Hovory s Laurou
Tentokrát s MUDr. Zlatko Pastorem, Ph.D.

Se Zlatkem Pastorem se již nějaký ten rok znám, a tak vím, že není jednoduché ho přesvědčit, aby přistoupil na rozhovor o svém životě, byť odborném, pro média. Proto jsem využila mimořádné příležitosti, kdy by mohl v „euforii“ ustoupit na chvíli od svých zásad, která nastala po udělení ceny Stříbrné spermie. A měla jsem úspěch, jak se můžete na následujících řádcích přesvědčit.

Zlatko, v minulém měsíci jsi vyhrál stříbrnou spermii za nejlepší přednášku na Pražském sexuologicko-andrologickém mezinárodním kongresu. Jak si tohoto prvenství ceníš?

No, žiji z toho dodnes (smích). Jistě, že je příjemné vyhrávat, když to zrovna není první místo v soutěži o fackovacího panáka. Ale výhra stříbrné spermie byla spíše taková recese. Radost mi udělalo, že kongres probíhal dva dny v přátelském duchu a bylo tam mnoho zajímavých a inspirativních přednášek.

Do rozhovoru se ti vůbec nechtělo, přestože se mediím nevyhýbáš a jsi v nich docela často viděn i slyšen. Změnil jsi tedy názor?

Občas odpovídám na otázky, které se týkají mé profese a snažím se na ně dávat srozumitelné a pokud možno neotřelé odpovědi. Příčí se mi ale osobní modelové rozhovory s katalogovými otázkami typu: Kdy vás napadlo se stát gynekologem? Co podnikáte pro blaho lidstva? Jaká kniha leží na vašem nočním stolku? Jaké máte koníčky? A dotyčný se snaží říkat o sobě to nejlepší: obvykle, jak je vlídný a altruistický. Lidé se spíše zajímají o poklesky těch druhých, a to jenom u těch opravdu zajímavých a výjimečných osobností.

Nejsi tedy vlídný a altruistický?

Jsem asi průměrně sobecký jako většina z nás. O ten altruizmus se sice snažím, ale vždycky se mi to nepovede. Svoje narcistní a exhibicionistické sklony si vybíjím na přednáškách.

Baví tě ještě gynekologie a sexuologie? Máš přece tak široký záběr. Stál si u zrodu třetího centra asistované reprodukce v Motole, kde stále pracuješ, učíš na Sexuologickém ústavu, hlavně vedeš s kolegou vaše relativně velké soukromé zařízení a ještě pracuješ v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ).

Úplně vyhořelý ještě nejsem. Je to asi pestrostí těch aktivit. V NUDZ pracuji v zapáleném kolektivu mladých lidí. Provádíme tam základní výzkum ženské sexuality. Zabýváme se sexuálním motivačním systémem a vytváříme standardizovanou sadu ženských sexuálních stimulů. Používají se k tomu různé animační programy, a pak se tam tvoří takoví „avatarové“, umělé filmové postavičky, které simulují různé sexuální aktivity, na nichž zkoumáme sexuální reaktivitu.

A jak měříte ty sexuální reakce?

Ženské periferní sexuální vzrušení je, podobně jako u mužů, úměrné genitální vazokongesci. U žen ho měříme elektrokapacitní vulvometrií nebo vaginální fotopletyzmografií. Ženy ovšem nereagují tak silně na vizuální stimuly, proto k tomu používáme spíše řízenou erotickou fascinaci, například při čtení povídek s poněkud lascivním obsahem. Centrální sexuální odezva se měří magnetickou resonancí. Neuronová aktivita koresponduje se zvýšenou vaskularizací v různých částech mozku a my měříme ty oblasti, které právě „svítí“. Ale jsou i jiné metody, například bezkontaktní termografie. Emoční naladění sledujeme pomocí psychogalvanického reflexu, při kterém zaznamenáváme změny vodivosti kůže, je to podobné jako na tzv. detektoru lži.

Takový výzkum ženské sexuality tě asi baví, že?

Spolyká to hodně času. Kromě činnosti mozkových sexuálních center se zkoumá také přenos vzruchů z klitoridálního komplexu, ale zatím se o tom moc neví. S kolegy z anatomického ústavu bychom se chtěli něco dozvědět o receptorových systémech této oblasti a s endokrinology plánujeme výzkum neuroendokrinologické odezvy při orgazmu. Je to možná překvapivé, ale o těchto fyzio­logických principech máme velmi povrchní znalosti. Vtipů na toto téma je hodně, ale opravdovou podstatu neznáme, a přitom je sex pro nás tak důležitý, že?

Nedávno jsem četla tvůj článek o ženských „sexuálních“ tekutinách. To je tvůj zvláštní koníček?

Je to trochu bizarní téma zahalená nejasnostmi. Kromě mnohých variant vaginální lubrikace existuje také nepříjemná koitální inkontinence. Zajímavé jsou nezodpovězené otázky kolem ženského ejakulačního orgazmu, kam řadíme ženskou ejakulaci, respektive squirting (mokrý orgazmus). Tyto fenomény se často zaměňují. Jsou sice fyziologické, ale pro ženskou sexualitu jsou zcela netypické. Přesto se o nich hodně mluví a pro laiky je to atraktivní téma. Pro mnohé muže jsou tyto jevy tajemné a samozřejmě vzrušující. Často se pletou a v jejich přesné klasifikaci tápou mnohdy i gynekologové.

A co ti tedy leží na tom nočním stolku?

No, a je to zase tady. Já vlastně nemám ani noční stolek. U postele mám asi dvě hromádky knih, ale usínám hlavně při poslechu mluveného slova. Tedy reprodukovaného, ze záznamu, ale někdy i z úst své partnerky. Ale jeden tip ti přece jenom dám, nedávno jsem objevil Jana Zábranu. Není to sice k popukání, ale je to velmi silné.

No, a co maluješ? Někteří o tobě vědí, že „visíš“ v několika soukromých sbírkách. Prozradil mi to tvůj kolega.

To už je naprosto intimní věc. Pro mě to má hlavně psychoterapeutický efekt, není to vůbec pro veřejnost. Jeden z posledních obrazů se jmenuje Král a králice. Je to velký obraz monarchistického páru, jenž je obehnán pletivem. A pak to jsou různé objekty surrealistického charakteru, ke kterému mám blízko.

No, tak vidíš, že jsem z tebe přece jenom něco vytáhla.

Ano, jsi obratná, ale taky vím, že máte před redakční uzávěrkou a něco jsme tam napsat museli, tak ti to nemohu ještě víc komplikovat.

À propos, když si zmínil nepřímo náš časopis, nechtěl bys naše čtenáře zaujmout některým ze svých odborných postřehů a poznatků? Třeba tou vítěznou přednáškou?

Na tuto otázku ti, Lauro, odpovím parafrází standardní odpovědi všech mluvčích „To ti nemohu přislíbit, ale ani odmítnout“. Však dobře víš, jak je to s časovými možnostmi.

Zlatko, děkuji ti jménem svým, jménem Praktické gynekologie i jménem čtenářů, že sis našel čas se s námi podělit o své pohledy na (odborný) život.

doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc.

laurajanackova@seznam.cz

Odděleni somatopsychiky, Sexuologicky ustav VFN, Praha

Institut partnerských vztahů, Praha

www.ipav.cz