Odešla profesorka Radana Königová – jedna z největších postav naší soudobé medicíny

V pátek 20. 9. 2013 v dopoledních hodinách zasáhla naši lékařskou, zdravotnickou i širší veřejnost smutná zpráva o náhlém úmrtí profesorky MUDr. Radany Königové, CSc. Odešla jedna z největších postav naší soudobé medicíny, přímá žačka a pokračovatelka v díle akademika Františka Buriana. Vynikající lékařka – chirurg, skvělý pedagog i vědec, mimořádná osobnost v oboru popáleninové medicíny, který založila a rozvíjela. Respektovaná žena a uznávaná autorita u nás i ve světě. Zemřela v nemocnici, v níž pracovala 52 let, když se jí nepodařilo navrátit po podstoupené operaci do svého „druhého domova“, na Kliniku popáleninové medicíny 3. LFUK a FNKV, kterou vybudovala a jejíž byla emeritní přednostkou.

Radana Königová se narodila 31. 7. 1930 v Praze v rodině dentisty. Na lékařské fakultě Karlovy Univerzity promovala v roce 1955. Umístěnku dostala do malé nemocnice v Podbořanech, kde pracovala na chirurgii, ale sloužila i na gynekologii a v porodnici. Po dvou letech přešla na traumatologické oddělení v Karlových Varech, kde pracovala dalších pět roků. Ráda vzpomínala na léta všestranné terénní chirurgické praxe a takto získané zkušenosti.

Rok 1962 znamenal zlom v její kariéře, neboť po stáži na klinice plastické chirurgie jí prof. F. Burian nabídl stálé místo. Systematicky pracovala ve všech oblastech plastické chirurgie včetně výzkumu popáleninových úrazů. Atestaci z plastické chirurgie složila v roce 1966. Prof. F. Burian záhy poznal talent, píli, medicínské nadšení a vysoké pracovní nasazení mladé lékařky a umožnil jí dlouhodobé stáže v Uppsale u prof. Skooga, v Edinburghu u prof. A. B. Wallace a ve Stockholmu na Karolinska Sjukhuset Plastic Surgery Department. V roce 1969 byla prof. Königová pověřena úkolem vybudovat na oddělení popálenin kliniky plastické chirurgie, tehdy ještě v Legerově ulici v Praze, jako první u nás, specializovanou jednotku intenzivní péče o těžce popálené. Tohoto úkolu se zhostila se vší zodpovědností a vytrvalostí. Postupně vybudovala první interdisciplinární popáleninový tým, zavedla do praxe princip komplexní a kontinuální péče o popálené, významně přispěla k vytvoření koncepce péče o popálené v tehdejším Československu.

V roce 1990 Radana Königová stála u zrodu samostatné Kliniky popáleninové medicíny 3. LFUK a FNKV, kterou vedla až do roku 1996. Paralelně řídila subkatedru popálenin IPVZ, dříve ILF, a zajišťovala tak postgraduální vzdělávání v oboru popáleninové medicíny nejen chirurgů, ale i anesteziologů, pediatrů, praktických lékařů i dalších odborností. V roce 1990 jí byla umožněna habilitace a v roce 1992 byla jmenována profesorkou Karlovy Univerzity pro obor popáleninové medicíny a plastické chirurgie.

Připomínají-li se významné osobnosti lékařství, školství a vědy, uvádí se zpravidla výčet jejich přenášek, publikací, autorství knih, členství ve vědeckých, redakčních radách, různých komisích apod. Několik stran by sotva stačilo k vyjmenování všech těchto aktivit prof. Königové, zahrnující více než 400 přednášek, mnoho desítek publikací v domácích a zahraničních časopisech. Zmiňme však alespoň její 4 monografie, které se staly základními pilíři oboru popáleninové medicíny a z nichž studují chirurgové i lékaři dalších odborností. Obhájené závěrečné výzkumné zprávy, kapitoly v dalších monografiích, učební texty, expertní posudky aj. představují další velkou oblast výsledků činnosti prof. Königové. Všechny tyto práce vznikaly na podkladě nesmírně bohatých klinických zkušeností z léčby tisíců pacientů, které paní profesorka za půl století aktivní chirurgické činnosti operovala a léčila. Operativu milovala nade vše a sama říkala, že na operačním sále, kde zapomene na vše ostatní kolem a je ponořena do problému léčby pacienta, se cítila nejšťastnější.

