Vzpomínka na profesora Josefa Podlahu

Zejména v chirurgii je nutné se nepřetržitě vzdělávat, držet krok s recentními vědomostmi a dle možnosti technickými vymoženostmi, stejně tak je však potřebná znalost předchozích období, kdy se za svízelných okolností vytvářely předpoklady k rozvoji dnešního vyspělého oboru. K této myšlence inspiruje výročí narození prof. MUDr. Josefa Podlahy, DrSc., významného představitele moravské chirurgické školy.

Prof. Podlaha se narodil dne 13. 2. 1893 v Záhoří u Jindřichova Hradce. Po gymnazijních letech v Jindřichově Hradci vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde byl 12. 12. 1918 promován. Již během studií se nezvratně rozhodl pro chirurgii a tomuto cíli věnoval veškerou energii. Praktikoval na chirurgické klinice prof. Kukuly, jako demonstrátor též působil v pražském anatomickém ústavu prof. Jánošíka, kde se stal 1. 1. 1919 asistentem. Z následující vojenské služby byl vyreklamován svým jmenováním asistentem Ústavu pro normální anatomii prof. Volkera na nově založené Masarykově univerzitě v Brně. Prof. Podlaha si byl sice vědom nesporného významu anatomie, považoval ji však pouze za nezbytnou přípravu pro chirurgickou dráhu. Odmítl proto lukrativní nabídky na profesury anatomie v Bělehradě, Sofii a Bratislavě. Proto též anatomický ústav opustil a přešel krátkodobě na chirurgickou kliniku prof. Kostlivého v Bratislavě.

S nabytými zkušenostmi se stal dne 1. 9. 1921 asistentem na chirurgické (nyní I.) klinice prof. Petřivalského v Brně. Cílevědomě a s úpornou houževnatostí si osvojoval chirurgické vědomosti i dovednosti. Za dlouhodobé studijní cesty po Francii a Belgii navštívil přední chirurgické kliniky ve Štrasburku, Lyonu, Bruselu, Lovani a Paříži.

Dne 3. 3. 1927 byl habilitován pro patologii a léčbu chirurgických chorob na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na téže škole pak získal profesuru chirurgie r. 1931. V letech 1936–1939 vedl profesor Podlaha chirurgické oddělení Zemské nemocnice v Olomouci, přednostou chirurgické kliniky v Brně byl po vynuceném odchodu prof. Petřivalského jmenován dne 1. 9. 1939. Tuto odpovědnou funkci převzal za těžkých podmínek německé okupace a svoji vlasteneckou povinnost beze zbytku splnil zapojením do odbojové činnosti. Na Podlahově klinice byla ukryta výbava pro polní nemocnici, která měla být uvedena v činnost v době plánovaného povstání. V rámci tzv. prvního stanného práva (28. 9. 1941 až 20. 1. 1942) se dostal prof. Podlaha spolu s jinými vysokoškolskými učiteli do spárů gestapa a byl uvězněn až do konce války v koncentračním táboře Mauthausenu. Ze zatčených 35 brněnských vesměs vysokoškolských učitelů, odsouzených pro „velezradu“ přežili válku a koncentrační tábor pouze prof. Podlaha a prof. Tomášek. V tomto hrůzném prostředí prožil plné čtyři roky až do osvobození. Kromě odborných kvalit prokázal humanitu, obětavost a statečnost, čímž zachránil život mnoha spoluvězňům. O skromnosti prof. Podlahy svědčí, že na prostředí koncentračního tábora velmi nerad vzpomínal a spíše spoluvězni poukazovali na jeho neokázalou a statečnou činnost v tomto hrůzném prostředí. Za statečnost a odboj byla prof. Podlahovi prezidentem Benešem r. 1947 udělena vysoká vyznamenání – Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medaile za zásluhy I. stupně.

Prakticky ihned po návratu z nacistického pekla se prof. Podlaha opět ujal vedení brněnské I. chirurgické kliniky a v říjnu 1945 byl zvolen děkanem Lékařské fakulty MU v Brně. V mimořádně složitém poválečném období dosáhl záhy obnovení výuky v plném rozsahu a zacelení ztrát v učitelském sboru. Stal se též předsedou Československé chirurgické společnosti a uspořádal historický první poválečný chirurgický sjezd s mezinárodní účastí v Brně.

I když byl prof. Podlaha talentovaný všestranný chirurg, jeho nejmilejší oblastí byla chirurgie digestivního traktu, ve které publikoval mnoho prioritních prací. Nevšední ohlas vzbudila jeho práce o řešení striktur jícnu antetorakální plastikou. Inicioval a redigoval celostátní učebnice chirurgie, osobně zpracoval kapitoly o kýlách, chirurgii žaludku a dvanácterníku, byl spoluautorem učebnice válečné chirurgie a participoval na záslužném vydání knihy Včasná diagnostika rakoviny. Prof. Podlaha byl též spoluzakladatelem a redaktorem Lékařských listů po celou dobu jejich existence. Více než 140 publikací prof. Podlahy tvoří stále cenný odkaz a zdroj srovnání i poučení.

Žáci a pamětníci prof. Podlahy vzpomínají na jeho instinkt pro věci nové, užitečné a perspektivní a současně na kritický postoj k záležitostem přechodným a přežitým. I. chirurgická klinika v Brně se za vedení prof. Podlahy stala moderním pracovištěm na nejvyšší dosažitelné současné úrovni. Vzniklo nové oddělení neurochirurgické (posléze samostatná klinika), dokonalá traumatologická služba a perfektní složka ambulantní. Jako jeden z prvních českých chirurgů rozpoznal perspektivy anesteziologie jako samostatného oboru, zajistil dokonalé přístrojové vybavení a tak položil základy k založení samostatné anesteziologicko-resuscitační kliniky. Kromě operativy v oblasti chirurgie hrudní a TBC na klinice přenesl své zkušenosti do plicních léčeben v Pasece a Jevíčku, kde se svými spolupracovníky také pravidelně operoval.

Jako žák a pokračovatel díla prof. Petřivalského vychoval řadu předních chirurgů i vedoucích chirurgických oddělení v celém Československu a díky totalitnímu politickému klimatu se několik Podlahových žáků velmi dobře uplatnilo v západní Evropě i na americkém kontinentu. Ani po svém odchodu do důchodu r. 1964 nesložil ruce do klína a svými moudrými konzultacemi přispěl k uzdravení mnoha nemocných.

Prof. Podlaha miloval chirurgii, svoji kliniku a Brno, které na delší dobu opouštěl velmi nerad. Učinil tak r. 1936 na 3 roky přesunem do Olomouce, ve válce na 4 roky do Mauthausenu a navždy svým úmrtím dne 19. 11. 1975.

Žákům prof. Podlahy a nyní i jejich žákům zůstala vzpomínka na mimořádného chirurga, vzdělaného, statečného a hlavně dobrého člověka.

Prof. MUDr. Jan Wechsler, CSc

Poznaňská 2

616 00 Brno

e-mail: jan.wechsler@fnusa.cz