Franklinova metoda – tělo a pohyb v imaginaci

Súhrn

Článek si klade za cíl popsat objevování obrazů v lidském těle jakožto nositele nového a zdravého přístupu k pohybu. Nahlíží na problematiku skrze principy, cvičení a mentální obrazy Franklinovy metody (F-M), které simulují pohyb určité tělesné struktury, její pohybovou kvalitu a dynamiku. Metoda využívá specifických cvičení pro přípravu na fyzický výkon či pro regeneraci a rehabilitaci organizmu. Na konkrétních příkladech nastíním, jak lze představy a cvičení uchopit a jak s nimi dále a kreativně pracovat v rámci určité pohybové sekvence. Čerpám nejen z profesionální taneční praxe, vzdělávacích programů a výuky F-M v tanečním prostředí i mimo něj, ale opírám se také o poznatky, studie a literaturu na poli F-M, dynamické neurokognitivní imaginace a ideokineze. Dlouhodobá praxe s technikami F-M vede k porozumění pohybu a funkcím našeho těla, k šetrnějšímu zacházení s tělem, k celkovému zlepšení koordinace, a tím k optimalizaci fyzického výkonu.

Klíčová slova:

zdraví – pohyb – Franklinova metoda – tělo – představy – obrazy – koordinace – kreativita

Úvod

Každý z nás je denně konfrontován s množstvím vnějších vlivů, informací, dojmů a událostí. Musíme se neustále rozhodovat, zda na tyto podněty chceme reagovat, či nikoli. Stejně tak jsme denně konfrontováni s naším vlastním „vnitřním světem“ plným myšlenek, představ, obrazů, vnitřních dialogů a pocitů, které ovlivňují naše chování. Vnímání vnějšího světa, konfrontace vjemů s vnitřním světem a volní kontrola pohybu (na imaginativní i praktické bázi) mají zásadní vliv na výslednou kvalitu pohybu.

V posledních letech se především v západní Evropě objevily tendence, které se snaží vnímat a uchopit lidské tělo, jeho funkce, pohyb a fyzický výkon (každodenní, sportovní i umělecký) z jiného úhlu pohledu. Z pohledu, který nám nabízí vnímat naše tělo v celé jeho jedinečnosti a individualitě. Většina těchto specifických tendencí a učení usiluje o lepší porozumění vlastnímu tělu, o zachování a zlepšení zdraví a pohybové koordinace. Může mít také vliv na odbourání stresu a dosažení vyrovnanosti vztahu těla a duše. Existuje celá řada nástrojů a postupů, kterými lze tuto problematiku vykládat a osvojovat si ji. Stěžejní myšlenkou takových technik je většinou snaha vnímat vlastní tělo, vědomá práce s dechem, napětím a uvolněním a představami. Koncept specifických pohybově-imaginativních technik je rozvíjen skrze praktická cvičení. Do pohybu a cvičení jsou integrovány cílené představy a biomechanické principy, které pohyb podporují. Pohyb naopak potvrzuje intenzitu představ a užitých vizualizací. Jedná se o fungující vztah fyzického a mentálního aspektu lidského organizmu a jejich vzájemných vazeb. Mezi techniky zabývající se touto či podobnou problematikou patří např. Alexandrova technika, autogenní trénink, Feldenkreisova metoda, funkční uvolnění (funktionelle Enstpannung), ­Body-Mind-Centering, Pilates a Franklinova metoda (F-M) [1].

Eric Franklin, jehož jméno metoda nese, je zakladatelem Institutu Franklinovy metody se sídlem ve Švýcarsku. Vědecké vzdělání Bachelor of Science obdržel na Univerzitě v Curychu a Bachelor of Fine Arts na New York University Tisch School of the Arts. Patří mezi vědce v oboru sportu a pohybové pedagogiky, působil jako profesionální tanečník a choreograf. Patří mezi experty na mezinárodní úrovni v oboru dynamické neurokognitivní imaginace (DNI – dynamic neuro-cognitive imagery), také známé pod názvem dynamická imaginace, která systematicky kombinuje představy s prováděným pohybem. Pomocnými aktivitami, o které se DNI opírá, jsou metaforické představy a analogie či anatomické a motivační představy [1].

