Vliv biofeedbacku na aktivaci svalů pánevního dna

The effect of biofeedback on pelvic floor muscle activation

The aim of the study was to evaluate how the use of biofeedback in the form of transabdominal ultrasound affects the pelvic floor muscle activation. The research group consisted of 25 healthy women, 17 nulliparous and 8 parous, aged 26.7 ± 4.9. The pelvic floor muscles activation rate was measured by transabdominal ultrasound Mindray M5 Ultrasound system ver. 1.0. The bladder base lift was evaluated, which indicates pelvic floor muscle activation. The measurement took place in a supine and standing position. In each position, the woman tried to activate the pelvic floor muscles using the analytical method, the Acral coactivation therapy, and the hypopressive technique. The resulting values of the lift of the bladder base did not show statistically significant differences in favour of the use of biofeedback with any method. However, the close to being statistically significant effect for the therapeutic use of biofeedback was shown in the supine position when using the analytical method.

Keywords:

pelvic floor – biofeedback – transabdominal ultrasound – physiotherapeutic methods

Autori: Špringrová Palaščáková I. ^1,2; Mrázová M. ¹; Dupalová D. ³; Bizovská L. ⁴; Firýtová R. ⁵
Pôsobisko autorov: REHASPRING centrum, s. r. o., ambulantní zdravotnické zařízení fyzioterapie, centrum postgraduálního vzdělávání, akreditované pracoviště MZ ČR, Praha-Čelákovice ¹; Katedra rehabilitačních oborů, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni ²; Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci ³; Katedra přírodních věd v kinantropologii, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci ⁴; Katedra konstruování strojů, Fakulta strojní, Západočeská univerzita v Plzni ⁵
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 29, 2022, No. 3, pp. 122-129.
Kategória: Původní práce
doi: https://doi.org/10.48095/ccrhfl2022122

Súhrn

Cílem studie bylo zjistit, jak využití biofeedbacku v rámci transabdominálního ultrazvuku ovlivňuje aktivaci svalů pánevního dna. Studie se zúčastnilo 25 zdravých žen, z toho 17 nullipar a 8 rodiček, ve věku 26,7 ± 4,9 let. Měření bylo realizováno pomocí transabdominálního ultrazvuku Mindray M5 Ultrasound system ver. 1.0. Hodnocena byla distance liftu báze močového měchýře vypovídající o aktivaci svalů pánevního dna. Měření probíhalo v poloze vleže na zádech a ve stoji. K aktivaci svalů pánevního dna byly použity povely v rámci analytické metody, metody Akrální koaktivační terapie a hypopresivní techniky. Výsledné hodnoty sledovaných parametrů liftu báze močového měchýře neprokázaly při využití biofeedbacku statisticky významné rozdíly u jednotlivých metod. Ke statisticky významnému výsledku pro terapeutické využití biofeedbacku k nácviku aktivace svalů pánevního dna se nejvíce přiblížila analytická metoda vleže na zádech.

Klíčová slova:

biofeedback – svaly pánevního dna – transabdominální ultrazvuk – fyzioterapeutické metody

Úvod

Svaly pánevního dna, jejich klidový tonus a kvalita kontrakce jsou součástí mechanizmu, který udržuje kontinenci a brání sestupu pánevních orgánů [1–3]. Metodou první linie v terapii močové a fekální inkontinence či mírného prolapsu pánevních orgánů je nácvik svalových kontrakcí pánevního dna [4,5]. Pro zachování optimální funkce svalů pánevního dna je nutné dosáhnout dostatečné výšky (liftu) jejich aktivace. Bylo zjištěno, že ženy, které se naučí tyto svaly aktivovat, vykazují zlepšení symptomů spojených s dysfunkcemi svalů pánevního dna, mezi něž řadíme např. inkontinenci moči, pokles pánevních orgánů, pánevní bolesti či anorektální a sexuální dysfunkce [6–9]. Docílit správné a dostatečné aktivace těchto svalů však může být vzhledem k jejich anatomickému uložení obtížné. Až 35 % žen, které dosud nevykazují dysfunkci svalů pánevního dna, má potíže s aktivací těchto svalů [10]. Z toho důvodu se pro nácvik aktivace nabízí poskytnout biofeedback ve formě transabdominálního ultrazvuku, který však není v ČR doposud příliš dostupný. Přitom lze tuto formu biofeedbacku nabídnout i pacientkám, u nichž jiné formy biofeedbacku vzhledem ke své invazivní povaze nemohou být aplikovány. Samotné ženy preferují biofeedback ve formě transperineálního ultrazvuku, který je dokonce upřednostňován před palpací per vaginam a vaginálními sondami [11]. Ženy také kladně hodnotí možnost seznámit se s anatomií svalů pánevního dna na obrazovce ultrazvuku, a pochopit tak funkci těchto svalů.

