Může pravidelná chůze u seniorů vést ke zlepšení jejich celkové posturální stability?

Súhrn

Cílem studie bylo analyzovat literární zdroje zabývající se vlivem chůze na posturální stabilitu u seniorů. Bylo provedeno systematické šetření v elektronických databázích Web of Science, PEDro, Scopus, PubMed, Medline a EBSCO, přičemž do studie byly zahrnuty články publikované v letech 2012–2020, pokud zahrnovaly intervenci různými druhy chůze u zdravé seniorské populace, jejíž efekt byl hodnocen úrovní posturální stability za využití posturografických systémů. Pouze osm článků obsahujících osm experimentů splnilo kritéria pro zařazení. Studie využívaly prostou chůzi, chůzi po schodech, chůzi na běžeckém pásu, severskou chůzi, chůzi po slackline, chůzi v kombinaci s Tai Chi Chuan nebo ve speciální obuvi. Přehled poskytuje nové důkazy o možnostech využití a vlivu různých druhů chůze na posturální stabilitu u seniorů, ale poukazuje na velkou variabilitu a nejednotnost závěrů pro dávkování chůze vzhledem k ovlivnění celkové stability u seniorů. Autoři poukazují na nezbytnost dalšího výzkumu, který by měl být realizován jako vysoce kvalitní klinický výzkum, který povede k prozkoumání nejúčinnějších metod a postupů se zřetelem k chůzi jako nejpřirozenějšího pohybu člověka a prokáže další možnosti ovlivnění posturální stability seniorů tak, aby výsledky mohly být implementovány do praxe v duchu medicíny založené na důkazech.

Klíčová slova:

chůze – typy chůze – senioři – posturální stabilita – posturografie – dávkování chůze – praxe založená na důkazech

Úvod

U stárnoucího organizmu dochází k regresním změnám řady životně důležitých systémů. Tyto regresní změny ovlivňují přímo či nepřímo také posturu a posturální stabilitu [1]. Dobrá úroveň posturální stability u seniorů je mimo jiné velmi důležitá pro udržení jejich funkční nezávislosti. V oblasti prevence a terapie jsou stále hledány účinné programy, které mohou napomoci úroveň posturální stability zlepšit nebo udržet na dobré úrovni. Terapeutickým cvičením a/ nebo preventivním programům, které zahrnují nejrozmanitější postupy využívající labilní plochy a/ nebo balanční cvičení cílené k ovlivnění posturální stability osob vyššího věku, je v dostupné literatuře věnována dostatečná pozornost jak v podobě randomizovaných studií, tak systematických přehledů či metaanalýz [2]. Zdroje, které by se zabývaly vlivem chůze jako nejpřirozenějšího pohybu člověka na posturální stabilitu v seniorském věku, jsou dohledatelné v menším množství. Proto jsme si v naší práci položili za cíl analyzovat zdroje, které vyhodnocují vliv chůze na statickou a dynamickou posturální stabilitu u seniorů.

Teoretická východiska  k chůzi

Chůze je pro člověka naprosto přirozeným pohybem a je základem většiny běžných denních aktivit. Můžeme ji také považovat za nejčastější volnočasovou aktivitu, kterou je pro její jednoduchost a dostupnost možné provádět prakticky kdykoli a kdekoli. Chůzi jako specifický pohyb je možné modifikovat různými způsoby, které mohou mít rozdílný dopad v účincích se zřetelem k posturální stabilitě.

Prostá chůze

Nespornou výhodou obyčejné chůze je její přirozenost a motorická nenáročnost v porovnání s chůzí doplněnou různými modifikacemi. To představuje pro seniory velkou výhodou, jelikož kognitivně náročnější aktivita může u starších osob během chůze působit destabilizačně. Studie z posledních let ukazují, že senioři, kteří se i po odchodu do starobního důchodu věnovali pravidelně prosté chůzi, mají lepší posturální stabilitu a nižší výskyt nevysvětlitelných pádů v porovnání se seniory, kteří se této aktivitě nevěnují [3]. U pravidelně chodících seniorů je rovněž možné pozorovat nižší úroveň destabilizačního efektu kognitivně náročných funkcí na stoj a chůzi, tzn. že udržování posturální stability je pro tyto osoby dle Melzera et al. [3] automatizovanější na subkortikální úrovni řízení motoriky.

