Profesní příprava na péči o truchlící rodiče

Souhrn

Projekt profesní příprava na péči o truchlící rodiče byl vypracován v rámci studentské grantové soutěže Západočeské univerzity v Plzni a je zaměřen na problematiku perinatální ztráty a rozvoj profesních dovedností studentek porodní asistence. Cílem projektu bylo vytvořit vzdělávací program pro studentky porodní asistence zaměřený na péči o truchlící rodiče a pomocí evaluace programu zjistit jeho účinnost. Výuka a její evaluace byla realizována shodně s koncepcí publikovanou britskými autorkami Caroline Hollins Martin a Eleanor Forrest, které souhlasily s jejím využitím v České republice. Výukový program proběhl v roce 2014 u 128 studentek druhého a třetího ročníku bakalářského studia oboru Porodní asistentka na třech vysokých školách v České republice. Evaluací výukového programu byla potvrzena jeho efektivita. Došlo k nárůstu vědomostí, ale díky aktivizačním metodám výuky i k nárůstu dovedností studentek oboru porodní asistentka v oblasti psycho-socio-spirituální péče o ženy po perinatální ztrátě a jejich rodiny.

Klíčová slova:
výuka – porodní asistence – perinatální ztráta – péče o truchlící – evaluace

ÚVOD

Porod mrtvého plodu nebo časné novorozenecké úmrtí v České republice potkává každý rok okolo 400 žen a jejich rodin. Podle výzkumu v České republice není řada žen, které prožily perinatální ztrátu spokojena s psychosociální péčí, jež jim byla v nemocničním zařízení poskytnuta. Ratislavová et al. (8) uvádějí, že 72 % žen po perinatální ztrátě lituje, že neviděly své dítě a 77 % žen lituje, že nemají na své dítě žádnou upomínku. V České republice je málo pracovišť, kde se rodiče mohou rozloučit se svým mrtvým dítětem, pořídit si fotografie, nebo jinou památku po vytouženém dítěti. Je-li tato služba přínosem pro zvládnutí tak těžké životní situace, proč bychom ji neměli rodičům poskytnout? Nejprve je však nutné, aby byl zdravotnický personál dostatečně vzdělaný v doprovázení truchlících rodičů a péči o ně.

Cílem našeho projektu bylo vytvořit vzdělávací program pro studentky porodní asistence zaměřený na péči o truchlící rodiče a pomocí evaluace programu zjistit jeho účinnost.

SOUBOR RESPONDENTŮ

Do vzdělávacího programu profesní přípravy na péči o truchlící rodiče a do jeho evaluace bylo zapojeno 128 studentek druhého a třetího ročníku bakalářského studia oboru Porodní asistentka. Výuka byla uskutečněna na třech vysokých školách v České republice. Do vzdělávacího programu a eva-luačního výzkumu se zapojila Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice a Vysoká škola Polytechnická Jihlava. Na Západočeské univerzitě v Plzni prošlo výukovým programem 46 studentek porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice umožnila výuku 50 studentkám a Vysoká škola Polytechnická 32 studentkám.

METODIKA

Vzdělávací program pro studentky porodní asistence byl vytvořen dle projektu pocházejícího z Velké Británie. Caroline Hollins Martin a Eleanor Forrest z University of Salford v roce 2012 vytvořily vzdělávací program, který obsahuje interaktivní deník „An Interactive Workbook to Shape Bereavement Care for Midwives in Clinical Practice“, který jsme s jejich souhlasem přeložily a použily při výuce studentek porodní asistence v České republice. Vzdělávací program byl realizován vždy v jednom dni výuky v časové dotaci 8 vyučovacích hodin a obsahoval osm výukových cílů (tab. 1). Evaluační výzkumné šetření (samotný výukový program a jeho evaluace) bylo realizováno v září až říjnu 2014 na třech vysokých školách v České republice.

Pro zjištění účinnosti výukového programu jsme použily evaluační dotazník UBET (Understanding Bereavement Evaluation Tool) (5), který byl rozdán studentkám před a po skončení výuky. Evaluační dotazník byl zpracován a využit v britské studii (4). Se souhlasem autorů jsme dotazník přeložili do českého jazyka za pomocí metody „translation and back translation“. Dotazník obsahuje sedm otázek, které studentky hodnotily na pětistupňové škále (od – rozhodně souhlasím, přes neutrální bod – nevím, po – rozhodně nesouhlasím). Úvod dotazníku se skládal ze vstupních otázek, jako je rok narození, číslo účastníka edukačního programu (pro zachování anonymity studentek) a ročník studia oboru porodní asistentka. V úvodu dotazníku měly například studentky ohodnotit své znalosti v péči o truchlící rodiče na škále od 1 do 10. Zmíněných sedm otázek v dotazníku se vztahovalo k tématu péče o truchlící rodiče. V závěru dotazníku měly studentky možnost vyjádřit se k problematice pomocí komentářů. Byla získána kvantitativní i kvalitativní data. Výsledky dotazníku UBET, které reprezentovaly dosaženou úroveň znalostí, byly porovnány u různých skupin respondentek (rozdělené dle univerzit nebo dle ročníku studia). Pro statistickou analýzu dat a zpracování výsledků do grafů byl použit program Microsoft Excel. Pro testování dat byly použity tři typy testů: F-test pro rozptyl, Studentův t-test s rovností či nerovností rozptylů a dvouvýběrový párový t-test pro střední hodnotu. Zvolená hladina významnosti α pro všechny testy je 0,05 (5 %).

