Rehabilitation International (RI) a celosvětový program ucelené rehabilitace – tradice a současnost

ÚVOD

V říjnu 2012 oslavila celosvětová organizace Rehabilitation International (RI) devadesát let svého trvání. Oslava proběhla během 22. světového kongresu RI v Incheonu, v třetím největším městě Jižní Koreje. Mezi řadou dalších mezinárodních organizací, které se zabývají rehabilitací a širší problematikou osob se zdravotním postižením, má RI mimořádné postavení. A to nejen dobou svého trvání, ale také tím, že se na její činnosti podílejí nejen odborníci, ale i představitelé osob se zdravotním postižením (OZP). Působení RI je navíc celosvětové, tedy globální, a po řadu let úzce spolupracovala s dalšími světovými organizacemi, především s Organizací spojených národů a Světovou zdravotnickou organizací (SZO).

Důvodem pro zpracování tohoto článku je snaha seznámit stručně odborníky z oblasti rehabilitační a fyzikální medicíny s tím, jak se RI účastnila na celosvětovém rozvoji rehabilitace OZP, a to nejen v  medicínské oblasti. Ve vedení RI hráli v minulosti významnou roli lékaři a další odborníci, postupně se rozšiřovala i účast samotných osob se zdravotním postižením. Zajímavé také je, jak se během let měnila používaná anglická terminologie, což se projevilo i v samotném názvu RI, který se třikrát změnil.

Za nejdůležitější důvod však považuji připomenout, jak se na činnosti RI podíleli a podílejí zástupci Československé a České republiky a jak tato spolupráce ovlivňovala a dosud ovlivňuje chápání pojmu rehabilitace u nás i navazující českou terminologii. Souvisí to i se starší a dosud probíhající diskusí o koncepci oboru rehabilitační a fyzikální medicína u nás. Mým cílem je ukázat, že podrobnější vyjasnění pojmů umožní přejít od nesmiřitelných diskusí k pochopení souvislostí a že může dojít k lepší návaznosti a vzájemné podpoře jednotlivých rehabilitačních přístupů.

Stručná historie RI

Je překvapivé, že dlouhodobá a globální tradice RI vyšla z aktivity jednoho člověka ze zapadlého městečka Elyria na americkém středozápadě. Podnikatel Edgard F. Allen, přezdívaný později Daddy (Tatík), ztratil v roce 1907 při havárii autobusu jediného syna. Uvědomil si, že lepší akutní péče by mohla syna zachránit a že je nutná i následná péče o děti s trvalými následky po úrazu či nemocí. Začal se plně věnovat této myšlence a vytvořil program pro postižené děti nejprve ve státu Illinois.

Začal spolupracovat s organizací Rotary club (založenou 1905 v Chicagu) s cílem rozšířit program na celé Spojené státy a založit National Society for Crippled Children. Protože se však akce zúčastnili i zástupci kanadského Ontaria, změnil se název na International Society for Crippled Children (ISCC), tedy Mezinárodní společnost pro zmrzačené dětí, která byla založena v dubnu 1922. Tato aktivita časově odpovídá vzniku Jedličkova ústavu (pro mrzáčky) v r. 1913 v Praze a také používání pojmu „rehabilitace“ (nejdříve pracovní, pak i léčebné) v USA od konce 1. světové války.

K této myšlence a organizaci se připojovali jednotlivci a organizace z dalších, především evropských zemí. K její propagaci přispěly čtyři světové kongresy, které ISCC uspřádala, a to v Ženevě (1929), Hagu (1931), Budapešti (1936) a Londýně (1939). Účastnili se zástupci stále většího počtu zemí a organizace se začala věnovat i problematice dospělých. To vedlo ke změně názvu na International Society for Welfare of Cripples (Mezinárodní společnost pro blaho mrzáků – postižených).