Při vyšetření míry aktivace svalů pánevního dna pomocí transabdominálního ultrazvuku je hodnocena elevace báze močového měchýře [12]. Jelikož jsou svaly pánevního dna zodpovědné za podporu krčku močového měchýře a omezení kaudálního pohybu uretry, kontrakce m. levator ani podněcuje elevaci těchto svalů, posun krčku močového měchýře anteriorně a uzavření uretry. Tato elevace byla poprvé popsána Dr. Arnoldem Kegelem [13] a později potvrzena i pomocí ultrazvuku [14] a dynamické magnetické rezonance [15]. Hodnoty distance liftu naměřené pomocí ultrazvuku korelují s hodnotami svalové síly pánevního dna, a to při hodnocení svalové síly dle perineometru či vyšetření per vaginam [16]. Další autoři [17] dokonce uvádějí, že vyšetření pomocí transabdominálního ultrazvuku je pro posouzení schopnosti elevace svalů pánevního dna spolehlivější než vyšetření per vaginam. Transabdominální ultrazvukové vyšetření je validní a spolehlivou metodou pro hodnocení aktivity svalů pánevního dna [18,19]. Thompson et al. [20] potvrzují, že při správné aktivaci pánevního dna dochází k jejich elevaci, nikoli k jejich poklesu. Pacientky, u kterých je při pokusu o aktivaci patrný pokles těchto svalů, zřejmě využívají strategii zvýšení intraabdominálního tlaku. Dle Thompsona et al. [21] však dlouhodobý pokles svalů pánevního dna může představovat rizikový faktor pro vznik močové stresové inkontinence či prolapsu pánevních orgánů. V případě správně provedené a dostatečné aktivace pánevního dna dochází k elevaci pánevních orgánů a posléze ke zvětšení objemu svaloviny. Dále vlivem cvičení dochází ke zužování hiatus urogenitalis a posílení funkce strukturální podpory [22]. Aktivace svalů pánevního dna lze docílit buď přímou kontrakcí pomocí analytické metody, nebo nepřímou aktivací v rámci koaktivace a aktivace m. transversus abdominis [23–25].

Cíl

Cílem studie bylo zjistit, jaký vliv má biofeedback s využitím transabdominálního ultrazvuku na distanci výšky (liftu) báze močového měchýře, a to při nácviku aktivace pomocí analytické metody, Akrální koaktivační terapie a hypopresivní techniky.

Metodika

Výzkumný soubor tvořilo 25 zdravých žen ve věkovém rozmezí 18–39 let. Základní charakteristika výzkumného souboru je uvedena v tab. 1.

Charakteristika výzkumného souboru.<br>
Tab. 1. Characteristics of the research group. — Tab. 1. Charakteristika výzkumného souboru.
Tab. 1. Characteristics of the research group.

Z celkového počtu 25 žen se studie zúčastnilo 17 nullipar a 8 rodiček. Dle exkluzivních kritérií nebylo možné do studie zařadit ženy s vysokým krevním tlakem, akutními záněty močové a pohlavní soustavy, gynekologickými operacemi či závažným gynekologickým, urologickým a neurologickým onemocněním. Také nebyly zařazeny ženy, které měly předchozí zkušenost s aktivací svalů pánevního dna dle uvedených metod. Měření dat bylo realizováno na pracovišti Rehaspring centrum s. r. o. v Čelákovicích. Míra aktivace svalů pánevního dna byla měřena pomocí transabdominálního ultrazvuku (Mindray M5 Ultrasound system ver. 1.0, Mindray Bio-Medical Electronics Co., Ltd., Shenzen, China) s použitím konvexní sondy o frekvenci 3,5 MHz. Ultrazvuková sonda byla přiložena do oblasti střední čáry, a to ve vzdálenosti 12,7 ± 1,2 cm od dolního okraje umbiliku. Sklon ultrazvukové sondy činil přibližně 45° (úhel sklonu sondy se vzhledem k anatomickým poměrům mohl mírně lišit).

