Vliv tréninku trupové stabilizace na maximální výkon a bolest ramenního pletence u rychlostních kajakářů

Súhrn

Úvod: Cílem sportovního tréninku je zvýšení výkonnosti, kterou mimo jiné ovlivňuje kvalita posturálních funkcí. Cílem studie bylo zjistit, zda zlepšení kvality trupové stabilizace ovlivní sportovní výkon a bolestivé syndromy pohybového systému u rychlostních kajakářů.

Metoda: 20 vrcholových rychlostních kajakářů ve věku 17 - 25 let bylo randomizovaně rozděleno do kontrolní a experimentální skupiny. Po dobu 6 týdnů zařadila experimentální skupina do tréninkové přípravy cvičení zaměřené na nácvik trupové stabilizace dle konceptu Dynamické Neuromuskulární Stabilizace (DNS). Kontrolní skupina absolvovala stejný rutinní program sportovní tréninkové přípravy bez specifického zaměření na trupovou stabilizaci. U všech probandů před začátkem studie a na jejím konci studie, tj. po šesti týdnech, změřen maximální výkon na kajakářském trenažéru. Bolestivé syndromy v oblasti horní končetiny (HK) a ramenního pletence byly hodnoceny standardizovaným dotazníkem The Disabilities of the Arm, Shoulder and Hand (DASH).

Výsledky: Maximální výkon na kajakářském trenažéru se na konci sledovaného šestitýdenního období oproti vstupní hodnotě zvýšil u probandů experimentální skupiny o 13,22 % a u probandů kontrolní skupiny o 0,92 %. Ačkoliv u experimentální skupiny bylo zvýšení maximálního výkonu významnější, rozdíl mezi skupinami nebyl na konci sledovaného období statisticky významný (p = 0,065). Subjektivně hodnocené omezení horní končetiny a její bolest se na konci sledovaného období u probandů experimentální skupiny snížily o 43,38 % a u probandů kontrolní skupiny o 5,88 %. Výsledek mezi skupinami byl statisticky významný (p = 0,038) ve prospěch skupiny experimentální.

Závěr: Integrace cvičení zaměřeného na zlepšení trupové stability dle konceptu DNS do rutinního sportovního tréninku má pozitivní efekt na sportovní výkonnost a eliminaci výskytu HK a ramenního pletence u vrcholových rychlostních kajakářů.

ÚVOD

Rychlostní kanoistika patří v České republice mezi tradiční letní olympijské sporty a věnuje se jí stále větší množství sportovců (9). S rozvojem rychlostní kanoistiky se zvyšují i nároky na výkonnost sportovce, a proto u kajakářů stoupá incidence zranění ramenního kloubu (7). Chronické přetěžování organismu v rámci intenzivní sportovní činnosti, zejména u sportovců s neideální funkcí stabilizačního systému páteře, způsobuje zvýšený výskyt bolestivých syndromů pohybového aparátu (7).

Častou příčinou poranění u rychlostních kajakářů jsou mikrotraumata, která vznikají v důsledku přetížení, tření nebo extrémní cyklické zátěže lokalizované do subacromiálního prostoru ramenního pletence. Vzhledem k vysokému tlaku trenérů na špičkové výkony, sportovci často podstupují nadměrné tréninkové dávky bez adekvátního odpočinku a kompenzačních cvičení, což v místech největšího přetížení či v místech predispozice, vede ke vzniku  chronické zánětlivé reakce, která může následně vyústit ve zranění (10). U poraněných sportovců často dochází ke zkracování doby rekonvalescence, sportovci se vracejí do tréninkového procesu jakmile odezní příznaky a alespoň částečně se navrátí ztracená funkce. Tento faktor zvyšuje riziko nového poranění a recidivy (10).

Přestože rychlostní kanoistika není kontaktní sport, dochází při pádlování na kajaku k častému zranění muskuloligamentózního aparátu. Johansson (12) udává, že 45 % dotazovaných kajakářů mělo v předchozí sezoně zraněný ramenní kloub. Většina autorů (1, 7, 12, 13, 32) uvádí horní končetinu jako nejčastější lokalizaci poranění kajakářů. Více než třetina zranění u kajakářů postihuje ramenní kloub (1). Častým zdrojem tréninkového omezení nebo vynechání soutěže je zejména impingement syndrom ramene, který může v kombinaci s chronickým přetížením vést k vážnému poranění ramene (7, 12, 22). U rychlostních kajakářů bývají také velmi časté bolesti v oblasti bederní páteře, s incidencí až 22,5 % (13). Tyto bolesti jsou v mnoha případech způsobené spondylolystézou, myofasciální funkční příčinou, spondylózou nebo hernií intervertebrálního disku. Dalším častým bolestivým syndromem je zánět šlach extenzorů zápěstí s incidencí kolem 20 % (32). Toto poranění se objevuje zejména u kajakářů, kteří se specializují na delší tratě, kde často pádlují v obtížnějších podmínkách, především ve vlnách.