Během 2. světové války prošla organizace krizí, zemřeli její zakladatelé a mezinárodní kontakty byly přerušeny. Naopak se následkem velkého počtu zraněných rozšířila potřeba léčebné rehabilitace. Lékaři L. Guttman v Anglii a H. Rusk a H. Kessler v USA se stali vůdčími osobnostmi v rozvoji rehabilitace a také spolupracovali s obnovenou RI. Především H. Kessler, původně ortopéd, byl jeden z prvních, který se soustavně rehabilitací zabýval již mezi světovými válkami. Působil jako prezident RI v letech 1948-1951 a jím založený Kessler Institute for Rehabilitation ve státě New Jersey pokračoval ve spolupráci s RI až do konce 90. let. Podobně H. Rusk, který založil Ruskův rehabilitační ústav na Manhattanu v New Yorku, byl prezidentem RI v letech 1954-1957.

Tradice kongresů pokračovala po válce kongresem ve Stockholmu v r. 1951 a později se ustálilo pravidlo pořádat kongres RI vždy po čtyřech letech. Sídlo RI se vytvořilo v New Yorku. Jeden z dalších prezidentů RI, lékař Harry Fang z Hong Kongu, pak v roce 1981 získal tyto místnosti do vlastnictví RI. Členské organizace RI se rozšířily do všech světadílů. Také evropské komunistické země měly v RI své aktivní zástupce a v 70. letech navázaly mezi sebou užší spolupráci v rámci RI, konkrétně NDR, Polsko, Maďarsko a Československo. Podobně až dosud existuje spolupráce mezi evropskými severskými zeměmi.

Organizace pak dvakrát změnila svůj název, v r. 1960 na International Society for the Rehabilitation of the Disabled (ISRD), a pak v r. 1972 na méně konkrétní název Rehabilitation International.

Především se však RI podílela na přípravě a následné realizaci zlomových mezinárodních akcí, jako byl Mezinárodní rok OZP, vyhlášený OSN na r. 1981, a navazující Mezinárodní dekáda OZP v letech 1993-2002. Jako příklad důležité dílčí akce uveďme zavedení Mezinárodního symbolu bezbariérovosti ve tvaru vozíku. RI vypsala soutěž, v níž zvítězila dánská studentka Susanne Koefoed, jejíž návrh je od r. 1969 užíván na celém světě.

Během let se ustálila struktura RI i program její činnosti, jak bude uvedeno níže. Konkrétní odborné cíle byly řešeny v rámci sedmi komisí RI.

Struktura RI

Členy RI jsou členské organizace, především národní členské organizace (NMO), jejichž úkolem je zastupovat vždy celou zemi a podílet se na všech oblastech rehabilitace. Problémem může být, že jednotlivé NMO se svým typem liší od organizací OZP, jako v ČR, až po úrazovou pojišťovnu, např. v Rakousku. Nejaktivnější jsou ty NMO, které tvoří asociaci více organizací s různým zaměřením, např. RI-Finland, a podobné je to i v dalších severských zemích. Členem RI mohou být i organizace s lokální působností, např. rehabilitační centra. Dále jsou členy i některé mezinárodní organizace, z významných jmenujme Světovou federaci ergoterapeutů (WFOT).

V New Yorku sídlí sekretariát RI, který řídí hlavní tajemník (secretary general). Tím je od r. 2008 paní Venus Ilagan z Filipin, sama na vozíku. O zásadních věcech rozhoduje výkonný výbor RI (VV), v čele s prezidentem RI, zvoleným na čtyři roky. Tím je od r. 2012 Jan Monsbakken z Norska. Dalšími členy VV je pokladník, viceprezidenti jednotlivých regionů a jejich zástupci a předsedové komisí RI a jejich zástupci.

Členské země RI jsou totiž rozděleny do šesti regionů: Evropa (k níž přísluší třeba i Izrael), Asie a Pacifik (včetně Austrálie a Nového Zélandu), Severní Amerika, Latinská Amerika, arabské země a Afrika (kromě arabského severu). Každý z těchto regionů má svého viceprezidenta a jeho zástupce. Buď viceprezident nebo jeho zástupce musí být osobou se zdravotním postižením, čímž je zajištěn podíl OZP na řízení RI. Také prezidentem RI byla v posledních 20 letech třikrát OZP.

