Informovanost mužů o prevenci onemocnění prostaty

Súhrn

Příspěvek prezentuje výsledky šetření realizovaného v ambulancích praktických lékařů ve Valašském Meziříčí. Cílem šetření bylo zjistit, jaké mají muži informace o prevenci onemocnění prostaty a rizikových faktorech vzniku onemocnění, dále jak se rizikovým činitelům vyhýbají a jak dodržují preventivní strategie. Výzkumný soubor tvořili muži ve věku 30–64 let, různé úrovně vzdělání (n=150).

Analýza výsledků dotazníkového šetření ukázala, že více než polovina souboru mužů věděla, že na preventivní vyšetření prostaty je vhodné jít po 50. roce života (57 %), ale po 50. roce života navštívila urologa za účelem preventivního vyšetření prostaty pouze méně než polovina souboru mužů (32 %). Více než polovina souboru mužů považuje za důležité hovořit s praktickým lékařem o onemocnění prostaty, ale pouze třetina s ním o této problematice hovořila, a nejčastějším zdrojem čerpání informací k tomuto okruhu je u nich internet a jiná masmedia.

Za nedostatečné ze strany zdravotníků považují respondenti informování o preventivních aktivitách a prvotních obtížích, se kterými by měli jít k lékaři. Respondenti mnohdy nevěděli, zda v jejich rodině někdo již byl léčen s onemocněním prostaty, že preventivním opatřením je nekuřáctví, zdravý životní styl a pravidelné prohlídky u lékaře. Více než třetina mužů má z preventivního vyšetření prostaty obavy.

Klíčová slova:
onemocnění prostaty, prevence, informovanost, praktický lékař.

Úvod

Benigní hyperplazie prostaty je nejčastějším onemocněním straších mužů a karcinom prostaty patří mezi nejfrekventovanější onkologické diagnózy u mužů, což dává zdravotníkům důvod se touto problematikou zabývat (9, 10). Prostata může být ovšem postižena mnoha chorobami, k nejčastějším náleží záněty, zvětšení a nádory (7).

Léčba a diagnostika jsou hlavně v rukou lékaře, ale informovat a edukovat pacienta, ať už u praktického lékaře, v urologické ambulanci nebo na lůžkovém oddělení, je také klíčovou kompetencí všeobecné sestry.

Benigní hyperplazie prostaty (dále BHP) je způsobena nemaligním zvětšením prostaty na podkladě zmnožení stromálních buněk (10). Toto onemocnění se vyskytuje v závislosti na věku nemocného. Přesná definice, kdy je přítomna BHP, dosud nebyla stanovena, určitými kritérii je přítomnost alespoň dvou z těchto příznaků:

• Minimálně třetí stupeň LUTS (příznaky dolních močových cest) podle I-PSS dotazníku – skóre nad 8.
• Prostata zvětšena nad 30 g a více.
• Snížení maximálního mikčního průtoku pod 15ml/s.

BHP se rozvíjí ve třech stádiích:

1. stádium

nemocný má typické mikční obtíže, z nichž ho nejvíce obtěžuje časté močení v noci, a to v důsledku překrvení malé pánve a prostaty. Ve dne, kdy se nemocný pohybuje, nejsou obtíže tak markantní. Někdy také může docházet k tzv. iritačním příznakům – častému močení a pocitům náhlých nucení k mikci.

2. stádium

obtíže progredují, nykturie se zvyšuje na 5–10 mikcí za noc. Nemocný má pocit neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení. Při vyšetření lze nalézt zvětšení detruzoru, přestavbu svaloviny močového měchýře a také postmikční reziduum. Mohou se začít vyskytovat komplikace – např. uroinfekce.

3. stádium

charakteristické chronickou retencí moči s dilatací močového měchýře a někdy i tzv. překapáváním močového měchýře, což se projevuje jako odkapávání moči. Trvá-li tento stav déle, mohou nastat komplikace jako ureterohydronefróza, urémie nebo urosepse (5).

BHP postihuje většinu mužů, pokud mají normální endokrinní funkci varlat a žijí dostatečně dlouho. Její riziko začíná od 40. roku věku, v 5. decenniu ji lze očekávat u 20 %, v 6. decenniu u 60 % a v 7. decenniu u 70 % mužů (6).