Chůze na běžeckém pásu

K hojně využívanému tréninku chůze u starších osob patří chůze na běžeckém (pohyblivém) páse. Výhodami této metody je možnost nastavit jednotlivé parametry chůze podle potřeby – rychlost, sklon povrchu a směr chůze (vpřed/ vzad). Toho navíc můžeme dosáhnout v prostředí, kde lze trénující osobu kontrolovat a vyhnout se i nepříznivým vlivům počasí, které by mohly nácvik chůze ztížit nebo úplně znemožnit. Některé studie [4] dokládají, že chůze na běžeckém páse efektivněji aktivuje centrální motorický vzor pro chůzi, než je tomu při jiných druzích cvičení. Chůze na běžeckém páse má z tréninkového hlediska i jistá specifika, především ve vyšších nárocích na udržení rovnováhy jakož i v odlišné aktivaci svalů dolních končetin v porovnání s běžnou chůzí, a to při změnách sklonu běžeckého pásu a změnách směru  chůze [4].

Severská chůze  (nordic walking)

V současné době stále roste mezi seniory popularita severské chůze. Jedná se o chůzi s pomůckou – se speciálními hůlkami, která se ukázala jako účinná forma vytrvalostního tréninku u osob všech věkových kategorií. Při tomto typu chůze dochází k aktivnímu zapojení horních končetin, a během chůze se proto zvyšuje metabolická náročnost v porovnání s chůzí bez hůlek. Severská chůze u seniorů zpravidla způsobí prodloužení kroků i při nižších rychlostech a u starších osob také dobrovolnou větší rychlost chůze. Z dlouhodobého hlediska působí severská chůze blahodárně i na kardiovaskulární systém. Na základě výsledků dosavadních studií lze konstatovat, že severská chůze je vynikající způsob, jak u starších lidí zlepšit celkovou fyzickou zdatnost s důrazem také na posturální stabilitu a prevenci pádů [5]. Jelikož se jedná o relativně novou aktivitu, bude k objasnění širších účinků potřeba dalších studií, které budou analyzovat tuto aktivitu vzhledem k biomechanickým a klinickým aspektům u seniorské  populace.

Chůze naboso a chůze v minimální obuvi

Chůze naboso může přispívat k lepší aktivaci a svalové síle svalů dolní končetiny. Spolu se senzomotorickou stimulací napomáhá ke zlepšení celkové statické a dynamické posturální stability. V dnešní době však často není možné z bezpečnostních a společenských důvodů chodit naboso, a to je také jeden z důvodů, proč se hojně setkáváme s barefoot obuví. Podle některých studií je chození s využitím této obuvi u seniorů vhodnější než chození naboso. Barefoot obuv poskytuje potřebnou míru ochrany chodidla, která zabraňuje jeho poranění cizím předmětem, a mimo jiné zlepšuje anteroposteriorní posturální stabilitu [6]. Chůze v barefoot obuvi má u starších osob jisté limitace pro její každodenní využití. Tento typ chůze na rozdíl od chození naboso pomáhá seniorům v překonání různých architektonických bariér. Chození naboso se u seniorů setkává s častými překážkami, jako je např. pocit studu za vzhled svých chodidel z estetického hlediska, strach z pádu anebo pocit chladu chodidel. Některé dosavadní studie uvádějí, že dlouhodobé chození naboso vede u lidí k mírnému snížení dorzální flexe v hleznu. To je však u seniorů více než nežádoucí, jelikož snížení dorzální flexe v hleznu je považováno za jeden z rizikových faktorů vzniku pádů [6].

