Prevence medikačního pochybení z pohledu pacienta

Súhrn

Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit, zda jsou pacienti aktivně zapojováni do prevence medikačního pochybení a zda jsou dodržovány zásady při podávání léků všeobecnými sestrami z pohledu pacienta.

Metodika: Data byla získána kvantitativní výzkumnou metodou pomocí nestandardizovaného anonymního dotazníku. Výzkum byl zaměřen na hospitalizované pacienty standardních oddělení interních a chirurgických oborů. Realizace výzkumu probíhala v nemocnici krajského typu v České republice a probíhala od května do června 2021.

Výsledky: Výzkumem byly zjištěny důležité aspekty v oblasti medikačního pochybení. Dotazníkovým šetřením bylo pozitivně zjištěno, že se pacienti aktivně zapojují do prevence medikačního pochybení. Velmi nepříznivých výsledků bylo však dosaženo v oblasti identifikace pacientů všeobecnými sestrami. Na základě zjištěných výsledků vyplývá, že lze navrhnout pro tuto nemocnici jak zlepšit identifikaci pacientů a tím zvýšit preventivní opatření v rámci bezpečného podávání léků všeobecnou sestrou.

Závěr: Významným hlediskem tedy zůstává kontinuální zapojování pacientů do prevence medikačního pochybení, aktivním přístupem v péči o své zdraví. Výsledky výzkumu tvoří základ pro uskutečnění pravidelných vnitřních auditů zaměřených na identifikaci pacienta, kontinuální vzdělávání zdravotnických pracovníků pomocí seminářů ohledně přesné a bezpečné identifikace pacientů.

Klíčová slova:

nežádoucí událost – ošetřovatelství – medikační pochybení – všeobecné sestry – bezpečí pacientů – ošetřovatelská praxe

ÚVOD

Nežádoucí událost je definována jako událost nebo okolnost, která mohla vést k tělesnému nebo psychickému poškození pacienta a bylo by možné jí předcházet. Za pochybení může být považováno poškození pacienta také v socioekonomické oblasti, nebo kdy poškozeným se stává poskytovatel zdravotních služeb či jeho pracovník. Za nežádoucí událost lze pokládat i neočekávané zhoršení klinického stavu pacienta, pokud má za následek trvalé poškození nebo jeho smrt (1). Případy, které se řadí mezi nežádoucí události, jsou také události, které byly identifikovány ještě před poškozením pacienta nebo jiné osoby v procesu poskytování zdravotních služeb a péče. Příkladem může být ošetřovatelská intervence neprobíhající podle plánu nebo standardů (2). Medikační chyby patří mezi velmi časté důvody poškození pacienta. Nový názor na roli pacienta jako partnera při poskytování kvalitní ošetřovatelské péče může přispět ke snížení rizika nebezpečných omylů a pochybení ze strany ošetřujícího personálu. Aktivní zapojení pacienta do medikačního procesu může být myšleno v programu bezpečného poskytování ošetřovatelské péče i motivací pacientovi rodiny. Souhrnem řady několika kroků při podávání medikace mohou nastat omyly a pochybení v jakémkoliv bodu tohoto procesu (3).

Podstatným prvkem v předcházení medikačních chyb může být spatřováno v řádně sestaveném multidisciplinárního týmu a efektivitě spolupráce členů daného kolektivu. Medikační pochybení patří mezi nejrizikovější ukazatele v ošetřovatelské péči, a proto by měla být důkladná analýza v procesu medikace (4). Léková chyba jako nežádoucí událost může nastat při nevhodném užívání léčiv a jejich nesprávném nakládání. Medikační pochybení mohou být uspořádány na základě různých příčin, závažnosti nebo časové ose výskytu. Významnou úlohu v prevenci i rozpoznání lékových chyb mají všeobecné sestry, které se mohou dopustit pochybení ve stupni přípravy a podávání medikace (5). Za klíčový posun je považováno zapojení pacientů do prevence medikačního pochybení a následné posilování jejich aktivní role v poskytování péče (6).