Převažujícím zhoubným nádorem prostaty (dále jen CaP) je adenokarcinom (kolem 90 %), který je ve svých počátcích závislý na testosteronu, zbývající zhoubné nádory (sarkomy, lymfomy, apod.) jsou okrajové a většinou jsou již primárně hormonálně nezávislé (8).

Karcinom prostaty se neprojevuje specifickými příznaky. Často pacienta k lékaři přivedou obtíže s močením, kterou mohou být charakteru obstrukčního (oslabení proudu, zpomalené močení, nutnost použití břišního lisu při močení) nebo charakteru imitativního – dráždivého (okamžitá nutnost se vymočit, bolestivé močení). Mnohdy bývají i kombinace obstrukčních a iritačních příznaků. Nemocného může postihnout úplná zástava močení jako akutní příhoda. Vzácná není hematurie.

K méně častým příznakům patří krev ve spermatu nebo obtíže při defekaci z důvodů útlaku nebo uzávěru rekta. V mnoha případech se také stává, že pacienta k lékaři přivedou až bolesti v kostech z metastatického postižení skeletu (11).

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a Národní onkologický registr uvádějí, že karcinom prostaty je třetí nejčastější nádor u mužů, hned za karcinomem plic a kolorekta.

Incidence v České republice činila v roce 2006 96,3/100 000 mužů, což je o 2,4 krát vyšší než v roce 1990. Úroveň úmrtnosti na zhoubné nádory prostaty v posledním desetiletí mírně stoupala, ale v roce 2006 stejně jako v roce 2005 byl naopak zaznamenán meziroční pokles (26,4 mužů na 100 000 v roce 2006; 27,9 mužů v roce 2005; 31,5 mužů v roce 2004) (9).

Ve výskytu CaP Česká republika kopíruje trend zemí Severní Ameriky a Evropy. Asi 80 % karcinomů prostaty je diagnostikováno u mužů ve věku 65 let a starších. U mužů starších 50 let představuje CaP asi 13 % všech maligních nádorů a je odpovědný za 9 % úmrtí na nádorové onemocnění v této věkové kategorii (1).

U benigní hyperplazie prostaty jsou hlavními faktory, které toto onemocnění ovlivňují, věk a hormonální aktivita. Uvádí se vliv životosprávy (kouření, obezita, vyšší konzumace alkoholu) a jiných přidružených onemocnění (hypertenze, diabetes mellitus), ale zcela přesvědčivé důkazy zaznamenány nebyly (10).

Etiologie karcinomu prostaty není, jako u většiny nádorů, úplně objasněna. Jsou známy určité rizikové faktory, které ovlivňují četnost tohoto onemocnění, mezi něž patří

• hlavně vyšší věk,
• rasová příslušnost, a 
• familiární výskyt (2).

Studie z posledních let ukazují na závislost nadměrné konzumace tučných potravin a CaP. Jedná se především o konzumaci živočišných tuků a červeného masa, menší zastoupení ovoce a zeleniny ve stravě. Zelenina (např. rajčata), na rozdíl od masa, může naopak chránit před vznikem CaP. Antioxidanty – vitamín E a selen – také mohou vést ke snížení rizika CaP (3). Jak uvádí Dvořáček, nejvyšší incidence je u Afroameričanů a nejmenších u čínských zemědělců. Migrační studie také dokazují vliv změny zevního prostředí hostitelské země.

Výzkumy se dále zabývají dalšími možnými vlivy na CaP, jako jsou

• vykonávaná profese,
• závislost na prodělanou vazektomii,
• účinky některých vitamínů,
• sexuální aktivita, a 
• prodělané virové infekce.

Tyto možnosti se zkoumají, ale přesvědčivě jasnou souvislost zatím závěry studií neposkytly.

Vztah mezi benigní hyperplazií prostaty a karcinomem prostaty zůstává také nejasný. Familiární výskyt karcinomu     prostaty znamená zvýšený výskyt tohoto ná­do­ru u mužských členů jedné rodiny. Jedná se o souvislost mezi příbuznými prvního stupně (otec, bratr).