Chůze s kompenzační pomůckou

Pro seniorský věk je charakteristická chůze s kompenzační pomůckou, která by měla být indikována podle míry pohybové limitace a měla by pomáhat pohybovat se samostatně rozšířením oporné báze, odlehčením nosných kloubů, čímž je i redukována vertikální silová reakce podložky na opornou dolní končetinu. Vedle pozitiv, která s sebou kompenzační pomůcka přináší, se jeví dlouhodobá opora o horní končetiny jako negativní faktor, který může u seniorů vést k množství patologických stavů, jako jsou tendinitidy, entezopatie apod., hojný bývá syndrom karpálního tunelu [7]. Vždy však záleží na druhu kompenzační pomůcky a způsobu jejího používání. Pravidelná chůze s francouzskými holemi napomáhá u starších osob ke zlepšení udržení těžiště v prostoru nad plochou opory. Chůze s chodítkem je pro udržení posturální stability efektivnější než použití holí, jelikož dochází k zvětšení plochy opory a možnosti generovat korekční kompenzační síly oporou obou horních končetin, čímž se jedinec zbavuje nutnosti balancovat na zdravé dolní končetině. Některé studie poukazují na fakt, že chůze s kompenzační pomůckou vyžaduje vyšší nároky na metabolické procesy, tudíž při takové chůzi dochází dříve k únavě. Vzhledem k faktu, že starší jedinci často trpí řadou muskuloskeletálních, neurologických a jiných interních onemocnění, je diskutabilní, zda využití kompenzačních pomůcek v některých případech spíš nezvyšuje riziko pádu, než by jej redukovalo. To také souvisí se změnou biomechanických parametrů chůze jedinců využívajících kompenzační pomůcky. Chůze s kompenzační pomůckou je na rozdíl od chůze zdravých starších jedinců nevyužívajících pomůcku nepravidelná, neuniformní a je pro ni charakteristická vyšší míra nestability [7,8]. Pro potvrzení výše uvedeného tvrzení však bude zapotřebí provést další  studie.

Další typy chůze

Krom uvedených nejčastějších typů či druhů chůze, se kterými se setkáváme u seniorské populace, existuje nepřeberné množství dalších typů/ druhů chůze, které začínají nabývat na popularitě v rámci tzv. zdravého životního stylu. Jedná se o: cardio-, pedometer-, stroller-, chi-, marathon-, race-, power-, brisk-, fitness-, ski-, hill-, water- či interwal- walking. Uvedeným typům chůze je většinou věnována pozornost v populární literatuře, která se snaží podpořit aktivní zdravotní styl populace. V dostupné odborné literatuře však nenacházíme mnoho studií, které by hodnotily či srovnávaly efekt uvedeného množství různých způsobů chůze, ale vesměs se jedná o práce, které se věnují vlivu prosté chůze na prevenci kardiovaskulárních onemocnění či dalším tzv. benefitům prosté chůze [9,10].

Cíl studie

Cílem předložené studie je vyhodnotit, který typ chůze je nejefektivnější k ovlivnění posturální stability u seniorů, a dále určit optimální dávkování prosté chůze u seniorů potřebné k pozitivnímu ovlivnění posturální stability.

Metodické postupy

Studie je zpracovaná formou literární rešerše. Jednotlivé zdroje/ články byly vyhledány na základě kombinací klíčových slov v databázích Web of Science, PEDro, Scopus, PubMed, Medline a EBSCO. Byly odstraněny duplikáty, po pročtení abstraktů byly vyloučeny studie, které nevyhovovaly níže stanoveným kritériím, a následně byly analyzovány studie, které splňovaly základní kritéria pro zařazení. Hodnocení studií zařazených do naší práce bylo provedeno vzhledem k cíli studie, jejímu designu, vzorku – experimentální a kontrolní skupina, intervenci, výsledkům, závěrům a klinickým doporučením.

Základní kritéria pro zařazení studií do přehledu byla tato:

jazyk: český, slovenský, anglický;

typ studie: klinicky kontrolované randomizované výzkumy (level 2), pilotní studie, komparativní studie (level 3), experiment, prospektivní studie (level 3), předběžné studie, průřezové studie (cross-over studies) (úrovně dle National Health and Medical Research Council);

charakteristika probandů: věk 60 let a více; muži a ženy plně samostatní v rámci běžných denních činností, nevyužívající k chůzi žádnou kompenzační pomůcku, bez závažných kardiovaskulárních, muskuloskeletálních, respiračních, interních a neurologických obtíží, s vyloučením těžkých zrakových a sluchových vad, bez kognitivního deficitu;

intervence: jakýkoli typ chůze – prostá nebo s pomůckami;

postupy k vyhodnocení efektu intervence: kvalitativní a kvantitativní charakteristiky posturální stability, které byly získány měřením s využitím snímacích plošin;

období publikování studií: 2012–2020;

klíčová slova: posturální stabilita, senioři, chůze, typy chůze, rovnováha, prevence pádů, posturografie.