Problematiku zranění z přetížení u kajakářů zkoumal podrobněji Pelham (25), který zavedl termín „kajakářské rameno“. Jedná se o poranění měkkých tkání, které zahrnuje impingement syndrom, bicipitální tendinitidu a subakromiální bursitidu. Predisponujícím faktorem kajakářského ramene je podle Pelhama hypertrofie muskulotendinózních struktur rotátorové manžety v subakromiálním prostoru. Také nadměrný silový trénink v posilovně v kombinaci s intenzivním kajakářským tréninkem na vodě může vést k omezené zevní a vnitřní rotaci v ramenním kloubu (12), k rozvoji náhradních pohybových stereotypů a následně k bolesti.

Vztah stabilizační trupové funkce a sportovního výkonu je stále více zmiňován v odborných periodikách (14). Trénink trupové stabilizace se stal populárním a je často doporučován při rehabilitaci sportovních úrazů, v prevenci zranění a pro zlepšení sportovního výkonu (27). Jedním z faktorů, které ovlivňují sportovní výkon, je síla a koordinace svalového systému, který stabilizuje páteř. Tyto svaly jsou zodpovědné za udržení vzpřímené páteře, stabilizaci trupu a pánve a pomáhají při přenosu sil na končetiny (14). Řada studií se zabývá vlivem tréninku trupové stabilizace na sportovní výkon v různých sportovních odvětvích, ale studií provedených u rychlostních kajakářů je minimum. Fernandez (5) zkoumal vliv tréninku trupové stabilizace na rychlost tenisového podání. Krátkodobý tréninkový program byl zaměřen kromě běžného tenisového tréninku i na trénink trupové stabilizace. Po 6 týdnech specifického tréninkového programu se rychlost tenisového podání zvýšila v porovnání s kontrolní skupinou o 4,9 %. Autor též udává, že trénink trupové stabilizace v přípravě tenistů snižuje riziko zranění ramenního kloubu. Podobných výsledků dosáhl i Manchado (21), který provedl desetitýdenní randomizovanou studii u házenkářek. Experimentální skupina se kromě běžného házenkářského tréninku věnovala i tréninku trupové stabilizace. Manchado prokázal pozitivní vliv intervence na rychlost hozeného míče, kdy se tato rychlost zvýšila v porovnání s kontrolní skupinou o 4,5 %.

Lephart (20) zkoumal vliv tréninku trupové stabilizace na rychlost švihu golfové hole, rychlost odpáleného míčku a celkovou vzdálenost odpalu u zdravých golfistů. Po osmitýdenním golfovém tréninku, který zahrnoval cvičení zaměřené na trupovou stabilizaci, se zvýšila rychlost odpáleného míčku o 5 %, rychlost švihu golfové hole o 5,2 % a celková vzdálenost odpalu se zvýšila o 6,8 %. Pedersen (24) ve své studii uvádí efekt nácviku trupové stabilizace pomocí „Sling Exercise Traininig“ (SET), neboli cvičení v závěsu, u fotbalistů. Experimentální skupina, která po dobu 8 týdnů do běžného tréninku integrovala trénink trupové stabilizace s použitím SET, signifikantně zvýšila maximální rychlost kopnutého míče oproti skupině kontrolní.

Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS) je rehabilitační přístup, založený na principech vývojové kineziologie (19). DNS může mít pozitivní vliv na prevenci bolestivých syndromů muskuloligamentózního aparátu vzniklých následkem chronického přetěžování (2, 4, 6, 15). Koncept DNS zahrnuje nácvik motorických vzorů, které se spontánně vyskytují v prvním roce života u fyziologicky se vyvíjejícího dítěte. Patří mezi ně vzpřímené držení těla, optimální dechový stereotyp, funkční centrace kloubů a optimální stabilizace trupu dle ontogenetické definice. Dobrá kvalita trupové stabilizace je nezbytným předpokladem každého pohybu, což platí i pro sportovní výkon (16, 17, 18, 26). Podle teorie kineziologického řetězení vede přerušení nebo oslabení kineziologického řetězce, ke snížené produkci síly nebo účinnosti síly zodpovědné za sportovní výkon, a tím sportovní výkon negativně ovlivňuje (30). Stabilizační funkce trupu je považována za klíčovou součást efektivity v biomechanice pohybu. Optimalizací této funkce se maximalizuje generování síly a minimalizuje zatížení kloubu ve všech typech činností od běhu až po házení (14). 

Cílem předkládané studie bylo zjistit, zda má integrace nácviku trupové stabilizace dle DNS do běžného kajakářského tréninku pozitivní vliv na maximální výkon na kajakářském ergometru a na bolesti v oblasti ramenního pletence a horní končetiny.

METODIKA

Do studie bylo zařazeno 20 vrcholových rychlostních kajakářů, kteří trénují ve stejném vrcholovém sportovním centru. Probandi byli randomizovaně rozděleni na experimentální a kontrolní skupinu, přičemž rozdíl mezi skupinami z hlediska věku, pohlaví a BMI nebyl statisticky významný. Charakteristika zkoumaného souboru se nachází v tabulce 1.

Před začátkem intervence probandi obou skupin vyplnili standardizovaný dotazník „Disabilities of the arm shoulder and hand“ (DASH), hodnotící bolest a omezení horní končetiny (11). Pomocí dvacetisekundového testu byl analyzován maximální výkon na kajakářském trenažéru značky Dan Sprint, který je běžně užíván ve sportovní přípravě rychlostních kajakářů během zimního období. Test byl proveden vždy na stejném ergometru, který byl před měřením vždy kalibrován. Analýza maximálního výkonu na kajakářském ergometru byla provedena vždy třikrát s tříminutovou pauzou. Výsledná hodnota byla vypočítána z průměru těchto tří pokusů. Každý pokus trval 20 s, během kterých proband pádloval s maximálním úsilím. Maximální výkon byl průběžně zaznamenáván na obrazovce pádlovacího trenažéru, takže probandi měli zpětnou vazbu jaký je jejich maximální výkon.

Po prvním vstupním měření následovalo zahájení intervence. U probandů, zařazených do experimentální skupiny, byly na základě kineziologického vyšetření a dle testů DNS (17), které hodnotí stabilizační systém trupu, vybrány certifikovaným DNS terapeutem nejvhodnější vývojové pozice pro nácvik trupové stabilizace, a to s ohledem na nároky na trupovou stabilizaci během pádlování.

Certifikovaný DNS fyzioterapeut naučil během individuální fyzioterapie členy experimentální skupiny správnému provedení zvolených cviků, které následně každý proband experimentální skupiny cvičil 30 minut po každém sportovním  tréninku jako autoterapii. Certifikovaný fyzioterapeut náhodně kontroloval správnost provedení cviků dle DNS. Kajakáři experimentální skupiny docházeli každý týden na individuální DNS cvičení, kde probíhala kontrola správnosti provedení cviků a případná korekce. Kontrolní skupina se oproti experimentální skupině věnovala pouze standardnímu kajakářskému tréninku, který probíhal v identické frekvenci, intenzitě a délce u obou skupin.

Vzhledem ke kineziologickému vyšetření byly u experimentální skupiny zvoleny následující vývojové polohy pro nácvik trupové stabilizace: tříměsíční poloha na zádech (obr. 1), pozice sedu (obr. 2), pozice na čtyřech (obr. 3), pozice vysokého dřepu (obr. 4) a pozice medvěda (obr. 5).

Po uplynutí šestitýdenní intervence bylo provedeno kontrolní měření, které pomocí subjektivního dotazníku DASH hodnotilo bolest a míru omezení horní končetiny a pomocí dvacetisekundového testu na kajakářském trenažéru analyzovalo maxi­mální výkon.

STATISTICKÁ ANALÝZA DAT

Statistickou významnost jsme určovali pomocí nepárového T-testu. Před provedením samotného testu jsme zjistili, že šikmost a špičatost odpovídají podmínkám, které nás opravňují použít parametrický test. Statistická hladina významnosti byla stanovena na p < 0,05. Effect size byl počítán pomocí Cohenova d, kdy 0,2 – 0,5 označuje malý efekt, 0,5 – 0,8 střední efekt, 0,8 a vyšší označuje velký efekt dle Cohenova d (3).