Vizuální zpětná vazba byla poskytnuta prostřednictvím zobrazení báze močového měchýře na obrazovce ultrazvuku. Výchozí klidová poloha byla označena křížkem (obr. 1A). Při provedení správné kontrakce svalů pánevního dna bylo druhým křížkem označeno místo nejvyšší možné kontrakce svalů pánevního dna, tedy liftu báze močového měchýře. V případě správné aktivace svalů pánevního dna žena pozorovala lift báze močového měchýře (obr. 1B), v opačném případě, tedy při provedení nesprávné aktivace, došlo k poklesu báze, k tzv. depresi báze močového měchýře.

Lift báze močového měchýře (2D ultrazvuk).<br>
1A – výchozí klidová poloha svalů pánevního dna označena křížkem<br>
1B – lift báze močového měchýře vyznačený šipkami<br>
Fig. 1. Lift of the bladder base (2D ultrasound).<br>
1A – initial resting position of the pelvic floor muscles marked with a cross<br>
1B – bladder base lift indicated by arrows — Obr. 1. Lift báze močového měchýře (2D ultrazvuk).
1A – výchozí klidová poloha svalů pánevního dna označena křížkem
1B – lift báze močového měchýře vyznačený šipkami
Fig. 1. Lift of the bladder base (2D ultrasound).
1A – initial resting position of the pelvic floor muscles marked with a cross
1B – bladder base lift indicated by arrows

Vliv biofeedbacku byl hodnocen ve dvou polohách – vleže na zádech a ve stoji. V každé poloze se pak žena v rámci prvotního nácviku aktivace pokusila aktivovat svaly pánevního dna pomocí analytické metody, metody Akrální koaktivační terapie a hypopresivní techniky (schéma 1).

Schéma 1. Grafické schéma použitých postupů během měření u jednotlivých
metod.<br>
Scheme 1. Graphical diagram of the process during the measurement in the each
method. — Schéma 1. Grafické schéma použitých postupů během měření u jednotlivých metod.
Scheme 1. Graphical diagram of the process during the measurement in the each method.

Nejprve se žena pokusila aktivovat pánevní dno pouze na základě slovního povelu, tedy bez biofeedbacku. Při dalším opakování dané série cviků probíhal nácvik již s pomocí biofeedbacku, kdy žena sledovala lift či pokles báze močového měchýře.

Použité metody

Metoda analytického cvičení

O možnostech léčby inkontinence pomocí analytické metody cvičení se poprvé zmínil Dr. Arnold Kegel v roce 1948. Cvičení se skládá ze souboru jednoduchých cviků vedoucích k posílení svaloviny pánevního dna [26]. Podstatou cvičení je vtahování svalů pánevního dna, ovšem bez cílené aktivace gluteálních a břišních svalů [15].

Akrální koaktivační terapie

Princip Akrální koaktivační terapie, jejíž autorkou je PhDr. Ingrid Palaščáková Špringrová, Ph.D., se opírá o funkční nastavení aker, jejichž zatížení vede k aktivaci diagonálních svalových řetězců. Současná izometrická kontrakce je rozšířena až do oblasti trupového svalstva, čímž následně dochází k napřímení páteře. Pohybové vzory vychází z poloh motorického vývoje a jejich variant [27]. Uplatnění metody Akrální koaktivační terapie je velmi široké [28–31]. V oblasti urogynekologie nachází své uplatnění u pacientů s projevy dysfunkce svalů pánevního dna. Tato metoda je také nedílnou součástí fyzioterapie v těhotenství a po porodu. Analytická aktivace svalů pánevního dna a následná aktivace těchto svalů v rámci Akrální koaktivační terapie je součástí Rehaspring konceptu.

Hypopresivní technika

Hypopresivní technika, hojně využívána ve Španělsku, byla vyvinuta v 80. letech 20. stol. Dr. Marcelem Caufriezem. Jedná se o posturálně dechové cvičení, které prostřednictvím snížení intraabdominálního tlaku vyvolává reflexní aktivaci svalů pánevního dna a hlubokého stabilizačního systému [32,33]. Princip této metody spočívá v zaujetí výchozí pozice, ve které pacient provede dechový úkon, který vede ke snížení intraabdominálního tlaku. V důsledku pravidelného cvičení dochází ke zvýšení svalové síly, zvýšení klidového tonu a ke zlepšení vytrvalostní schopnosti svalů pánevního dna [32], čímž dochází k signifikantnímu snížení symptomů močové stresové inkontinence [33,34].

