První pomoc z právního pohledu

Obecné uvedení do problematiky

Poskytování zdravotních služeb, sebou přináší řadu problémů čistě medicínských, ale jak je zejména v poslední době patrné, tak i problémů právních a etických. Tyto skutečnosti vystupují do popředí zejména, když skutečně, nebo domněle postižený má za to, že mu, podle jeho představ, péče nebyla poskytnuta včas a náležitá, jak stanovuje právní předpis.

Neposkytnutí zdravotnických služeb je laickou i odbornou veřejností vnímáno velice negativně a vždy je provázeno požadavkem na řádné přešetření případu a postih toho, kdo péči neposkytl, přičemž požadavek na sankci je vůči zdravotníkům, jako osobám nanejvýše kompetentním k tomuto úkonu, větší. Poskytnout potřebnou pomoc je povinností každého občana ČR, a její neposkytnutí je sankcionováno dle příslušného ustanovení trestního zákoníku. Tady je třeba upozornit a zdůraznit, že trestní zákon postihuje toho, kdo neposkytne potřebnou pomoc.

Zejména při řešení odpovědnosti při poskytování zdravotnických služeb musíme akceptovat rozdíl mezi neposkytnutí potřebné péče, neposkytnutí první pomoci, neposkytnutí neodkladné péče, nepřevzetí do péče a ukončení péče nestandardním způsobem.

Neposkytnutí první pomoci: definice v zákoně č. 40/2009 Sb.

Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník v § 150, odst. 1, stanovuje, že kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník v § 150 odst. 2, pak stanovuje, že kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění neposkytne potřebnou pomoc, ač je tak podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Protože naprostá většina lékařů má řidičské oprávnění a motorové vozidlo užívá, je vhodné se také seznámit s ustanovením § 151, kde je stanoveno, že řidič, dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí sobě nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.

Informovaný souhlas: aplikace při poskytování první pomoci

Právní předpis stanovuje, že zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li zákon jinak [1], podrobněji pak [2,3].

Souhlas s poskytnutím potřebné péče, s vyšetřením a ošetřením se nevyžaduje písemnou formou, ale je akceptován souhlas daný verbálně či jiným nezpochybnitelným způsobem. Souhlas s hospitalizací musí mít formu písemnou.

Právně způsobilý pacient

Pokud je ošetřovaný pacient orientován časem, místem a osobou, tedy pokud je schopný právního úkonu, je nutné respektovat i jeho rozhodnutí, ošetření odmítnout.

Příklad

Psychokompetentní cyklista po pádu pomoc odmítl slovy: „To je dobré. Nic mi není.“ Lékař nebyl sankcionován pro neposkytnutí péče, ošetření drobných oděrek, a to ani, když byla později zjištěna zlomenina lýtkové kosti.

Právně nezpůsobilý pacient

Pacientovi, který není schopný právního úkonu vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (šokový stav, bezvědomí) je první pomoc poskytovaná bez souhlasu pacienta, neboť v takovém případě se předpokládá, že by pacient za normálního stavu souhlas dal. Pacient, který odmítá ošetření, ale je vzhledem ke svému zdravotnímu stavu neschopný právního úkonu, a je nebezpečný sobě, případně i okolí, tedy jeho odmítnutí péče je nevalidní, může být ošetřen proti své vůli.

Příklad

Zraněný pacient, který byl pod značným vlivem alkoholu, odmítal ošetření závažných krvavých poranění i transport do nemocnice. Přesto byl ošetřen a hospitalizován proti své vůli.

Možnost neposkytnutí potřebné pomoci: zákonný rámec

Potřebnou nebo první pomoc může neposkytnout ten, kdo by tak uvedl do nebezpečí sebe nebo jiného. V konkrétním případě je diskutovaným problémem co lze mít za nebezpečí pro poskytovatele potřebné pomoci a zda míra ohrožení byla takové intenzity, že opravňovala pomoc neposkytnout.

