Postmortální devastace těla místní faunou venku, mimo uzavřené prostory

Soudní lékař se ve své praxi často setkává s případy, při kterých dochází k porušení stavu a celistvosti těla vlivem místní fauny. K tomu může dojít jak v případě, že se tělo nachází v otevřené krajině, tak v případě, kdy je tělo uvnitř, např. v bytě. V našich zeměpisných šířkách (Itálie) se v otevřené krajině uplatňuje častěji vliv malých hlodavců (myší a krys), psů, koček a někdy i lišek. Obvykle jiná situace nastává tehdy, když je tělo v uzavřeném bytě. I když ani tehdy nemůže být vyloučena možnost občasného přístup zvířete z vnějšku, pozornost je třeba zaměřit spíše na zvíře, které v tomto bytě žije. V této práci je prezentován případ úplné posmrtné dekapitace muže zabitého ve věku 43 let výstřelem ze vzdálenosti 40-50 cm. Tělo bylo na uzavřeném dvoře tesařské dílny, na kterém žil pes neurčité smíšené rasy. Pes přivábený krví řinoucí se z rány, zcela oddělil hlavu od trupu, odstranil všechny nitrohrudní orgány a přes hiatus diaphragmaticus vysál a sežral větší část žaludečního obsahu. Devastaci dokončily krysy a myši. Případ není vzácný, ale je třeba myslet na to, že poškození vzhledu těla může způsobit obtíže nebo dokonce znemožnit objektivizaci známek trestné činnosti.

Klíčová slova:
postmortální poškození – dekapitace – poranění zvířaty

Autoři: Alessandro Feola; Sara Campilongo; Bruno Della Pietra
Působiště autorů: Department of Experimental Medicine, Second University of Naples, Naples, Italy
Vyšlo v časopise: Soud Lék., 59, 2014, No. 1, p. 7-9
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Klíčová slova:
postmortální poškození – dekapitace – poranění zvířaty

Zdroje

1. Buschmann C, Solarino B, Püschel K, Czubaiko F, Heinze S, Tsokos M. Post-mortem decapitation by domestic dogs: three case reports and review of the literature. Forensic Sci Med Pathol. 2011; 7(4): 344-349.

2. Tsokos M, Schulz F. Indoor post-mortem animal interference by carnivores and rodents: report of two cases and review of the literature. Int J Legal Med. 1999; 112: 115–119.

3. Saukko P. Knight B. Knight’s Forensic pathology. 3rd edition. London: Edward Arnold Publishers ldt; 2004.

4. Duband S, Forest F, Clemenson A, Debout M, Péoc’h M. Postmortem injuries inflicted by crawfish: morphological and histological aspects. Forensic Sci Int. 2011; 206: e49-51.

5. Santoro V, Smaldone G, Lozito P, Smaldone M, Introna F. A forensic approach to fatal dog attacks. A case study and review of the literature. Forensic Sci Int. 2011; 206(1-3): e37-42.

6. Torre C, Varetto L. L’autopsia giudiziaria. Padova: Piccin Nuova Libraria; 1989.

7. Puccini C. Traumatologia medico-legale. In: Chiodi V, Gilli R, Puccini C, Portigliatti-Barbos M, Fallani M, De Bernardi A. Manuale di Medicina Legale. Milano: Casa Editrice Dr. Francesco Vallardi; 1976.

8. Macchiarelli L, Feola T. Medicina Legale. Torino: Edizioni Minerva Medica; 1995.

9. De Bernardi A, Marras G, Turletti M, Lubinu F, Sini MG. Elementi di patologia medico legale. Roma: Antonio Delfino Editore; 1981.

10. Zangani P, Sciaudone G, Palmieri VM, et al. Medicina Legale e delle Assicurazioni. Napoli: Morano Editore; 1990.

11. Clark MA, Sandusky GE, Hawley DA, Pless JE, Fardal PM, Tate LR. Fatal and near-fatal animal bite injuries. J Forensic Sci. 1991; 36(4): 1256-1261.

12. Umani Ronchi G, Bolino G, Grande A, Marinelli E. Patologia Forense. Milano: Giuffrè Editore; 1994.

13. De Munnynck K, Van de Voorde W. Forensic approach of fatal dog attacks: a case report and literature review. Int J Legal Med (2002); 116: 295–300.

14. Rothschild MA, Schneider V. On the temporal onset of post-mortem animal scavenging - “Motivation” of the animal. Forensic Sci Int. 1997; 89: 57–64.

15. Verzeletti A, Cortellini V, Vassalini M. Post-mortem injuries by a dog: a case report. J Forensic Leg Med. 2010; 17: 216–219.