Statistické zpracování dat

Získaná data byla statisticky zpracována v programu Statistica 12.0 (StatSoft, Inc., Tulsa, Oklahoma, USA). K testování normality byl použit Shapiro-Wilkův test. Pro porovnání hodnot distance liftu bez využití biofeedbacku a s využitím biofeedbacku byl použit Wilcoxonův párový test. Statistická významnost byla posuzována standardně na hladině statistické významnosti 0,05.

Výsledky

A) Vliv biofeedbacku na míru aktivace svalů pánevního dna v poloze vleže na zádech

Nejprve bylo zjišťováno, jak biofeedback ovlivní míru aktivace svalů pánevního dna při nácviku aktivace v poloze vleže na zádech. Hodnocen byl tedy rozdíl míry aktivace bez využití biofeedbacku a při jeho využití v poloze vleže.

Grafické zpracování dat je vyjádřeno v grafu 1. Z grafu lze vysledovat, že největší rozdíl distance liftu (rozdíl hodnot mediánů) je patrný při aktivaci pánevního dna dle analytické metody.

Grafické vyjádření výsledků hodnot distance liftu u jednotlivých metod
v poloze vleže.<br>
Graph 1. Graphical expression of the lift distance values for each method in the
supine position. — Graf 1. Grafické vyjádření výsledků hodnot distance liftu u jednotlivých metod v poloze vleže.
Graph 1. Graphical expression of the lift distance values for each method in the supine position.

Distribuce dat je pak pomocí histogramu vyobrazena v grafu 2.

Znázornění četností výšky liftu svalů pánevního dna u jednotlivých metod v poloze vleže na zádech.<br>
Graph 2. Representation of the pelvic floor lift frequencies for each method in the supine position. — Graf 2. Znázornění četností výšky liftu svalů pánevního dna u jednotlivých metod v poloze vleže na zádech.
Graph 2. Representation of the pelvic floor lift frequencies for each method in the supine position.

Při statistickém porovnání míry aktivace svalů pánevního dna vleže na zádech bez využití a při využití biofeedbacku nebyly zjištěny žádné rozdíly (p > 0,05). Výsledné hodnoty Wilcoxonova párového testu jsou uvedeny v tab. 2. K hodnotám statisticky významného rozdílu se však nejvíce přiblížila aktivace na základě analytické metody (p = 0,076). Při nácviku aktivace prostřednictvím této metody došlo s pomocí biofeedbacku ke zvýšení distance liftu u 17 žen (u 68 %).

Porovnání míry aktivace
svalů pánevního dna v poloze vleže
bez a při využití biofeedbacku –
Wilcoxonův test.<br>
Tab. 2. Comparison of the pelvic floor
activation rate in the supine position
without and with biofeedback –
Wilcoxon test. — Tab. 2. Porovnání míry aktivace svalů pánevního dna v poloze vleže bez a při využití biofeedbacku – Wilcoxonův test.
Tab. 2. Comparison of the pelvic floor activation rate in the supine position without and with biofeedback – Wilcoxon test.

B) Vliv biofeedbacku na míru aktivace svalů pánevního dna v poloze ve stoji

Dále bylo hodnoceno, jak využití biofeedbacku ovlivní míru aktivace v poloze ve stoji. Jak vidíme v grafu 3, rozdíl distance liftu bez využití a při využití biofeedbacku se neliší. Efekt vizuální zpětné vazby je tedy při nácviku aktivace v poloze ve stoji poměrně zanedbatelný. Distribuce dat pomocí histogramu je vyjádřena v grafu 4.

Grafické vyjádření výsledků hodnot distance liftu u jednotlivých metod
v poloze ve stoji.<br>
Graph 3. Graphical expression of the lift values results for each method in the
standing position. — Graf 3. Grafické vyjádření výsledků hodnot distance liftu u jednotlivých metod v poloze ve stoji.
Graph 3. Graphical expression of the lift values results for each method in the standing position.

Znázornění četností výšky liftu svalů pánevního dna u jednotlivých metod v poloze ve stoji.<br>
Graph 4. Representation of the pelvic floor lift frequencies for each method in the standing position. — Graf 4. Znázornění četností výšky liftu svalů pánevního dna u jednotlivých metod v poloze ve stoji.
Graph 4. Representation of the pelvic floor lift frequencies for each method in the standing position.

Při statistickém porovnání míry aktivace svalů pánevního dna v poloze ve stoji bez využití a při využití biofeedbacku nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly (p  >  0,05). Výsledné hodnoty statistické významnosti jsou uvedeny v tab. 3.

