Problematika ošetřovatelské péče u sester v první linii během pandemie covid-19

Súhrn

Úvod: Ošetřovatelství patří svou filozofií do pomáhajících profesí, které jsou psychicky i fyzicky náročné. Náročnost nabývá na významu při nutnosti zvládání nových dosud nepoznaných situací, jejichž prvenství si v posledních letech získala pandemie covid-19, která vystavila zdravotníky nesmírně náročným situacím, kterým museli denně čelit.

Cíl: Cílem přehledové studie je zhodnotit dostupné odborné poznatky a tím poukázat na problematiku ošetřovatelské péče během pandemie covid-19 u sester pracujících v první linii. Literární rešerše je východiskem pro konstrukty výzkumu, který analyzuje roli sestry a péči o ni během pandemie covid-19.

Metodika: Byla provedena literární rešerše za pomoci klíčových slov dle PICo. Odborné zdroje byly vyhledávány ve vědeckých elektronických databázích (EBSCOhost, SCOPUS, PubMed, WOS). Pro zpracování přehledové studie byla využita metoda obsahové analýzy dokumentů.

Výsledky a diskuze: Výsledky jsou rozděleny do pěti oblastí: ošetřovatelská péče u sester v první linii, ošetřovatelský management u sester v první linii, psychické problémy u sester v první linii, posttraumatická stresová porucha u sester v první linii a mechanismy zvládání stresu u sester v první linii. Z prozkoumaných studií vyplývá, že sestry pracující v první linii zažívaly během pandemie covid- 19 velmi těžké období, které má obrovský dopad na jejich osobní i pracovní život. Potýkaly se s nedostatkem vhodných osobních ochranných pomůcek, s vysokým rizikem nákazy, žily odděleně od svých rodin. Místo duševní hygieny zažívaly stres, strach, úzkost, bezmoc, beznaděj, depresivní stavy, čelily denně problematice umírání i smrti tváří v tvář. Stavy totálního vyčerpání vedly z dlouhodobého hlediska k posttraumatickému syndromu.

Závěr: Rozsáhlá pandemie vystavila všechny systémy zdravotní péče nebývalému tlaku a vytvořila nebývalou poptávku po poskytovatelích zdravotní péče, jejichž nedostatek vedl ke složitým a nepředvídatelným podmínkám zdravotnického systému napříč každou zemí světa.

Klíčová slova:

ošetřovatelská péče – sestry v první linii – pacient s onemocněním covid-19

ÚVOD

Přestože se první poznatky o onemocnění covid-19 způsobené novým typem koronaviru SARS-CoV-2 objevily koncem roku 2019 u lidí s plicní infekcí v čínském Wuhanu (45), brzy bylo jasné, že toto onemocnění zasáhne zdraví a životy milionů lidí na celém světě. Již 11. března 2020 WHO vyhlásila koronavirové onemocnění za pandemii (6). Závažnost tématu ukazují data WHO, která uvádějí, že celosvětově bylo k 2. lednu 2022 hlášeno 288 867 634 potvrzených případů covid-19, včetně 5 437 636 úmrtí. Na území Evropy bylo detekováno 108 040 601 potvrzených případů covid-19 (42). Zatíženost zdravotnického systému ukazují i data z České republiky, kdy k období do 7. ledna 2022 bylo na území České republiky hlášeno 2 530 837 potvrzených případů covid-19 a 36 558 úmrtí (27).

Rozsáhlá pandemie vystavila všechny systémy zdravotní péče obrovskému tlaku a vytvořila nebývalou poptávku po poskytovatelích zdravotní péče, jejichž nedostatek vedl ke složitým a nepředvídatelným podmínkám zdravotnického systému napříč každou zemí světa (37). Onemocnění covid-19 a příznaky, které ho doprovází, jsou nevyzpytatelné, mění se, jejich závažnost se periodicky zvyšuje, což zvyšuje výzvy, kterým denně poskytovatelé zdravotní péče, jimiž jsou především sestry v první linii stojící v přímé péči o pacienty, čelí (35). Právě sestry hrají důležitou roli v boji proti pandemii covid-19, v prevenci vzestupného trendu onemocnění a při ochraně všech lidských životů (1).

