Antonín Doležal
Lékařský dekameron

Maxdorf, Praha 2009,

ISBN: 978-80-7345-199-8

Profesor gynekologie a porodnictví, Antonín Doležal je nepochybně moudrým a vzdělaným člověkem. Patří k těm dříve narozeným vzdělancům, kteří nacházejí nesporné potěšení v písemném projevu. Jeho texty nikdy nezapřou duši přírodovědce, libertariána a volnomyšlenkáře. Knížka „Lékařský Dekameron“ není jen parafráze slavného díla slavného renesančního spisovatele. Jde o pozoruhodnou a rozsáhlou výpověď o celé autorově (nejen lékařské) generaci. Příběhy anekdotické povahy jsou zde půvabně prokládány úvahami filozofickými, přírodovědeckými, psychologickými a sociologickými. Odbornější medicínské pasáže svědčí o autorově rozhledu v různých lékařských oborech, často hodně vzdálených jeho milované gynekologii a porodnictví.

Antonín Doležal je moudrým průvodcem po nejrůznějších peripetiích sexuality, od dětství po stáří. Je přitom průvodcem znalým a tolerantním, který zdařile balancuje na hraně morality a legrace, či spíše srandy v tom původním „werichovském“ pojetí. Je zřejmé, že autor má rád lidi. Jejich slabosti a hříchy popisuje s chladnou hlavou a moudrým odstupem znalce. Nevyhýbá se přitom ani tabuizovaným člověčinám, jakými jsou málo obvyklé sexuální praktiky, nebo třeba nadýmání a bzdění. Takové texty, jakým jsou „Úvahy o zneužívání lékařského povolání v sexu“, „Reprodukční strategie“, „Paternita“ a mnohé další by měly být součástí pedagogického procesu na lékařských fakultách a zdravotních školách.

„Lékařský Dekameron“ mohu vřele doporučit všem čtenářům. Čtenářům jistě přinese mnoho povědomých komických i tragikomických příběhů vlastních. Nezdravotnické veřejnosti pak může ilustrovat dobře známou pravdu, že totiž jejich zdánlivě sebevědomí doktoři jsou nakonec také jen lidé se všemi svými slabostmi.

Tím nejdůležitějším je v tomto textu myslím nesporný autorův optimismus a humorný nadhled, se kterým pozoruje a popisuje celý ten pestrý a dynamický životaběh kolem sebe

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.

Záhumenský J.
Kvalita života žen v poporodním období

ProLitera, Bratislava 2010, 99 s., ISBN: 978-80-970253-1-1

Mateřství je velkou a všestrannou zátěží celého organismu ženy a také její psychosociální sféry. Kvalitě života žen v poporodním období se u nás stále nevěnuje taková pozornost, jakou by si maminky, jejich děti a rodiny zasluhovaly. Těhotenství a porod přitom znamená nejen pozitivní emoce z rodičovství, ale také nemalé fyziologické a někdy i patologické změny života žen. Tato publikace zkušeného porodníka je podložena důkladným rozborem většího souboru prvorodiček a jejich údajů o svém životě v období půl roku po porodu.

Poruchami kontroly močení (inkontinence) v nějaké míře trpí 6 týdnů po porodu téměř 40 % žen. Po půlroční intervalu se jejich zastoupení snižuje na 15 %. Jen 1 % žen se s touto potíží obrací na lékaře. Více než 2 % žen uvádí po porodu problémy s kontrolou stolice, a to zejména v souvislosti s porodními poraněními hráze a análního svěrače.

V sexuálním životě 6 měsíců po porodu uvedlo 61 % prvorodiček, že nedošlo k žádné podstatné změně, 21 % uvádí zlepšení sexuálního života, zatímco 18 % žen shledává zhoršení v této oblasti. Po šestinedělí více než pětina žen má problémy s ne zcela zhojenými porodními cestami; 70 % prvorodiček uskutečnilo pohlavní styk do 7. týdne po porodu. Po 6 měsících jich bylo 93 %. Výskyt sexuálních dysfunkcí nebyl nikterak zanedbatelný: 6 měsíců po porodu si 24 % žen stěžovalo na potíže s dosahováním orgasmu, 30 % trpělo koitálním dyskomfortem (dyspareunií) a 26 % uvádělo ztrátu sexuální touhy. Více než třetina žen užívala 6 měsíců po porodu hormonální antikoncepci. Autor tuto málo zkoumanou oblast života žen podrobně analyzuje v různých souvislostech.

Pozornost je věnována také výskytu obezity. Některé rodičky v průběhu těhotenství přiberou i více než 15 kg. Rychleji redukují hmotnost ženy, které déle a soustavně své dítě kojí.

Porod císařským řezem má pro kvalitu života rodiček menší význam, než se obecně soudí. Ženy, které takto rodily, zahajují sexuální život poněkud dříve, než ženy, které rodily vaginálně. Později se však rozdíly stírají. Výskyt vážnějších porodních poranění je u vaginálních porodů nízký, nepřesahuje 2 %.

Publikace se věnuje významné oblasti poporodního životního období žen. Zajímat by měla nejen lékaře, ale také současné a nastávající maminky.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.

