR). Do so uboru byly zařazeny ženy s příznaky OHS v průběhu ovari ální stimulace rFSH v dlo uhém protokolu s analogy GnRH, u nichž bylo získáno minimálně 20 o ocytů. Ze sledování byly vyřazeny ženy s ovari álním faktorem sterility, laboratorními známkami syndromu polycystických ovari í, paci entky bez embryo transferu (ET) a ženy s kontraindikací užívání CB dle doporučení výrobce. U všech paci entek byly sledovány klinické, ultrazvukové a laboratorní parametry OHS v době zahájení aplikace CB a následně 12. den po ET.

Výsledky: Léčbu dokončily celkem 4 paci entky. U jedné paci entky byl CB po 2 dnech vysazen pro silno u na uze u a cefale u, jiné významné nežádo ucí účinky léčby nebyly pozorovány. Průměrný věk paci entek byl 25,4 ±0,8 let, nejvíce bylo získáno 24 o ocytů při maximální hodnotě estradi olu (E2) 18,4 nmol/ l. Během kontroly 12. den po ET došlo u všech paci entek k poklesu E2 v séru. U 3 paci entek byly prokázány ultrazvukové známky ascitu. Ve 3 případech (60 %) bylo dosaženo klinického těhotenství. U žádné ze sledovaných paci entek nebyla nutná odlehčovací punkce ascitu.

Závěr: Užívání CB u paci entek s příznaky OHS vede ke snížení rizika rozvoje těžké hyperstimulace a postupnému ústupu klinických obtíží způsobených OHS. CB neměl negativní vliv na dosažení klinického těhotenství při léčbě metodo u IVF. Ke zhodnocení efektivity podávání CB v léčbě OHS jso u nutné další klinické studi e.

25. Vitrifikace versus pomalé zamrazování embryí aneb „Cesta tam a zase zpátky“?

V. Bečvářová, L. Zetová, J. Šulc, M. Čekal, V. Černý, D. Alexander, D. Korecký, M. Poláková, M. Vicena

GEST, Centrum reprodukční medicíny

V so učasné asistované reprodukci je spolehlivě fungující kryoprogram nezbytno u so učástí léčebných postupů. Zamrazení nadpočetných embryí z cyklu mimotělního oplodnění představuje pro léčený pár nejméně jeden další perspektivní transfer embryí.

Každá ze dvo u obecně nejužívanějších metod mrazení (vitrifikace a pomalé zamrazování, tzv. „slow freezing“) je založena na naprosto rozdílných fyzikálně chemických principech. To s sebo u nese nejen ne ustálo u polemiku o účinnosti těchto metod, ale i přínosy jak pro paci entku, tak pro organizaci práce v laboratoři.

K diskuzi o využití jednotlivých metod se připojujeme se so ubory výsledků po kryotransferu embryí zamrazených a rozmrazených ve stadi u blastocysty. Jedná se tedy o embrya prošlá selekcí prodlo užené kultivace. Snažíme se porovnat so ubory z hlediska podílu úspěšně rozmrazených embryí, procenta vzniklých gravidit a počtu pokračujících těhotenství.

Procento úspěšně rozmrazených embryí je zatím vyšší u embryí po „slow freezing“ metodě (88,0 % oproti 71,5 % po vitrifikaci). Procento vzniklých gravidit je u obo u metod překvapivě podobné (26,1 % „slow freezing“ a 28,6 % vitrifikace). Vzhledem k tomu, že se so ubory výsledků stále rozšiřují, moho u se zjištěné údaje dále měnit.

Zvládnutí metodiky zamrazování blastocyst považujeme za potřebné jednak proto, že dává re álno u možnost výběru a transferu jediného embrya, a dále také proto, že umožňuje řešení situ ací, kdy náhlé zhoršení zdravotního stavu paci entky ne umožňuje zakončení stimulovaného cyklu embryotransferem. V krajním případě je vitrifikace i jisto u pojistko u při poruše zařízení pro pomalé zamrazování.

Vzhledem k tomu, že se během vývoje embrya mění jeho vlastnosti (např. perme abilita membrán), je možné, že vyústěním diskuzí o těchto metodách bude i to, že pro každo u fázi vývoje embrya bude vhodnější jiná metoda zamrazování.

26. Y chromosome parti al AZFc deleti ons in Czech fertile men

P. Norambuena, M. Balaščaková, T. Piskáčková, M. Ko udová, A. Štambergová, M. Macek Jr., M. Macek Sr.

Department of Bi ology and Medical Genetics, Charles University –  2nd Medical Scho ol and University Hospital Motol, Prague, Czech Republic