Je důležité zohlednit, že ošetřovatelství je pomáhající profesí, která je nesmírně náročná i za normálních okolností (30). V posledních 2 letech sestry zažívají vysokou míru pracovního stresu, pociťují fyzické i psychické obtíže (32). Tlak na jejich osoby je nevídaný. Potýkají se s vysokou mírou nakažlivosti, nedostatkem pomůcek a vybavení, zvýšeným počtem pacientů, vyšší pracovní zátěží, zvýšeným počtem umírajících a zemřelých pacientů, změnami v chování pacientů i jejich rodin (10). Během pandemie covid-19 byly zaznamenány i další stresory, které mění hodnotové žebříčky lidí. Denně čelí psychickému tlaku, stresu, úzkosti, depresivním příznakům, zažívají beznaděj, vidí slzy, smutek, prázdno. Zvýšená pracovní zátěž a dlouhodobý pracovní diskomfort může u sester vyvolat negativní pocit na jejich emoce, způsobit syndrom vyhoření, nudu, neuspokojení z práce, frustraci, pocity bezmoci, beznaděje, snížení produktivity práce (12). Existují již důkazy o zhoršené spokojenosti s prací v důsledku pandemie covid-19 (25). Předpokládá se také, že z dlouhodobého hlediska se zhorší spokojenost se životem, protože spokojenost s prací a spokojenost se životem spolu úzce souvisejí. Dosavadní výsledky již nyní ukazují na pokles životní spokojenosti a sníženou kvalitu života sester pracujících v první linii (44).

CÍL

Cílem přehledové studie je analyzovat publikované výzkumy zaměřené na problematiku ošetřovatelské péče u sester pracujících v první linii během pandemie covid-19 a tím zjistit, s jakými konkrétními problémy se sestry při péči o pacienty s onemocněním covid-19 potýkaly. Přehledová studie byla zpracována v období od prosince 2021 do ledna 2022. Výsledky literární rešerše budou východiskem pro konstrukty výzkumu, který analyzuje roli sestry v České republice během pandemie covid-19 za péči o ni.

METODIKA

Design studie byl zvolen jako literární přehled vycházející z deskriptivních studií. Pro zpracování přehledové studie byla využita metoda obsahové analýzy dokumentů. Důležitým faktorem bylo, aby byla zkoumaná problematika spojená s přímou péčí o pacienta s onemocněním covid-19, tzn., aby se jednalo o sestry pracující v první linii.

Naše klinická otázka byla definována následovně: S jakými problémy (I) se sestry (P) v první linii (Co) nejčastěji setkávají při péči o pacienty s onemocněním covid- 19? (tab. 1).

Vzhledem ke struktuře klinické otázky zjištující problematiku ošetřovatelské péče (v našem případě asproblémy/zkušenosti/prožitky/strategie) jsme zvolili modifikovanou strukturu nástroje PICO, a to akronym PICo (23):

P Participant (participant, zúčastněný, uživatel péče, populace)

I Phenomena of Interest (výzkumný fenomén)

Co Context (kontext, souvislosti, okolnosti)

Po stanovení klinické otázky jsme definovali klíčová slova za použití techniky autorů Pearce, Hicks, Pierson (29) a Nagai, Noguchi (28). Celkem bylo definováno metodou „a priori“ sedm klíčových slov a po následném třídění bylo přistoupeno k následujícím: ošetřovatelské péče, sestry v první linii, pacient s onemocněním covid-19.

Vyhledávání bylo realizováno ve vědeckých databázích EBSCOhost, SCOPUS, PubMed a WOS.

Následně byla stanovena kritéria pro zařazení a vyřazení studií. Základním kritériem pro zařazení studií bylo, aby se jednalo o původní vědecko-výzkumné práce různé metodologie (kvalitativní studie, kvantitativní studie), které se zaměřovaly na problematiku ošetřovatelské péče během pandemie covid-19 u sester pracujících v první linii. Pro výběr studií bylo nutné, aby splňovaly požadavky vědecké publikace s IMRaD (Introduction, Methods, Results and Discussion). Vyhledávání zdrojů bylo časově omezeno na dvouleté období od začátku roku 2020 do konce roku 2021. Byly zařazeny pouze studie uvedené v anglickém jazyce. Vylučovací kritéria byla dána stářím studie, tj. publikace před 1. lednem 2020 do současnosti, nedostupností plné verze studie, zveřejnění studie v jiném jazyce než v anglickém. Dalším vylučovacím kritériem byl fakt, že se jedná o přehledové studie nebo jejich obsah nebyl konzistentní s PICo otázkou.

