Přínos PET/CT v diagnostice a léčbě karcinomu jícnu

Úvod:
Posouzení významu PET/CT pro iniciální staging karcinomu jícnu s důrazem na metastatické postižení uzlin a průkaz vzdálených metastáz. Dále bylo cílem práce ověření významu PET/CT vyšetření při hodnocení efektu neoadjuvantní léčby.

Metody:
V prospektivní studii byl sledován soubor 354 nemocných s karcinomem jícnu, kteří byli vyšetřeni na I. chirurgické klinice LF UP a FN Olomouc v letech 2006–2012. Vstupní PET/CT vyšetření bylo provedeno u 349 nemocných. Analyzovali jsme přínos vyšetření ke stanovení stagingu onemocnění a v závislosti na něm jsme stanovovali strategii léčby. Na základě vstupního PET/CT byl u 102 nemocných zjištěn různý stupeň generalizace a byli indikovaní k paliativní či symptomatické terapii. U 247 pacientů bylo zjištěno omezení nádoru na jícen ev. regionální uzliny. Po posouzení celkového stavu a dle přání pacienta byla dále u 188 nemocných indikovaná neoadjuvantní radiochemoterapie (RCHT), léčbu nedokončilo 32 nemocných. U 156 pak bylo v průměrném odstupu 8,4 týdnů od ukončené neoadjuvantní terapie provedeno kontrolní vyšetření PET/CT. Na základě tohoto vyšetření bylo kompletní vymizení známek nádoru (complete response- CR) zjištěno u 38 vyšetřených (24,4 %), regrese u 89 (57,0 %), stacionární nález u 10 (6,4 %) a progrese u 19 (12,2 %). K chirurgické léčbě bylo indikováno 97 pacientů, z toho resekci jícnu bylo možné provést u 85 a u 12 byl výkon pouze paliativní resp. šlo o exploraci.

Výsledky:
Vstupní PET/CT vyšetření u 349 pacientů u naprosté většiny správně posoudilo rozsah onemocnění v souhlase s histologicky ověřenou diagnózou. Falešně negativní výsledek byl jen u 5 nemocných (1,43 %).

Při hodnocení efektu neoadjuvantní léčby byli pacienti rozděleni do skupin dle nálezu při kontrolním PET/CT po neoadjuvanci a bylo vyhodnocováno jejich přežívání. Byl zjištěn signifikantní rozdíl (p=0,0004) v přežívání mezi skupinami s rozdílnou reakcí na neadjuvantní léčbu (CR (n=38), regrese (n=89), stacionární nález (n=10), progrese (n=19)) bez ohledu na další léčbu po neoadjuvanci, ve prospěch pacientů s lepší reakcí na neadjuvantní léčbu. Signifikantní rozdíl v přežívání byl zaznamenán i mezi skupinou pacientů po neoadjuvanci radikálně operovaných (n=85) a neoperovaných (n=59) ve prospěch operovaných (p=0,003). Nejdelšího průměrného přežívání 38,6 měsíců (medián 29,0 měsíců) bylo dosaženo ve skupině operovaných po neoadjuvanci, kde kontrolní PET/CT ukázalo CR. Nebyl však prokázán signifikantní rozdíl (p=0,587) ve výsledcích mezi skupinami operovaných s rozdílnou reakcí na neadjuvantní léčbu (regrese, stacionární nález). Počet případů v jednotlivých hodnocených skupinách není zatím natolik velký, abychom získané výsledky mohli považovat za jednoznačně průkazné a ve sledování a zařazování dalších nemocných do studie budeme dále pokračovat.

Závěr:
V práci je dokumentován význam a přínos PET/CT v iniciálním stagingu karcinomu jícnu, zejména v průkazu metastatického onemocnění, a to jak v postižení uzlin, tak v odhalení vzdálených metastáz. PET/CT má velký význam pro stanovení léčebné strategie. Dále byl ověřen význam PET/CT vyšetření při hodnocení efektu neadjuvantní léčby.