Základní kritéria pro vyřazení studií z přehledu

Studie byly vyloučeny v případě, že zahrnovaly probandy s mentálním postižením a/ nebo kognitivním deficitem, a v případě, že probandi byli kuřáci a/ nebo trpěli jakýmkoli muskuloskeletálním, neurologickým, kardiovaskulárním, respiračním nebo jiným onemocněním, které by mohlo zkreslit výsledky studie.

Výsledky

Na základě klíčových slov bylo v uvedených databázích vyhledáno 97 článků. Po odstranění duplikátů a vyřazení studií, které nesplňovaly kritéria pro zařazení, jich vyhovělo konečnému zařazení pouze osm. Z uvedených osmi studií představovalo pouze šest randomizované kontrolované výzkumy. Souhrnné hodnocení studií uvádí tabulka 1. Počty probandů ve všech studiích byly poměrně nízké a s výjimkou experimentu provedeného Battaglia et al. [11] nepřesahovaly počet 20. Ve třech studiích byla zařazena intervence prostou chůzí, jedna studie zařadila navíc severskou chůzi, dvě studie běžecký pás, tři studie méně běžné postupy jako Tai Chi Chuan, chůzi po slackline nebo ve speciální obuvi. Ve všech studiích bylo k vyhodnocení efektu využito posturografické plošiny. V následující pasáži podáváme stručný popis jednotlivých  studií.

Battaglia et al. [11] sledovali vliv pravidelné prosté chůze v přírodním prostředí na posturální stabilitu u 106 zdravých seniorů rozdělených do experimentální a kontrolní skupiny (věk 72,3 ± 8,2 let). Výsledky prokázaly, že prostá chůze prováděná jednou týdně v trvání 1 hod po dobu 6 měsíců je efektivním prostředkem, kterým lze dosáhnout zlepšení posturální stability u seniorů.

Donath et al. [12] hodnotili u 19 zdravých seniorů (věk 64,6 ± 3,2 let), bez kontrolní skupiny, vliv vytrvalostního cvičení – chůze na běžeckém pásu – na maximální a submaximální úrovni (cca 75 % VO2max) na posturální stabilitu u seniorů. Výsledky naznačily, že aerobní vytrvalostní zátěž v trvání 20–30 min v maximálním a submaximálním pásmu fyzické zátěže má na rovnováhu u zdravých seniorů destabilizující efekt.

Vliv chůze na běžeckém pásu na posturální stabilitu u seniorů hodnotili rovněž Pirouzi et al. [4]. Do studie bylo zařazeno 30 zdravých seniorů rozdělených do kontrolní skupiny (věk 71,40 ± 6,12 let) věnující se běžným aktivitám a experimentální skupiny (70,64 ± 5,68 let), která po dobu 4 týdnů absolvovala 3× týdně (celkem 12 tréninkových jednotek) půlhodinový trénink chůze vpřed a vzad na běžeckém pásu. Výsledky prokázaly zlepšení posturální stability u experimentální skupiny v porovnání s kontrolní se závěrem, že kombinace chůze vpřed a vzad na běžeckém pásu se jeví jako efektivní přístup ke zlepšení posturální stability a chůze u zdravých  seniorů.

Donath et al. [13] sledovali vliv chůze po schodech u 48 zdravých seniorů (věk 70,5 ± 5,1 let), kteří byli rozděleni do dvou experimentálních skupin a jedné kontrolní. Po dobu 8 týdnů byl prováděn trénink chůze „po jednom schodu“ a „po dvou schodech“, a to 3× týdně s průběžně se zvyšující intenzitou. Výsledky prokázaly, že u obou experimentálních skupin došlo ke zlepšení posturální stability oproti skupině kontrolní.

Gomeňuka et al. [14] provedli studii u 33 zdravých seniorů rozdělených do experimentální skupiny (16 osob; 64,4 ± 4,1 let), která absolvovala trénink severské schůze, a kontrolní skupiny (17 osob; 68,6 ± 3,9 let), která se věnovala tréninku prosté chůze. Chůze byla prováděna pravidelně vždy 3× týdně po dobu 8 týdnů. Po ukončení experimentu bylo u obou skupin zaznamenáno zlepšení parametrů posturální stability. Navíc došlo u obou skupin ke zvýšení rychlosti  chůze.

