Stresové zatížení posudkových lékařů

Súhrn

Pro zjištění psychické odolnosti lékařů lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení na pracovní zátěž, způsobenou zvyšujícím se objemem činnosti a kontinuálně probíhajícími organizačními změnami, realizovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v roce 2010 projekt „Zjištění stresové zátěže a faktorů ovlivňujících odolnost vůči stresu posudkových lékařů v probíhající reorganizaci lékařské posudkové služby“. Cílem projektu bylo nejen zjistit míru stresové zátěže posudkových lékařů, ale i navrhnout preventivní opatření na její omezení. Článek seznamuje s hlavními nálezy výzkumného šetření a návrhy opatření na zvýšení psychické odolnosti posudkových lékařů.

Klíčová slova:
stres – syndrom vyhoření – lékařská posudková služba

ÚVOD

Lékařská posudková služba (LPS) je začleněna v organizačních strukturách orgánů rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), proto mluvíme o rezortní posudkové službě. V roce 2012 měla rezortní lékařská posudková služba zhruba 390 systemizovaných lékařských míst a na jejich naplnění se fyzicky podílelo 433 lékařů. Posudkové lékařství je specifickým oborem, kde kromě vysokých nároků na znalosti medicínské i právní oblasti, je práce posudkových lékařů zatížena také vysokou pravděpodobností výskytu konfliktního jednání s klienty, vyplývajícího z jejich často nesplněných očekávání. Při respektování etických zásad při výkonu práce se současně se zvyšujícím objemem práce jsou tedy posudkoví lékaři velice ohroženi stresem a z toho vyplývajícím syndromem vyhoření [1, 2].

Déle trvající stres vede ke zvýšení rizika rozvoje zdravotních problémů, jako je onemocnění srdce, vysoký krevní tlak, zažívací potíže, peptické vředy, migrény a zřejmě i nádorová onemocnění. Dlouhodobý stres a stresová zátěž pak vedou k celkovému psychickému a emočnímu vyčerpání a rozvoji tzv. burnout syndromu – syndromu vyhoření. Jednou z hlavních příčin vyhaslosti je i každodenní, zdánlivě nekonečná a nevyhnutelná povaha chronického stresu [5, 6].Z dostupných pramenů se však dosud žádná práce nezabývala stresovým zatížením a ohrožením syndromem vyhoření u lékařů pracujících v systému sociálního zabezpečení, tedy u lékařů lékařské posudkové služby. I proto realizovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2010 prostřednictvím Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jako řešitele projektu GK-MPSV-01-201/10 „Zjištění stresové zátěže a faktorů ovlivňujících odolnost vůči stresu posudkových lékařů v probíhající reorganizaci lékařské posudkové služby“. Cílem projektu bylo nejen zjistit míru stresové zátěže posudkových lékařů v probíhající transformaci organizace a činnosti lékařské posudkové služby, ale i navrhnout preventivní opatření na její omezení [3].

METODIKA

Do studie bylo zahrnuto 163 posudkových lékařů, ve věku od 30 do 80 let, průměrný věk 57,18 let ± 9,13. Ženy tvořily 72 %, což odpovídá zastoupení žen v oboru a splňuje reprezentativnost vzorku. Kontrolní skupiny tvořilo 31 lékařů (klinické obory interna, chirurgie, ortopedie, kardiologie), průměrný věk 55, 22 let ± 11,9 (67 % ženy) a 87 nelékařů (profese mimo rezort zdravotnictví, úředníci, studenti), průměrný věk 56,18 let ± 10,2 (58 % ženy) – tabulka 1, graf 1. Respondenti vyplnili psychologické dotazníky sami korespondenčně. Byly použity standardizované psychologické metody: Shirom-Melamedova škála (SMBM) Beck Depression Inventory –II, Strategie zvládání stresu – SVF 78, NEO-BIG FIVE. Shirom-Melamedova škála se řadí mezi nové, reliabilní nástroje určené pro hodnocení míry burn-out syndromu. Beckova škála deprese BDI--II představuje relativně rozšířenou subjektivní stupnici. Škála byla zařazena proto, že symptomy deprese a syndromu se mohou překrývat a navzájem prostupovat. Zařazení škály tedy umožnilo odlišit osoby, kde syndrom vyhoření přechází do depresivních projevů, od osob, které vykazují pouze syndrom vyhoření.

Dotazníky SVF (Stressverarbeitungsfragebogen) umožňují zachytit variabilitu způsobů, které jedinec rozvíjí a uplatňuje při zpracování a zvládání zátěžových situací, tedy zachycuje takové psychické pochody, které nastupují plánovitěa/nebo neplánovitě, vědomě a/nebo nevědomě při vzniku stresu tak, aby se dosáhlo jeho zmírnění nebo ukončení.