VÝSLEDKY

Celkem 128 studentek vyplnilo dotazník UBET před i po absolvování výukového programu, ve kterém byl využit interaktivní deník jako nová didaktická pomůcka. Průměrný věk respondentek byl 22,7 let. Celkový počet studentek druhého ročníku na všech třech vysokých školách činil 66 studentek a celkový počet studentek třetího ročníku činil 62 studentek.

Průměrná hodnota výsledků dotazníku UBET před absolvováním výukového programu byla 18,6 bodu (rozptyl = 11,8) a po absolvování výukového kurzu byla průměrná hodnota 26,4 bodu (rozptyl = 6,0). Rozdíl v hodnotách bodů evaluačního dotazníku před a po absolvování výukového programu u studentek porodní asistence byl statisticky významný (p < 0,001) a absolvováním edukačního programu byly znalosti studentek více sjednoceny (rozptyl bodů se po absolvování programu snížil).

V evaluaci jsme také porovnávali mezi sebou výsledky dotazníku u studentek rozdělených podle jednotlivých univerzit, na kterých výzkum probíhal. Zjišťovali jsme, zda je průměrná hodnota úrovně znalostí studentů (průměrná hodnota bodů evaluačního dotazníku před a po absolvování edukačního programu) stejná u všech tří skupin studentů (univerzita 1, 2, 3). Znalosti u studentek U1 a U2, U2 a U3, U1 a U3 se před absolvování výukového programu statisticky významně nelišily (p = 0,45; p = 0,34; p = 0,27), po absolvování výukového programu se statisticky významně lišily pouze výsledky U1 a U3 (p = 0,005).

Průměrné hodnoty výsledků dotazníku UBET před a po absolvování výukového programu na jednotlivých univerzitách jsou uvedeny v tabulce 2.

Zajímal nás také rozdíl výsledků evaluačního dotazníku UBET u studentek rozdělených podle ročníku studia. Průměrná hodnota výsledků evaluačního dotazníku studentek druhých ročníků před absolvováním výukového programu byla 18,0 bodů, u studentek třetích ročníků byla průměrná hodnota 19,2 bodu. Znalosti studentek třetího ročníku oboru porodní asistentka byly před absolvováním výukového programu statisticky významně vyšší než znalosti studentek druhého ročníku (p = 0,04). Průměrná hodnota výsledků evaluačního dotazníku studentek druhých ročníků po absolvování programu byla 26,18 bodu a u studentek třetích ročníků byla 26,60 bodu a rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,34). Rozdíl v získaných znalostech u respondentek evaluačního výzkumu rozdělených dle ročníku studia je uveden v grafu 1.

Z dobrovolné otázky v dotazníku (Chcete se podrobněji k problematice vyjádřit?) vyplynulo, že studentky by uvítaly hlubší probrání problematiky v péči o truchlící rodiče v osnovách výuky. Osmihodinový výukový program byl velmi intenzivní, ale také náročný. V péči poskytované truchlícím ženám/rodinám se před kurzem cítily studentky nejisté. Po absolvování kurzu měly více informací o problematice a to jim dodalo nejen vědomosti, ale i vnitřní spokojenost, že dokážou mnohem více pomoci rodinám v takto těžké životní situaci.

DISKUZE

Signifikantní rozdíl v průměrných hodnotách výsledků evaluačního dotazníku před a po absolvování vzdělávacího programu u studentek porodní asistence ukazuje na efektivitu tohoto vzdělávacího programu, který byl zaměřený na péči o rodiče po perinatální ztrátě. Ve výuce byly využity kromě prezentace a výkladu i aktivizační metody, které se jistě podílely na úspěšnosti a efektivitě programu. Během osmihodinové výuky byl především použit přeložený interaktivní deník „An Interactive Workbook to Shape Bereavement Care for Midwives in Clinical Practice“ (3), který obsahuje kazuistiky a aktivity pro studentky porodní asistence a pomáhá jim aplikovat získané vědomosti na konkrétních praktických příkladech. V České republice není zatím k dispozici žádná učebnice, která by se danou problematikou podrobně zabývala, přitom péče o ženu a její rodinu v situaci perinatální ztráty je jednou z nejobávanějších a psycho-sociálně nejsložitějších situací v praxi porodní asistentky.