Výzkumný soubor

Výzkumný soubor tvořilo 150 mužů z Valašského Meziříčí a okolí ve věku 30–64 let. Kritériem výběru do výzkumného souboru byly

• přítomnost muže na poliklinice v období sběru dat,
• mužské pohlaví, a 
• souhlas s šetřením.

Vprvní věkové skupině – 30 až 41 let – bylo zahrnuto 31 mužů, což činilo 20,67 %.

Ve druhé věkové skupině – 42 až 50 let – bylo zahrnuto 64 mužů, což činilo 42,67 %.

V poslední, třetí věkové skupině – 51 až 64 let – bylo zahrnuto 55 mužů, což odpovídalo 36,67 %.

Ve skupině s nižším vzděláním bylo zastoupeno 64 respondentů, což činí 42,67 %.

Ve druhé skupině respondentů s vyšším vzděláním bylo zastoupení 86 mužů, což činí 57,33 %.

Metodika

Průzkum byl prováděn formou dotazníkového šetření s využitím nestandardizovaného dotazníku. Dotazník byl sestaven ze 17 položek, včetně demografických dat. Otázky obsažené v dotazníku byly otevřené, uzavřené (polytomického charakteru) a polootevřené zaměřené na cíl šetření. Dotazníky byly distribuovány v 6 ambulancích praktických lékařů na poliklinice ve Valašském Meziříčí v jarních měsících 2010. Data získaná dotazníky byla zanesena do kontingenčních tabulek a zpracována prostřednictvím deskriptivní statistiky. K vyhodnocení byla data stratifikací rozdělena do třech věkových kategorií:

• 30–41 let,
• 42–50 let, a 
• 51–64 let)

a kategorií dle nejvyššího dosaženého vzdělání respondentů.

Pro vyhodnocení výsledků s ohledem na vzdělání, bylo vzhledem k nedostatečnému zastoupení respondentů ve skupině se základním vzděláním a ve skupině s vyšším odborným vzděláním učiněno sloučení do dvou skupin označených jako respondenti s nižším vzděláním (základní vzdělání a učňovské bez maturity) a respondenti s vyšším vzděláním (středoškolské, vyšší odborné a vysokoškolské).

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit úroveň informovanosti mužů o rizikových faktorech, které mohou vést k onemocnění prostaty, a jejich informovanost o primární a sekundární prevenci.

Výsledky

K základním preventivním aktivitám náleží fyzikální vyšetření prostaty. Šetření ukázalo, že pouze se čtyřmi muži ve věku 30–41 let hovořil lékař o možnosti nechat si vyšetřit fyzikálně prostatu. U mužů od 42 do 50 let počet rozhovorů s lékařem o onemocnění prostaty roste. Celkem 19 (13 %) mužů v tomto průzkumu uvedlo, že s lékařem o onemocnění prostaty hovořilo. U nejstarší věkové skupiny mužů 51–64 let, to bylo 25 mužů (17 %). Přes uvedené nízké počty uvedených realizovaných rozhovorů o problematice onemocnění prostaty, uvedlo celkem 100 (67 %) respondentů, že považují za důležité s praktickým lékařem o dané problematice hovořit a 64 (43 %) mužů by uvítalo další informace od lékaře (oblastí zájmu dominovala v odpovědích zejména možná prevence onemocnění).

Respondenti se vyjádřili, že většinou informace o onemocnění prostaty získávají z internetu a dalších masmedií. Od lékaře či sestry získalo informace pouze 53  (35 %) respondentů a jak většina z nich uvedla 50 (94 %), byly pro ně informace srozumitelné a pochopitelné.

Informace o tom, kdy poprvé navštívit odbornou ambulanci za účelem preventivního vyšetření prostaty, by v první řadě měl poskytnout praktický lékař, ale nespornou předností je samotný zájem mužů a nevyhýbání se rozhovoru z jejich strany. Znalost vhodného časového období návštěvy odborné ambulance byla zjišťována položkou v dotazníku „V kolika letech je vhodné preventivní odborné vyšetření prostaty?“

Jak je z tabulky 1 patrné, žádná z věkových kategorií správně nezohlednila v odpovědích výskyt karcinomu u přímých příbuzných.