Porovnání míry aktivace
svalů pánevního dna v poloze
ve stoji bez a při využití biofeedbacku
– Wilcoxonův test.<br>
Tab. 3. Comparison of the pelvic floor
activation rate in the standing position
without and with biofeedback –
Wilcoxon test. — Tab. 3. Porovnání míry aktivace svalů pánevního dna v poloze ve stoji bez a při využití biofeedbacku – Wilcoxonův test.
Tab. 3. Comparison of the pelvic floor activation rate in the standing position without and with biofeedback – Wilcoxon test.

Diskuze

V rámci dostupných literárních zdrojů nebyla nalezena žádná studie, která by hodnotila vliv biofeedbacku přímo na distanci liftu báze močového měchýře. Převážná část studií hodnotí již výsledný vliv biofeedbacku na zlepšení symptomů močové stresové inkontinence či vliv na uvědomění si správné kontrakce svalů pánevního dna. V současné době také není dostatek studií využívajících biofeedback ve formě transabdominálního ultrazvuku na aktivaci svalů pánevního dna. Mezi nejčastěji používané přístrojové formy biofeedbacku patří intravaginální elektromyografické sondy a intravaginální sondy snímající tlakové změny [11].

Jak již bylo zmíněno, dosažení dostatečné výšky liftu je důležitým faktorem, který zajišťuje optimální funkci svalů pánevního dna, a to jak z preventivního, tak terapeutického hlediska. Provedení správné aktivace svalů pánevního dna však není samozřejmostí a také se prokazatelně liší u žen trpících močovou stresovou inkontinencí či u žen s prolapsem pánevních orgánů. Pomocí transabdominálního ultrazvuku byly prokázány rozdíly v motorickém učení mezi kontinentními a inkontinentními ženami při nácviku aktivace svalů pánevního dna [10]. Thompson et al. [21] uvádějí, že při pokusu o aktivaci svalů pánevního dna reaguje 38 % inkontinentních žen elevací báze močového měchýře, 43 % poklesem a u 19 % žen nedochází k žádné změně.

Dle studie Frawley et al. [17], která hodnotila schopnost aktivace svalů pánevního dna u zdravých žen, dokázalo provést elevaci báze močového měchýře 18 z 20 žen, tedy 90 % žen. Z výsledků naší studie vyplývá, že provést lift báze močového měchýře vleže na zádech pomocí analytické metody je schopno 76 % žen. Z toho však 36 % z nich nedokáže tyto svaly aktivovat v dostatečné výšce liftu, v případě analytické metody tedy alespoň ve výšce liftu 0,5 cm a více. S biofeedbackem se však zlepšila schopnost aktivace svalů pánevního dna a aktivovat svaly pánevního dna v dostatečné výšce liftu dokázalo o 20 % žen více. Toto zlepšení míry aktivace svalů pánevního dna při využití biofeedbacku však nebylo signifikantní (p = 0,076).

Nesprávná aktivace svalů pánevního dna se u žen projevila poklesem báze močového měchýře. Důvody, které vedou k poklesu svalů pánevního dna, mohou být různé. Příkladem může být nedostatečná svalová síla svalů pánevního dna či nadměrná aktivace bránice a břišních svalů, která vede ke zvýšení intraabdominálního tlaku, což by mohlo bránit elevaci svalů pánevního dna. Jedním z možných důvodů nesprávné aktivace těchto svalů může být také nedostatečné pochopení instrukcí ze strany pacienta. Dietz et al. [35] ve své studii hodnotili, zda ženy, které nedokázaly provést správnou aktivaci, dokáží svaly pánevního dna aktivovat právě s pomocí biofeedbacku. Z výsledků studie vyplývá, že s pomocí biofeedbacku došlo ke zlepšení, tedy docílení liftu báze močového měchýře, u více než poloviny žen (57 % žen), které předtím nebyly schopné správné aktivace bez biofeedbacku docílit.