Prof. Königová byla známá nejen jako brilantní chirurg, ale také mimořádnou empatií ke svým pacientům. Vnímala jejich osud poznamenaný prodělaným termickým úrazem a jeho následky jak po stránce fyzické, tak psychické i v sociálních souvislostech. Celou řadu pacientů měla v péči mnoho desítek let, často po celý jejich život, když je operovala v útlém dětství při akutním popálení a v průběhu jejich života prováděla korekční a rekonstrukční operace následků těchto úrazů. Umožnila jim takto nejen přežít, ale často je uchránila i od tzv. sociální smrti, když tito pacienti mohli žít, byť s trvalými následky, plnohodnotný život. Názorně tak demonstrovala princip kontinuální a komplexní péče o popálené, který prosazovala a který je u nás v podstatě jedinečný na celém světě. Nedílnou součástí tohoto principu je i psychologická podpora nejen popáleného pacienta, ale i jeho rodinných příslušníků a dalších blízkých. Byla často konfrontována s komplikovanými etickými otázkami, které vyvstávaly s rozvojem medicíny, pokroky v resuscitaci, intenzivní péči nejen v souvislosti s určením prognózy rozsáhle popáleného, ale i v souvislosti s hromadnými termickými katastrofami. Pacienti, studenti, lékaři i zdravotní sestry si paní profesorky vážili pro vždy pevné odborné, etické, morální postoje a hluboce humánní přístup k jednotlivým nemocným i těmto citlivým a složitým otázkám jako celku. I proto byla mnoho roků respektovanou členkou Etické komise Ministerstva zdravotnictví ČR.

Profesorka Königová věnovala také značnou pozornost organizační odborné práci. Zásadním způsobem přispěla k vytvoření koncepce péče o popálené v našem státě. Založila odbornou společnost popáleninové medicíny v rámci ČLS JEP, jejíž byla dlouholetou předsedkyní. V mezinárodním prostředí byla zakládající a později čestnou členkou International Society for Burn Injuries (ISBI, 1965) a právě tak působila i v Evropě při vzniku a činnosti European Burns Association (EBA, 1985). Za zmínku v této souvislosti stojí jistě i fakt, že hned 3. mezinárodní kongres EBA se uskutečnil v říjnu 1989 v Praze. Za svoji velice plodnou, obětavou odbornou práci a nezištnou pomoc i v mnoha jiných zemích (Kuba, Indie, Kolumbie) obdržela prof. Königová celou řadu ocenění formou medailí, čestných členství, uznání apod. Kromě Zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy zmiňme jen tři domácí, patřící k těm nejvýznamnějším. V březnu roku 2004 byla Radana Königová pasována, jako první a dosud jediná žena, na Rytíře českého lékařského stavu. V témže roce, 28. října, jí prezident republiky udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy. V letošním roce, 12. 6. na zámku v Libochovicích, obdržela prof. Radana Königová z rukou předsedy ČLS JEP profesora Jaroslava Blahoše nejvyšší vyznamenání, které může lékař v naší zemi získat – Cenu Jana Evangelisty Purkyně. Řízením osudu to bylo, bohužel, poslední veřejné odborně-společenské vystoupení paní profesorky, které se stalo v mnoha ohledech pro všechny zúčastněné nezapomenutelným.

Uzavřel se život vzácného člověka ryzího charakteru, lékaře, učitele, moudrého rádce a přítele, který vychoval několik generací studentů, budoucích i současných lékařů, zejména chirurgů, kteří v naprosté většině prošli školením a stážemi u paní profesorky na klinice popálenin. I proto byly a jsou její práce a pedagogický odkaz s vděčností uznávány také širokou obcí našich chirurgů. Životní příběh paní profesorky Radany Königové byl příběhem oddanosti, starostlivosti a obětavosti. Oddanosti své práci, medicíně, obětavosti a starostlivosti o svou rodinu, studenty a kolegy, ale vždycky a především o své pacienty.

Čest její památce.

Doc. MUDr. Leo Klein, CSc.

primář Odd. plastické chirurgie a léčby popálenin

Chirurgická klinika LFUK a FN Hradec Králové

e-mail: leo.klein@fnhk.cz