Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. – životní jubileum

Čas neúprosně běží a tak bych rád v následujícím příspěvku vzdal hold svému velkému příteli, který se v červnu 2022 dožil 70 let. Byť sám nejsem gastroenterologem, měl jsem možnost s profesorem Špičákem pracovat 2 měsíce na I. interní klinice vinohradské nemocnice. Pak jsem fakultu opustil a pracoval jako primář několika interních oddělení v Praze. Ze své pozice jsem se setkával s mnohými gastroenterologickými pacienty, proto jsem často oslovoval i pana profesora Špičáka, díky čemuž mám možnost z jakéhosi nadhledu posoudit stav a neuvěřitelný rozvoj gastroenterologie a endoskopie v naší zemi, na němž má jubilant zásadní zásluhu.

Prof. Špičák promoval v roce 1976 na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a do roku 1979 pracoval na Interním oddělení Krajské nemocnice v Ústí nad Labem jako sekundář. Počátky své kariéry neměl zcela snadné vzhledem ke „kádrovému prohřešku“, za který bylo tehdy považováno vyškrtnutí rodičů z KSČ.

V roce 1981 se vrátil do rodné Prahy a začal pracovat jako sekundární lékař na výše zmíněné interní klinice vinohradské nemocnice, kde jsme se na krátkou dobu společně setkali a sdíleli spolu i lékařský pokoj.

V roce 1981 nastoupil jako odborný asistent na Interní oddělení Fakultní polikliniky v Praze. Toto z dnešního pohledu legendární gastroenterologické pracoviště vedl profesor Frič a učinil z něj nejvýznamnější endoskopické centrum v tehdejším Československu respektované v celé Evropě. Je zřejmé, že se gastroenterologie a hlavně endoskopie stala centrem profesního zájmu pana profesora Špičáka. Ten však v roce 1987 opět změnil pracoviště a přestoupil na I. interní kliniku 1. LF UK, kde pokračoval ve své gastroenterologické a endoskopické práci, slavným se stal zejména díky svým dovednostem při tehdy nepříliš rozšířené metodě ERCP.

Neméně důležitá byla i jeho zásluha na zavedení první endoskopické příslužby pro pacienty s krvácením do trávicího traktu – dnes se jedná o zcela standardní záležitost v každé větší nemocnici. Hlouběji se v této době věnoval i endoskopickému řešení komplikací portální hypertenze. Právě na tomto pracovišti se stal uznávaným lékařem, gastroenterologem a endoskopistou, díky čemuž mu po sametové revoluci v roce 1989 bylo nabídnuto vedení jedné z klinik VFN, což odmítl.

V roce 1995 nastává další zásadní zlom v jeho medicínském životě, kdy stal se prvním přednostou nově vzniklé Kliniky hepatogastroenterologie IKEM. Tuto kliniku vede úspěšně dodnes a v mých očích se toto pracoviště stalo mimořádně významným gastroenterologickým a hepatologickým centrem v naší zemi. Hlavním úkolem této kliniky bylo zavedení systematicky prováděného programu transplantace jater, což se i díky práci pana profesora jednoznačně podařilo. Mimo unikátní transplantační program poskytuje klinika široké spektrum pokročilých endoskopických metod, z nichž některé jsou v celé zemi jedinečné a rozsah jejich souborů ojedinělý v mezinárodním měřítku. Výzkumně se zde věnoval zejména otázkám biliárních komplikací po transplantaci jater a akutní pankreatitidě.

Podobně jako jiné legendy české gastroenterologie, jakými jsou profesor Z. Mařatka a profesor P. Frič, vychoval celou řadu lékařských osobností, z nichž mnozí jsou dnes profesory či docenty. S touto výchovou začal již během svého působení ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde se setkal s mým synem, který s ním tehdy jako student medicíny začal spolupracovat, a prof. Špičák jej dovedl k mnoha úspěchům, včetně udělení profesorského titulu. I za to bych mu chtěl velmi poděkovat.