Hömme et al. [15] realizovali studii u 17 zdravých seniorů – mužů (65,2 ± 4,6 let), bez kontrolní skupiny, s cílem vyhodnotit vliv různých speciálně upravených nestabilních bot na posturální stabilitu a stabilitu při chůzi. V experimentu byly využity tři modifikace obuvi a chůze bez bot. Výsledky naznačily, že modifikace bot ovlivňuje posturální stabilitu u seniorů s tím, že bota nestabilní v anteroposteriorním směru přináší největší míru nestability stoje a chůze.

Hodnocení efektu cvičení Tai Chi Chuan a svižné chůze na posturální stabilitu u zdravých starších žen se věnovali Sun et al. [16]. Do dvou experimentálních a jedné kontrolní skupiny rozdělili náhodně 48 žen starších 60 let. Jedna skupina absolvovala 5× týdně po dobu 16 týdnů vždy hodinové cvičení Tai Chi Chuan, druhá skupina se věnovala „svižné chůzi“ ve stejném časovém rozsahu a kontrolní skupina neabsolvovala žádný trénink, vesměs se věnovala pobytu doma. Výsledky studie prokázaly, že několikatýdenní vedený tréninkový cyklus Tai Chi Chuan a trénink svižné chůze mohou zlepšit posturální stabilitu u zdravých osob.

Thomas et al. [17] si položili za cíl vyhodnotit vliv chůze na slackline na celkovou posturální stabilitu u zdravých seniorů – mužů. Studie se účastnilo 12 zdravých seniorů, kteří byli náhodně rozděleni do intervenční skupiny (66,83 ± 5,45 let), jež podstoupila trénink chůze na slackline v době trvání 6 týdnů s frekvencí cvičení 2× týdně vždy po 70 min, a kontrolní skupiny (67,42 ± 3,97 let), která během experimentu nepodstoupila žádnou tréninkovou intervenci. Měření posturální stability před provedeným experimentem a po experimentu naznačilo jistý vliv intervence ve smyslu zlepšení v některých hodnocených parametrech experimentální skupiny, ale výsledky nelze brát jako jednoznačně průkazné.

Výsledky, ke kterým jsme na základě námi provedené studie dospěli a které jsou popsány výše, je možné stručně shrnout takto: v sedmi studiích z osmi zařazených bylo do našeho přehledu zaznamenáno po provedených různých druzích intervence „chůzí“ zlepšení parametrů posturální stability hodnocené posturografickou metodou, v případě jedné studie naopak došlo ke zhoršení sledovaných parametrů. Postupy, které využívají chůze a které můžeme se zřetelem k jejich charakteru a dávkování považovat za efektivní k pozitivnímu ovlivnění posturální stability u seniorů, jsou na základě námi provedené analýzy  tyto:

pravidelná prostá chůze v přírodě v době trvání 1 hod, frekvence 1× týdně po dobu 6 měsíců [11];

chůze po schodech – „po jednom schodu“ a/ nebo „po dvou schodech“ prováděná pravidelně, 3× týdně po dobu 8 týdnů [13];

severská chůze a/ nebo prostá chůze prováděná pravidelně 3× týdně po dobu 8 týdnů [14];

chůze na běžeckém pásu vpřed a vzad, frekvence 3× týdně po dobu 4 týdnů [4];

cvičení Tai Chi Chuan a/ nebo svižná chůze prováděné pravidelně 5× týdně po dobu 16 týdnů [16];

trénink chůze na slackline pásu prováděný 2× týdně po dobu 6 týdnů [17];

využití modifikací běžeckých bot, které jsou tzv. nestabilní v různém směru [15].

Diskuze

Do naší studie bylo zařazeno osm zdrojů, které zahrnují osm experimentů, jejichž cílem bylo vyhodnotit vliv chůze u osob seniorského věku na posturální stabilitu. Vzhledem k nízkému počtu studií, ale především k nízkému počtu probandů ve většině studií není možné získané výsledky považovat za jednoznačné a zobecnitelné na celou seniorskou populaci.