Na základě svých znalostí se respondenti svými slovy vyjádřili k důvodům preventivního vyšetření prostaty před vznikem obtíží s vylučováním moče.

Na otázku „Víte, proč je důležité přijít včas k lékaři, ještě před vznikem jakýchkoliv potíží týkajících se vylučování moče?“ odpovědělo 53 (35 %) respondentů, že neví. Nejvíce z nich pocházelo ze skupiny 30–41 letých. Ostatní respondenti uváděli jako důvod návštěvy nejčastěji prevenci rakoviny, prevenci komplikací a zahájení včasné léčby.

Součástí preventivního vyšetření prostaty v urologické ambulanci zpravidla bývá vyšetření přes konečník, sonografie a odběr krve na hladinu PSA. Tento postup by se měl provádět u všech mužů, kteří přijdou za lékařem s tímto účelem. Jaká, je informovanost mužů – respondentů o nápl­ni preventivních prohlídek, vypovídá tabulka 2. Přesto, že měli respondenti možnost zahrnout do odpovědí více možností, kombinace se vyskytovaly spíše sporadicky.

Výsledky ukázaly i značné obavy mužů z preventivního vyšetření urologem, a to nejvíce ve věkové skupině 51–64 let (43,64 %) a ve věkové skupině 42–50 let (40,63 %). Nejfrekventovanějšími důvody obav byly samotný průběh vyšetření a obavy z pozitivního nálezu.

Z preventivních strategií realizovaných respondenty byla zjišťována uskutečněná preventivní prohlídka urologem, rozhovor s praktickým lékařem o monitoringu příznaků, nekuřáctví, užívání volně prodejných léků ovlivňujících funkci prostaty a dodržování zdravého životního stylu; v dotazníku konkretizováno

• nekonzumuji velké množství alkoholu,
• jím racionální stravu s přiměřeným množstvím tuku a každodenním příjmem zeleniny nebo ovoce,
• přijímám pravidelně cereální výrobky.

Výsledky ukazující vysoké procento respondentů nedodržujících žádná opatření obsahuje tabulka 3.

Rozdíl v dodržovaných preventivních aktivitách byl zaznamenán při vyhodnocení v závislosti na vzdělání.

Muži s vyšším vzděláním častěji chodí na pravidelné preventivní prohlídky, žijí zdravým životním stylem a také jich více hovořilo s lékařem o onemocnění prostaty než muži s nižším vzděláním.

Mezi muži s nižším vzděláním bylo 30 (47 %) těch, kteří nedodržují žádná preventivní opatření oproti 25 (29 %) mužům s vyšším vzděláním. Kuřáků bylo mezi muži s nižším vzděláním 19 (30 %) a mezi muži se vzděláním vyšším 15 (17 %).

K základním znalostem muže, který si uvědomuje přímou souvislost mezi dědičností a karcinomem prostaty, je znalost výskytu onemocnění prostaty v rodině.

Z analýzy výsledků na otázku „Trpěl někdo z Vašich přímých příbuzných (otec, sourozenec) nějakým onemocněním prostaty?“ vyplývá, že z celkového počtu 150 respondentů 27 (18 %) respondentů neví, zda někdo tímto onemocnění trpěl. Jak ovlivnila jejich znalost výskytu onemocnění návštěvnost u urologa za účelem preventivního vyšetření, ukazuje graf 1.

Diskuse

Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších zhoubných nádorů u mužů v České republice. Ve fázi, kdy je možno jej vyléčit, je ohraničený na prostatickou žlázu a nevyvolává žádné varovné symptomy. Hlavní momenty přístupu k tomuto onemocnění skýtající šance na přežití jsou

• prevence,
• časná diagnóza,
• lepší léčba onemocnění ohraničeného na prostatu s nižším výskytem nežádoucích účinků, a
• lepší schopnost kontroly pokročilého onemocnění.