AZo ospermi a Factor (AZF) microdeleti ons in the Y chromosome (AZFa, AZFb and AZFc) are the second most common genetic ca use of male infertility. In the AZFc regi on, three deleti on types of parti al deleti ons (subdeleti ons) have been dis­closed: the gr/ gr, b2/ b3 and b1/ b3 deleti ons. Genetic and environmental backgro unds might influence the effect and frequency of the parti al AZFc deleti ons as has been documented that the gr/ gr prevalence in Europe an fertile men is in the range of 0.0– 6.0 %. Therefore, 264 Czech fertile men were evalu ated for parti al AZFc deleti ons using a set of 5 sequence- tagged sites (STS) markers (sY1161, sY1191, sY1291, sY1206 and sY1201) arranged into two multiplex PCR re acti ons. The following patterns were used to detect AZFc parti al deleti ons: gr/ gr deleti on –  sY1291 deleted; b2/ b3 deleti on –  sY1191 deleted and b1/ b3 deleti on –  sY1161, sY1191 and sY1291 deleted. To confirm b1/ b3 deleti ons, an extra set of markers were used: sY142 present, sY1258 present and sY1197 deleted. Gr/ gr deleti ons were detected in 5 o ut of 264 fertile Czech men (1.89 %) corresponding to the frequency in German fertile men populati on (1.8 %). The frequenci es of b2/ b3 and b1/ b3 deleti ons were 2.65 % and 0.76 % respectively. No complete neither any other AZFc parti al deleti ons were fo und by used markers within Czech fertile men populati on. Our results provide the basis for further associ ati on studi es to determine the clinical effect of these deleti ons on male infertility and other related disorders in Central- Europe an populati on.

This study was supported by VZFNM 64203 and NR9448- 3/ 2007 grants.

27. Transport krevních a ovari álních proteinů přes bari éru krev/ folikulární tekutina u paci entek v IVF cyklu

M. Mo osová¹, J. Mo os³, V. Filová², J. Pavelková¹, K. Řežábek¹

¹ CAR, Gynekologicko‑porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

² Immunotech a. s., Praha

³ Sigma- Aldrich, s. r. o., Praha

Úvod: Bari éry mezi tělními tekutinami (např. krev/ moč) jso u dobře popsaným fenoménem, nicméně velmi málo prací se zabývalo bari éro u mezi krví a folikulární tekutino u (FF) v rosto ucím ovari álním folikulu. Cílem této práce je analyzovat transport proteinů přes bari éru krev/ folikulární tekutina.

Materi ál a metody: V této retrospektivní studii jsme analyzovali párové vzorky FF a krevního séra odebrané v den punkce od 55 paci entek v IVF cyklu. V séru i ve FF byly měřeny koncentrace 10 dominantních proteinů lidského séra a 2 proteinů ovari álního původu (Inhibin A o molekulové hmotnosti 32 kDa a PAPP- A molekulové hmotnosti 500 kDa).

Výsledky: Koncentrace sérových proteinů ve FF a v séru byly ve velmi dobré korelaci a poměr koncentrací FF/ sérum klesal se vzrůstající molekulovo u hmotností sérového proteinu. Alpha- 2- makro‑globulin (800 kDa) už nebyl ve FF měřitelný a je možné ho spolu s IgM využít jako indikátor kontaminace FF krví. U Inhibinu A byla korelace mezi koncentrací v séru a ve FF ve srovnání se sérovými proteiny nízká (r = 0,563). Pokud však bylo místo koncentrace Inhibinu A ve FF po užito celkové množství Inhibinu A ve FF, korelace se výrazně zlepšila (r = 0,858). Sérové koncentrace Inhibinu A jso u tedy závislé spíše na celkovém množství Inhibinu A v ovari ích než na jeho koncentraci ve FF. Sérové a folikulární koncentrace PAPP- A byly na sobě nezávislé, což podporuje hypotézu, že PAPP- A není –  díky své velikosti –  transportován z FF do krve.

Závěr: Bari éra FF/ krev může díky selektivní propustnosti pro signální proteiny plnit důležito u funkci v regulaci růstu a zrání o ocytu. Např. PAPP- A je díky své velikosti zadržován v ovari álním folikulu, kde plní parakrinní funkci v uvolnění a aktivaci IGF, zatímco mnohem menší Inhibin A je transportován do krve, kde plní svoji endokrinní funkci.

Podpořeno grantem IGA MZd CZ NR 8932- 3.

28. Cytokiny a chemokiny ve folikulární tekutině a v krvi u žen zařazených do programu asistované reprodukce

J. Řezáčová¹, J. Madar¹, K. Štechová², L. Cuchalová³, A. Fišerová³

¹ ÚPMD, Praha 4 

² 2. LF UK

³ MBÚ, Praha

Úvod: Nejnovější objevy ukazují, že imunoregulační cytokiny ovlivňují indukci mateřské imunitní tolerance k embryu, tudíž i úspěšnost implantace embrya. Účelem naší studi e bylo prozko umat, zda se spektrum cytokinů ve folikulární tekutině (FT) a v krvi liší v so uvislosti s úspěšností asistované reprodukce (AR).

Materi ál a metodika: Vyšetřovali jsme dva nezávislé so ubory paci entek zařazených do programu AR: v prvním jsme analyzovali koncentraci vybraných cytokinů a chemokinů ve folikulární tekutině a krevním séru. Skupinu U (n = 15) tvořily ženy, které po AR otěhotněly a úspěšně porodily, skupina N (n = 15) byla složena z žen, které po AR ne otěhotněly. Vzorky krve a folikulární tekutina byly odebírány při aspiraci folikulů. Koncentrace interle ukinů byla zjišťována Elisa kity. Druhý so ubor žen jsme rozdělili na skupinu A (n = 8) s neimunologickými faktory sterility (male faktor, anovulace) a skupinu B (n = 8) s možnými imunologickými důvody poruchy plodnosti (endometri óza, nejasná příčina sterility). Ve folikulárních tekutinách jsme zko umali 24 cykokinů a chemokinů pomocí proteinové micro array analýzy.