Malina, J. a kolektiv
Antropologický slovník, aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk

Akademické nakladatelství CERM, Brno, 2009, ISBN: 978 80 7204 560 0

Profesor Jaroslav Malina, šéf Antropologického ústavu Přírodovědecké fakulty MU v Brně, odvedl záslužnou práci, když editoval tento obsažný slovník, který zahrnuje 20 000 hesel. Ve více než stoleté historii české antropologie je slovník prvním dílem svého druhu. Sestavili jej naši přední odborníci, a to nejen pro studenty antropologie a příbuzných disciplín (archeologie, biologie, ekonomie, etnologie, historie, kulturologie, lingvistiky, mediálních studií, medicíny, politologie, právních věd, psychologie, religionistiky, sexuologie nebo sociologie), ale i pro učitele a studenty středních škol a širší veřejnost.

Koncepčně vychází toto dílo z celostního pohledu na antropologii jako nauky o člověku a lidstvu. V tomto pojetí zahrnuje antropologie nejen obecně známé aspekty psychosociální a kulturní, ale také biologické základy lidské přirozenosti a porovnávání druhu Homo sapiens s jeho subhumánními protějšky. Ve slovníku tak čtenář nalezne obsáhle zpracovaná hesla, týkající se kultury a umění v proměnách času. Také zajímavá hesla sociologická, psychologická, psychopatologická a sexuologická. Hesla jsou zpracovávána velmi obsažně, takže slovník nejen sumarizuje základní antropologické pojmy, ale může sloužit také jako příručka antropologie, a to nejen pro začátečníky, ale také pro pokročilé.

Antropologie je dnes vědeckou disciplínou natolik rozkošatělou, že ji v celé šíři nemůže zvládnout jeden člověk.

Kniha má zajímavý výtvarný design, ilustroval ji velmi vtipně a nápaditě Vladimír Renčín.

Slovník je určen nejširší veřejnosti. K jeho heslům se mohou obracet jak odborníci z humanitních a přírodovědeckých oborů, tak laická veřejnost. Už proto, že každého z nás nepochybně musí zajímat základní filozofická otázka věd o člověku, tedy odkud a kam lidstvo směřuje? Na takovou otázku samozřejmě neexistuje definitivní odpověď, tedy vědecká odpověď. Slovník je významným počinem, který nepochybně ocení široká čtenářská obec.

Slovník v elektronické podobě je k dispozici na webu Masarykovy Univerzity v Brně:

http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/index.html

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.

Zdeněk Mařatka
Zamyšlení nad medicínou, životem a světem

Nakladatelství Galén, Praha 2009,

ISBN 978-80-7262-638-0

Jeden lidský život,
jeden život v medicíně

Do prvního ročníku pražské Fakulty všeobecného lékařství jsem nastoupil před půlstoletím s představou, že lékaři jsou lidé moudří, kteří vědí mnoho o svém oboru, celé medicíně, o lidech a o životě, mají představu o přírodních vědách a jsou vzdělaní v literatuře, dramatu, muzice, historii i filozofii. Snad jsem to měl z Karla Čapka, Vladislava Vančury, Sinclaira Lewise, Paula de Kruifa, Normana Bethuna, snad ze životopisů Rudolfa Virchowa, Karla Rokitanského, nebo renesančních lékařů, možná, že z češtiny Arnolda Jiráska a vzpomínání Rudolfa Jedličky, možná, že od svých lékařských příbuzných.

Mýlil jsem se. Jestliže pojem intelektuál neznamenal nadávku, označoval podezření.

Což trvá.

Jestliže v první polovině mého medicínského života měl být lékař poslušně oddán velké ideji a zdraví lidu, ve druhé polovině má být technologem poslušně oddaným ekonomické racionalitě, ministerstvu, pojišťovnám, frázím z kurzů MBA nebo z kazatelny, případně panu majiteli řetězce, v němž jsou článkem.

Mezi učiteli ve školy jsem potkával výjimky, například profesory Hennera, Charváta, Vondráčka, Kunce, Borovanského… Uměli do přednášek vtělit víc než jen medicínské poznání a dovednosti, dokázali sdělit meze, které medicína má, popsat medicínu jako součást širšího a obecnějšího poznání včetně toho, co je známo mlhavě nebo neví nikdo.

Když jsem dostal do ruky Zamyšlení nad medicínou, životem a světem, jakoby se něco z toho světa výjimek vrátilo. Dočtete se o třech generacích Mařatků, o učitelích a vzorech, o životě člověka, jenž se narodil za císaře pána, vyrůstal v Československu, zažil Mnichov, Protektorát, stalinismus, Pražské jaro, normalizaci, listopad 1989 a dvě desítky následujících let.

V knize najdete zamyšlení nad světem, vesmírem, životem, evolucí, lidským životem, myšlením, vírou a mýty, historií, právem, státem, politikou, kulturou i českým jazykem. Nevadí, že začátky některých kapitolek připomínají výpisky, jde o vymezení, základní znak neblátivého myšlení, následuje osobní úvaha. S tím, co pan profesor říká, nemusíte souhlasit ať jde o evoluci, euthanasii, trest smrti nebo prvky neovitalistické filozofie. Přiměje vás to však k samostatnému uvažování, k rozmluvě s tím, co knížka vypráví, k potřebě znovu si ověřit fakta a souvislosti, dospět k vlastnímu názoru.

Pan profesor Mařatka napsal cennou knihu, nezbývá než poděkovat.

MUDr. František Koukolík, DrSc.