Po důkladné analýze všech nalezených studií bylo vybráno 16 relevantních studií, které byly předmětem našeho zkoumání (tab. 2).

VÝSLEDKY A DISKUZE

Výsledky ukázaly, že se jedná o problematiku celosvětového měřítka, stále naléhavou, aktuální a potřebou řešit ji. Jak dokazuje níže uvedený text, napříč celým světem je problematika ošetřovatelské péče u pacientů s onemocněním covid-19 vědci zkoumaná. Je na ní nahlíženo z různých úhlů pohledů s cílem poskytovat co nejkvalitnější péči bezpečnou pro pacienty i personál, který bude ve fyzické i psychické pohodě. Právě v posledních letech je patrný výrazný nárůst požadavků na kvalitu fyzické a psychické odolnosti sester (22). Psychické problémy souvisejí s pracovní spokojeností sester, je-li sestra v dobré psychické pohodě, je velmi pravděpodobné, že své povolání bude vykonávat dobře (19). Pracovní spokojenost může být narušena mnoha faktory (počet personálu, úroveň vzdělání, erudice, délka pracovní doby, postoj k práci, postoj k managementu, rovnováha osobního i pracovního života, motivace, celospolečenské uznání, výše finančního ohodnocení, fyzická pohoda a psychická pohoda), které přímo souvisejí s kvalitou poskytované péče. Právě naposledy zmíněné psychické problémy u sester v první linii byly předmětem zkoumání hned několika studií.

Ošetřovatelská péče u sester v první linii

Sestry v posledních 2 letech zažívaly nárůst objemu a intenzity své práce, které vedly k úvahám, zda i nadále zůstat součástí ošetřovatelské profese (16).

Palestinská studie (38) popisuje velmi zajímavý multicentrický výzkum, jejímž hlavním cílem bylo zhodnotit problematiku ošetřovatelské péče sester v první linii napříč Palestinou během probíhající pandemie. Výsledky přinášejí hodnocení znalostí, postojů a používání ochranných pomůcek v přímé péči o pacienty v období mezi říjnem a prosincem 2020. Dotazníkovým šetřením (n = 455 sester) byly zjišťovány souvislosti mezi znalostmi, postoji a používáním ochranných pomůcek. Zjištění studie ukázaly, že sestry v Palestině mají vysoké znalosti, relativně optimistické postoje a vhodným způsobem používaly ochranné pomůcky během probíhající pandemie. Prokázalo se, že lepší výsledky jsou v přímé závislosti na dosaženém vzdělání, jisté pracovní smlouvě a vysokým sociálním statusem.

Zhang et al. (46) si kladli za cíl zjistit proces psychologické změny u sester, které také pracovaly v epicentru epidemie covid-19. Asumpcí jejich studie byla skutečnost, že pandemie představuje bezprecedentní hrozbu a zároveň i výzvu pro zdraví lidí na celém světě. Provedli kvalitativní deskriptivní studii v čínském Wuchanu (n = 23 sester) s cílem zjistit, pochopit a popsat zkušenosti sester s přímou péčí o pacienty. Výsledky studie se opírají o předchozí výzkumy, které mapovaly psychický stav sester a porovnávají zátěž spojenou s novým typem koronaviru. Problematika, se kterou se sestry nejčastěji setkávaly, byly psychologického charakteru, v raném stadiu se potýkaly s ambivalencí, ve středním stadiu s emocionálním vyčerpáním a v pozdějším stadiu s obnovou energie. Studie naznačila potřebu intervenčních programů pro sestry ve všech stadiích, aby se předešlo narušení jejich zdraví během kritického období.