NEO-Big five pak představuje autorizovaný český překlad revidované, zkrácené verze NEO Personality inventory, vícedimenzionálního osobnostního inventáře Costy a Mc Crae [3, 4, 5, 6].

VÝSLEDKY

Padesát pět procent posudkových lékařů vyjádřilo, že nemá zájem o další postup v kariéře. Pouze 15 % vyjádřilo rozhodné „ano“.  Dvacet pět procent posudkových lékařů je nespokojeno a chce z profese odejít. Lékaři, kteří chtějí profesi posudkového lékařství opustit, vykazují statisticky významně zvýšené projevy depresivity a syndromu vyhoření. Lékaři, kteří uvažují o odchodu, vykazují významně zvýšenou depresivitu (graf 2) a významně zvýšenou intenzitu celkového syndromu vyhoření (graf 3).

Při porovnání skupiny posudkových lékařů s kontrolními skupinami klinických lékařů a nelékařů bylo zjištěno, že statisticky významněji vnímají svoji profesi jako zdroj zátěže posudkoví lékaři (p < 0,01). Lékaři, kteří vnímají výkon profese jako silnou zátěž, vykazují i statisticky významně vyšší hodnoty syndromu vyhoření (r = 0,36; p < 0,01) i depresivity (r = 0,31; p < 0,01).

Padesát dva procent osob uvádí profesi jako zdroj stresové zátěže. Při porovnání skupiny posudkových lékařů s kontrolními skupinami klinických lékařů a nelékařů docházíme ke zjištění, že statisticky nejvýznamněji vnímají svoji profesi jako zdroj zátěže posudkoví lékaři (p < 0,01). Tabulka 2 srovnává posudkové lékaře s lékaři klinickými a nelékaři – profese je zdrojem stresu nejvíce u posudkových lékařů.

Zároveň lékaři, kteří vnímají výkon profese jako silnou zátěž, vykazují i statisticky významně vyšší hodnoty syndromu vyhoření (r = 0,36; p < 0,01) i depresivity (r = 0,31; p < 0,01). Graf 4 znázorňuje rozdíly v depresivitě mezi sledovanými skupinami.

Za nejzávažnější negativní jev lékaři posudkové služby v souvislosti s pracovními podmínkami považují nedostatek času na jednoho pacienta (23 %). Vnímání nedostatku času na jednoho pacienta statisticky významně koreluje s intenzitou syndromu vyhoření (r = 0,37; p < 0,01) i mírou depresivity(r = 0,37; p < 0,01). Druhým nejvýznamnějším faktorem je percepce přetížení administrativou, která opět statisticky významně koreluje s mírou vyhoření (r = 0,28; p < 0,01) i intenzitou depresivních symptomů (r = 0,35; p < 0,01).

Lékaři posudkové služby vnímají své profesní nedostatky v oblasti – potřebu vzdělat se v medicíně (72 %), dále pak potřebu vzdělat se v právu (66,46 %), ale též v oblasti vzdělání v IT technologiích (57 %).

DISKUSE

Posudkoví lékaři vykazují nejvyšší míru syndromu vyhoření ve fyzické rovině a spolu s lékaři klinické medicíny i v rovině kognitivní. Toto zjištění může odpovídat skutečnosti, že lékaři mají oproti nelékařským profesím určité správné psychologické návyky nebo dovednosti, které míru emočního zatížení usměrňují. Hlavní důvody, které ovlivňují míru syndromu vyhoření a depresivity posudkových lékařů, tvoří následující faktory: lékařům se nedostávají informace o jejich profesi a jejím vývoji, nemají čas na konzultace a pacienta, cítí se přetížení pracovními nároky profese, vnímají nedostatečné pracovní podmínky, cítí se přetíženi všemi formami administrativy, vnímají nízkou prestiž profese, vnímají nízké finanční a osobní ohodnocení.

Stres a stresová zátěž, její příčiny a dopady, a zejména pak syndrom vyhoření představují závažný problém ve zdravotnictví. Některé obory či specializace jsou více vystaveny stresu než jiné.

Z hlediska fyzické i psychické zátěže patří mezi nejohroženější profese lékaři. Čelí vysokému pracovnímu tempu, zodpovědnosti, nutnosti rozhodování a neustálého kontaktu s lidmi [9]. Z hlediska výskytu vyšší míry syndromu vyhoření mezi posudkovými lékaři lze posudkovou službu považovat za ohroženou profesi, a to především z personálního hlediska. Posudkové lékařství představuje specifickou profesi, která na lékaře, kteří ji vykonávají, klade oproti jiným profesím statisticky i fakticky významně vyšší nároky. Charakter profese posudkového lékaře vyžaduje pro optimální výkon profese specifické osobnostní charakteristiky ve smyslu mírně zvýšeného faktoru extroverze, přívětivosti a otevřenosti.