Významná část autorů hodnotila již výsledný vliv biofeedbacku na případné snížení projevů dysfunkcí svalů pánevního dna, nejčastěji symptomů močové stresové inkontinence. Z výsledků studie Galea et al. [36] je patrné, že přestože došlo k signifikantnímu snížení frekvencí úniku moči u skupiny žen, v jejíž terapii byl zařazen ultrazvukový biofeedback, žádné signifikantní rozdíly v porovnání s kontrolní skupinou nebyly zaznamenány. Další autoři Mørkved et al. [37] sice také nezjistili statisticky významné rozdíly mezi skupinou s biofeedbackem a bez biofeedbacku, avšak u obou skupin žen došlo po 6měsíčním cvičení ke statisticky významnému zvýšení svalové síly svalů pánevního dna. Autor další studie Basnet [6] zaznamenal signifikantní zvýšení svalové síly u skupiny žen, která absolvovala cvičení s pomocí biofeedbacku v poloze vleže na zádech.

Objektivnější zhodnocení efektu biofeedbacku poskytují výsledky systematické review Herderschee et al. [11], dle které nebylo prokázáno signifikantní snížení frekvencí úniku moči. Avšak v rámci výsledků dotazníkového šetření bylo statisticky významně patrné, že ženy, které cvičily s pomocí biofeedbacku, méně udávaly, že nedošlo ke zlepšení symptomů močové inkontinence. Je tedy možné, že výsledky v rámci dotazníkového šetření mohou být zkreslené, jelikož ženy, které cvičily pomocí biofeedbacku, byly ve větším kontaktu se zdravotnickým personálem. Tento faktor ale nemohl ovlivnit výsledky naší studie, jelikož hodnocené parametry byly pomocí ultrazvuku objektivizovány (výška liftu).

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že v naší studii vliv biofeedbacku na výšku liftu svalů pánevního dna nebyl prokázán, a to v žádné z uvedených poloh ani u vybraných metod. Výsledky však naznačují, že biofeedback by mohl být přínosný při nácviku aktivace svalů pánevního dna v poloze vleže na zádech v případě analytické metody. V tomto případě ženy dosahovaly největší výšky aktivace s pomocí biofeedbacku. Zároveň při tomto způsobu aktivace bylo také nejvíce žen schopno provést správnou aktivaci, aniž by docházelo k poklesu svalů pánevního dna. Nicméně při porovnání polohy vleže na zádech s polohou ve stoji se prokázalo, že výška liftu báze močového měchýře je vyšší v poloze ve stoji. Avšak toto zlepšení odpovídá jen nácviku aktivace pouze na základě slovního povelu, tedy bez biofeedbacku. Vzhledem k těmto poznatkům by mohlo být při prvních terapeutických intervencích přínosné svaly pánevního dna aktivovat dle analytické metody vleže na zádech nejprve s pomocí biofeedbacku a v poloze ve stoji nejprve na základě slovního povelu. Po správném provedení analytické kontrakce by pak mohlo být terapeuticky přínosné pokračovat aktivací pánevního dna pomocí metod syntetických. Pro nácvik aktivace svalů pánevního dna je tradičně zvolena zejména poloha vleže na zádech. Jelikož však k projevům dysfunkce svalů pánevního dna dochází zejména ve stoji, měla by být aktivace těchto svalů v této poloze zdůrazněna. Vzhledem k menšímu počtu probandů v této studii by bylo vhodné provést další studie, které by tyto předpoklady potvrdily.

Doručeno/Submitted: 12. 3. 2022

Přijato/Accepted: 14. 6. 2022

Korespondenční autor:

PhDr. Ingrid Palaščáková Špringrová, Ph.D.

REHASPRING centrum, s. r. o.

Akreditované pracoviště MZ ČR

Náměstí 5. května 2/12,

250 88 Praha-Čelákovice

e-mail: palascakova@rehaspring.cz

Zdroje

1. Padda BS, Jung SA, Pretorius D et al. Effects of pelvic floor muscle contraction on anal canal pressure. Am J Physiol Gastrointest Liver Physiol 2007; 292(2): G565–G571. doi: 10.1152/ajpgi.00250.2006.

2. Slieker-ten Hove M, Pool-Goudzwaard A, Eijkemans M et al. Pelvic floor muscle function in a general population of women with and without pelvic organ prolapse. Int Urogynecol J 2010; 21(3): 311–319. doi: 10.1007/s00192-009-1037-0.

3. Stafne SN, Salvesen KÅ, Romundstad PR et al. Does regular exercise including pelvic floor muscle training prevent urinary and anal incontinence during pregnancy? A randomised controlled trial. BJOG 2012; 119(10): 1270–1280. doi: 10.1111/j.1471-0528.2012.03426.x.

4. Abrams P, Andersson KE, Birder L et al. Fourth International Consultation on Incontinence Recommendations of the International Scientific Committee: evaluation and treatment of urinary incontinence, pelvic organ prolapse, and fecal incontinence. Neurourol Urodyn 2010; 29(1): 213–240. doi: 10.1002/nau.20870.