Všichni tito funkcionáři jsou zvoleni Valným shromážděním RI. To se koná každoročně, nejčastěji v návaznosti na světový kongres RI nebo na regionální konference RI, které většina regionů pořádá.

Valného shromáždění se účastní zástupci členských organizací RI, které mají (pokud uhradili členský poplatek) právo hlasovat. V návaznosti na valné shromáždění také probíhají schůzky komisí RI.

Již po řadu let působí v RI sedm komisí, které zhruba odpovídají oblastem, v nichž se rehabilitace OZP koná.:

• Medicínská komise se zabývá léčebnou rehabilitací a řadu let shromažďovala především rehabilitační lékaře. V roce 2006 byl její název změněn na Commission for Health and Functioning, tedy Komise pro zdraví a funkční schopnosti. To souvisí zřejmě se zavedením mezinárodní klasifikace ICF. Práce této komise by se měli účastnit všichni odborníci z oblasti léčebné rehabilitace.
• Pedagogická komise se věnuje oblasti pedagogické rehabilitace.
• Sociální komise se zabývá sociální rehabilitací.
• Komise pro pracovní rehabilitaci (vocational commission) byla nedávno přejmenována na komisi pro práci a zaměstnávání (work and employment). Je po řadu let velmi aktivní a organizuje samostatné konference a semináře z oblasti pracovní rehabilitace.
• ICTA, což původně znamenalo International Commission for Technical Aids (Mezinárodní komise pro technické pomůcky), změnila již v 90. letech název na International Comission for Technology and Accessability (pro technické pomůcky a bezbariérovost) při zachování stejné zkratky. ICTA byla po řadu let velmi aktivní, zabývala se jak problematikou aplikace pomůcek, odstraňováním bariér i využíváním počítačů v rehabilitaci. Na práci se podílejí jak technici a architekti, tak i lékaři a ergoterapeuti. Pořádala samostatné semináře celosvětově a také na evropské úrovni.
• Commission on Policy and Services (Komise pro politiku a služby) se věnuje organizačním otázkám.
• Leisure, Recreation and Physical Activities Commission (Komise pro volný čas, rekreaci a tělesné aktivity). Tyto dvě poslední komise jsou méně významné a méně aktivní, jejich název byl také pozměňován.

Členy komisí a účastníky jejich seminářů mohou být jak zástupci jednotlivých členských organizací, tak i příslušní odborníci z dané země. Některé země jsou v tomto směru aktivní (např. Finsko, Japonsko, Hong Kong) a mají své zástupce ve většině komisí. Vzhledem k tomu, že je jednodušší spolupráce uvnitř jednotlivých regionů, vznikly i regionální sub-komise, např. Evropská komise ICTA.

České kontakty s RI

Zástupci Československa se účastnili již 2. kongresu v Haagu. Na 3. kongresu v Budapešti byl český delegát, profesor Jiří Klíma, zvolen do výboru pro přípravu nových stanov organizace. Jiné informace o naší účasti před válkou nemám k dispozici.

V poválečných dobách byl československou národní organizací v RI Svaz invalidů, pak jeho následnické organizace, od r. 2000 je národní organizací České republiky Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP). V 70. letech byl naším zástupcem (národním tajemníkem) v RI Ing. Jan Brázdil, sám tělesně postižený, který měl dobrý vztah k tehdejší Rehabilitační společností, m.j. přes svou manželku, sociální pracovnici Natašu Brázdilovou, dlouholetou spolupracovnicí prof. V. Jandy.

Od počátku 80. let rozvíjel spolupráci s RI prof. Jan Pfeiffer. Sám zdůrazňuje, že mu tyto kontakty umožnily správně pochopit význam pojmu rehabilitace, především u osob se zdravotním postižením. Zúčastnil se např. v r. 1984 kongresu RI v Lisabonu a v r. 1990 evropské konference RI v Dublinu. Během Dunajského rehabilitačního sympozia, které se konalo v r. 1987 v Praze, zde uspořádal také schůzi Medicínské komise RI, k účasti na níž mě pozval. To ilustruje, jak aktivní v té době komise RI byly. Setkal jsem se tenkrát poprvé s prof. M. Grabois z Dallasu, USA, který je až dosud členem výkonného výboru RI.