Jen zdálky jsem sledoval jeho důležitou činnost v rámci České gastroenterologické společnosti J. E.Purkyně, kterou několikrát vedl jako předseda. Nešlo si dále nevšimnout jeho mnohých mezinárodních úspěchů, nespočet publikací, na naše poměry vysoký H-index a i mezinárodní uznání, bez kterého by nikdy nemohl být prezidentem Evropského gastroenterologického kongresu, který se konal v roce 2004 v Praze s více než 8000 účastníky. Publikací by logicky bylo více, kdyby jmenovaný kliniku nezakládal – jinými slovy klinika na počátku nemohla disponovat dostatečnými soubory pacientů ani laboratoří.

Ač jsme společně ve vinohradské klinice strávili relativně krátký čas, naše přátelství trvá dodnes. Byť v medicíně se každý věnujeme jinému oboru, pojí nás společná láska ke sportu (oba jsme hráli za lékařskou fakultu volejbal, který – ve své „beach“ variantě – hraje prof. Špičák dodnes), k historii, městu Praze, politickému dění a – proč to ostatně nepřiznat – i kultuře a příjemné společnosti. Nemusíme se vidět i několik měsíců, ale jakékoliv naše další setkání je zcela přirozené a navýsost přátelské. Jakékoliv přání, které jsem kdy vyslovil, mi vždy, bylo-li to v jeho možnostech, splnil. Také jsem oceňoval jeho spolehlivost. Na domluvené schůzce byl vždy včas, žádný domluvený pacient na něj zbytečně nikdy nečekal. A co víc, když jej žádám o endoskopické vyšetření nějakého ze svých pacientů, tak mi obvykle nabídne tak rychlý termín, v čemž se mu nevyrovná žádný jiný (se mnou spolupracující) gastroenterolog.

Profesor Špičák je ženatý, manželka Marie je lékařka, mají dvě dcery, jedna je učitelka a druhá se jistě k radosti pana profesora stala gastroenteroložkou. V posledních letech k jeho práci na klinice přibyla i aktivita politická – pan profesor pracuje již ve druhém období jako člen Rady vlády pro vědu a výzkum a jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Přesto je na klinice téměř každodenně. Když vidím, s jakou přirozenou autoritou vede kliniku, kde občas vztahy mezi ostatními kolegy bývají složité, má můj velký obdiv.

Jubilant je po zásluze od roku 2007 profesorem vnitřního lékařství a patří mezi uznávané odborníky nejen u nás, ale i ve světě. Jako jeden z mála českých expertů je pravidelně zván do různých zemí jako přednášející nebo i jako lékař provádějící endoskopické výkony v rámci populárních živých přenosů. Kromě zmíněného Evropského kongresu byl pověřen organizací několika kongresů Evropské endoskopické společnosti (ESGE), Gastroenterologické společnosti střední Evropy (CEURGEM), Mezinárodní společnosti pro celiakii (ICDS), partnerského kongresu Světové gastroenterologické společnosti (WGO) a CGS a doslova nespočetného počtu kongresů domácích. Jeho mezinárodní renomé bylo oceněno čestným členstvím Maďarské, Slovenské, Středoněmecké, České gastroenterologické a Digestivně -onkologické společnosti.

O panu profesorovi Špičákovi bych mohl psát mnoho dalších stránek, ale mým hlavním cílem bylo mimo gratulace stručně představit podle mého názoru největšího českého gastroenterologa současnosti kolegům i mimo gastroenterologii a hepatologii.

Milý Julo, nestačím se vlastně divit, kam až jsi to dotáhl, a smekám před tebou. Ve svých 70 letech máš energii třicátníka, šarm čtyřicátníka, pohodu padesátníka a moudrost šedesátníka. Přeji ti mnoho dalších let.

MUDr. Antonín Martínek, CSc.

EUC Klinika a.s., Praha