Deset let společného časopisu
Autoři:
J. Gebhart; J. Boháč
Vyšlo v časopise:
Reviz. posud. Lék., 15, 2012, č. 1, s. 3-4
Kategorie:
Úvodník
Rok 2012 je pro nás – posudkové i revizní lékaře – významným rokem, protože je 10. ročníkem našeho společného časopisu. A je tedy důvod k určitému zamyšlení.
Hodnocení časopisu by měli provést jeho čtenáři. Ti však s námi nekomunikují písemně. Ústní hodnocení nejsou odsuzující, ale zároveň nám neumožňují být spokojenými. I když redakční rada a výbory obou Společností se snaží získat spolupracovníky a autory článků i dalších odborných sdělení, tak bohužel nemáme tolik příspěvků, kolik bychom potřebovali k tomu, aby na stránkách našeho časopisu vznikl odborný dialog. Každé sdělení je solitérem, který jen výjimečně vyvolá další sdělení na stejné nebo obdobné téma. Je to škoda. Praxe našich oborů odráží realitu zdravotnictví, zdravotního, nemocenského a sociálního pojištění. Tato realita není vždy bezproblémová a liší se i regionálně. Je škoda, že nemáme příspěvky popisující tuto realitu a příspěvky snažící se o analýzu příčin problémů z pohledu a podle zkušeností každého autora.
Jsou i rozdíly v postavení obou oborů. Posudkové lékařství je zastřešováno rezortem práce a sociálních věcí, má zázemí v České správě sociálního zabezpečení a v katedře posudkového lékařství IPVZ. Má specializační atestaci, a proto má i více odborných prací. Revizní lékařství nemá obdobnou zastřešující organizaci, která by působila jako metodické centrum. Subkatedra revizního lékařství vzhledem k svému minimálnímu personálnímu obsazení nemůže plnit úlohu metodického centra. Není k tomu obdařena žádnými pravomocemi, může jen působit slovem. Možná očekávané legislativní změny přinesou i v tomto zlepšení.
Oba obory působí v legislativních rámcích, které jsou podmíněny politickou vůlí. Oba obory svoji činností ovlivňují spokojenost nemocných i efektivní využívání vymezených finančních zdrojů. Svým odborným rozhodováním řeší problémové situace, často konfliktní, které se dotýkají u posudkových lékařů převážně pacientů a u revizních lékařů převážně poskytovatelů zdravotní péče. Toto vše ovlivňuje vnímání těchto oborů ostatními lékaři, pacienty i veřejností. Aby tito všichni správně chápali význam naší práce, musíme vystoupit na veřejnost s jejím objasňováním a s vysvětlováním našeho poslání.
Letošní rok by mohl být rokem změn. Změn, jejichž význam a dopad můžeme odhadovat z programového prohlášení vlády a z plánu legislativních prací vlády. Čekají nás: zákon, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, tedy zákon o veřejném zdravotním pojištění a zákon o zdravotních pojišťovnách, dále zákon o dlouhodobé zdravotně sociální péči; nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých (úprava náhrady), Věcný záměr zákona o rehabilitaci osob se zdravotním postižením, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Od 1. 4. 2012 bude platit zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, rušící letitý zákon o péči o zdraví lidu. Není to úplný výčet, ale ukazuje, že pravděpodobně půjde o značné změny v nárocích na naše činnosti, možná i o kvalitativní a kvantitativní posuny. Budeme se snažit přinášet stanoviska našich společností i názory členů na připravované změny a nové úkoly. Budeme se snažit, abychom posuzovali připravované návrhy a v připomínkách poukazovali na případné nesrovnalosti a možné problémy, které můžeme předvídat na základě našich dosavadních odborných zkušeností.
Současně je letošní rok výročním rokem – výročním rokem vrcholících příprav k zákonu O pojištění zaměstnanců pro případ onemocnění, invalidity a stáří, který byl posléze přijat 9. října 1924 jako zákon č. 221 Sb. Oprávněně se můžeme ptát, proč si to máme připomínat.
Odpovídáme, že z několika důvodů.
Příprava tohoto zákona navazovala na zákony z let 1887 a dalších, které vytvářely základy moderní státní sociální politiky a tento zákon můžeme považovat za její dovršení. V období mezi dvěma světovými válkami byl jedním z nejpokrokovějších v Evropě. Kromě toho je příkladem vynikající legislativní práce. Vydržel s novelizacemi až do roku 1952. Dvacet osm let je dostatečně dlouhá doba k prověření kvality zákona a nebýt politických i společenských změn, byl by s dalšími novelizacemi pravděpodobně platný dodnes, tak jako obdobné zákony v SRN a v Rakousku. Pokusíme se v několika sděleních přiblížit okolnosti jeho vzniku a principy, na kterých byl vytvořen.
Některé z nyní připravovaných a navrhovaných zákonů by mohly opět sjednotit problematiku zdravotní péče, krátkodobé pracovní neschopnosti včetně kontroly oprávněnosti pracovní neschopnosti, terapeutického postupu a tím i délky vyplácených dávek k dřívějšímu pojetí revizní a posudkové práce v rámci jednotného nemocenského pojištění. V souvislosti s těmito návrhy se objevily i úvahy o sloučení MPSV a MZ. Již v minulém režimu došlo k sloučení, které však bylo cca po třech zrušeno. Zda by bylo toto sloučení šťastné či nikoliv, nám nepřísluší komentovat, kompetenční náplň ministerstev by však měla odpovídat logice řízených agend. Můžeme však předjímat s přihlédnutím k minulým zkušenostem našim i v sousedních zemích, že agendy spojené s veřejným zdravotním pojištěním, nemocenským pojištěním a tím i se zdravotní péčí na základě zákona o veřejném zdravotním pojištění spolu zcela zásadně souvisí, a to nejen věcně, ale i historicky. Proto by měly spadat pod jeden rezort včetně dalších souvislostí, jako je např. řešení problematiky návazností zdravotní a sociální péče, která se promítá i do financování ústavů sociální péče a v nich prováděné zdravotní péče.
Věříme, že aktuální pnutí ve společnosti pomůže urychlit řešení a zároveň dodá chuti našim kolegům a členům odborných společností psát o svých zkušenostech, názorech a odborných poznatcích. Bez těchto zkušeností a názorů nemohou odborné společnosti plnit jednu ze svých základních povinností daných stanovami České lékařské společnosti JEP, tj. podílet se všestranně na řešení otázek týkajících se řízení, organizace i vlastní realizace diagnostických postupů, léčebné a preventivní péče a činností souvisejících, vykonávat odbornou a expertní činnost a dbát na dodržování etických zásad při výkonu zdravotnického povolání.
Nemůžeme stát stranou tohoto dění, protože se bytostně dotýká našich oborů i nás osobně, náš časopis by mohl a měl při plnění uvedených úkolů plnit velkou roli.
MUDr. Jan Boháč
vedoucí redaktor
Doc. MUDr. Jaroslav Gebhart
zástupce vedoucího redaktora
Štítky
Posudkové lekárstvo Pracovné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Revizní a posudkové lékařství
2012 Číslo 1
Najčítanejšie v tomto čísle
- Dětská mozková obrna v systému sociální péče
- Nové vyšetřovací a léčebné postupy u roztroušené sklerózy a jejich význam pro činnost posudkových lékařů při kontrole posuzování dočasné pracovní neschopnosti a při posuzování invalidity
- Návrh podpory racionální volby antibiotik praktickým lékařům ze strany zdravotních pojišťoven
- Lékové regulace v Evropě v čase krize