O metodě

Franklinova metoda se vývojově a myšlenkově odrazila od učení ideokineze, kterou Franklin propojil s poznatky dalších oborů.

Ideokineze patří k nejstarším západním tělesno-duševním metodám. Byla vyvinuta Mable Todd na počátku 20. století. „Ideokineze nabízí kreativní cestu ke zlepšení pohybu a držení těla pomocí duševního procesu. Ke změnám pohybových vzorců a vzorců držení těla dochází skrze myšlení a obrazové představy (Images)“ [3]. M. Todd zkoumala a pozorovala na vlastním těle účinky mentálních procesů a užila jich ke změnám pohybového chování. M. Todd, F. M. Alexander, G. Alexander, M. Feldenkreis a další mohou být považováni za „vlaštovky“ tzv. práce s tělem (Körperarbeit). I dnes jsou jejich metody mnohostranně využívány v oblasti psycho­somatiky a ortopedické medicíny. Mnoho výsledků neuropsychologického výzkumu potvrdilo účinnost postupů výše zmíněných zakladatelů stejnojmenných metod [3].

Výuková a pohybová koncepce celé F-M metody se opírá o aktuální výzkumné výsledky a zkušenosti v oboru biomechaniky, výše zmíněné ideokineze a DNI, fyzioterapie, kineziologie, jógy, sportu, tance aj. Je naukou o pohybu, která se zabývá designem lidského těla, tělesných struktur a biomechanickými funkcemi v propojení s našimi myšlenkami, představami, dynamickými obrazy a jejich působením na náš organizmus. Doprovodnou charakteristikou této metody je integrace neurokognitivních imaginativních principů do specifických cvičení a pohybových sekvencí s cvičebními pomůckami (Franklinovy míčky a Franklinův theraband). Široký sortiment Franklinových cvičebních pomůcek je přizpůsoben individuálním požadavkům a potřebám klientů všech věkových skupin a pohybových možností. Praktická cvičení s pomůckami jsou hojně využívána v rámci přípravy na fyzický výkon nebo jako regenerace organizmu po výkonu, v rámci rehabilitace, ve vrcholovém sportu, tanečním umění, jezdectví aj. (obr. 1). Kombinace praktických a mentálních cvičení a cvičení s pomůckami jsou využívány také fyzioterapeuty a ergoterapeuty v rámci rehabilitačních cvičení a participace pacientů. Cílené představy v kombinaci s pohybem nabízí možnost cítit, jakou sílu naše myšlenky mají a do jaké míry ovlivňují pohyb, průběh cvičení, držení těla a celkovou fyzickou i duševní vyrovnanost.

Základní principy

„Fokus F-M tkví v přípravě mozku a mysli na tělesně-duševní trénink (Body-Mind-Training) a v porozumění významu této konekce [,Working in while you work out´]: vyjadřuje duševní aktivitu během tělesného tréninku a také vnímání efektu imaginace na fyzické úrovni, aniž bychom tento proces doprovázeli pohybem,“ [2].

Koncentrace – pozornost zůstat ve vlastním těle

Význam tohoto cvičení spočívá v absolutní mentální koncentraci na přítomný moment, respektive v absolutní mentální koncentraci na naše tělo v přítomném okamžiku. Zdánlivě jednoduché cvičení obnáší velkou dávku soustředění a pozornosti setrvat v přítomném okamžiku „tady a teď“ ve svém těle. Myšlenky nesouvisející s tímto stavem jsou nerelevantní a odvádějí pozornost od koncentrace. Cvičení má délku přibližně 60 s, provádí se vestoje, s pažemi uvolněnými podél těla a optimálně se zavřenýma očima. Během cvičení neusilujeme o kritiku či negativní hodnocení těla. Významově jde o čisté vnímání a cítění momentálního tělesného stavu. Cílem cvičení je trénink „zostřené pozornosti“.