Nezhoubné zbytnění prostaty je jeden z nejčastějších nezhoubných nádorů u mužů a příčina řady obtíží přicházejících se stárnutím, je obvykle a především onemocněním kvality života. Ještě před 15 a více lety jedinými léčebnými alternativami bylo její pouhé sledování nebo operační léčba. 90. léta přinášejí řadu účinných medikamentů, které dramaticky změnily přístup k léčbě tohoto onemocnění, a počet prováděných operací významně poklesl. (6)

Primární prevence CaP zahrnuje především eliminaci nebo minimalizaci všech známých rizikových faktorů. V této oblasti, ale nynější medicína nemá dostatek poznatků, a pokud nějaké má, pak jsou tyto rizikové faktory většinou neovlivnitelné (věk, rasa, dědičnost, familiární výskyt, atd.). Co ale v rámci primární prevence může muž udělat, je změna životního stylu, která by měla směřovat ke snížení hmotnosti regulovaným příjmem potravy a pravidelným tělesným cvičením.

Také se prokázal vztah mezi konzumací živočišných tuků, především hovězího, vepřového a skopového masa a nízkým příjmem vlákniny v potravě. Obézní muži mají 2,2 krát vyšší riziko nádoru prostaty. Současně se doporučuje omezit solení, alkoholické nápoje a množství cukru v potravinách. Pozitivně působí zvýšená konzumace vlákniny ve formě čerstvého ovoce, zeleniny a cereálií (2, 11). Obdobné protektivní faktory byly zaznamenány u výskytu benigní hyperplazie prostaty.

Sekundární prevencí je u CaP screening, který je v tomto případě definován jako aktivní vyšetřování asymptomatických mužů podle přesně stanovených kritérií (2). U mužů s pozitivní rodinnou anamnézou CaP, se doporučuje vyšetření již ve 40 letech.

Vzhledem k uvedeným okolnostem se uskutečnilo šetření, které mapovalo informovanost mužů jak z oblasti primární, tak sekundární prevence. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že s problematikou onemocnění prostaty jsou muži seznamováni obvykle až po 42. roce života. Někteří respondenti, ale ani po 50. roce života od praktického lékaře informace o tomto onemocnění nedostali. Důvodem může být nezájem mužů nebo strach z případného následujícího vyšetření, který uvedlo až 37 % mužů. Také Hrubá (4) uvádí, že mezi hlavní bariéry prevence se řadí neinformovanost pacienta v oblasti onkologické prevence. Hrubá uvádí, že buď pacientům informace nejsou podány, nebo nemají ani zájem informace sami vyhledávat. Podle Hrubé se setkáváme také se studem pacienta podrobit se vyšetření a obavou z pozitivního nálezu.

Někteří respondenti neznají ani obsah preventivních prohlídek u urologa, ani vhodné časové období první návštěvy. Podle Hrubé se lze někdy také setkat s nedostatečnými preventivními prohlídkami ze strany praktických lékařů.

V našem souboru bylo zjištěno, že ačkoliv měli někteří respondenti přímou rodinnou zátěž onemocněním prostaty, nebyli všichni preventivně vyšetření. Z preventivních strategií volili respondenti nečastěji zdravý životní styl, ačkoliv mohli uvést více než jednu strategii.

Otázka byla limitující v tom, že nebylo možné, aby respondent vybral jednu nebo více položek životního stylu, která by byla pro něj typická, proto hodnotíme tento výsledek spíše jako orientační.

Za významný výsledek lze ovšem považovat skutečnost, že téměř polovina respondentů uvedla, že nedodržuje žádné preventivní strategie, čemuž odpovídá i to, že zhruba třetina respondentů neví, proč by měli navštívit lékaře preventivně, ještě před objevením se potíží.

Všeobecná sestra bývává většinou nejbližší spolupracovnicí lékaře, a tudíž přichází do kontaktu, jak s pacientem, tak s jeho rodinou a aktivně by se měla podílet na jejich ošetřování. Zejména hraje roli v preventivní činnosti, kdy se podílí na informování o nádorových rizicích u pacientů, ale také na edukaci pacientů v oblasti správné výživy a zvládání nezdravých návyků, v upozornění na první varovné příznaky nádorového nemocnění. Jelikož většina respondentů uvedla jako převažující zdroj informací internet a masmedia, bylo by vhodné posílení její role edu­ká­torky. 

PhDr. Lucie Sikorová, PhD.

UOM LF Ostravská univerzita

Syllabova 19

700 30 Ostrava – Zábřeh

E-mail: lucie.sikorova@osu.cz