Příklady

• Akceptováno bylo, když nebyla poskytnuta pomoc topícímu s odůvodněním, že přítomná osoba neuměla plavat.
• Odmítnut byl argument, že je lékař specialista endokrinolog, nikoli traumatolog, a proto se necítil kompetentní a neposkytl při autohavárii první pomoc.
• Odmítnut byl argument, že zdravotnické pracovnice, která odmítla poskytnout péči, protože se obávala, že se nakazí nějakým infekčním onemocněním.
• Negativně byl hodnocen postup osoby, která neposkytla první pomoc s odůvodněním, že se jednalo pouze o povrchní rány a při ošetření by si poskytovatel péče zničil oděv.

Potřebná pomoc: vymezení termínu

Spočívá v pomoci v širším slova smyslu. Není to pouze samotné poskytnutí potřebného prvního ošetření poranění, ale je to celý soubor opatření, které jsou třeba v konkrétním případě potřebné učinit (např. vyproštění nezraněného z havarovaného vozidla).

První pomoc

První pomocí se rozumí soubor jednoduchých úkonů a opatření, které při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení nebo postižení.

Obvykle se první pomoci rozumí stavění krvácení, fixace zlomenin, obvaz poraněných ploch kůže, uložení do stabilizační polohy, uvolnění dýchacích cest.

Součástí první pomoci je i zajištění transportu do místa definitivního ošetření.

První pomoc se dělí podle poskytovatelů na laickou a odbornou přednemocniční první pomoc, kterou poskytují lékaři, sestry, záchranáři, resp. paramedici.

První pomoc je poskytovaná do příjezdu odborné záchranné služby, nebo do předání ve zdravotnickém zařízení, pokud byl pacient transportován improvizovaně jiným vozidlem než vozidlem určeným k transportu pacientů.

Neodkladná péče

Neodkladnou péči právní předpis [4] definuje jako péči, jejíž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavu, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví nebo způsobují náhlou intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacient, který ohrožuje sebe nebo své okolí.

Příklad

Dítě s alergií v anamnéze bylo na chatě štípnuto sršní. Lékař, který žil v sousedství, se na dítě nešel podívat, ač byl o to rodiči žádán, a doporučil pouze studený obklad. Transport do nemocnice nedoporučil. Došlo k závažné reakci, kterou přijímající lékař v nemocnici označil za život ohrožující a za stav, který vyžadoval neodkladnou péči.

Akutní péče

Akutní péči právní předpis [5] definuje jako péči, jejíž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanoveni nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí

Nepřevzetí do péče

Nepřevzetí do péče právní předpis dovoluje [6] neboť stanovuje, že poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení, nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zřízení.

Příklad

Pacient, který se přestěhoval do nového bydliště, navštívil v místě praktického lékaře s žádostí o přijetí do trvalé zdravotní péče. Praktický lékař však pacienta odmítl se zdůvodněním, že má v současnosti k trvalé zdravotní péči již příliš vysoký počet registrovaných a doporučil kolegu, který má ordinaci v témže městě.

V tomto případě nepřijetí pacienta nelze kvalifikovat jako neposkytnutí první pomoci. Je však nutné, aby lékař vždy alespoň orientačně pacienta vyšetřil, a tím vyloučil, že se nejedná o potřebu poskytnout neodkladnou nebo urgentní péči. O odmítnutí je vždy třeba provést písemný záznam.

Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité úrovni [7]. Od zdravotnických pracovníků se očekává poskytování odborné přednemocniční první pomoci.

Proto jsou v nemocnicích, pořádána školení všech zaměstnanců v poskytování první pomoci včetně resuscitace. Tato zařízení, pak neúčast na těchto školeních hodnotí jako porušení povinnosti s „upozorněním“ na možnost výpovědi z důvodů porušení povinností vyplývajících právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Ukončení péče

Ukončení péče nestandardním způsobem nelze kvalifikovat jako neposkytnutí první pomoci nebo potřebné pomoci. Právní předpis stanovuje, že poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může ukončit péči o pacienta v případě, že prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele. Jestliže pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, nebo když pacient přestal poskytovat potřebnou součinnost nezbytnou pro poskytování zdravotních služeb. To neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta a také ukončením péče nesmí docházet k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta [8].

Doručeno do redakce dne 28. července 2013

JUDr. et MUDr. Lubomír Vondráček

lubomir.vondracek@e-vondracek.cz

JUDr. Jan Vondráček