Výsledky: V prvním so uboru jsme nalezli významně vyšší koncentraci IL‑6 a IL‑10 v krevním séru žen, které otěhotněly. Ve FT nebyly v koncentraci cytokinů nalezeny statisticky významné rozdíly. Ve druhém so uboru z 24 analyzovaných cytokinů jsme ve FT nalezli proteinovo u mikro analýzo u po uze 11. Jejich spektrum se mezi skupinami lišilo, rozdíly však nebyly statisticky významné.

Závěr: Naše výsledky podporují názor o vlivu cytokinů na úspěšnost AR. Další výzkum v této oblasti reprodukční medicíny může přinést významné informace využitelné pro zvýšení úspěšnosti AR.

Podpořeno IGA grantem No. NR/ 9135- 3 Ministerstva zdravotnictví ČR.

29. Vliv výživy na výsledky léčby neplodnosti metodami IVF/ ET

M. Sviteková, K. Čadová, I. Crha, P. Ventruba, J. Žáková

Gynekologicko‑porodnická klinika, LF MU a FN Brno

Úvod: Poruchy výživy významně ovlivňují metabolismus organismu a funkci gonád. Moho u se podílet na poruchách plodnosti a komplikacích těhotenství. Cílem této studi e je poso uzení vlivu BMI (body mass index) na výsledky IVF/ ICSI cyklů u žen léčených v Centru asistované reprodukce Gynekologicko‑porodnické kliniky v letech 2005 až 2007.

Materi ál a metodika: Retrospektivní studi e analyzuje výsledky cyklů IVF/ ICSI (in vitro fertilizati on) v závislosti na BMI u neplodných žen léčených na Gynekologicko‑ porodnické klinice FN Brno v letech 2005– 2007. So ubor žen byl rozdělen podle hodnot BMI do 5 skupin: skupina A (ženy s podvýživo u, BMI ≤ 18), skupina B (ženy s normálním stavem výživy, BMI > 19 a ≤ 24), skupina C (ženy s nadváho u, BMI > 25 a ≤ 30), skupina D (ženy s obezito u, BMI > 30 a ≤ 35) a na skupinu E (morbidně obézní ženy, BMI > 35). Ovari ální stimulace, monitorování cyklu a další výkony asistované reprodukce byly provedeny podle standardů pracoviště. Statistické hodnocení bylo provedeno χ² testem.

Výsledky: Do so uboru bylo zařazeno celkem 1067 žen průměrného věku 31,8 ±4,4 let. Ve skupině A bylo 120 žen, ve skupině B 726 žen, ve skupině C 164 žen, ve skupině D 39 žen a ve skupině E 18 paci entek. Pregnancy rate (PR) v celém so uboru byla 34,7 %, signifikantní snížení (p ≤ 0,01) proti skupině B (36,4 %) bylo prokázáno ve skupině A (24,1 %), skupině D (22,3 %) a skupině E (18,5 %). Signifikantní rozdíly ve věku, počtu získaných o ocytů, kvalitě a počtu transferovaných embryí nebyly prokázány.

Závěr: Studi e prokázala signifikantní snížení pregnancy rate u žen s obezito u a podvýživo u.

Podpořeno Grantem IGA FN Brno 10/ 05.

30. Kultivace pod olejem pozitivně koreluje s nižší fragmentací embryí

R. Hampl, M. Bartoš, Š. Novotná, C. Provazník, J. Štěpán

Centrum asistované reprodukce Sanus

Úvod: Kultivace embryí v médi u překrytém sterilním olejem je známo u metodo u s řado u pozitivních faktorů pro vyvíjející se embryo. Přesto tato metoda není doposud v ně­kte­rých centrech asistované reprodukce přinejmenším běžně využívána. Cílem této práce je na jednoduše designovaném výzkumu otestovat vliv kultivačního oleje na vývoj lidských embryí. Ve druhé části by práce chtěla upozornit na nejnovější poznatky týkající se kultivačních olejů publikované v recentní odborné literatuře a možná i podnítit chybějící diskuzi k „běžným“, ale rozhodně ne zcela známým metodám asistované reprodukce.

Materi ál a metodika: Do analýzy bylo zahrnuto 108 embryí od 22 paci entek. U každé paci entky byly o ocyty, fertilizované metodo u ICSI, náhodně párově rozděleny pro jejich kultivaci v 0,5 ml médi a (G- 1TM v 5 Plus, Vitrolife) buď bez (embrya A), nebo s převrstvením 0,4 ml kultivačního oleje (embrya B, FertiCult –  Mineral o il, FertiPro). V den 2 a v den 3 ráno po fertilizaci byly u embryí odečteny počty blastomer a míra fragmentace (rozdělena do kategori í bez fragmentace, do 5 % a nad 5 % fragmentace z celkového objemu embrya). Rozdíly mezi skupinami byly analyzovány testem ANOVA a kontingenční tabulko u.