Já sám jsem se v r. 1981 účastnil ve Vídni Evropské konference RI, konané v návaznosti na Mezinárodní rok osob se zdravotním postižením. Důkladným seznámením s Rehabilitation International však byla až má účast na 16. světovém kongresu RI v Tokyu v r. 1988. Byl jsem motivován předchozími informacemi profesora Pfeiffera a do účasti jsem investoval dost úsilí i finančních prostředků. Jel jsem vlakem přes celý SSSR a z přístavu Nachodka pak lodí do japonského přístavu Jokohama. Přijel jsem několik dní před kongresem a mohl jsem se proto účastnit i semináře ICTA v Národním rehabilitačním ústavu v Tokorozavě. S ICTOU od té doby spolupracuji a věnuji se proto hlouběji problematice technických pomůcek. Mohl jsem se také jako pozorovatel účastnit valného shromáždění RI, kde tehdy byli tři kandidáti na funkci prezidenta RI a také tři kandidátky na další kongres RI, což svědčí o tehdejší prestiži RI. Prezidentem se stal F. Seaton z USA a další kongres byl určen do afrického Nairobi. Dosavadní prezident RI O. Gaiecker z Rakouska velmi usiloval o to, aby se činnosti RI zúčastnili i zástupci SSSR a uspořádal proto v Tokiu schůzku delegátů z východoevropských zemí. Na kongresu jsem také navázal kontakty s nejvíce postiženými vozíčkáři, zástupce hnutí „independent living“, jako Ed. Roberts a Judy Human z USA, Adolf Raczka ze Švédska či Kalle Konkola z Finska. Od nich jsem poprvé slyšel pojem „comprehensive rehabilitation“ osob se zdravotním postižením, který jsme pak přeložili jako „rehabilitaci ucelenou“, i když se používá v češtině i pojem „komprehensivní“. V souhrnu bych zhodnotil, že kongres RI v Tokiu, jehož hlavním organizátorem byl lékař, prof. Satoshi Ueda (který se opakovaně účastnil i mezinárodních konferencí v Praze), představoval v mnoha ohledech vrchol aktivity RI. Při kongresu proběhla současně konference ergoterapie, na níž jsem se seznámil s ergoterapeutkou M. Mallick z USA, autorkou několika knih o termoplastických dlahách. Tehdy jsem začal podporovat rozvoj ergoterapie u nás navazováním mezinárodních vztahů se zahraničními ergoterapeuty. Zkušenost z Japonska mě upevnila v názoru, že spolupráce s RI má smysl a byl jsem připraven se na ní podílet.

Po sametové revoluci jsem se stal na návrh prof. Pfeiffera (a po schválení organizacemi OZP) v roce 1991 národním tajemníkem RI za Československo, později Českou republiku. Tuto funkci zastávám až dosud. V roce 1991 jsem získal stipendium RI na šestitýdenní pobyt v Kesslerově rehabilitačním ústavu v New Jersey, USA, a během dalších dvou týdnů jsem navštívil řadu dalších rehabilitačních pracovišť v USA a také sídlo sekretariátu RI na Manhattanu. Tehdy jsem se např. setkal poprvé s testem FIM prostřednictvím jednoho z jeho spoluautorů.

S RI souvisí i naše účast na Mezinárodní abilympiádě. V roce 1991 se konala 3. mezinárodní abilympiáda v Hong Kongu pod patronací RI, přičemž hlavním organizátorem byl prof. H. Fang, bývalý president RI. Jde o soutěž pracovních a zájmových dovedností OZP s cílem podporovat jejich pracovní uplatnění. Zástupci organizačního výboru z Hong Kongu navštívili Prahu, z iniciativy prof. Pfeiffera proběhla národní československá soutěž a do Hong Kongu pak cestovala dvanáctičlená delegace pod vedením prof. Pfeiffera. Důsledkem této zkušenosti bylo pravidelné a úspěšné organizování Národních abilympiád (v r. 1992 československé a pak každoročně českých) v Pardubicích i organizace 5. mezinárodní abilympiády v Praze v r. 2000, dosud jediné na evropském kontinentě, opět pod patronací RI.