Do naší práce jsme se snažili zařadit aktuální poznatky, proto byly všechny analyzované studie publikované v letech 2010–2020. Všechny studie se zabývaly chůzí jakožto možnou intervencí ke zlepšení posturální stability seniorů, některé studie porovnávají i efekt chůze a jiné intervenční metody. Všechny studie využívají jako hodnoticí nástroj k hodnocení posturální stability snímací plošiny, které kvantifikují a objektivizují míru posturální nestability v různých posturálních situacích. Je však zapotřebí poukázat na některé limity, pro které nebylo možné jednoznačně odpovědět na námi položené otázky.

Do všech studií byli zařazeni senioři starší 60 let bez jakýchkoli vážných onemocnění muskuloskeletálního, nervového, kardiovaskulárního, interního anebo respiračního onemocnění. Design jednotlivých studií je značně různorodý – kontrolní skupinu obsahuje pět studií [11,13,4,16,17], zbývající tři studie obsahují pouze intervenční skupinu [12,14,15]. Pouze ve dvou z osmi studií se pracuje s přímým porovnáním různých typů chůze a jejich vlivem na posturální stabilitu – tj. různou chůzi po schodech, severskou a obyčejnou chůzi [13,14]. V jedné studii jsme nalezli i porovnání chůze s Tai Chi Chuan [16]. Celkem tři studie se zabývají tréninkem chůze, a tudíž i posturální stability s využitím různých pomůcek: běžecký pás, různé modifikace běžecké boty, slackline pás [4,15,17]. Uvedená nejednotnost, ale především nízký počet kontrolovaných, randomizovaných studií s dostatečně velkým vzorkem probandů je limitujícím faktorem pro vyvození jednoznačných závěrů.

Základní otázka, kterou jsme si v naší práci položili, směřovala k vyhodnocení nejvíce efektivního druhu chůze k ovlivnění posturální stability u seniorů. V osmi studiích, které byly do práce zařazeny dle stanovených kritérií, se pracovalo pouze s prostou chůzí, chůzí na běžeckém pásu, se severskou chůzí, chůzí po schodech a s drobnými variantami zahrnujícími speciální typ obuvi, bojové cvičení a chůzi na labilní pomůcce. Každé uvedené aktivitě byla v zásadě věnovaná jedna studie s výjimkou prosté chůze, která byla obsažena v několika studiích. Vzhledem k výše uvedenému a rovněž tak vzhledem k nízkým počtům probandů nemůžeme učinit jednoznačný závěr k naší otázce. Můžeme ale pracovat se závěry a doporučeními jednotlivých studií.

Při naší analýze byl v jedné studii [12] identifikován negativní vliv chůze na běžeckém pásu, a to v případě, že bylo pracováno v submaximálním a maximálním pásmu tělesné zátěže. Studie ukázala negativní destabilizační efekt této intervence na statickou posturální stabilitu jedince. Přítomné narušení rovnovážných schopností jedince lze považovat jako následek nadměrného vyčerpávajícího cvičení vyšší intenzity, a to se nejmarkantněji projevilo ve stoji na jedné dolní končetině. Tělesná zátěž maximální intenzity měla výraznější destabilizační efekt na stoj než aktivita na submaximální úrovni. Dynamická posturální stabilita nebyla během experimentu výrazně ovlivněna. Navzdory tomu, že autoři studie neprovedli objektivní měření svalové únavy např. metodou elektromyografie (EMG), zhoršení posturální stability s největší pravděpodobností připisují vlivu centrální a periferní únavy [18]. Negativní pozátěžový vliv na rovnováhu mají u starších jedinců taktéž změny v dýchání a změna funkce otolitů. Charles et al. [19] uvádějí, že nadměrná stimulace otolitů ve vnitřním uchu jako následek přerušovaných opakujících se sil a různých poloh hlavy během náročnější fyzické aktivity vede u dospělých jedinců ke zhoršení posturální stability jedince. I když takto náročná fyzická aktivita není v každodenním životě seniorů zcela standardní, může být přítomna v rámci sportovních aktivit pohybově aktivních seniorů. Na základě zmíněných poznatků je možné konstatovat, že příliš namáhavá fyzická aktivita působí negativně na posturální stabilitu starších lidí. U zdravých seniorů má správně indikovaná a prováděná fyzická aktivita vyšší intenzity nepochybně zdravotní benefity, není tedy namístě se jí vyhýbat, nicméně po jejím vykonání je nezbytné dodržet dostatečný časový interval k celkovému zklidnění organizmu a dosáhnout snížení rizika pádu. Přesné trvání tohoto časového intervalu v praxi není prozatím zcela známé, a proto by bylo přínosné vykonání dalších studií zabývajících se touto  problematikou [12].