Výsledky: V den 2 měla embrya A průměrně 3,5 a embrya B 3,6 blastomer bez rozdílu mezi skupinami (F = 0,8, p = 0,4). Embrya A ovšem statisticky významně více fragmentovala než embrya B (χ2 = 5,8, p = 0,05). V den 3 měla embrya A průměrně 6,7 a embrya B 7,0 blastomer bez rozdílu mezi skupinami (F = 0,5, p = 0,5). Embrya A více fragmentovala než embrya B, tento rozdíl ale nebyl statisticky významný (χ2 = 1,9, p = 0,3).

V recentní odborné literatuře se objevily práce upozorňující na nebezpečí peroxidace kultivačních olejů, jež má negativní vliv na fertilizaci a vývoj embryí. Přímý vliv na oxidaci olejů má světlo, UV záření a teplota. Při skladování oleje při běžné pokojové teplotě během šesti měsíců sto upla u ně­kte­rých olejů peroxidace nad hranici bezpečno u pro kultivaci embryí. U ně­kte­rých olejů je také zvýšená peroxidace zaznamenána v období krátce před vypršením expirační doby.

Závěr: Výhody, které poskytuje kultivace embryí v uzavřeném systému pod olejem, doložené četnými pracemi v odborné literatuře a vlastními zkušenostmi, jasně potvrzují vhodnost této metody v programech IVF. Při manipulaci s olejem je třeba dodržet ně­kte­rá pravidla –  především uchovávat olej, na rozdíl od informací, které poskytují výrobci, při teplotě 4 ° C. Olej je třeba také chránit před světlem a v případě jeho přelévání po užít výhradně skleněné nádoby. V inkubátoru by olej neměl být déle než 48 hodin. Podrobnější diskuzi by jistě zasluhoval typ po užívaného oleje. Jak ně­kte­ré práce nasvědčují, rozdíl v kvalitě mezi oleji různých značek může být velký.

31. Vyšetřování DNA- fragmentací pro predikci funkčnosti spermi í

K. Faltusová¹, R. Rybář², P. Klemera³, J. Štěpán¹

¹ CAR Sanus, Hradec Králové

² Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno

³ Farmace utická fakulta UK, Hradec Králové

Úvod: V rámci asistované reprodukce se dlo uhodobě setkáváme se snaho u predikovat funkčnost spermi í. Jedním z nově vyšetřovaných parametrů je stanovení rozsahu DNA- fragmentací spermi í, které moho u zapříčinit poškození vývoje embrya projevující se jeho selhávající implantací nebo abortem.

Materi ál a metodika: Vyšetřili jsme 10 vzorků semene dárců a 21 vzorků ejakulátů infertilních mužů. Hodnotili jsme jednak parametry klasického spermi ogramu (v této studii jsme se zaměřili na koncentraci a morfologii spermi í), jednak výskyt spermi í se zlomy DNA (údaj DFI, metoda Sperm Chromatin Structure Assay, založená na zvýšené citlivosti DNA se zlomy k denaturaci –  místo denaturace označené akridinovo u oranží fluoreskuje pod vlivem emise záření). Z naměřených údajů jsme zjišťovali, jak výskyt DNA- fragmentací so uvisí s koncentrací a morfologi í spermi í.

Výsledky: Všichni dárci vykazovali normospermii při poso uzení koncentrace a normální, eventu álně mírně sníženo u morfologii. DFI se ve všech případech pohyboval v rámci normy (tj. do 15 % poškozených spermi í). Průměrný DFI ve skupině dárců = 8,71 % se směrodatno u odchylko u 2,26. V so uboru paci entů bylo 11 mužů s oligotherathospermi í a 10 mužů s therathospermi í. Normální DFI jsme naměřili u 7 paci entů, zvýšený výskyt poškozených spermi í u 4 paci entů (DFI = 15– 27 %) a závažně zvýšeno u přítomnost narušených spermi í se signifikantním dopadem na fertilitu u 10 paci entů (DFI = 27 % a více). Průměrný DFI ve skupině paci entů = 23,69 % se směrodatno u odchylko u 12,30. Zlogaritmované údaje hodnot koncentrace, morfologi e a DFI naměřené ve skupině dárců i paci entů jsme zhodnotili graficky –  vzájemné závislosti log DFI a log c, respektive log DFI a log morf. jso u line ární a statisticky významné na hladině významnosti 0,001.

Závěr: DNA- fragmentace se podstatně více vyskytují u infertilních mužů než u fertilních. Vzorky s nízko u koncentrací spermi í a (nebo) špatno u morfologi í vykazují s velko u pravděpodobností i zvýšený DFI nad hranici normy. Tato závislost neplatí však výhradně –  DFI je parametr s unikátní výpovědní hodnoto u, který významně přispívá k predikci funkčnosti spermi í a úzce so uvisí s IMSI- techniko u.

32. Vrozená metabolická vada –  CDG syndrom typ I, kazuistika

M. Bahníková, P. Darebný, J. Řezáčová, I. Kučerová, M. Kuklík, J. Feyereisl

ÚPMD –  Praha Podolí

Vzácné onemocnění způsobené mutacemi v genu ALG8 pro glykosyltransferázu. Onemocní po uze homozygoté.