Příčiny medikačního pochybení mohou nastat při nepozornosti během přípravy medikace, záměně léků, nedostatečných znalostech terapeutických dávek nebo podání nesprávného léku z důvodu neprovedené identifikace pacienta (7). Významným preventivním opatřením je identifikace pacienta. Pacient by měl zkontrolovat náležitosti při umístění identifikačního náramku. Zároveň by měl kdykoliv upozorňovat na svou identitu, pokud by měl pocit, že nebyla dostatečně provedena jeho identifikace (8).

Všeobecná sestra zabezpečuje činnosti vázané na podávání léků tím, že zajišťuje objednávání léčivých přípravků a jejich uskladnění, dodržuje standardy při přípravě a podávání léků pacientům. Všeobecná sestra by měla zkontrolovat lék s dokumentací, soustředit se na název léku, dávku i způsob aplikace v daném čase. Všeobecná sestra by nikdy neměla podat neoznačený lék pacientovi (9).

Příprava léků probíhá na podkladě písemné ordinace lékaře v aktuálním denním záznamu pacienta. Lék je podáván pod svým obchodním názvem, který je preskribován lékařem. Generickou neboli substituční záměnu léku může uskutečnit všeobecná sestra pouze v souladu s písemnou změnou v dekurzu lékařem. Zásady podávání léků per os zní, že medikace může být připravena pouze jednou osobou, kterou má být poté podána pacientovi (10). Všeobecná sestra by měla umět poskytnout srozumitelné informace pacientovi, např. o podávaném léku a způsobu aplikace připravené medikace. Také by měla sledovat očekávané účinky léku, měla by dbát na dodržování specifických zásad u konkrétního léku, které mohou být závislé na užívání medikace před, mezi nebo po jídle v pravidelných časových intervalech. Pacient by měl být informován o možných vedlejších účincích léku a upozorněn, že všechny možné komplikace by měl neprodleně hlásit všeobecné sestře nebo lékaři (11).

METODIKA

Výzkum byl realizován kvantitativní metodou výzkumu s použitím nestandardizovaného anonymního dotazníku s hospitalizovanými pacienty na standardních odděleních interních a chirurgických oborů vybrané nemocnice krajského typu v České republice. Výzkum byl zcela dobrovolný. Nejprve byl proveden předvýzkum, který byl realizován v květnu 2021 na standardním oddělení v nemocnici krajského typu. Otázky v dotazníku byly srozumitelné s využitím Likertovy škály. Vlastní dotazníkové šetření bylo distribuováno na vybraná standardní oddělení interních a chirurgických oborů až po souhlasu náměstkyně ošetřovatelské péče. Dotazník byl sestaven z 22 otázek, které sloužily k analýze výzkumných cílů. Otázky se vztahovaly na dodržování zásad při podávání léků per os všeobecnou sestrou z pohledu pacienta, a zda jsou pacienti aktivně zapojováni do prevence medikačního pochybení. Identifikačními otázkami respondentů byly pohlaví, věk a dosažené vzdělání. Čas realizace výzkumu byl od května do června 2021. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků, z toho 60 dotazníků na standardní oddělení interních oborů a 60 dotazníků na standardní oddělení chirurgických oborů. Jejich návratnost činila 79,2 % dotazníků. Celkem bylo použito 90 (100,0 %) dotazníků. Poté byla kompletně zhodnocena analýza výzkumných cílů s využitím popisné statistiky.

Výzkumný soubor

Výzkumu se zúčastnilo 41 (45,6 %) žen a 49 (54,4 %) mužů z celkového počtu 90 (100,0 %) respondentů. Největší počet respondentů byl ve věkové kategorii 60–69 let, tedy 49 (54,4 %) z celkového počtu 90 (100,0 %) respondentů. Nejpočetnější skupinu tvořilo 68 (75,6 %) respondentů s úplným středním vzděláním s maturitou. Zda je respondent poprvé hospitalizován, zvolilo variantu ano 24 (26,7 %) respondentů, odpověď ne zvolilo 66 (7,3 %) respondentů z celkového počtu 90 (100,0 %). Z toho tedy vyplývá, že bylo více respondentů, kteří byli opakovaně hospitalizováni v nemocnici.