VÝSLEDKY

Na začátku šestitýdenního období měli probandi experimentální skupiny průměrný maximální výkon 5,75 (SD +/− 1,18) W/kg, členové kontrolní skupiny měli průměrný maximální výkon 5,43 (SD +/− 1,07) W/kg. Subjektivně hodnocené omezení horní končetiny bylo měřeno pomocí dotazníku DASH. U experimentální skupiny odpovídalo 13,90 (SD +/− 7,40) %, a  u kontrolní skupiny bylo na začátku studie 16,99 (SD +/− 10,37) %. Mezi kontrolní a experimentální skupinou nebyl na začátku studie statisticky významný rozdíl (tab. 1).

Po skončení intervence se maximální výkon na kajakářském trenažéru u experimentální skupiny zvýšil na 6,51 (SD +/− 1,17) W/kg, což je zlepšení o 13,17 %. Tento výsledek odpovídá velkému efektu (d = 0,88). V porovnání s kontrolní skupinou tato změna není signifikantní (p = 0,065). U kontrolní skupiny se maximální výkon zvýšil pouze o 1,06 % na 5,48 (SD +/− 1,17) W/kg, což značí malý efekt (d = 0,04).

Omezení horní končetiny se po skončení intervence u experimentální skupiny snížilo na 7,87 % (SD +/− 4,04), což představuje zlepšení o 43,38 %. Tato změna v čase je statisticky významná (p = 0,036). U kontrolní skupiny se po 6 týdnech omezení horní končetiny snížilo o 8,23 % na 15,59 % (SD +/− 10,11). Změna v čase u kontrolní skupiny není signifinantní (p = 0,764). Před začátkem intervence nebyl statisticky významný rozdíl v omezení horní končetiny mezi experimentální a kontrolní skupinou (p = 0,453). Po skončení intervence byl rozdíl mezi skupinami statisticky významný (p = 0,038) ve prospěch skupiny experimentální.

Výsledky jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3.

DISKUSE

Předkládaná studie zkoumala vliv tréninku trupové stabilizace na maximální výkon rychlostních kajakářů, na bolest a omezení horní končetiny při provádění běžných aktivit. Před začátkem intervence byla během funkčního vyšetření pohybového systému u sportovců často zjištěna mírná insuficience stabilizačního systému páteře, porucha skapulo-humerálního rytmu ramenního kloubu a přetížený úpon dlouhé hlavy m. biceps brachii a pars anterior m. deltoideus. Výskyt bolestivých syndromů na ramenním pletenci korespondoval se subjektivním hodnocením pomocí dotazníku DASH. Největší obtíže měli kajakáři při aktivitách situovaných nad úroveň hlavy: při umístění předmětu na poličku nad hlavou, při výměně žárovky umístěné nad hlavou, nebo při navlékání svetru přes hlavu. Kajakáři dále v dotazníku uvedli, že cítili mírné bolesti ramene a paže v průběhu předchozího týdne.

Po ukončení šestitýdenní intervence jsme zjistili významné zvýšení maximálního výkonu (síly) u experimentální skupiny, a to o 13,17 % (d=0,88). U kontrolní skupiny bylo na konci šestitýdenního sledovaného intervalu zjištěno pouze nevýznamné zvýšení maximálního výkonu, a to o 1,06 %, (d = 0,04). Experimentální skupina probandů, kteří integrovali do tréninku stabilizační cvičení dle konceptu DNS, dosáhla tedy oproti kontrolní skupině většího zvýšení svalové síly, i když rozdíl mezi skupinami na konci sledovaného šestitýdenního období nebyl statisticky významný (p = 0,065). Je možné, že sledované období šesti týdnů nebylo dostatečné dlouhé k tomu, aby bylo dosaženo signifikantního rozdílu mezi skupinami. Jiné studie, zaměřené na zjištění vlivu tréninku trupové stabilizace na sportovní výkon, probíhaly po dobu sedmi až deseti týdnů (21, 23). Lze předpokládat, že prodloužením celkové doby intervence v této studii by se mohlo projevit statisticky významným nárůstem maximálního výkonu ve skupině experimentální oproti skupině kontrolní. Stejně tak větší počet probandů zařazených do studie by mohl meziskupinový rozdíl lépe identifikovat. 