Kazuistika: Paní DB, gravidní, II/ II, 34 let, P. M. 26. 3. 2008, menarche od 12 let, menses pravidelné, 2 roky léčená sterilita. 6. 11. 2006 IVF/ ET v programu s antagonisty. Stimulace komplikovaná pozdním OHSS syndromem s nutností paracentézy. Od 22. týdne gravidity dle UZ sledovaný oligohydramni on. Porod v 29. týdnu per s. c. –  děvče 1420 g. Po porodu rozvoj těžké ko agulopathi e. Dcera zemřela ve věku 10 týdnů. V rámci diff. dg. zjištěna porucha glykosylace, screening na CDG i izoelektrická fokusace na CDG pozitivní. Ve druhé graviditě provedena bi opsi e chori a ( spontánní početí) .

Enzymatické vyšetření: Aktivita fosfomanomutázy (PMM2) i kontrolního enzymu fosfomano izomerázy (PMI) i jejich poměr (PMM2/ PMI) v izolovaných lymfocytech v normě. Enzymaticky byl vylo učen CDG typ Ia.

Vyšetření v Zurichu: LLO analýza v kultivovaných fibroblastech potvrdila, že se u dítěte jednalo o CFG syndrom typ I, a to s největší pravděpodobností o subtyp CDG Ih.

Dcera ED: Složený heterozygot pro mutaci c.1090C:T v desátém exonu, která vede k nahrazení argininu na pozici 364 aminokyselinového řetězce předčasným stop kodonem (p. R364X), a mutace c.139A:C ve druhém exonu, která vede k nahrazení tre oninu na pozici 47 aminokyselinového řetězce prolinem (p. T47P). Patologický dopad této mutace byl již v literatuře popsán. Matka BG: V desátém exonu byla nalezena heterozygotní nukle otidová záměna c.1090C:T; otec LD: Ve druhém exonu byla nalezena heterozygotní nukle otidová záměna c.139A:C.

Závěr: Cytogenetická a molekulárně bi ologická vyšetření chori ových klků ukázala, že plod z 2. gravidity má karyotyp 46XY a je v genu ALG8 pro CDG Ih heterozygot pro maternální mutaci c.1090C:T. Paternální mutace nebyla nalezena. Genetická prognóza je příznivá.

33. Závislost účinnosti léků stimulujících tvorbu folikulů na odbornosti aplikujícího subjektu

R. Svobodová, J. Vacková, M. Kollmannová, L. Holá, K. Řežábek

Apolinář CAR –  Centrum asistované reprodukce

Gynekologicko‑porodnická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Vše obecné fakultní nemocnice v Praze

Úvod: Stimulace tvorby a dozrání folikulů k IVF se provádí podáním injekčních léků. Jejich každodenní aplikace je pro ženy časově náročná, proto se neprovádí po uze v ambulancích CAR, ale paci entky využívají i dalších zdravotnických zařízení, eventu álně domácího prostředí. Cílem naší práce bylo zjistit, zda existuje so uvislost mezi odborností aplikující osoby (zdravotník ve zdravotnickém zařízení (ZZ), zdravotník doma u paci entky (DZ), laik (DL)) a výsledky stimulace paci entek preparáty Fostimon, Puregon a Pregnyl.

So ubor a metodika: U všech paci entek stimulovaných k IVF v našem CAR v období 1. 9. 2008– 8. 10. 2008 jsme zaznamenali, kým byl daný lék aplikován. Byl‑li aplikován lék v jednotlivých dnech nestejně, paci entku jsme vyřadili ze studi e v případě, že počet aplikací mimo její typické aplikační místo byl více než 2 za celý cyklus.

Výsledky: Hodnotili jsme standardní skupinu žen do 35 let a odděleně ženy nad 35 let. V jednotlivých skupinách (ZZ, DZ a DL) jsme hodnotili průměrný počet punktovaných folikulů, počet získaných o ocytů, počet oplozovaných o ocytů a jako nejdůležitější počet diplo idních zygot (PDZ). Aplikace Pregnylu vedla k průměrnému PDZ 6,4 u skupiny ZZ, 5,2 u skupiny DZ a 5,4 u skupiny DL. Aplikace Fostimonu vedla k průměrnému PDZ 5,4 u skupiny ZZ, 4,3 u skupiny DZ a 6,4 u skupiny DL. Aplikace Puregonu vedla k průměrnému PDZ 8,0 u skupiny ZZ, 6,5 u skupiny DZ a 5,8 u skupiny DL. Tyto rozdíly nejso u statisticky významné.

Závěr: Aplikace léků v rámci IVF laiky nebo zdravotníky doma u paci entky nemá nepříznivý vliv na počet diplo idních zygot, tedy na získané o ocyty.