VÝSLEDKY

Výzkumem jsme zjišťovali, zda připravují všeobecné sestry léky na pokoji pacienta (obr. 1). Bližší analýzou jsme zjistili, že správnou variantu vždy zvolilo na Likertově škále z celkového počtu 90 (100,0 %) respondentů 60 (66,7 %). Variantu téměř vždy zvolilo 26 (28,9 %) respondentů. Pouze čtyři (4,4 %) respondenti zvolili odpověď občas. Varianty téměř nikdy a nikdy nezvolil žádný respondent. Dále bylo od 63 (70,0 %) respondentů zjištěno, že všeobecné sestry používají vždy zdravotnickou dokumentaci při podávání léků per os a odpověď téměř vždy zvolilo 12 (13,3 %) respondentů. Na Likertově škále zvolili variantu občas, že všeobecná sestra použije dokumentaci, čtyři (4,4 %) respondenti. Odpověď téměř nikdy nepoužily všeobecné sestry, zdravotnickou dokumentací byla zvolena dvěma (2,2 %) respondenty. Variantu nikdy nepoužily zdravotnickou dokumentaci při podávání léků, nezvolil žádný respondent. Pouze devět (10,0 %) respondentů odpovědělo, že neví, zda všeobecná sestra použila zdravotnickou dokumentaci. Velmi nepříznivých výsledků dosáhla analýza dotazníkové položky identifikace pacienta před podáním léků. Správnou variantou byla odpověď, že se všeobecné sestry zeptaly pacienta na celé jeho jméno a zkontrolovaly identifikační náramek jeho ruky. Tuto odpověď označilo pouze 21 (23,3 %) respondentů z celkového počtu 90 (100,0 %). Výzkumem bylo dále zjištěno, že 64 (71,1 %) pacientů vidělo při přípravě léku všeobecnou sestru vyjmout tabletu z obalu přímo do kalíšku, aniž by se jí dotkly rukou. Při bližší analýze bylo zjištěno, že 12 (12,2 %) respondentů zvolilo variantu, všeobecné sestry vyjmuly rukou tabletu z obalu a vložily ji do kalíšku na nočním stolku. Dále 12 (13,3 %) respondentů zvolilo odpověď, že všeobecné sestry použily k vyjmutí tablety pinzetu a následně ji položily na noční stolek. Naopak variantu nevím zvolili tři (3,3 %) respondenti. Velmi pozitivních výsledků dosáhla analýza dotazníkové položky, zda upozorní všeobecné sestry pacienta, že jakoukoliv nepohodu či problém po podání léku musí okamžitě hlásit. Na Likertově škále zvolilo variantu vždy 86 (95,6 %) respondentů. Pouze dva (2,2 %) respondenti zvolili odpověď téměř vždy a dva (2,2 %) respondenti zvolili variantu občas. Variantu, že by nikdy nebo téměř nikdy nebyli upozorněni všeobecnou sestrou na hlášení problémů po podání léku per os, nezvolil ani jeden z respondentů.

Dále bylo zjištěno, že 79 (87,8 %) respondentů by vždy upozornilo všeobecnou sestru, pokud by měli pocit na podání léčivého přípravku, který není určen právě jim (obr. 2). Téměř vždy by všeobecnou sestru upozornilo devět (10,0 %) respondentů. Variantu občas zvolili dva (2,2 %) respondenti. Zbylé varianty na Likertově škále téměř nikdy a nikdy nezvolil žádný respondent.