Studie současně zkoumala vliv tréninku trupové stabilizace dle konceptu DNS na bolesti a míru omezení aktivit horní končetiny prostřednictvím subjektivního dotazníku DASH. Omezení horní končetiny při provádění činností se v průběhu 6 týdnů u experimentální skupiny signifikantně snížilo, a to o 43,38 % (p = 0,036; d =1,00). Omezení aktivit horní končetiny u kontrolní skupiny bylo na konci studie snížené jen nevýznamně, a to o 5,89 % (p = 0,764; d = 0,14). Pokud porovnáme výsledky DASH mezi skupinami, na konci studie dosáhla experimentální skupina signifikantně lepších výsledků oproti skupině kontrolní (p = 0,038).

Výsledky předkládané studie potvrzují, že integrace cvičení zaměřeného na nácvik trupové stabilizace do kajakářského tréninku zvyšuje maximální výkon, resp. sílu záběru na kajakářském trenažéru, což může mít pozitivní vliv na sportovní výkonnost rychlostních kajakářů, tedy rychlost jízdy na vodě. Z praktického hlediska je ale nutné zvážit i další faktory, které sportovní výkon ovlivňují. V rychlostní kanoistice je sportovní výkon závislý též na technice pádlování, anaerobní a aerobní kapacitě i na sportovním vybavením (9).

DNS není primárně posilovací technika, jedná se o rehabilitační koncept zaměřující se na aktivaci stabilizačního systému trupu, na nácvik správných pohybových vzorů, vycházejících z vývojové kineziologie, na nácvik opory a centrovaného postavení v kloubu. Z hlediska sportovní přípravy rychlostních kajakářů představovalo DNS cvičení kompenzační složku tréninkové přípravy. Cílem bylo naučit kajakáře správnému provedení vybraných pohybových vzorů, které se pak automaticky integrují do pádlovacího stereotypu.

Probandi experimentální skupiny byli instruováni ke každodennímu cvičení trupové stabilizace po dobu 30 minut. Vzhledem k pozitivnímu, ale oproti kontrolní skupině nesignifikantnímu vlivu DNS intervence na maximální výkon měřený na kajakářském trenažéru, lze doporučit prodloužení stabilizační autoterapie na 60 minut, což je časová dotace, která byla využita v rámci některých jiných studií, zabývajících se vlivem tréninku trupové stabilizace na sportovní výkon (5, 21).

Někteří autoři se při nácviku trupové stabilizace zaměřují pouze na sílu břišních svalů a posilují břišní svaly izolovaně. Do cvičení přidávají izometrické cvičení ve vzporu, které má zlepšit stabilizační funkci páteře (8, 21). Vzhledem k tomu, že na stabilizaci páteře se podílí souhra všech trupových svalů, nikoliv jen svaly břišní (29), jsme v naší studii pro cvičení zvolili pozice z vývojové kineziologie, které aktivují integrovaný stabilizační systém páteře komplexně a současně se zaměřují na funkční kloubní centraci a nácvik opory (6). Vzhledem k tomu, že na kajaku se pádluje v sedě, byla zvolena vývojová pozice sedu a tříměsíční poloha na zádech pro nácvik trupového napřímení a fyziologického dechového stereotypu. Optimální postavení pánve během sedu významně změní nastavení všech tělesných segmentů zejména páteře a rovnoměrně zatěžuje jednotlivé segmenty (28). Pozice vysokého dřepu a pozice medvěda byly využity pro progresi cvičení do náročnějších méně stabilních „vyšších“ poloh.

Během kajakářského záběru se aktivuje ipsilaterální posturálně-lokomoční model. Proto jsme při výběru cvičebních vývojových pozic zvolili přechod z polohy na čtyřech do polohy šikmého sedu a zpět, kdy stejnostranné opěrné končetiny pracují v uzavřeném kinematickém řetězci a opačné nákročné končetiny pracují v otevřeném kinematickém řetězci stejně jako při jízdě na kajaku. Nezbytnou součástí správného provedení zvolených cviků bylo napřímení celé páteře, které bylo nutné často během cvičení korigovat. Pouze napřímená páteř umožní její rotaci, která je nezbytná pro kajakářský pohyb. Z počátku se u některých probandů při cvičení pánev dostávala do anteverzního postavení a hlava do reklinace. Postupnými korekcemi se kajakáři naučili vnímat správné postavení pánve a hlavy a udržet tak páteř napřímenou v průběhu celého cvičení.