34. Klinický průběh a léčba těžkého hyperstimulačního syndromu (OHSS) u 27leté paci entky –  kazuistika

V. Šilhan, J. Štěpán

SANUS, s. r. o., Centrum asistované reprodukce

Úvod: Hyperstimulační syndrom (OHSS) zůstává vedle vícečetných gravidit hlavní komplikací metod asistované reprodukce. Přestože v poslední době díky užití moderních stimulačních protokolů případů OHSS relativně ubylo, setkáváme se i dnes s rozvinutým OHSS se závažným průběhem.

Materi ál a metody: Kazuistika popisuje případ těžkého pozdního OHSS u 27leté paci entky, komplikovaného spontánně vzniklo u gravidito u v průběhu stimulace, několik dnů před aspirací o ocytů.

Výsledky: Případ se podařilo zvládno ut bez trvalých zdravotních následků pro paci entku.

Závěr: Léčba rozvinutého OHSS je jedna z nejtěžších a nejnákladnějších v oboru intenzivní medicíny a vyžaduje účast dalších speci alistů. V dnešní době díky existenci moderních stimulačních protokolů s antagonisty gonadoliberinů, kde je možno indukovat ovulaci agonisty gonadoliberinů, je proto hlavním cílem zabránit vzniku OHSS.

35. Morální status lidského embrya

L. Pilka^1,2, D. Rumpík², M. Ko udelka¹

¹ Reprofit Internati onal, s. r. o., Brno

² Klinika reprodukční medicíny a gynekologi e, Zlín

Část diskuzí o technikách asistované reprodukce je ovlivněna názorem, jaký status má lidské embryo. Je totiž zřejmé, že určitého pokroku v oblasti umělého oplodnění by nebylo dosaženo, kdyby se s embryem nezacházelo jako s věcí –  jako s disponovatelným materi álem (Ke ating B., 1993). Pokud bychom mohli určit povahu a charakter lidského embrya v řádu bytí, bylo by determinování jeho statusu již snadné. Přiznat někomu ontologický status osoby znamená plně jej začlenit do lidské morální komunity a přidělit mu všechna morální práva včetně práva nebýt zabit (Holm S., 1996).

V so učasné době převládají v bi oetických diskuzích na dané téma dvě koncepce (Palazzani L., 1996): 1. Preembryo a embryo je plně lidsko u bytostí –  pozice ontologického personalismu. 2. Lidské bytí se stává osobo u v průběhu gestace nebo v určité době po porodu –  pozice empirického funkci onalismu. Má‑li dítě právo se narodit a má‑li žena právo dítě potratit, pak to ještě neznamená, že to či ono právo je nelegitimní.

36. Predikční hodnota hysterosalpingografi e v di agnostice tubárního faktoru neplodnosti

R. Středa

Sanatori um Pronatal, Praha

Úvod: Hysterosalpingografi e je stále po užívano u metodo u ke zhodnocení průchodnosti vejcovodů. Pro správno u interpretaci výsledků je vhodná znalost výhod i slabin metody. Historicky studi e prokazují omezeno u celkovo u senzitivitu i specificitu hysterosalpingografi e (65 % a 83 %).

Cíl: Zhodnocení predikční hodnoty hysterosalpingografi e re alizované těsně před laparoskopi í s chromopertubací v centru asistované reprodukce

Typ studi e: Prospektivní studi e

Předmět a metoda: Od dubna 2001 do dubna 2008 a utor vyšetřil 164 paci entek s idi opatickým faktorem neplodnosti, anovulací nebo mírným andrologickým faktorem před užitím gonadotropinů k intra uterinní inseminaci. Ve folikulární fázi cyklu a utor re alizoval hysteroskopii a hysterosalpingografii na operačním sále těsně před laparoskopi í s chromopertubací.

Výsledky: Volno u průchodnost vejcovodů a utor prokázal při chromopertubaci u 121 žen (74 % z celkového počtu). Nejčastější patologi í vejcovodu byl saktosalpinx u 22 žen (51 % ze so uboru žen s patologickým nálezem), stop v rohu děložním u 11 žen (26 %) a ventilový saktosalpinx u 10 žen (23 %). Celkově byla senzitivita hysterosalpingografi e 93 %, specificita 87 %, pozitivní predikční hodnota 63 % a negativní predikční hodnota 98 %. Pro stop v rohu děložním byla senzitivita 100 %, specificita 98 %, pozitivní predikční hodnota 79 % a negativní predikční hodnota 100 %. Pro saktosalpinx byla senzitivita 100 %, specificita 100 %, pozitivní predikční hodnota 100 % a negativní predikční hodnota 100 %. Pro ventilový saktosalpinx byla senzitivita hysterosalpingografi e 70 %, specificita 83 %, pozitivní predikční hodnota 24 % a negativní predikční hodnota 97 %.

Závěr: Hysterosalpingografi e je metodo u spolehlivě potvrzující normální tubární průchodnost. S vysoko u spolehlivostí je schopna detekovat proximální (stop v rohu děložním) i distální okluzi vejcovodů (hydrosalpinx). HSG má jen omezeno u schopnost průkazu peritubárních adhezí.

37. Zájem dítěte narozeného po asistované reprodukci

J. Dostál, L. Michnová, J. Grohmannová, J. Horáková, V. Petřvalská

Centrum asistované reprodukce, Porodnicko‑gynekologická klinika LF UP a FN Olomo uc

Úvod: V so učasné době existuje řada důvodů pro to, aby zdravotničtí pracovníci provádějící asistovano u reprodukci (AR) zohlednili ve své poradenské a léčebné práci zájem budo ucího dítěte.