Klíčová slova:
karcinom jícnu −PET/CT − neoadjuvantní terapie − ezofagektomie

Autoři: K. Vomackova ¹; C. Neoral ¹; R. Aujeský ¹; R. Vrba ¹; M. Stasek ¹; M. Myslivecek ²; R. Formánek ²
Působiště autorů: I. Department of Surgery, Medical Faculty at Palacky University in Olomouc, Department Head: prof. C. Neoral, M. D., CSc. ¹; Department of Nuclear Medicine, Medical Faculty at Palacky University in Olomouc, Department Head: assoc. prof. P. Koranda, M. D., Ph. D. ²
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2015, roč. 94, č. 1, s. 8-16.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Klíčová slova:
karcinom jícnu −PET/CT − neoadjuvantní terapie − ezofagektomie

Zdroje

1. Dušek L, et al. Czech cancer care in number 2008−2009. Praha, Grada Publishing 2009.

2. Duda M, Adamčík L, Dušek L, Škrovina M, Jínek T. Zhoubné nádory jícnu v České republice. Rozhl Chir 2012;91:132−40.

3. Duda M, a kol. Jícen: pohled z mnoha úhlů v zrcadle zkušeností olomoucké jícnové školy. 2.vyd. Olomouc, Univerzita Palackého Olomouc 2012.

4. Holub E, Šimeček C. Pneumomediastinography in carcinoma of the oesophagus. Thorax 1968;23:77–82.

5. Duda M, Janda P, Häringová K, Roček V, Dlouhý M. Přínos výpočetní tomografie (CT) v předoperační rozvaze chirurga u karcinomu jícnu. Čs Gastroent Výž 1989;43:312–8.

6. Dlouhý M, Šimek I, Duda M, Janda P. Endokavitární sonografie jícnu. In: Válek V, editor. Zobrazovací a výpočetní technika v gastroenterologii. Učební texty. Brno, IDVPZ 1994:49–53.

7. Neoral C, Vomackova K, Vrba R, Aujesky R, Cincibuch J, et al. The benefit of PET-CT in the therapeutic algorithm of esophageal cancer. World J Surg 2009;33(Suppl.1):S121.

8. Vomáčková K, Neoral Č, Aujeský R, Vrba R, Kysučan J, et al. Využití PET-CT v plánování léčby karcinomu jícnu. Miniinvazna chirurgia a endoskopická chirurgia súčasnosti 2010;14:24–7.

9. Kato H, Miyazaki T, Nakajima M, Takita J, Kimura H, et al. The incremental effect of positron emission tomography on diagnostic accuracy in the initial staging of esophageal carcinoma. Cancer 2005;103:148–56.

10. Ott K, Weber WA, Finj U, et al. Fluorodeoxyglucose-positron emission tomography in the adenocarcinomas of the distal esophagus and cardia. World J Surg 2003;27:1035−9.

11. Van Westreenen HL, Westerterp M, Bossuyt PM, et al. Systematic review of the staging performance of 18F-fluorodeoxyglucose positron emission tomography in esophageal cancer. J Clin Oncol 2004;22:3805−12.

12. Kelly S, Harris KM, Berry E, et al. A systematic review of the staging performance of endoscopic ultrasound in gastro-oesophageal carcinoma. Gut 2001;49:534−9.

13. Flamen P, Lerut A, Van Cutsem E, Cambier JP, Maes A, et al. The utility of positron emission tomography for the diagnosis and staging of recurrent esophageal cancer. J Thorac Cardiovasc Surg 2000;120:1085–92.

14. Block MI, et al. Improvement in staging of esophageal cancer with the addition of positron emission tomography. Ann Thorac Surg 1997;64:770–6. Discussion776–7.

15. Flamen P, et al. Utility of positron emission tomography for the staging of patiens with potentially operable esophageal carcinoma. J Clin Oncol 2000;18:3202–10.

16. Flanagan FL, et al. Staging of esophageal cancer with 18Ffluorodeoxyglucose positron emission tomography. AJR Am J Roentgenol 1997;168:417–24.

17. Luketich JD, et al. Evaluation of distant metastases in esophageal cancer: 100 consecutive positron emission tomography scans. Ann Thorac Surg 999;68:1133–6. discussion 1136–7.