V 90. letech se na činnosti RI podílelo několik významných rehabilitačních lékařů ze zemí střední Evropy: P. Janaszek z Polska, Č. Marinček ze Slovinska či L. Kullmann z Maďarska. Ten zorganizoval v r. 1994 v Budapešti evropskou konferenci RI. Měli na ní významný podíl i rehabilitační lékaři, účastnil se např. i prof. V. Vojta.

Důležitou roli v činnosti RI sehrávala osoba hlavního tajemníka (secretary general). V letech 2000 až 2008 jím byl Tomas Lagerwall, původně zaměstnanec švédského Handicapped Institutu, který je až dosud v čele vývoje a propagace rehabilitačních technologií. Proto byl T. Lagerwall po několik desetiletí i vůdčí osobností ICTY, která po roce 1990 vytvořila i svou evropskou sub-komisi. Ta pořádala pravidelně své semináře o technických hlediscích rehabilitace, a to střídavě v zemích západní a východní Evropy, např. na Slovensku, v Estonsku či na Ukrajině.

V roce 2000 jsem byl zvolen na čtyři roky členem výkonného výboru RI, a to jako zástupce viceprezidentky pro Evropu H. Lindberg z Finska. Tato má funkce pak byla prodloužena znovuzvolením až do r. 2008. Na stejnou funkci jsem ovšem kandidoval už v předchozích termínech, 1992 a 1996, ale tehdy získal víc hlasů můj protikandidát. Proto své konečné zvolení musím nutně chápat jako pokles zájmu o činnost RI, především v Evropě.

Ve své funkci jsem se snažil rozšířit spolupráci RI se zeměmi východní Evropy, např. z Pobaltí. To se projevilo na Evropské konferenci RI v roce 2002 v Aachen v Německu, kde se účastnilo i několik zástupců ze zemí bývalého SSSR (Ruska, Uzbekistánu).

Ve stejném období (r. 2003) navázala Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny spolupráci se Sekcí fyzikální a rehabilitační medicíny UEMS (Evropského svazu odborných lékařů), kam nás původně pozval prof. Marinček z Lublaně. J. Vacek a já jsme se stali delegáty SRFM v této sekci.

Proto jsem se v následujících letech mohl méně podílet na činnosti RI, i když se NRZP jako členská organizace RI snažila mou účast na některých akcích v Evropě podporovat. Širší účast ČR republiky v RI, např. v jednotlivých komisích, se však nikdy neuskutečnila.

Vedení RI se v té době podílelo aktivně na přípravě Mezinárodní úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou schválila OSN v r. 2006 a později ji ratifikovala i česká vláda. Na valném shromáždění RI v Djerbě v r. 2007 se projevila snaha, především od zástupců USA, ještě víc zdůraznit úlohu OZP ve vedení RI a byla navržena i změna názvu organizace s vyloučením výrazu „rehabilitation“. K tomu však nedošlo. V roce 2008 byl zvolen nový viceprezident RI pro Evropu, J. Breuer z Německa, který je zaměstnancem německé zdravotní úrazové pojišťovny. Ten usiluje o aktivaci RI v evropském regionu, včetně obnovení členství těch zemí, které spolupracovat s RI přestaly.

Na Evropské konferenci RI v r. 2010 v Kodani byl zvolen za budoucího prezidenta RI Evropan – Jan Monsbakken z Norska, který se pak své funkce ujal v r. 2012 na 22. kongresu RI v Koreji. V Kodani byl také představen další materiál s celosvětovou působností, „CBR Guidelines“ (Směrnice pro rehabilitaci prostřednictvím obce), který vydala WHO. Přípravy tohoto materiálu se účastnila za RI Venus Ilagan. Podílela se pak na přípravě ještě významnějšího materiálu, World Report of Disability, kterou vydalo WHO v roce 2011 a kde byli spoluautory i významní odborníci z oblasti rehabilitační medicíny (prof. G. Stucki, prof. J. L. Melvin).