5. Dumoulin C, Hunter KF, Moore K et al. Conservative management for female urinary incontinence and pelvic organ prolapse review 2013: Summary of the 5th International Consultation on Incontinence. Neurourol Urodyn 2016; 35(1): 15–20. doi: 10.1002/nau.22677.

6. Basnet R. Impact of pelvic floor muscle training in pelvic organ prolapse. Int Urogynecol J 2021; 32(6): 1351–1360. doi: 10.1007/s00192-020-04613-w.

7. Del Forno S, Arena A, Alessandrini M et al. Transperineal ultrasound visual feedback assisted pelvic floor muscle physiotherapy in women with deep infiltrating endometriosis and dyspareunia: a pilot study. J Sex Marital Ther 2020; 46(7): 603–611. doi: 10.1080/0092623X.2020.1765057.

8. LaCross J, Proulx L, Brizzolara K et al. Effect of rehabilitative ultrasound imaging (RUSI) biofeedback on improving pelvic floor muscle function in individuals with stress urinary incontinence: a systematic review. J Women Health Phys Therap 2021; 45(4): 174–189. doi: 10.1097/JWH.0000000000000217.

9. Mathé M, Valancogne G, Atallah A et al. Early pelvic floor muscle training after obstetrical anal sphincter injuries for the reduction of anal incontinence. Eur J Obstet Gynecol Reprod Biol 2016; 199: 201–206. doi: 10.1016/j.ejogrb.2016.01.025.

10. Yoshida M, Murayama R, Hotta K et al. Differences in motor learning of pelvic floor muscle contraction between women with and without stress urinary incontinence: evaluation by transabdominal ultrasonography. Neurourol Urodyn 2017; 36(1): 98–103. doi: 10.1002/nau.22867.

11. Herderschee R, Hay‐Smith EJC, Herbison GP et al. Feedback or biofeedback to augment pelvic floor muscle training for urinary incontinence in women. Cochrane Database Syst Rev 2011; 7: CD009252. doi: 10.1002/14651858.CD009252.

12. Bø K, Sherburn M. Evaluation of female pelvic-floor muscle function and strength. Phys Ther 2005; 85(3): 269–282. doi: 10.1093/ptj/85.3.269.

13. Kegel AH. Progressive resistance exercise in the functional restoration of the perineal muscles. Am J Obstet Gynecol 1948; 56(2): 238–248. doi: 10.1016/0002-9378(48)90266-X.

14. Dietz HP, Wilson PD. Anatomical assessment of the bladder outlet and proximal urethra using ultrasound and videocystourethrography. Int Urogynecol J Plevic Floor Dysfunct 1998; 9(6): 365–369. doi: 10.1007/BF02199565.

15. Bø K, Lilleås F, Talseth T et al. Dynamic MRI of the pelvic floor muscles in an upright sitting position. Neurourol Urodyn 2001; 20(2): 167–174.  doi: 10.1002/1520-6777(2001)20:2<167::aid-nau19>3.0.co;2-4.

16. Thompson JA, O’Sullivan PB. Levator plate movement during voluntary pelvic floor muscle contraction in subjects with incontinence and prolapse: a cross-sectional study and review. Int Urogynecol J Plevic Floor Dysfunct 2003; 14 (2): 84–88. doi: 10.1007/s00192-003-1036-5.

17. Frawley HC, Galea MP, Phillips BA et al. Effect of test position on pelvic floor muscle assessment. Int Urogynecol J Plevic Floor Dysfunct 2006; 17(4): 365–371. doi: 10.1007/s00192-005-0016-3.

18. Sherburn M, Murphy CA, Carroll S et al. Investigation of transabdominal real-time ultrasound to visualise the muscles of the pelvic floor. Aust J Physiother 2005; 51(3): 167–170. doi: 10.1016/s0004-9514(05)70023-4.

19. Zając B, Sulowska-Daszyk I, Mika A et al. Reliability of pelvic floor muscle assessment with transabdominal ultrasound in young nulliparous women. J Clin Med 2021; 10(15): 3449. doi: 10.3390/jcm10153449.

20. Thompson JA, O’Sullivan PB, Briffa NK et al. Altered muscle activation patterns in symptomatic women during pelvic floor muscle contraction and Valsalva manouevre. Neurourol Urodyn 2006; 25(3): 268–276. doi: 10.1002/nau.20183.