Probandi experimentální skupiny svědomitě přistupovali ke cvičení, které náhodně kontroloval certifikovaný fyzioterapeut. Během šestitýdenní doby intervence nezjistil u členů experimentální skupiny více než dvě absence na jednoho probanda. Na to měl vliv i fakt, že u kajakářů experimentální skupiny významně převládaly pozitivní ohlasy na cvičení dle konceptu DNS, probandi cvičení hodnotili jako vhodný doplněk rutinního kajakářského tréninku.

Výsledky studie též potvrdily významný vliv DNS intervence na bolesti a omezení horní končetiny při provádění činností hodnocených dotazníkem DASH. Snížené obtíže u experimentální skupiny byly zjištěny při umístění předmětu do poličky nad hlavou, při výměně žárovky umístěné nad hlavou, nebo při navlékání svetru přes hlavu. Došlo také ke snížení bolesti v oblasti horní končetiny. Tyto faktory mají důležitou souvislost s pohyby kajakáře. Během kajakářského záběru se svrchní horní končetina, která tlačí pádlo vpřed, nachází ve flexi a vnitřní rotaci v ramenním kloubu. Menší omezení pohybu a snížení bolesti horní končetiny při provádění aktivit nad úrovní hlavy se pozitivně odrazí na průběhu kajakářského pohybu a může mít i pozitivní vliv na sportovní výkon. 

Podobných výsledků ve své studii dosáhl i Senbursa (28), který se u pacientů s impingement syndromem ramenního kloubu zaměřil v rámci autoterapie na koordinaci stabilizačních svalů ramenního pletence. Každodenní patnáctiminutové cvičení, využívající odpor therabandu, se zaměřovalo na posílení svalů rotátorové manžety, mm. rhomboidei a m. levator scapulae. Po čtyřech týdnech cvičení došlo k signifikantnímu snížení bolestí ramenního kloubu o 54,54 % (p = 0,01). Stejně jako autoři této studie, Senbursa v edukaci probandů kladl důraz hlavně na správné provedení cviků a ne jen na počet opakování a délku cvičení. Na rozdíl od naší studie se ale Senbursa zaměřil pouze na posílení svalů ramenního pletence bez dalšího důrazu na kvalitu trupové stabilizace. Pozitivní vliv konceptu DNS na kvalitu trupové stabilizace, bolest pohybového aparátu a sportovní výkon byly již v minulosti potvrzeny v jiných studiích (4, 15, 16). Lze předpokládat, že integrace cviků zaměřených na stabilizaci trupu, funkční kloubní centraci a korekci dechového stereotypu by se mohla pozitivně uplatnit i v dalších sportovních odvětvích, a to jak za účelem zlepšení sportovního výkonu, tak v terapii a prevenci bolestí pohybového aparátu a sportovních úrazů.

Na závěr je nutno zmínit limity studie, což je relativně malý výzkumný soubor a krátké časové období, po které intervence probíhala. Výsledky mohl ovlivnit i fakt, že probandi cvičili DNS jako autoterapii, tedy že každé cvičení neprobíhalo za asistence erudovaného odborníka, což mohlo ovlivnit jak frekvenci, tak kvalitu cvičení.  Nácvik optimální trupové stabilizace má vliv pouze na  některé faktory determinující sportovní výkon. Z pohledu aplikace principů vývojové kineziologie do sportovního tréninku by v  dalších studiích bylo vhodné zaměřit se např. i na techniku pádlování (důraz na koordinaci a cyklické střídání aktivace horní končetiny v otevřeném a uzavřeném kinematickém řetězci), včetně centrace periferních kloubů HK a provedení úchopu, na nácvik tělesného schématu se zaměřením na oblast ramenního pletence, či na schopnost adaptace na rutinní trénink rychlostních kajakářů.

ZÁVĚR

Integrace šestitýdenního stabilizačního DNS cvičení do sportovního tréninku rychlostních kajakářů měla pozitivní vliv na maximální výkon na pádlovacím trenažéru a na eliminaci bolesti a omezení horní končetiny. K potvrzení výsledků této pilotní studie je nutné provést randomizovanou, multicentrickou studii s větším počtem probandů.

Adresa ke korespondenci:

Mgr. Pavel Davídek

Vědecké oddělení FTVS UK

José Martího 269/31

162 52  Praha 6

e-mail: padavidek@gmail.com