Velmi komplexně řeší problematiku ošetřovatelské péče i studie Rathnayake et al. (32), která se zabývala zkušenostmi a problémy sester, které pracovaly s pacienty s onemocněním covid-19. Studie se zúčastnilo celkem 14 sester, se kterými byly provedeny hloubkové rozhovory. Bylo zjištěno velké fyzické a psychické strádání u sester poskytujících péči o pacienty s covid-19. Nicméně i díky této nové negativní zkušenosti se sestry cítí více potřebné a pociťují určité osobní uspokojení z profesionálně vykonané práce. Hlavními faktory zvýšeného stresu u sester byly nedostatek osobních ochranných prostředků a negativní dopad covidové doby na rodinné zázemí. Pozitivní mysl sestrám pomáhala udržet víra a důvěra v dobře odvedenou práci. Je však bezpochyby nezbytné u sester řešit problematiku distresu. Sestry dále zmiňují nutnost vzdělávání se v dovednostech souvisejících s oblékáním a svlékáním osobních ochranných pomůcek, dále pak v provádění specifických ošetřovatelských postupů a v problematice sdělování špatných zpráv rodinným příslušníkům.

Ošetřovatelský management u sester v první linii

Manažerská podpora ve formě vhodné komunikace a zpětné vazby hraje důležitou roli v pohodě zaměstnanců a ve snížení emocionálního vyčerpání sester (40). Sestry manažerky hrají velmi důležitou roli nejen při vytváření pracovního prostředí sester, ale i modelů kvalitního způsobu jejich odvedené práce (36).

Cílem italské studie (8) bylo prozkoumat problematiku ošetřovatelského managementu u sester v první linii, kdy bylo analyzováno 23 výpovědí, které byly členěny do těchto oblastí: organizační a logistické změny, modely přijaté pro zvládání mimořádných událostí, změny v ošetřovatelských přístupech, osobní ochranné pomůcky, fyzický a psychický dopad na sestry a týmová spolupráce, problémy v týmu. Výsledky studie ukázaly obrovský dopad pandemie na italské sestry spojený zejména s vysokým rizikem nákazy, nedostatkem vhodných ochranných pomůcek, péčí o své kolegy, separace od rodiny. Tyto důvody s sebou jednoznačně přinášejí důležitou roli managementu, který musí být připraven na tíživý dopad pandemie na své zaměstnance. Musí zajistit dostatek personálu, dostatek kvalitních pomůcek, zapracovat na efektivní komunikaci s pacienty i jejich rodinami. Shirey popisuje, že vše výše zmíněné vede k minimalizaci stresu, udržení stabilního počtu sester a zvýšení pracovní spokojenosti (36).

Problémy čínských sester v první linii v kontextu ošetřovatelského managementu zkoumal i Liu et al. (21), který jednoznačně postavil sestry do role hrdinek, jež však musí ve své práci řešit mnoho etických otázek. Ty jim mohou ztěžovat jejich osobní i profesní problémy a tím ztěžovat celkovou efektivitu práce. Výsledky identifikovaly tři hlavní témata, a to etická dilemata v klinickém ošetřovatelství, etická dilemata v mezilidských vztazích a etická dilemata v managementu ošetřovatelství. Výzkum naznačil větší potřebu týmového přístupu v proaktivním plánování a otevřené komunikace, které zlepší zkušenosti sester a jejich pocit pohody. Této problematice se věnoval i Groves (13), který staví manažery ošetřovatelství do jednak nelehké, ale především nezastupitelné pozice v podpoře sester v této nelehké době. Strategie pro udržení bezpečnosti a zdraví svých zaměstnanců sestavil například Adams, Walls (2), Jiang (16) nebo Billings et al. (5), kteří sestavili strategie pro manažery a organizace, aby minimalizovali problematiku spojenou s ošetřovatelským managementem versus personálem stojícím v první linii.

Problematiku ošetřovatelského managementu zkoumali také Zamanzadeh et al. (43), kteří se zaměřili na zkušenosti sester s péčí o pacienty s covid-19 v Íránu. Výběrový soubor tvořilo 20 sester, se kterými byly vedeny polostrukturované rozhovory. Na základě analýzy dat byly definovány hlavní problémy: zmatek a nejednoznačnost v plánování péče, pracovní zátěž a sociální izolace. Sestry ve svých výpovědích zmiňovaly několik paradoxních situací, které v době pandemie vznikaly. Pociťovaly například častější řešení marginálních problému místo věnování maximální pozornosti zásadním krokům v poskytování péče. Dále zmiňovaly také přítomnost velkého počtu podpůrného personálu i přes nedostatek potřebných pomůcek a nedostatek kvalitních vědeckých informací, které by byly nápomocné k zvládání pandemické situace. Velkým problémem bylo také přetížení nemocnic z důvodu nedostatečného zázemí a vybavení. Sestry dále uvádějí, že se podvědomě vyhýbaly sociálním kontaktům v komunitě navzdory tomu, že se jim určité sociální podpory dostávalo ze strany nemocnice.