Výsledek: Chceme-li dosáhnout pozitivních změn ve svém těle, musíme mít povědomí o tom, z jakého fyzického stavu se odrážíme a „jak na tom momentálně jsme“. V opačném případě bude jakýkoli nápravný a optimalizační proces zdlouhavý nebo neefektivní (hovoříme-li o léčení sebe sama) [4].

Umění změny vlastním účinkem

Tento princip nejlépe nastíní popis cvičení: Zvedáme a následně spouštíme ramena (elevace a deprese ramen) několikrát za sebou s otázkami: Jak se nám pohyb provádí? Jak se při pohybu cítíme? V případě kolektivní výuky či skupinového cvičení můžeme nabídnout hodnoticí škálu 1–10, ve které 1 = velmi špatný, 10 = vynikající. S velkou pravděpodobností se bude velká většina pohybovat uprostřed číselné škály, nebo dokonce pod jejím průměrem. Následující cílené otázky zní:

– Kdo se chce v rámci tohoto pohybu cítit průměrně?

– Kdo se chce cítit velmi dobře?

– Kdo je zodpovědný za skutečnost, abychom se ve vlastním těle cítili dobře?

 

Pohyb ramen zopakujeme znovu s jinou myšlenkovou náplní, s jinou pozitivní ideou.

„Už tato malá změna myšlení při pohybu zapříčiní pozitivní změnu pohybu,“ [4].

Výsledek: Máme schopnost měnit náš fyzický stav a to, jak jej prožíváme pomocí cílených myšlenkových procesů. Prostřednictvím neuronů a nervových spojení jsou vysílány aktuální informace do periferních tkání těla. Aktivací mozkových center, které zodpovídají za imaginativní a pohybovou činnost, dochází ke zvětšení těchto oblastí. Změnou myšlenky jsme tedy do určité míry schopni ovlivnit kvalitu pohybu a díky plasticitě mozku rozšiřovat jeho kapacitu [4,5].

Metaforické představy/obrazy

Způsob, jakým se pracuje s metaforou v pohybu, je možné demonstrovat na konkrétním příkladu s doplňujícím komentářem. Opakujeme několikrát za sebou tentýž pohyb jako v předchozím cvičení (elevace a deprese ramen). Obraz, se kterým budeme pracovat, si „vypůjčíme“ z naší zkušenosti, neboť je již nositelem kvality, které bychom chtěli dosáhnout [4]. V tomto cvičení bychom chtěli dosáhnout „hladkého klouzavého pohybu“ lopatek. Představíme si tedy naše lopatky jako dva kusy mýdel, které při pohybu ramen kloužou po zádech nahoru a dolu. Můžeme si představit, jak mýdla při klouzání vytvářejí pěnu a kluzký povrch. Pohyb mýdel (lopatek) se zdá být snadnější. S touto představou zopakujeme pohyb ještě několikrát za sebou. Asociaci mýdel může nahradit představa vodopádu [6], který nám stéká po ramenech a zádech při snižování polohy ramen (obr. 2).

Klademe si otázku: Došlo v průběhu imaginace ke změně pocitu při pohybu ramen?

Výsledek: Představili jsme si objekt nebo jev na určité časti našeho těla, který sice není v anatomickém kontextu reálný, ale dobře uchopitelný. Asociace podporuje daný pohyb a jeho kvalitu. Dojde k uvolnění nadměrné svalové tenze. Metaforické obrazy jsou velmi individuální a účinné, nemusí však působit globálně, nýbrž specificky. Mnohdy je zapotřebí hledat pro klienty vhodný obraz odpovídající jejich individuálním zkušenostem. Nejúčinnější metaforické obrazy jsou ty, které si klient sám vybere nebo vymyslí. Působí mnohem intenzivněji na centrální nervový systém [7].