21. Thompson JA, O’sullivan PB, Briffa K et al. Assessment of pelvic floor movement using transabdominal and transperineal ultrasound. Int Urogynecol J Plevic Floor Dysfunct 2005; 16(4): 285–292. doi: 10.1007/s00192-005-1308-3.

22. Brækken IH, Majida M, Engh ME et al. Morphological changes after pelvic floor muscle training measured by 3-dimensional ultrasonography: a randomized controlled trial. Obstet Gynecol 2010; 115(2): 317–324. doi: 10.1097/AOG.0b013e3181cbd35f.

23. Hay-Smith EJC, Herderschee R, Dumoulin C et al. Comparisons of approaches to pelvic floor muscle training for urinary incontinence in women. Cochrane Database of Syst Rev 2011; 7(12): CD009508. doi: 10.1002/14651858.CD009508.

24. Price N, Dawood R, Jackson SR. Pelvic floor exercise for urinary incontinence: a systematic literature review. Maturitas 2010; 67(4): 309–315. doi: 10.1016/j.maturitas.2010.08.004.

25. Stüpp L, Resende APM, Petricelli CD et al. Pelvic floor muscle and transversus abdominis activation in abdominal hypopressive technique through surface electromyography. Neurourol Urodyn 2011; 30(8): 1518–1521. doi: 10.1002/nau.21151.

26. Joshi C, Joshi AK, Mohsin Z. Role of postpartum Kegel exercises in the prevention and cure of stress incontinence. Int J Reprod Contracept Obstet Gynecol 2017; 5(3): 669–673. doi: 10.18203/2320-1770.ijrcog20160564.

27. Palaščáková Špringrová I. Akrální koaktivační terapie. Čelákovice: ACT centrum s.r.o. 2021.

28. Kristková Zwingerová A, Palaščáková Špringrová I, Žiaková E et al. Vliv Akrální koaktivační terapie na stabilitu dětí s mozkovou obrnou. Rehab Fyz Lék 2017; 24(3): 143–149.

29. Měrková H, Neumannová K, Dvořák R. Vliv Akrální koaktivační terapie na sílu výdechových svalů a na rozvíjení hrudníku. Rehab Fyz Lék 2015; 22(2): 51–56.

30. Palaščáková Špringrová I, Krejčová A, Bendíková E et al. Comparison of the impact of two physiotherapeutic methods on pain and disability in patients with non-specific low back pain: a controlled clinical pilot study. Fam Med Prim Care Rev 2020; 22(2): 146–151. doi: 10.5114/fmpcr.2020.95323.

31. Vagner J, Palaščáková Špringrová I, Přikryl P et al. Vzpěrné pohybové vzory a jejich vliv na bolest u pacientů po implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu. Rehab Fyz Lék 2017; 24(1): 4–10.

32. Giraudo D, Beccaria N, Lamberti G. Pelvic floor muscle training, negative pressure abdominal exercise and pelvic organ prolapse symptoms: a randomized clinical trial. Neurol Urodyn 2011; 30(6): 1009–1011.

33. Navarro-Brazález B, Prieto-Gómez V, Prieto-Merino D et al. Effectiveness of hypopressive exercises in women with pelvic floor dysfunction: a randomised controlled trial. J Clin Med 2020; 9(4): 1149. doi: 10.3390/jcm9041149.

34. Soriano L, González-Millán C, Sáez MMÁ et al. Effect of an abdominal hypopressive technique programme on pelvic floor muscle tone and urinary incontinence in women: a randomised crossover trial. Physiotherapy 2020; 108: 37–44. doi: 10.1016/j.physio.2020.02.004.

35. Dietz HP, Wilson PD, Clarke B. The use of perineal ultrasound to quantify levator activity and teach pelvic floor muscle exercises. Int Urogynecol J Plevic Floor Dysfunct 2001; 12(3): 166–169. doi: 10.1007/s001920170059.

36. Galea MP, Tisseverasinghe S, Sherburn M. A randomised controlled trial of transabdominal ultrasound biofeedback for pelvic floor muscle training in older women with urinary incontinence. Australian and New Zealand Continence J 2013; 19(2): 38–44.

37. Mørkved S, Bø K, Fjørtoft T. Effect of adding biofeedback to pelvic floor muscle training to treat urodynamic stress incontinence. Obstet Gynecol 2002; 100(4): 730–739. doi: 10.1016/s0029-7844(02)02160-9.