Přetížení administrativou v oblasti posudkového lékařství lze v tomto ohledu zvažovat jako závažný rizikový faktor. Třetím velmi významným nálezem v oblasti pracovních podmínek je výrazná nespokojenost s finančním a osobním ohodnocením. Tato nespokojenost velice úzce souvisí jednak s rozhodnutím „odejít“ z profese, jednak i s projevy syndromu vyhoření.

Percepce výkonu profese jako zdroje stresové zátěže je dalším důležitým prediktorem pracovní nepohody a dalších negativních jevů, jako je syndrom vyhoření, deprese apod. Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující pocit stresové zátěže se řadí nízká prestiž oboru a finanční ohodnocení [7, 8]. Jako faktory, které by mohly snížit stresové zatížení, lékaři uvádějí změnu legislativy, redukci příjemců dávek a právní ochranu lékařů posudkové služby.

Jak vyplývá z mnohých výzkumů, protektivní roli proti rozvoji syndromu vyhoření má spokojenost se zaměstnáním a zájem o kariérní růst. Dvacet pět procent lékařů posudkové služby vyjádřilo nespokojenost se zaměstnáním, 55 % lékařů uvedlo, že nemá zájem o kariérní růst. Specifickou otázkou, která ovlivňuje jak rozhodování o odchodu z profese, tak souvisí i s percepcí stresové zátěže, je nízká atraktivita oboru; 52 % lékařů uvedlo jako zdroj stresu profesi, což je ve srovnání s kontrolními skupinami nejvyšší zastoupení. Zároveň lékaři, kteří vnímají výkon profese jako silnou zátěž, vykazují i statisticky významně vyšší hodnoty syndromu vyhoření (r = 0,36; p < 0,01) i depresivity (r = 0,31;p < 0,01). Mezi faktory, které zvyšují stresovou zátěž lékařů posudkové služby, nejvíce patří především nedostatek času na jednoho pacienta/klienta, velká administrativní zátěž a nízké platové a osobní ohodnocení. Lékaři vnímají také nedostatek informací, nedostatečné pracovní podmínky a nízkou prestiž oboru.

ZÁVĚR

Posudkové lékaře lze v kontextu aktuálních zjištění o výskytu a riziku burnout syndromu a stresovém zatížení jednoznačně identifikovat jako vysoce rizikovou skupinu.

Lékaři posudkové služby vykazují poměrně vysokou míru syndromu vyhoření i depresivity. V rámci kontrolních skupin je tato míra u posudkových lékařů nejvyšší. Hlavní jádro důvodů, které ovlivňují míru syndromu vyhoření a depresivity, tvoří tyto faktory:

• Lékařům se nedostávají informace.
• Nemají čas na konzultace a pacienta.
• Cítí se přetížení pracovními nároky profese.
• Vnímají nedostatečné pracovní podmínky.
• Cítí se přetíženi všemi formami administrativy.
• Vnímají nízkou prestiž profese.
• Vnímají nízké finanční a osobní ohodnocení.

Lékařská posudková služba je tak z personálního hlediska ohroženou profesí a je třeba vytvořit motivující podmínky (finanční i nefinanční) pro získání mladších věkových skupin do této skupiny odborníků.

Skupinu lékařů posudkové služby lze v kontextu aktuálních zjištění o výskytu a riziku burn-out syndromu a stresovém zatížení jednoznačně identifikovat jako vysoce rizikovou skupinu. V tomto ohledu je tedy nutné nejen úroveň a charakter stresové zátěže a výskyt burn-out syndromu průběžně mapovat, ale také působit na jejich výskyt, a to jak na systémové, tak individuální rovině. Je proto nutné zvážit a realizovat kroky, které by jasně a přímo vedly ke snižování úrovní syndromu vyhoření a stresového zatížení obecně. V náročných profesích, které přicházejí do styku s lidmi, se jedná především o systémy supervize, které zajišťují nejen otázky odborného rozvoje, ale věnují se právě také problematice stresu a duševní hygieny.

Do redakce došlo dne 4. 7. 2013.

Adresa pro korespondenci:

Doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D.

MPSV ČR

Na Poříčním právu 376/1

128 00 Praha 2-Nové Město

e-mail: Libuse.Celedova@mpsv.cz