Psychické problémy u sester v první linii

Současné informace ze světa (13) i z ČR (24) jasně ukazují, že se zdravotníci v posledních 2 letech potýkají s vysokým výskytem úzkosti a depresí.

Pákistánská studie (18) přinesla výsledky průřezové studie založené na dotazníkovém šetření, jež si kladlo za cíl zjistit úzkostné poruchy u sester v době pandemie. K hodnocení úzkosti byla použita škála GAD-7. Ukázalo se, že být ženou a být ve vyšším věku než 31 let, statisticky koreluje s vyšší mírou úzkosti (19,6 % respondentů mělo vysokou míru úzkosti a 49,6 % respondentů mělo mírnou úzkost). Vyšší míru úzkosti (o 14 %) měli nově nastoupivší, což je logické, neboť nová práce a vše s ní spojené úzce souvisí s vyšší úzkosti a vyšší mírou stresu (33). Hlavními faktory vyšší míry úzkosti dle Khan et al. (18) jsou: být ženou, mít méně pracovních zkušeností, neabsolvovat žádná školení o tom, jak pracovat s pacienty, kteří jsou covid pozitivní. Samotná úzkost vycházela z obav přenosu nákazy od pacientů na sebe samou nebo na někoho z rodinných příslušníků a také nejistota.

Další pákistánská studie (34) ukázala, že sestry pracující v první linii prožívaly ohromující krizi. Sestry se potýkaly s etickými dilematy, byly zoufalé, přepracované a deprimované. Závěry studie jednoznačně podporují uznání sester a poskytnutí očekávané sociální pomoci.

Jennifer Dohrn et al. (9) popisuje činnost kolumbijské univerzity, která v souvislosti s psychickou a emocionální zátěží sester pracujících v epicentru pandemie covid-19 v New Yorku, pro ně zorganizovala sezení pomocí platformy ZOOM, která identifikovala osm hlavních problémů: kopingové mechanismy zvládání zátěže a duševní zdraví, pocity bezmoci (péče o trpící pacienty), úzkost a strach, frustrace, stříbrná linka, odpojení od světa, pospolitost a vyčerpání. Závěrem autoři popisují, že tato zjištění mají velkou hodnotu pro budoucí výzkumy a doporučení pro politické aktivity, které si vynutily přehodnocení způsobu, jakým mohou zdravotnické týmy udržovat a rozšiřovat připravenost na mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví. Studie poukazuje na nutnost začlenit přípravu na pandemii do profesní přípravy sester.

Průřezová studie autorů Ali et al. (3) se jako jedna z mála studií zabývala duševním zdravím u sester v průběhu pandemie covid-19 v Keni. Podobně jako v jiných studiích z celého světa sestry přímo zapojené do práce s pacienty s onemocněním covid-19 vykazovaly vyšší míru symptomů porušeného duševního zdraví. Téměř 60,0 % sester uvedlo, že mělo dostatek pomůcek pro péči o pacienty, 71,2 % sester uvedlo, že bylo dostatečně vyškoleno pro péči o pacienty s covid-19. Pouze 1,8 % respondentů uvedlo, že v minulosti trpělo nějakou duševní poruchou nebo u nich byla diagnostikována. Zajímavé je, že mírné až závažné projevy deprese, úzkosti, nespavosti, distresu a syndromu vyhoření byly hlášeny u všech respondentů. Jednoznačně bylo prokázáno, že sestry v první linii zažívají závažnější příznaky (o 17,3 %) všech psychických poruch než ostatní sestry. Trpěly větší nespavostí (o 9,1 %), úzkostí (o 10,4 %), syndromem vyhoření (o 23,3 %). Sestry ženy vykazovaly vyšší míru syndromu vyhoření (53,9 %) než sestry muži (34,0 %). Autoři zmiňují, že zvládání pandemické situace v Keni je obzvláště znepokojující zejména kvůli akutnímu nedostatku sester, které chyběly již před vznikem pandemie. Afrika není jediným kontinentem, který se potýká s nedostatkem sester. WHO uvedla, že chybí cca 6 milionu sester po celém světě, jejichž nedostatek pandemie ještě více umocnila (41).