Cíl a smysl: V rámci AR může být zajištění podmínek pro zdravý vývoj budo ucího dítěte ohroženo jednak ze strany budo ucích rodičů, další rizikové faktory vycházejí z technologického pokroku AR. Je uveden so ubor argumentů, které po ukazují na vhodnost zohlednění zájmu dítěte při AR.

Závěr: Zájem budo ucích rodičů, ale i výzkumu na poli lidské reprodukce by se měl vždy podřídit zájmu budo ucího dítěte narozeného po AR.

38. In vitro maturáci a o ocytov –  výhodná alternatíva pri manažmente IVF programu

L. Maršík^1,2, P. Balogh², A. Ďurechová^1,2, M. Petrenko¹, I. Zablo udilová² 

¹ 1. gynekologicko‑pôrodnícka klinika LF UK Bratislava

² Iscare Bratislava

Neúspešná stimuláci a ovári í, nezískani e o ocytov, neúspešná fertilizáci a a neúspešný embryotransfer na jednej strane a ovari álny hyperstimulačný syndróm (OHSS) a vi acplodová gravidita na druhej strane patri a medzi najčastejši e prejavy neúspechu alebo komplikáci e v asistovanej reprodukcii. Alternatívu pri ich ri ešení alebo prevencii predstavuje in vitro maturáci a o ocytov (IVM).

Metóda je vhodná pre ťažko stimulovateľné paci entky a pre paci entky s vysokým rizikom OHSS, hlavne pre paci entky so syndrómom polycystických ovári í (PCOS). Pri po užití IVM o ocytov môžeme paci entky s PCOS bez rizika li ečiť bez predošlej prípravy inzulínovými senzitizátormi alebo bez operačnej záťaže pri laparoskopickej skarifikácii ovári í.

Pri IVM cykloch ni e je nevyhnutná stimuláci a gonadotropínmi, väčšino u po užívame krátku stimuláci u s malo u spotrebo u gonadotropínov. Podani e bolusovej dávky HCG pred odberom o ocytov po krátkej stimulácii môže zlepšiť výsledok li ečby bez rizika OHSS.

Pre IVM cyklus sa rozhodujeme na zači atku stimuláci e u paci entok s rizikom OHSS alebo u paci entok s komplikáci o u v IVF programe v anamnéze, ale je možná konverzi a cyklu na IVM pri nepri aznivom pri ebehu stimuláci e. Možnosť konverzi e cyklu na IVM umožňuje úspešne a bez rizika dokončiť li ečbu aj pri takých cykloch, kde by bolo za iných okolnosti nevyhnutné stimuláci u zastaviť, napríklad pri extrémnom riziku OHSS.

39. Mutace CFTR genu v reprodukční medicíně

I. Hrdlička

Ústav bi ologi e a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN v Praze

Cíl: Prezentovaný příspěvek by měl přispět ke sjednocení so učasného pohledu na rizika mutací a zdánlivě neškodných vari ant CFTR genu v reprodukční medicíně.

Metodika: Na ÚBLG VFN v Praze vyšetřujeme 36 vybraných mutací a T(n) polymorfismus intronu 8 v CFTR genu (pomocí kitů INNO- Lipa CFTR17+Tn Update a INNO- Lipa CFTR19). Z hlediska reprodukční medicíny primárně vyšetřujeme infertilní muže a dárce/ dárkyně gamet. Pokud u postižených mužů nalezneme mutaci nebo „vari antu“ T5 (tato „vari anta“ se může za určitých okolností považovat za patogenní mutaci), vyšetřujeme CFTR gen rovněž u jejich partnerek. V případě nálezu mutace nebo „vari anty“ T5 u dárců/ dárkyň gamet navrhujeme vyšetření CFTR genu také u jejich partnerek/ partnerů. Prezentovaný příspěvek vychází ze zkušenosti s vyšetřením CFTR genu u přibližně 350 osob.

Výsledky a závěry: V našem so uboru paci entů se mutace a „vari anty“ v CFTR genu (F508del a „vari anta“ T5 v pozici trans) podílejí na mužské infertilitě zhruba ve 2 %. Celkový výskyt T5 „vari anty“ u infertilních mužů (našich paci entů) se zatím zdá být co do počtu alel srovnatelný jak se zdravými (námi vyšetřovanými) dárci/ dárkyněmi gamet, tak i s náhodno u evropsko u kontrolní populací (přibližně 5 %). Při interpretaci výsledků je nutno mít mimo jiné. na paměti, že v komerčních so upravách moho u být za mutace označeny i neškodné vari anty („mutace“ I148T). V reprodukční medicíně je také žádo ucí více vyšetřovat relativně často u rizikovo u „vari antu“ T5 v intronu 8 CFTR genu, jejíž patogenita bývá podceňována.