Všechny další studie, které byly do našeho přehledu zařazeny, dokumentovaly po ukončení intervence zlepšení posturálního projevu probandů. Za velmi kvalitní studii, která jako jediná pracovala s poměrně vysokým počtem probandů, považujeme experiment autorů Battaglia et al. [11], který hodnotil vliv prosté pravidelné chůze libovolnou rychlostí v přírodním prostředí na pohybový projev seniorů s hlavním zřetelem na posturální stabilitu a možnost redukce pádů. Ačkoli na základě této studie můžeme vyvodit příznivý vliv pravidelné chůze v přírodě na posturální stabilitu u zdravých seniorů, ne všechny dostupné studie tuto domněnku potvrzují. Tato konkrétní studie předpokládá, že se na zlepšení posturální stability u probandů podílelo přírodní prostředí a povrch, na kterém participanti chůzi během experimentu trénovali. Jelikož se jednalo o ne zcela upravený a rovný povrch, je pravděpodobné, že dolní končetiny seniorů byly během tréninkového období vystaveny vyšším nárokům na jejich stabilizační funkci. Docházelo tak pravidelně k vyšší stimulaci proprioceptivních receptorů, což postupně mohlo rezultovat do celkového zkvalitnění rovnovážných dovedností participantů. Prostá chůze po přírodním povrchu tedy působila jako efektivní balanční trénink. Uvedená studie vyzdvihuje nejvýraznější myšlenku celého experimentu, že prostá chůze je přirozený, nenáročný a téměř všem přístupný pohyb, kterého se v celé své jednoduchosti dá využít v pohybových a tréninkových plánech s cílem zlepšení rovnovážných schopností a celkové fyzické a psychické pohody starších jedinců. Při řešení problematiky prosté venkovní chůze je nezbytné brát v potaz i riziko možného uklouznutí, a tedy doporučovat tuto formu cvičení zejména zdravým seniorům. U některých skupin seniorů by se na základě již přítomné přidružené nemoci anebo vážné smyslové vady mohlo vyskytovat vyšší riziko pádu, tudíž při doporučení chůze v přírodě je nezbytné provést individuální bezpečnostní opatření. Podíl na úspěšných výsledcích studie má bezesporu i přírodní prostředí, které blahodárně ovlivňuje tělesné a kognitivní funkce lidského organizmu [20].

Pokud se zamyslíme nad druhou otázkou, kterou si v naší práci pokládáme – tj. jaké je optimální dávkování chůze k ovlivnění posturální stability seniorů, ani zde není možné odpovědět jednoznačně na základě provedené studie. Pokud jde o trénink prosté chůze, se dle studie Battaglia et al. [11] jeví dostačující 1 hod 1× týdně po dobu 6 měsíců, dle studie Gomeňuka et al. [14] bylo pozitivního efektu dosaženo při prosté chůzi provozované 3× týdně po dobu 8 měsíců. Z ostatních studií se není možné jednoznačně opřít o konkrétní údaje. Do doby, než bude provedeno více studií, které se budou snažit vyhodnotit optimální dobu pro provádění intervence chůzí, musíme pracovat s obecnými doporučeními, ke kterým patří doporučení pravidelné fyzické aktivity a cvičení, tedy i chůze jako důležitých prostředků pro zdravé stárnutí. Recepty či doporučení cvičení pro starší dospělé by měly zohledňovat zdravotní stav a funkční kapacitu jednotlivce [21]. V souvislosti s vypracováním doporučení je vhodné seniora poučit o výhodách tělesné aktivity a motivovat jej relevantními osobními cíli, jako je zlepšení tělesných funkcí a/ nebo kondice jakož i kontroly hmotnosti, zlepšení léčby chronických onemocnění a v neposlední řadě i prevence pádů. Jakmile je senior připraven zahájit program aktivit, měl by mít možnost pomoci ze strany lékaře a/ nebo fyzioterapeuta stanovit si dosažitelné cíle (např. usilovat spíše o rychlou chůzi, o dobu trvání apod.). Lékaři by měli instruovat pacienta, aby začal s činnostmi, které může skutečně vykonávat. Neméně důležité je také stanovení vlastního obsahu, který by měl být přizpůsoben individuálně tak, aby vyhovoval zdravotnímu stavu a funkční kapacitě. Činnosti mohou být nestrukturované, jako jsou činnosti každodenního života (chůze po schodech, procházky po cestě), nebo cvičební programy, které jsou plánované, strukturované a obsahují opakující se pohyby ke zlepšení nebo udržení fyzické zdatnosti [21].