Zajímavé je, že ve výzkumu Hollins Martin et al. (4) byla u britských studentek porodní asistence (druhých a třetích ročníků) průměrná hodnota výsledků evaluačního dotazníku UBET před absolvováním výuky 16,04 bodu, což je o 2,58 bodů méně, než byl výsledek u českých studentek. Rozdíl je obtížné vysvětlit a bylo by nutné jej podrobněji prozkoumat. Po absolvování výuky jsou již výsledky srovnatelné (26,45 bodů u britských studentek a 26,36 bodů u českých studentek).

Stejně tak jako v britské studii byly průměrné hodnoty vstupních vědomostí (měřené dotazníkem UBET) u studentek druhého ročníku oboru porodní asistentka signifikantně nižší než hodnoty u studentek třetího ročníku. Ve třetím ročníku mají studentky více vědomostí o problematice perinatální ztráty, ale také více zkušeností z odborné praxe, které mají vliv na jejich sebedůvěru a víru ve vlastní schopnosti.

Během výukového programu se často rozvinula diskuze u výukového cíle číslo 3: Kriticky zhodnotit postupy, které byly zařazeny do plánu péče o truchlící. Studentky se zamýšlely především nad možností rodičů získat na své miminko upomínku (otisk ručky/nožky, fotografii, pramínek vlásků, upomínkovou kartu) nebo své mrtvorozené dítě vidět, chovat jej v náručí, i je dokonce koupat a oblékat. Všechny tyto aktivity jsou v „západních“ zemích ženám nabízeny a ony je často využívají. Ve výzkumu Cacciatore et al. (2) vidělo své mrtvorozené dítě 94,9 % žen, chovalo je v náručí 89,9 % žen a koupalo nebo oblékalo je 21,0 % žen. Avelin et al. (1) uvádí, že v jejich výzkumu švédských žen po perinatální ztrátě vlastní fotografii svého dítěte 88,6 % z nich. V České republice dítě po perinatální ztrátě vidělo 41,4 % žen, chovalo je v náručí 25,3 % žen a upomínku na své dítě vlastní jen 24,1 % žen po perinatální ztrátě (9). Studentky se zamýšlely nad výhodami a nevýhodami kontaktu rodičů s mrtvorozeným dítětem a diskutovaly s vyučujícím způsoby, jak správně o této možnosti s rodiči komunikovat, aby byla naplněna doporučení odborníků na péči o rodiče po perinatální ztrátě, která jednoznačně podporují možnost kontaktu matky/rodičů s mrtvorozeným dítětem (10).

Diskuze a aktivizační metody ve výuce podporují utváření názorů, postojů a dovedností v péči o truchlící rodiče (7). McIlwaine et al. (6) doporučují do výuky o smrti a umírání zapojit studenty různých profesí, které se na péči o pacienty podílejí. V takové mezioborové výuce (např. studentky porodní asistence, medici, studenti sociální práce) může dojít k pochopení důležitosti role studenta ve vlastní profesi, ale i k uznání rolí ostatních odborníků v péči o rodiče při perinatální ztrátě.

ZÁVĚR

Každá porodní asistentka se během své pracovní kariéry jednou bude podílet na péči o truchlící rodiče. Podpora těchto rodičů je klíčovou rolí porodních asistentek v praxi, a proto by měly být na tuto péči připraveny. Porodní asistentky mají často s tématem ztráty, truchlení a smrti miminka potíže, ale jejich péče a podpora má zásadní vliv na způsob vyrovnávání se rodičů s touto náročnou životní situací (7).

Náš výukový program profesní přípravy na péči o truchlící rodiče byl evaluací vyhodnocen jako efektivní. Došlo k nárůstu vědomostí, ale s pomocí aktivizačních metod výuky i k nárůstu dovedností studentek oboru porodní asistentka v oblasti psycho-socio-spirituální péče o ženy po perinatální ztrátě a jejich rodiny.

Výukový program vznikl díky spolupráci s doktorkou Hollins Martin ze Salfordské univerzity ve Velké Británii a byl realizován za podpory projektu Studentské grantové soutěže Západočeské univerzity v Plzni SGS-2014-008.

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D.

Západočeská univerzita

Fakulta zdravotnických studií

nám. Odboje 18

323 00 Plzeň

e-mail: ratislav@kos.zcu.cz