Anatomické představy/obrazy

Anatomické obrazy jsou velmi neutrální. Pro jejich účinnost je zapotřebí uvedení do tématu anatomie a biomechaniky lidského těla [4]. Uvedeme opět na příkladu cvičení. Stojíme vzpřímeně s pažemi podél těla. Předmětem našeho zájmu a našeho vnímání bude oblast páteře, konkrétně meziobratlových plotének, ovšem v globálním pohledu. Zkusíme si meziobratlové ploténky představit. Jednotlivé obratle a meziobratlové ploténky citlivě reagují na kinestetické změny v těle. Pokusíme se vizualizovat meziobratlové ploténky v průběhu flexe a extenze kolenních kloubů. Způsob vnímání pohybu: Při pokrčování kolen působí dynamicky na páteř gravitační síla a dochází ke „stlačení“ páteře a meziobratlových plotének. Ploténky se zploští a rozšíří. Při propínání kolen se naopak páteř odlehčí a „rozvolní“ do vertikální délky. Meziobratlové ploténky se stáhnou a nabydou na objemu [1]. Po několikerém opakování cvičení s touto myšlenkou dosáhneme pocitu živé elastické páteře a gelových pulzujících plotének (obr. 3a,b). Stejně tak by bylo možné vnímat zakřivení páteře (krční a bederní lordózy a hrudní kyfózy), k jejichž zintenzivnění dojde při pokrčení kolen, kdy je hmotnost těla dynamicky přitahována směrem k zemi. Páteř se „zkrátí“ a křivky horizontálně prohloubí. Při propínání kolen dojde k opětovnému prodloužení páteře a k menší intenzitě tlaku na páteř, resp. na její zakřivení. Páteř v tomto kontextu reaguje na síly, které na ni působí. Tuto akci a reakci můžeme podpořit anatomickou vizualizací, a posílit tím kvalitu pohybu [8].

Výsledek: Užití uvedeného anatomického obrazu v praxi přináší klientům pocit pružné páteře, pocit lehkosti, vertikální délky a celkového uvolnění. Např. ve sportu a tanci optimalizuje výšku a pružnost skoku.

Obrazy smíšené

Smíšené obrazy disponují oběma výše zmíněnými druhy obrazů/představ. Část vyobrazených segmentů má anatomickou podobu a část segmentů funkčně korespondující se zbytkem vyobrazení má strukturu metaforickou [4]. Příkladem je vertikální průřez páteří, jejíž součástí jsou pomyslné nafukovací balonky [6] místo meziobratlových plotének (obr. 4). Obraz/představa má v těle vyvolat pocit lehkosti, délky a dynamického vertikálního vybalancování páteře. Již samotná představa bez aktivního pohybu pozitivně působí na držení těla.

Výsledek: Kombinace metaforických a anatomických obrazů obsahuje složku individuální – metaforickou i neutrální – anatomickou. Smíšené obrazy jsou zajímavou a kreativní formou, jak porozumět vlastnímu tělu a jeho funkcím.

Pozitivní a negativní rozhovor se sebou sama

Vnitřní dialog vede každý z nás nesčetněkrát za den, často aniž bychom si to uvědomovali. Může být pozitivně či negativně strukturovaný, svou intenzí ovlivňuje naše jednání a také způsob, jakým stojíme a hýbeme se [4]. V uměleckém či sportovním kontextu ovlivňuje vnitřní dialog do jisté míry kvalitu provedení pohybu. Příklad z tanečního prostředí: Budu-li vědomě provádět rotační prvek (např. dvojitou piruetu) s představou perfektního provedení i zakončení prvku, aktivuji v mozku centra, která jsou za tyto detaily zodpovědná. Tělesné struktury budou skrze nervový systém nastaveny na situaci „perfektního provedení“ prvku, jehož průběh mentálně aktivně imaginujeme a stimulujeme (samozřejmě jsou vždy ve hře jiné faktory, které mohou výsledek provedení ovlivnit). Začnu-li provádět piruetu s vědomím, že ji zcela jistě nezvládnu a spadnu, pravděpodobně nebude provedení prvku technicky čisté a jisté. Mozek ani tělesné struktury nebudou v tomto momentu připraveny na pohybovou sekvenci a výsledek pohybu bude tak trochu o štěstí.