22. světový kongres Rehabilitation International, Incheon 2012

Tento kongres se uskutečnil k 90. výročí založení RI, avšak zároveň shrnul program RI za poslední čtyři roky a stanovil program do budoucnosti. Významné bylo i to, že se kongres konal v regionu Asie a Pacifik, který je v současnosti v rámci RI nejaktivnější, a navíc v Jižní Koreji, kterou jsme poznali jako moderní rozvinutou zemi s rozsáhlým programem péče o OZP, s její rehabilitací a ochranou jejích práv. Předsedou organizačního výboru byl Korejec Il-Yung Lee, dosavadní viceprezident pro Asii a Pacifik.

Uvítal jsem možnost zúčastnit se tohoto kongresu, což bylo završením mé téměř čtvrtstoletí spolupráce s RI. Zároveň jsem věřil, že si touto cestou vytvořím vlastní názor na to, v jakém stavu nyní organizace RI je a jakým přínosem bude další spolupráce s ní.

Jak je obvyklé, předcházely vlastní odborné konferenci schůze jednotlivých komisí RI a valné shromáždění RI, které volilo většinu nových funkcionářů RI. Účastnil jsem se schůze Komise pro zdraví a funkční schopnosti (dřívější Medicínská komise). Účast byla slabá, pouze 6 osob. Byly prezentovány příspěvky, které pak byly předneseny i v průběhu kongresu a byly tak podrobeny předběžné diskusi. Dosavadní předseda komise profesor Mukherjee z Indie oznámil, že je navržen za viceprezidenta RI pro Asii a Pacifik a že dosud nezná žádného kandidáta na předsedu komise. Bylo proto překvapením, že příští den byli kandidáti na předsedu i jeho zástupce oznámeni a schváleni. Předsedou se stal Dr. Azmana z Malajsie a jako zástupkyni Dr. Brüggemann z Německa, kolegyně viceprezidenta pro Evropu. Oba jsou zaměstnanci zdravotních pojišťoven a žádný z nich nebyl na kongresu přítomen.

Účastnil jsem se dále části semináře komise ICTA, na němž bylo 14 účastníků. Jeden z příspěvků se týkal návrhu nového znaku, který označuje komunikační bariéry. Současně měly schůzky i další komise RI, z nich je podle dostupných údajů aktivní Sociální komise a Komise pro pracovní rehabilitaci. Předsedou ICTY zůstává Dr. Kwan z Hong Kongu, jeho zástupcem se stal prof. Dušan Šimšík z Košic.

Týž den proběhla i schůzka výkonného výboru IAF (Mezinárodní abilympijská federace). Vzhledem k tomu, že jsem od r. 1991 s IAF spolupracoval, byl jsem pozván na schůzi jako pozorovatel. Na schůzi bylo asi 20 účastníků z řady zemí tří světadílů. Probíraly se m.j. podrobná pravidla soutěží a také zazněla informace, že příští mezinárodní abilympiáda se bude konat v r. 2015 v Číně.

Následně se konalo celodenní zasedání valného shromáždění RI, kterému předsedala dosavadní prezidentka RI A. Hawker z Nového Zélandu, s ní i generální sekretářka V. Ilagan a nový prezident J. Monsbakken. Byla mj. zmíněna nepříznivá ekonomická situace RI. Pro krytí finanční ztráty byl využit i zisk ze 16. RI kongresu v Japonsku z r. 1988. Byli navrženi a zvoleni viceprezidenti za jednotlivé regiony, jejich zástupci a předsedové komisí se zástupci. Za Latinskou Ameriku nepřišel žádný návrh. Podobně zarážející byl fakt, že se žádná země neuchází o organizaci příštího RI kongresu. USA nemá v současnosti v RI národní členskou organizaci.