Posttraumatická stresová porucha u sester v první linii

Výrazný nárůst stresu, který je označován jako moderní epidemie, přinesla do zdravotnictví právě pandemie covid-19. Dlouhodobá úzkost a stres vedly k posttraumatickým obtížím, který nejedna sestra přirovnala k válečnému stavu (14).

Na problémy s duševním zdravím a posttraumatickou stresovou poruchu upozornila studie z Koreji (20), kde se 18 sester v hloubkových rozhovorech vyjádřilo, jak moc těžké bylo vyrovnat se se situací, kterou neznaly, a neustále dávat smysl své práci, která je nejtěžší za celou jejich profesní dráhu.

Smysluplnost vhodně zvolené intervence akcentuje katarská studie, která byla zaměřena na sestry a několik málo lékařů pro doplnění (17). Výsledky studie ukázaly, že intervence zaměřené na zmírnění zdrojů úzkosti ve vysoce stresovém prostředí mohou snížit pravděpodobnost vzniku posttraumatické stresové poruchy, se kterou se sestry v první linii velmi často setkávaly. Mohlo by se zdát, že vhodnou psychologickou intervencí bude například online kurz pro řešení psychologických problémů, horká linka psychologické pomoci nebo skupinové intervence. Chen et al. (15) toto však vylučuje, když uvádí, že zaměstnanci se těchto intervencí odmítali jakýmkoliv způsobem zúčastnit. Uváděli totiž, že nepotřebují pomoc psychologa, ale potřebují více odpočinku, spánku a času stráveného s rodinou, aby dokázali lépe zvládnout úzkost a paniku pacientů.

Problematikou psychické zátěže u sester se zabývala také italská studie, jejímž cílem bylo analyzovat posttraumatickou stresovou poruchu sester, které pracují v rizikovém covidovém prostředí, a zjistit vztah mezi mírou prožívání stresu a osobností (31). Studie byla provedena ve dvou obdobích, v březnu a v září roku 2020. Analýze bylo podrobeno 69 sester, u kterých se zjišťovaly příznaky úzkosti, osobnostních rysů, peritraumatické disociace a posttraumatického stresu. Korelační analýza potvrdila problémy s duševním zdravím u sester pracujících s covid pozitivními pacienty. Dvě diferencovaná časová období ukázala mechanismy duševní adaptace v dlouhodobé výzvě pandemie. Ukázalo se, že rozhodujícími faktory pro ovlivnění emočního stavu měly spíše mladší sestry a v rodinném stavu vdaná/ženatý. Také se potvrdilo, že nezáleželo, ve které vlně pandemie byl výzkum realizován, v obou vlnách sestry pociťovaly vtíravé myšlenky, vyhýbaly se řešení svých pocitů, pociťovaly hněv, podrážděnost, měly potíže se soustředěním.

Téma psychické zátěže je také náplní dvou studií, které byly realizovány přímo v epicentru pandemie onemocnění covid-19 – v Číně. Jedná se konkrétně o studie Cai et al. (7) a Zhang et al. (46). Cai et al. chtěli posoudit rozsah psychologického stavu a souvisejících faktorů u sester v čínském Wuchanu (7). Sestry vyplňovaly dotazníky, jejichž předmětem byly identifikační údaje a čtyři škály hodnocení psychologického stavu. Studie přináší o to zajímavější výsledky, když přináší data ze dvou časových období (období vypuknutí epidemie a stabilní období). Během pandemie trpěla více než třetina sester depresemi, úzkostmi a nespavostí, vykazovaly známky posttraumatického stresu. Autoři dospěli k závěru, že problematice spojené s psychickými obtížemi sester je třeba během pandemie covid-19 věnovat více pozornosti, zejména u těch, které bojovaly v první linii během vrcholu epidemie. Chen et al. popisují, že všechna intervenční opatření by měla být upravená tak, aby byla vhodně zvolena a správně načasována (15).