Výsledek: Náš vnitřní rozhovor a mentální přesvědčení o prováděném pohybu má velkou sílu a vliv na průběh pohybu, výraz, energii vkládanou do pohybu, dynamiku pohybu a celkový tělesný pocit. Cílem je vytvářet pozitivní myšlenky a představy v souvislosti s naším tělem a pohybem.

Propriocepce – význam vnímání sebe sama

Proprioceptivní aference popisuje polohu a pohyb tělesných segmentů, jejich kontakt s vnějšími objekty a orientaci v gravitačním poli [9]. Uvedeme opět na příkladu cvičení: Pracujeme nejprve s jednou (např. pravou) polovinou těla. Dlaní, rukou semknutou v pěst nebo Franklinovým míčkem oklepáváme svaly. Vytváříme vibrace, které se z místa aplikace šíří do tkání jedné dolní končetiny, pánve, trupu, žeber, ramene, horní končetiny, oblasti krční páteře. Přejdeme do mírného úklonu stranou. Paže (ve směru laterální flexe) je maximálně uvolněná, „necháme ji volně viset“ z ramenního kloubu. Poté tento moment visící paže prodloužíme až k horní části hrudní kosti. Nyní můžeme použít asociaci paže jakožto visícího lana nebo šátku z manubria směrem k podlaze. Tato představa uvolní přebytečné svalového přepětí v ramenním kloubu a paži. Následně stíráme paži dlaní – od ramene až po konečky prstů. Pohyb provádíme s pocitem „stírání kapek vody“ po paži ve směru k podlaze. Vrátíme se zpět do vertikální polohy. Vracíme se laterálně do vertikální polohy s pocitem, že trup i visící paži vyroluje hrudní kost jako kladka. Tedy impulz návratu do vertikály vychází z hrudní kosti. Uvolníme se a vnímáme rozdíl mezi pravou (procvičenou) a levou (neprocvičenou) stranou našeho těla. Rozdíl mezi oběma stranami bude s velkou pravděpodobností u každého citelný [1,10,11]. Nervový systém obdržel od procvičené strany určitou zpětnou vazbu. Skrze vibrace, jejich intenzitu a taktilní vjem došlo k pohybu tělesných struktur a k výraznějšímu prokrvení tkání. Došlo k facilitaci a lepšímu vnímání těchto částí těla.

Výsledek: „Zlepšení propriocepce znamená zpřesnění koordinace. Zlepšení koordinace eliminuje zranění a motivuje v tréninku a pohybové aktivitě,“ [4].

Praktická cvičení

K výše zmíněné problematice obrazů a představ uvedeme příklady, jak tyto principy uvést do praxe. Cvičení v rámci F-M lze provádět s pomůckami, ale i bez nich.

Zvedání a spouštění ramen

Stojíme s uvolněnými pažemi podél těla, do podpaždí si umístíme dva Franklinovy míčky. V případě absence Franklinovy míčků je možné použít jiné dostupné alternativy (např. tenisové míčky). Pro hypersenzitivní osoby a osoby s pergamenovou kůží volíme raději měkké molitanové nebo plyšové míčky. Nejprve se uvolníme, stojíme a přirozeně a pravidelně dýcháme. Vnímáme prostor mezi pažními kostmi a žebry, který vznikl vložením míčků do podpaždí. Poté provádíme elevaci a depresi ramen a vnímáme volný pohyb jejich stoupání a klesání. Vnímáme stále přetrvávající prostor a „vzduch“ mezi pažemi a žebry. K pohybu užijeme metaforické představy dvou kusů mýdel (místo lopatek) klouzajících po zadní straně žeber [1,2,12]. Můžeme také použít asociaci zmrzliny tající přes teplé míčky. Při spouštění ramen dochází skrze teplotu míčků k pocitu tání zmrzliny po pažích a těle směrem dolů.