Informace ohledně identifikačního náramku má 86 (95,6 %) pacientů (obr. 3). Bližší analýzou bylo zjištěno, že identifikační náramek mají pacienti z důvodu, když se ztratí v nemocnici. Toto zvolili dva (2,2 %) respondenti. Pouze dva (2,2 %) respondenti zvolili variantu odpovědi, že si je všeobecná sestra nezamění s pacientem stejného jména. Variantu nevím, nezvolil žádný respondent. Analýzou otázky, zda pacient upozorní všeobecnou sestru na nedostatečnou identifikaci, jsme dosáhli pozitivního výsledku. Variantu vždy na Likertově škále zvolilo 68 (75,6 %) respondentů, téměř vždy zvolilo 12 (13,3 %) respondentů. Pouze šest (6,7 %) respondentů zvolilo variantu občas a čtyři (4,4 %) respondenti zvolili odpověď téměř nikdy. Nikdo z respondentů nezvolil odpověď, že by nikdy neupozornil všeobecnou sestru na nedostatečnou identifikaci jeho osoby.

DISKUZE

Medikační chyby jsou nejběžnějším důvodem poškození pacienta. Nový současný názor na roli pacienta jako partnera při poskytování kvalitní ošetřovatelské péče může přispět ke snížení rizika nežádoucích událostí a pochybení ze strany ošetřujícího personálu. Souhrnem řady kroků při podávání medikace mohou nastat omyly a pochybení v jakémkoliv bodě tohoto procesu (3). Ministerstvem zdravotnictví České republiky jsou podněcováni pacienti k aktivní spolupráci se zdravotnickými pracovníky v poskytování péče i následujícími radami. Pacienti by měli znát svůj zdravotní stav a užívání chronické medikace, hlásit jakoukoliv nepohodu či nějaké omezení i problémy všeobecné sestře či lékaři. Aktivní zapojení ať již v rámci důvěry, prověřování, vzdělávání či informovanosti prohlubují vztah mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb (12).

Výzkumem byly stanoveny důležité aspekty v oblasti prevence medikačního pochybení. Zkoumali jsme, zda jsou pacienti aktivně zapojováni do prevence medikačního pochybení. Zde jsme došli k uspokojujícímu zjištění, že 86 (95,6 %) všech dotazovaných pacientů je informováno ohledně identifikačního náramku, který slouží k přesné identifikaci, pomocí osobních údajů uvedených na náramku. Lze tudíž předpokládat, že pacienti se řídí významnou radou Ministerstva zdravotnictví České republiky, kterou uvedlo na svých webových stránkách, kde nabádá pacienta ke kontrole náležitostí svého identifikačního náramku a zopakování uvedených informací (8).

Další otázkou jsme zjišťovali, zda by pacient upozornil všeobecnou sestru, pokud by měl pocit, že nebyla provedena dostatečně jeho identifikace. Zde byly zjištěny velmi pozitivní výsledky, kde respondenti z celkového počtu 90 (100,0 %) uvedli, že 68 (75,6 %) respondentů vždy a 12 (13,3 %) respondentů by téměř vždy upozornilo na jeho nedostatečnou identifikaci všeobecnou sestrou. Dostupná celosvětová literatura uvádí, že medikační pochybení může být jednou z nejčastějších typů nežádoucích událostí a velmi zásadní roli mohou představovat preventivní opatření (2). Z tohoto důvodu pokládáme za velmi důležité v prevenci medikačního pochybení upozornění všeobecné sestry pacientem na nedostatečnou či chybnou identifikaci.

Z analýzy dostupných dat dotazníkové položky, zda by pacient upozornil všeobecnou sestru na problémy nebo nepohodu (např. bolest, krvácení, pocity na omdlení, vyrážku), jsme zjistili uspokojivé informace. Analýza poukazuje, že 72 (80,0 %) respondentů by vždy upozornilo všeobecnou sestru na tyto skutečnosti a téměř vždy jedenáct (12,2 %) respondentů. Nicméně nejméně příznivých výsledků přinesla analýza dotazníkové otázky, zda by pacient upozornil všeobecnou sestru na nedostatečnou dezinfekci rukou před přípravou jejich medikace. Pouze čtyři (4,4 %) respondenti odpověděli, že by vždy upozornili na neprovedenou dezinfekci rukou, a šest (6,7 %) respondentů téměř vždy. Převážná část respondentů by všeobecnou sestru neupozornilo na tuto skutečnost. Světová zdravotnická organizace vytvořila kampaň Clear Care is Safer Care a popsala způsob postupu pro hygienickou dezinfekci rukou, která by měla probíhat před kontaktem s pacientem nebo po kontaktu s ním a jeho okolím (13). Na problematiku neprovádění hygienické dezinfekce rukou a kontaminace jednotlivých předmětů a ploch při poskytování ošetřovatelské péče také upozorňují i některé další výzkumy (14).