40. Vznik vztahu k dítěti –  bi ologická vs. psychosoci ální determinace

H. Konečná¹, H. Vodičková², V. Buble ová³, V. Janků⁴

¹ ZSF JU České Budějovice, Nadace Mateřská naděje

² Gynekologicko‑porodnické oddělení Nemocnice České Budějovice

³ Středisko náhradní rodinné péče, Praha

⁴ Centrum pro rodinu a soci ální péči, Brno

Úvod: Vstup třetí osoby do procesu oplodnění, ať už to bylo dříve tajně nebo v dnešní době ofici álně, přinesl naléhavé otázky po tom, kdy a čím je tvořen vztah k dítěti. Bi ologizující te ori e dávají do popředí vazby genetické, soci álně konstruktivistické te ori e staví na psychosoci álních vazbách. Ori entace v této problematice je důležitá pro osoby rozhodující se podsto upit tzv. third- party reproducti on i pro odborníky z oblasti ART, pedi atry, právníky, psychology a další odborníky pomáhajících profesí.

Materi ál a metody: Kvalitativní analýza dat získaných ze 30 semistrukturovaných intervi ew, 200 anketních dotazníků a množství výpovědí z chatů. Zko umaná skupina: ženy i muži –  rodiče, věk 20– 70 let. Na projektu spolupracovala ZSF JU České Budějovice, GP oddělení v Českých Budějovicích, Středisko náhradní rodinné péče Praha a Centrum pro rodinu a soci ální péči Brno. Po užitý SW: Atlas.ti.

Výsledky: Vyjádření k tématu „Vztah k novorozenci bezprostředně po porodu a dál“ zahrnují celo u škálu možných výpovědí mezi oběma polaritami. I bez podrobné statistické analýzy lze říci, že většina výpovědi mluví proti bi ologizujícím te ori ím. Významná část respondentů vyjádřila zklamání nad nenaplněným očekáváním, že vztah je založen bi ologicky a objeví se bezprostředně po porodu.

Závěr: První dílčí výsledky obsáhlé studi e podporují předpoklad, že vztah rodič –  dítě je založen spíše na komunikaci (verbální a neverbální) a sdílení intimity než na bi ologické vazbě a že zásadním faktorem je společně prožitý čas. Ukazuje se, že výsledky jso u důležité nejen pro oblast third- party reprodukce, ale najdo u uplatnění i v poporodní péči o rodiče bi ologicky vlastních dětí a v poradenství žadatelům o náhradní rodinno u péči. Kvantitativní analýza metodo u SPSS je plánována.

41. Zařazení genetického vyšetření a reprodukční histori e u párů s porucho u reprodukce

R. Gaillyová, M. Vilémová, I. Valášková, E. Makaturová, Š. Prášilová, A. Michenková, J. Šo ukalová, Z. Kalina, P. Kuglík

Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Bi ologický ústav LF MU Brno

Genetická konzultace a genetické vyšetření u párů s porucho u reprodukce využívajících metody asistované reprodukce (AR) je zařazováno dobrovolně a v různých fázích terape utického protokolu.

Analýzo u výsledků genetického vyšetření jsme chtěli dát odpověď na 3 otázky, které jsme si položili:

Je nutné zařadit genetické vyšetření u párů s porucho u reprodukce? Proč toto vyšetření zařadit?

Kdy je vhodné toto vyšetření zařadit?

Analyzovali jsme výsledek genetického vyšetření u 409 osob odeslaných z Centra asistované reprodukce GPK FN Brno –  203 žen a 206 mužů. Před genetickým vyšetřením tazatelé uváděli sledování pro reprodukční potíže od 1 do 13 let, průměrně 2,79 roku, 17 % párů podsto upilo IUI (1– 5×) a u 29,6 % párů již byl proveden cyklus IVF (1– 3×). U 30 párů došlo ke dvěma a více samovolným potratům.

Výsledky genetického vyšetření prokázaly u 7,82 % vyšetřených vrozeno u chromozomovo u aberaci. Vyšetření získaných chromozomových aberací odhalilo u 27 z 83 zvýšeno u hodnotu aberantních buněk. DNA analýzo u CFTR genu jsme detekovali 12 mutací. Mikrodeleci AZF oblasti Yq jsme nalezli u 1 z 60 vyšetřených mužů. Vyšetřením vrozených trombofili í jsme zachytili 7 nosičů Leidenské mutace v genu pro faktor V, 2 nosiče mutace G20210A v genu pro f II a 11 homozygotů C677T MTHFR.

Celkem bylo provedeným genetickým vyšetřením u 409 vyšetřovaných osob zachyceno 90 patologických nálezů u 80 jedinců. Za varovné považujeme i závěry naší analýzy nosičů strukturních chromozomových přestaveb vyšetřovaných na OLG pro infertilitu v letech 2000 až 2007, kdy více než 70 % rodin nespolupracuje, a není tak objasněn původ aberace –  de novo nebo zděděná forma ohrožující další příbuzné.

Analyzovaný so ubor nás přesvědčil o tom, že genetické vyšetření může snížit riziko narození nemocného dítěte a umožní individu alizovat postupy AR i prenatální di agnostiky. Má být zařazeno vždy u párů s porucho u reprodukce, a to před postupy AR. Laboratorní genetické vyšetření musí být vždy provázeno kvalitním genetickým poradenstvím.