Způsob vnímání pohybu: Prvotním impulzem spouštění ramen není idea provedení samotného pohybu, nýbrž pocit teplých míčků umístěných v podpaždí, přes které se roztéká krémovitá konzistence zmrzliny nebo čokolády. Z toho důvodu – „z důvodu tání“ – začnou ramena klesat. Cvičení vede z pohledu propojení fyzického a mentálního tréninku k uvolnění ramenního kloubu, paží a páteře a k volnosti prováděného pohybu (obr. 5a,b).

Mobilizace oblasti pánve, křížokyčelního kloubu, aktivace svalů pánevního dna

Ležíme na zádech s pokrčenými koleny a chodidly na podložce. Ramena a paže uvolníme, paže jsou v poloze podél těla. Úhel otevření paží od těla je variabilní. Pod oblast pánve umístíme Franklinovy míčky tak, abychom se cítili pohodlně. Jeden míček je pod pravou pánevní lopatou, druhý pod levou. Bederní páteř by se neměla v této neutrální „pohodlné“ pozici dotýkat podlahy v celé její délce a neměla by být ani v hyperextenzi. Nelze přesně definovat neutrální pozici míčků z důvodu individuality anatomických proporcí každého jedince. Polohu je zapotřebí hledat individuálně. Opakujeme-li cvičení pravidelně, nalezneme ideální polohu míčků rychle.

Způsob vnímání pohybu: Nyní budeme provádět v oblasti pánve pohyb houpačky. Pohyb budeme provádět vzhledem k vlastnímu tělu v sagitální rovině. Nejprve pomalu rolujeme pánev po míčcích kostrčí směrem k podlaze. Tímto pohybem se dostaneme do poměrně velkého prohnutí v bederní páteři. Intenzitu a míru pohybu regulujeme dle vlastních potřeb nebo potřeb klienta. Poté rolujeme přes míčky zpět. Nyní se přibližuje oblast horní části kosti křížové k podlaze. V tomto momentu se takřka dotýká podložky oblast bederní páteře. Pohybovou sekvenci opakujeme několikrát za sebou nejprve v pomalém tempu. Také velikost pohybu je nutné dávkovat postupně. Po osvojení si cvičení lze dynamiku i velikost pohybu zvýšit. Vždy ale záleží na denní kondici klienta. Jako doplňující představu k tomuto cvičení můžeme použít metaforu dvou dětí houpajících se na houpačce. Jedno dítě sedí v oblasti kostrče a druhé v horní oblasti kosti křížové. Děti se houpají a střídají se v poloze „nahoře a dole“ [13–15]. Cvičení uvolní oblast bederní páteře, oblast S1–L5, pohyb v křížokyčelních kloubech, dochází také k aktivaci svalů pánevního dna (obr. 6a–c, obr. 7).

Cvičení s Franklinovým therabandem (latexovou gumou na cvičení o délce 3 m a šířce 13 cm)

Cvičení s dlouhým therabandem jsou za doprovodu mentálního tréninku velmi přínosná. Zahrnují množství tonizačních, posilovacích a protahovacích sekvencí. Následující cvičení demonstruje procvičení svalů celého těla, především posílení svalů horních končetin, oblasti ramen a zádových partií.