Studie, které byly zařazeny do našeho přehledu, byly realizovány v rozdílných kulturních prostředích – v Evropě, Asii a USA. I tuto skutečnost je zapotřebí v našich závěrech vzít v úvahu. Nejen z tohoto důvodu, ale vzhledem k obecnému plánování aktivit je vždy zapotřebí zvažovat i aspekty psychologické a sociální [22].

V neposlední řadě je nezbytné poukázat na nezbytnost navázat na realizované výzkumy ve sledované oblasti, které by fyzioterapeutům a dalším zdravotnickým profesionálům pracujícím se seniory umožnil integrovat výsledky výzkumu do každodenních činností v duchu praxe založené na důkazech. Praxi fyzioterapie založené na důkazech, shodně jako medicínu založenou na důkazech (EBM – evidence-based medicine), bychom neměli opomíjet a ve všech našich bádáních bychom měli usilovat o relevantní, vysoce kvalitní klinický výzkum, s preferencí pacientů a praktických znalostí fyzioterapeutů [23].

Závěr

Předložená přehledová studie shrnuje současnou literaturu zabývající se možnostmi ovlivnění posturální stability chůzí u seniorů. Dosavadních kvalitních studií v této oblasti je stále ještě málo. Současné výsledky však naznačují, že intervence v podobě chůze a některých jejích variant, která je dávkovaná, kontrolovaná a pravidelně prováděná, může napomoci ke zlepšení posturální stability u seniorů. Je však zapotřebí dalšího výzkumu, který bude realizován jako vysoce kvalitní klinický výzkum a který bude zkoumat nejúčinnější metody a postupy se zřetelem k chůzi jako k nejpřirozenějšímu pohybu, kterým má člověk možnost ovlivnit posturální stabilitu tak, aby jeho výsledky mohly být implementovány do praxe  v duchu EBM.

Doručeno/ Submitted: 15. 1. 2021

Přijato/ Accepted: 8. 3. 2021

Korespondenční autor:

doc. Dr. Dagmar Pavlů, CSc.

Katedra fyzioterapie FTVS UK

José Martího 31, 162 52 Praha 6

e-mail: pavlu@ftvs.cuni.cz

Konflikt zájmů: Autoři deklarují, že text článku odpovídá etickým standardům, byla dodržena anonymita pacientů a prohlašuji, že v souvislosti s předmětem článku nemají finanční, poradenské ani jiné komerční zájmy.
Publikační etika: Příspěvek nebyl dosud publikován ani není v současnosti zaslán do jiného časopisu pro posouzení. Autoři souhlasí s uveřejněním svého jména a e-mailového kontaktu v publikovaném textu.
Dedikace: Studie vznikla v rámci programu PROGRES na Univerzitě Karlově č. Q41 – Biologické aspekty zkoumání lidského pohybu.
Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.
Conflict of Interest: The authors declare that the article/manuscript complies with ethical standards, patient anonymity has been respected, and they state that they have no financial, advisory or other commercial interests in relation to the subject matter.
Publication Ethics: This article/manuscript has not been published or is currently being submitted for another review. The authors agree to publish their names and e-mails in the published article/manuscript.
Dedication: The study was created within the PROGRES program at Charles University No. Q41 - Biological aspects of the study of human movement.
The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.