18. Meyers BF, et al. The utility of positron emission tomography in staging of potentially operable carcinoma of the thoracic esophagus: results of the American College of Surgeons Oncology Group Z0060 trial. J Thorac Cardiovasc Surg 2007;133:738–45.

19. Rasanen JV, et al. Prospective analysis of accuracy of positron emission tomography, computed tomography, and endoscopic ultrasonography in staging of adenocarcinoma of the esophagus and the esophagogastric junction. Ann Surg Oncol 2003;10: 954–60.

20. van Vliet EP, Heijenbrok-Kal MH, Hunink MG, Kuipers EJ, Siersema PD. Staging investigations for oesophageal cancer: a meta-analysis. Br J Cancer 2008;98:547–57.

21. Weber WA, Ott K. Imaging of esophageal and gastric cancer. Semin Oncol. 2004;31:530−41.

22. Pan L, et al. Prognostic significance of SUV on PET/CT in patients with esophageal cancer: a systematic review and meta-analysis. Eur J Gastroenterol Hepatol 2009;21:1008–15

23. Rizk NP, et al. Predictive value of initial PET-SUVmax in patients with locally advanced esophageal and gastroesophageal junction adenocarcinoma. J Thorac Oncol 2009;4:875–9.

24. Mysliveček M, Neoral Č, Vrba R, Vomáčková K, Cincibuch J, et al. The value of 18F-FDG PET/CT in assessement of metabolic response in esophageal cancer for prediction of histopathological response and survival after preoperative chemoradiotherapy. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub 2011;156:171−9.

25. van Hagen P, Hulshof MCCM, van Lanschot JJB, Steyerberg EW, van Berge Henegouwen MI, et al. Preoperative chemoradiotherapy for esophageal or junctional cancer. N Engl J Med 2012;366:2074−2084.

26. Shridhar R, Imani-Shikhabadi R, Davis B, Streeter OA, Thomas Jr CR. Curative treatment of esophageal cancer; An evidenced based review. J Gastrointest Canc 2013;44:375−84.

27. Bruzzi JF, Swisher SG, Truong MT, Munden RF, Hofstetter WL, et al. Detection of interval distant metastases: clinical utility of integrated CT-PET imaging in patients with esophageal carcinoma after neoadjuvant therapy. Cancer 2007;109:125−34.

28. Downey RJ, et al. Whole body 18FDG-PET and the response of esophageal cancer to induction therapy: results of a prospective trial. J Clin Oncol 2003;21:428–32.

29. Lordick F, et al. PET to assess early metabolic response and to guide treatment of adenocarcinoma of the oesophagogastric junction: the MUNICON phase II trial. Lancet Oncol 2007;8:797–805.

30. Wieder HA, et al. Time course of tumor metabolic activity during chemoradiotherapy of esophageal squamous cell carcinoma and response to treatment. J Clin Oncol 2004;22:900–8.

31. Monjazeb AM, et al. Outcomes of patients with esophageal cancer staged with [¹⁸F]fluorodeoxyglucose positron emission tomography (FDG-PET): can postchemoradiotherapy FDG-PET predict the utility of resection? J Clin Oncol 2010; 28:4714–21.

32. McLoughlin JM, et al. Are patients with esophageal cancer who become PET negative after neoadjuvant chemoradiation free of cancer? J Am Coll Surg 2008;206:879–86, discussion 886–7.

33. Lomas H, et al. Post chemoradiation PET SUV is highly predictive of overall survival in esophageal cancer. J Nucl Med Radiat Ther 2012;3:125.

34. Weber WA, et al. Prediction of response to preoperative chemotherapy in adenocarcinomas of the esophagogastric junction by metabolic imaging. J Clin Oncol 2001; 9:3058–65.

35. Zum Buschenfelde CM, et al. (18)F-FDG PET-guided salvage neoadjuvant radiochemotherapy of adenocarcinoma of the esophagogastric junction: the MUNICON II trial. J Nucl Med 2011;52:1189–96.