Mechanismy zvládání stresu u sester v první linii

Venglářová a kol. popisují, že zdravotníci velmi často odbourávají stres, pracovní vytížení a únavu ze směnného provozu návykovými látkami, nejčastěji kávou, cigaretami, alkoholem a léky (39). Zajímavé výsledky přináší studie autorů Foli et al., jejímž cílem bylo nejenom popsat psychické trauma sester v první linii, ale také zmapovat užívání návykových látek a alkoholu jako mechanismu zvládání stresu (11). Data potvrdila, že sestry v době pandemie vykazovaly vyšší míru stresu, měly oslabenou podporu pro zvládání stresu, a proto užívaly návykové látky, aby stres lépe zvládly. Závěry studie odhalují zvýšenou potřebu podpory dobré pohody sester, která by měla zahrnovat i screening užívání návykových látek, se kterými by mohly mít z dlouhodobého hlediska problémy.

Na psychickou zátěž a celkově sníženou kvalitu života během pandemie covid-19 upozorňuje německá kvantitativní studie, která hodnotí sestry jako více vystresované, protože neměly v době pandemie tolik zážitků mimo práci (4). Byly také méně spokojené se svou prací, se svým životem, s pracovním výkonem. Celkově se jim snížila kvalita života. Sice se sestry cítily více oceněné ze strany společnosti, ale méně ze strany svých pacientů. Jejich studie přispívá k dosud nedostatečným poznatkům o stresu a pohodě sester v souvislosti s pandemií v Německu. Kromě toho se jim podařilo identifikovat smysl pro humor a uznání jejich profese jako ochranný faktor proti stresu.

Po analýze studií se může zdánlivě zdát, že je problematika ošetřovatelské péče v době pandemie covid-19 u sester v první linii srovnatelná s běžnou klinickou praxí, neboť i ta je velmi psychicky náročná. Je třeba si ale uvědomit, že dlouhodobá psychická a emoční zátěž může vyústit v posttraumatický syndrom, syndrom vyhoření a další závažné zdravotní komplikace, které zasahují do všech sfér lidského života. Psychické problémy, se kterými se sestry potýkaly, často vedly k totálnímu vyčerpání poskytovatelů ošetřovatelské péče, ovlivnilo to jejich životní i profesní role. Z těchto důvodů je více než důležité najít efektivní ochranná opatření, která by zamezila oslabení a ohrožení nejpočetnější skupiny zdravotníků. V souvislosti s výše uvedeným se nabízí připomenout, že v roce 2018 odstartovala mezinárodní kampaň Nursing Now, jejímž cílem bylo zvýšit prestiž profese sester, zlepšit jejich pracovní podmínky, udržet zkušené sestry v této profesi a v neposlední řadě také přilákat nové studenty do oborů ošetřovatelství. Myslíme si, že dnes více než kdykoliv předtím si společnost uvědomuje potřebu sester. Jejich prestiž stoupá, jejich profese je čím dál častěji prezentována v reálném, nikoliv mediálním obraze. I když v té době nikdo netušil, jaká zkouška systémy zdravotní péče čeká, snad se naplní základní filosofie kampaně Nursing Now, tzn.: „Zdravotní problémy populace v 21. století nezvládneme bez sester. Je na čase dát sestrám více uznání, vlivu a výrazně do nich investovat“ (26).

ZÁVĚR

Není pochyb o tom, že ošetřovatelská profese patří mezi psychicky i fyzicky náročná povolání. Vezmeme-li v potaz dění posledních 2 let napříč celým spektrem zdravotnictví, náročnost profese nabývá ještě více na významu, což jednoznačně potvrdila analýza studií. Sestry v první linii se dnes a denně již 2 roky setkávají s novými situacemi, které mění hodnotové žebříčky všem zainteresovaným stranám, tzn. pacientům, jejich rodinám a všem zdravotnickým i dalším pracovníkům, kteří participují na péči o tyto pacienty. S ohledem na získaná data je bezesporu nutné efektivně řešit extrémní psychickou i fyzickou zátěž sester, která dopadá nejen na jejich pracovní výkonnost, ale výrazně jim snižuje kvalitu života, když ovlivňuje jejich osobní, rodinný i sociální život.

Práce byla podpořena z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. NU21-09- -00300. Veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena. Námi zrealizována literární rešerše a její metodika byla prováděna v souladu s etickými pravidly a nevyžadovala žádné písemné souhlasy konkrétních osob.

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:
Mgr. Jana Kimmerová, Ph.D.
Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče
Zdravotně sociální fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
U Výstaviště 26, 370 05 České Budějovice
e-mail: kimmerova@zsf.jcu.cz