Postavíme se chodidly na oba konce therabandu. Chodidla jsou v paralelní pozici v šířce boků. Uchopíme oběma rukama (ve frontální rovině) prostřední část therabandu v úrovni hrudníku, pokrčíme kolena. Ruce jsou v šířce hrudníku. Propínáme kolena a současně propínáme obě paže směrem vzhůru. Pohyb kolen i paží provádíme proti odporu therabandu. Dbáme na to, aby se nám nezvedala ramena. Poté kolena opět krčíme a současně vracíme i paže do výchozí pozice. V momentu návratu do výchozí pozice „brzdíme“ tah therabandu. Cvičení provádíme klidně a plynule. Zopakujeme několikrát za sebou, přibližně osm opakování [2,16]. Toto cvičení má několik variací. V „horní fázi cvičení“ (v momentu s propnutými koleny a pažemi) můžeme provést axiální rotaci nebo laterální flexi. Poté se opět vrátíme do vertikály a do výchozí pozice s pokrčenými koleny a lokty [2].

Způsob vnímání pohybu: Imaginativní pomůckou související s kontextem cvičení může být již uvedená představa působení tlaku na meziobratlové ploténky, vizualizace jejich reakce na působící sílu, rozpínání a zploštění gelové substituce plotének a jejich následný návrat do výchozí polohy. Dalším zajímavým procesem vnímání pohybu je vizualizace působení a rozložení síly therabandu na paže a tělo. V momentu propnutí kolen a paží vnímáme tlak therabandu působící skrze paže na lopatky. Přenos energie plyne dále přes klíční kosti až k hrudní kosti a prvnímu páru žeber. Vnímáme, jak první pár žeber sedí (těsně a pohodlně) v kostovertebrálním skloubení, které mu poskytuje nejvyšší hrudní obratel. Cítíme váhu paží působící na oblast prvního hrudního obratle. Postupně spouštíme paže dolů s pocitem snášející se energie po páteři [1,2,17]. Tato pohybová a imaginativní akce centruje horní část těla, uvolní oblast ramen a také mobilizuje oblast pánve skrze působící sílu therabandu a pohyb dolních končetin (obr. 8a,b).

Závěr

Pokud jsme naše vědomí optimálně trénovali, jsou smyslové schopnosti, které používáme, obrovským zdrojem informací. V praxi a tréninku to pro nás znamená reakci a zpracování informací jakožto odpověď organizmu na vjem určitého podnětu. Naše každodenní všední myšlení nám ovšem neposkytuje dostačující trénink, který by nám umožnil vnímat změny a vztah mezi tělem a myslí. Stejně tak jako je tomu u našich svalů, stává se i mozek skrze pravidelné cvičení výkonnějším. Upevňujeme to, co stále a pravidelně opakujeme, ať jde o pozitivní či negativní vzorce jednání, chování, pohybu, držení těla apod.

Tělesná a duševní činnost jsou dva neodlučitelné aspekty, které se vzájemně ovlivňují a působí na sebe. Duševní funkce jsou do jisté míry podmíněny dědičností a také dosavadní tělesnou zkušeností. Bez smyslových vjemů a našeho cítění by ovšem mozek nedostával plnohodnotný input. Fyzické cvičení a fitness všeho druhu by nemělo degradovat k pouhému bezmyšlenkovitému provádění cvičení za účelem nápravy nezdravého způsobu života. Nemělo by se zapomínat na pravidelnost pohybu, radost z pohybu a vnímání vlastního těla v průběhu prováděného cvičení. V tomto smyslu má cvičení a pohyb všeobecně pozitivní a významný dopad na lidský organizmus. Optimistickým cílem by bylo odbourávat stres a jednostranné zatížení těla skrze každodenní pohyb, abychom následně nemuseli plnit čekárny lékařů a terapeutů [1,12,18]. Pohyb začíná v hlavě (v originále Bewegung beginnt im Kopf) je nejen názvem knihy Erika Franklina, ale i trefným souhrnem problematiky Franklinovy metody, a myslíme si, že i smysluplnou výzvou na závěr celého článku.

Doručeno/Submitted: 15. 11. 2022

Přijato/Accepted: 27. 12. 2022

Korespondenční autor:

MgA. Markéta Roth Elblová

Hudební a taneční fakulta

Akademie múzických umění v Praze

Malostranské nám. 258/13

118 00 Praha 1

e-mail: marketa.elblova@seznam.cz