Samotného kongresu, který probíhal 31. 10 až 2. 11. 2012, se zúčastnilo asi 1500 osob. Proběhlo celkem sedm plenárních sekcí a šestnáct paralelních. Na plenárních sekcích vystoupily kromě funkcionářů RI i mnohé celosvětově významné osoby, zastupující struktury OSN, SZO a představitelé vedení Korejské republiky, včetně první dámy. Účastnil se například velvyslanec MacKay, což je bývalý předseda komise pro přípravu Mezinárodní úmluvy, Ms Alana Officer, koordinátorka týmu pro OZP a rehabilitaci při SZO, korejský ministr pro práci a vývoj, norská státní sekretářka ministerstva práce a další.

Podíleli se i představitelé různých skupin zdravotně postižených. Z nich mě zaujala přednáška vozíčkáře Kyung Seok Parka z Koreje, který již dvacet let vede kampaň za práva osob se zdravotním postižením a organizuje demonstrace těžce postižených osob. Na ni vlastně navázala demonstrace, která přímo proběhla pod vedením pan Parka v kongresovém centru. Těžce postižení vozíčkáři reagovali na smrt jedné vozíčkářské aktivistky, která uhořela, protože neměla v noci dostupnou osobní asistenci. Postižení žádali jednání o tom, aby měli postižení osobní asistenci v indikovaných případech celých 24 hodin.

Probíraná témata souvisela s dosavadní činností RI a jejím strategickým plánem, který byl předložen na valném shromáždění. Obsahuje např. tato témata: Uplatnění Mezinárodní úmluvy OSN, technologie pro postižené, komunitní služby pro postižené, situace postižených při katastrofách. pracovní rehabilitace, financování rehabilitace.

Aktivně jsem se zúčastnil sekce „ICF a ucelená rehabilitace“, kde jsem přednesl svůj příspěvek: „Užívání ICF v Evropě“, který byl založený na dotazníkovém průzkumu mezi delegáty evropské PRM sekce. Tento příspěvek byl následně uveřejněn v Japanese Journal of Rehabilitation.

Další sekce byly zaměřeny na postavení postižených žen, na bezbariérovost a pomáhající techniku, na nezávislý život postižených, na pracovní rehabilitaci, na problematiku dětí. Pokud jsem se těchto sekcí mohl zúčastnit, překvapila mě dobrá odborná kvalita prací např. z Vietnamu a dalších spíše rozvojových zemí. Jak obsahově, tak formálně byly na dobré úrovni.

Součástí kongresu byla oficiální oslava devadesáti let od založení RI s připomenutím celé její dosavadní historie. Nejpodrobnějším popisem této historie je publikace N. Groce, vydaná k osmdesátiletí RI v roce 2002, k níž poskytl své zkušenosti i český kolega Ing. Jan Brázdil.

Na kongresu byla významná účast reprezentantů z Asie, poměrně slušná byla i účast z Afriky a z arabských zemí. Z Evropy především staří známi z omezeného počtu zemí, které se nyní účastní činnosti RI. Kromě zaměstnanců sekretariátu RI byla překvapivě malá účast z USA, lépe je reprezentovaná Kanada.

Další události, plány RI do budoucna

Po kongresu v Koreji jsem byl průběžně informován o aktivitách celosvětové RI i „RI Europe“, která pořádá regionální aktivity. V dubnu 2013 proběhla schůzka evropských národních tajemníků v Lublani, čímž se Slovinsko znovu přihlásilo k členství v RI. Z bývalých komunistických zemí se účastnili kromě mne ještě zástupci Polska, zatímco nové vedení slovenské NROZP styky s RI v současnosti neudržuje.

Valné shromáždění RI proběhlo v září 2013 v New Yorku, tedy v místě, kde sídlí sekretariát RI. Z dostupných materiálů vyplývá, že byly potvrzeny závěry a plány z Koreje. Zřejmě dosud nebylo určeno místo dalšího kongresu RI, který by se měl konat v r. 2016. Další valné shromáždění se bude konat ve Varšavě v říjnu 2014 před plánovanou Evropskou konferencí RI - viz www.ecri2014.eu .