Velmi nepříznivých, ale důležitých výsledků dosáhla dotazníková položka č. 3, na co se všeobecné sestry dotázaly či zkontrolovaly před podáním léků. Na správnou odpověď, že se zeptaly na celé jméno pacienta a provedly kontrolu identifikačního náramku jeho ruky, odpovědělo pouze 21 (23,3 %) respondentů, 34 (37,8 %) respondentů zvolilo variantu, že se zeptaly na celé jméno. Odpověď, že zkontrolovaly pouze identifikační náramek, označilo 16 (17,8 %) respondentů a 12 (3,3 %) respondentů zvolilo variantu, že se všeobecné sestry nezeptaly vůbec na žádnou oblast. Ostatních sedm (7,8 %) respondentů zvolilo odpověď nevím. V porovnání s výzkumem Polívkové (14), která uvádí, že totožnost pacienta si ověřuje 75,0 % všeobecných sester dotazem na celé jméno a pouze 19,0 % provádí kontrolu pomocí identifikačního náramku, jsou naše výsledky výzkumu identifikace pacienta zcela odlišné. Nejdůležitější zásada, která by měla být dodržována při bezpečném podávání léků, je identifikace pacienta pomocí identifikačního náramku se adekvátně vysloveným dotazem na celé jeho jméno (3).

ZÁVĚR

Dodržování zásad bezpečného podávání léků by mělo vést k jednomu z hlavních cílů a tím je prevence medikačního pochybení. Medikační chyby mohou mít vážné důsledky jak pro pacienta, zdravotnického pracovníka, ale také pro poskytovatele zdravotních služeb. Z tohoto důvodu by se měla všeobecná sestra při podávání léků per os na výkon řádně soustředit, pokaždé používat pacientovu zdravotnickou dokumentaci, nikdy nepodávat předepsanou ordinaci bez ověření nebo na základě toho, co si asi pamatuje. Všeobecná sestra by měla identifikovat pacienta doporučeným způsobem pomocí identifikačního náramku jeho ruky a s dotazem na celé jeho jméno i přesto, že pacienta dobře zná. Bezpečné podávání léků nastává přesnou ordinací lékaře, která by měla být písemná v tištěné nebo elektronické dokumentaci. Předpokladem změny by měla být brána skutečnost, že pacient by měl být rovnocenným partnerem při poskytování kvalitní ošetřovatelské péče. Součástí moderního managementu je řízení rizik, které se zabývá kontinuálním vyhledáváním možností výskytu nežádoucích událostí, jakou je již zmiňovaná nesprávná identifikace pacienta jako součást medikačního pochybení. Proto by mohlo být navrženo manažerům kvality, aby se zaměřili na přesnou identifikaci pacienta při pravidelných vnitřních auditech, zda probíhá dotazem na celé jméno pacienta a následnou kontrolou identifikačního náramku jeho ruky. Nedílnou součástí by mohlo být kontinuální vzdělávání zdravotnických pracovníků ohledně bezpečné identifikace pacientů, dále by se mohly konat semináře jak upevňovat vztah mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem. Semináře by se mohly zabývat i hlášením nežádoucích událostí, ke kterým medikační pochybení bezesporu patří, aby zdravotnický personál neměl obavy z postihu ze strany poskytovatele zdravotních služeb.

Poděkování

Autoři příspěvku děkují vybrané nemocnici a respondentům za účast ve výzkumu.

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:

Bc. Jarmila Hejduková

Krajská nemocnice Liberec, a.s.

Husova 10,

460 01 Liberec

email: jarmila.hejdukova@seznam.cz