Vedení RI Europe vypracovalo vlastní Akční plán činnosti, který reflektuje specifičnost evropského regionu. Varšavská konference, která má řadu témat ze všech oblastí ucelené rehabilitace OZP, by mohla k rozšíření činnosti RI v Evropě přispět, zvláště prostřednictvím jednotlivých komisí RI.

Považuji za důležité, aby byla při této příležitosti aktivována také Komisi pro zdraví a funkční schopnosti, případně aby byla zřízena její regionální odnož, jako již existuje v jiných regionech. Snažil jsem se zjistit, zdali má vedení této komise nějaký vlastní program, avšak žádnou odpověď jsem od oslovených funkcionářů nedostal. Zlepšení činnosti komise by umožnila účast rehabilitačních lékařů z klinických pracovišť v jejích řadách, ale i ergoterapeutů a dalších odborníků z rehabilitačního týmu. O konferenci RI ve Varšavě již byli informováni zástupci evropských zemí v PRM sekci UEMS. Není jisté, kolik z nich bude mít zájem se této akce zúčastnit.

V souhrnu mohu uzavřít, že Rehabilitation International je na mezinárodní úrovni oceňována jako představitel ucelené rehabilitace a významný účastník při přípravě mezinárodních dokumentů. Současně je oslabena jak finančně a také co se týká počtu a aktivity jejích členských organizací a odborných komisí RI. Nové vedení RI, především jeho členové z Evropy a východní Asie, jsou nadějí, že se situace zlepší a RI převezme opět aktivní roli v oblasti ucelené rehabilitace.

DISKUSE

Důvodů, proč i nadále spolupracovat s RI, je několik. Kromě dlouhé tradice je to její mezinárodní věhlas a mnohaletá spolupráce s významnými světovými organizacemi: OSN, SZO, ILO a jinými. Chvályhodný je také princip spolupráce různě zaměřených odborníků ze všech oblastí ucelené rehabilitace i samotných osob se zdravotním postižením. Novou vážnost dodávají RI i nedávno vydané dokumenty, především rozsáhlá publikace World Report on Disability z roku 2011, jejíž propagace je jedním z cílů RI. Doporučuji, aby se s ní rehabilitační lékaři seznámili. V oddíle „Rehabilitace“ se mluví především o rehabilitaci léčebné, je zdůrazněn význam kvalitních odborníků, včetně fyzioterapeutů a ergoterapeutů. Podobně jako na evropské úrovni tak i vnitrostátně můžeme po právu zdůrazňovat, že právě náš obor se věnuje problematice OZP, jejichž hlas je ve společnosti často slyšen.

Pozitivní také je, že vedení evropského regionu v RI se snaží vytvářet plány a vyměňovat si zkušenosti, i když často jen na dosti obecné úrovni. Také to, že prezidentem RI je nyní Evropan, může vést k lepšímu pochopení zdejší problematiky. Dobré zkušenosti lze převzít prostřednictvím RI např. ze severských zemí a na celosvětové úrovni z oblasti Asie, kde je v současnosti aktivita RI největší.

Naopak negativně působí to, že RI má v současnosti finanční problémy a že na její činnosti se nepodílejí někteří dříve aktivní členové, např. z Francie, Nizozemí nebo Švýcarska, celosvětově pak celé regiony, jako Latinská Amerika.

ZÁVĚR

I když problematika ucelené (komprehenzivní) rehabilitace je významné téma současnosti a rehabilitační a fyzikální medicína se na něm podstatnou měrou podílí, nelze v tomto okamžiku s jistotou určit, jaké bude v této oblasti i nadále postavení organizace Rehabilitation International a jak užitečné bude s touto organizací i nadále spolupracovat. Nejbližší evropská konference RI ve Varšavě v říjnu 2014, dostupná i pro odborníky z ČR, může být v tomto směru významným ukazatelem.

Adresa pro korespondenci:

Doc. MUDr. Jiří Votava, CSc.

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN

Albertov 7

128 00 Praha 2

e-mail: jiri.votava@volny.cz