Naše zkušenosti s léčbou myelomu thalidomidem

Úvod.
V literatuře posledních dvou let stoupá počet sdělení o léčbě myelomu thalidomidem. Mechanismus jeho účinkuje asi komplexní, spočívající v přímém vlivu na myelomové buňky, v účinku antiangiogenním, dále zasahujícím do produkce cytokinů a v efektu imunomodulačním. Indukce remise, většinou parciální, se daří u 25 - 45 % nemocných s rezistentním myelomem léčených samotným thalidomidem a přesahuje 50 % při kombinované léčbě thalidomidem a dexamethasonem. Naše sestava a výsledky. Léčeno 11 nemocných s rezistentním myelomem. Pacienti léčení samotným thalidomidem netolerovali dávky větší než 600 mg a byli většinou léčeni 300 až 400 mg/den do remise. Dávky thalidomidu podávané s dexamethasonem byly nižší a nepřesáhly 300 mg/den. Nejdříve docházelo k poklesu paraproteinémie a vzestupu hladiny hemoglobinu, později ke zmírnění kostního syndromu. Celkově byla navozena parciální remise u 48 % nemocných. Nežádoucí účinky byly vyjádřeny prakticky u každého pacienta, zejména při kombinované léčbě. Léčba byla neúčinná u 2 nemocných s těžkými osteolytickými změnami. U jedné nemocné v době remise vznikla sekundární AML, nemuselo však jít o kauzální souvislost s léčbou thalidomidem. Závěr. Thalidomid se zatím jeví jako vítaný nový způsob léčby těch případů myelomu, které jsou spíše stadia II a jsou rezistentní na dosavadní léčbu. Léčba je pohodlná pro pacienta, nebot jde o perorální aplikaci, je však provázena řadou nežádoucích účinků. Na efekt léčby myelomu de novo zatím chybí dostatečné množství studií. Zda je správný náš názor, že by se měla léčba zahajovat samotným thalidomidem a teprve při jeho nedostatečném efektu zkusit přidat dexamethason, ukážou výsledky na větším počtu nemocných.

Klíčová slova:
mnohočetný myelom, rezistentní myelom, léčba, thalidomid

Our Experience with Treatment of Myeloma with Thalidomide

Introduction.
The number of reports concerning the treatment of myeloma with thalidomide is increasing in the last two years. The mechanistu of the activity of thalidomide is probably complex, consisting in the direct effect on myeloma cells, the antiangiogenic effect, the interference with the production of cytokines and in the immunomodulatory effect. The remission induction (a partial remission in the majority of cases) is observed in 25 % - 45 % patients treated with thalidomide slone and in more than 50 % patients treated with the combination of thalidomide and dexamethasone. Material and results. Eleven patients with myeloma resistant to conventional therapy were included in the study. The usual initial dole of thalidomide was 300 - 400 mg/day untill remission induction and then decreased to 100 mg/day. Patients treated with the thalidomide slone did not tolerate dosel higher than 600 mg/day. The dole of thalidomide used in combination with dexamethasone was smaller and did not exceed 300 mg/day. The hrst effect of thalidomide in favorably responding patients was the decrease of paraproteinemia and the increase of the hemoglobin level, the improvement of bone parol followed later. The remission was induced in a total of 48 % patients. Undesirable side-effects were observed by all patients in particular by those treated with combination therapy with dexamethasone. The treatment failed in two patients with severe osteolytic lesions. One female patient developed acute myeloid leukemia during remission, however, the association with thalidomide might be accidental. Conclusion. Thalidomide proves to be a promising new drug for the treatment of resistant cases of stage II myeloma. The treatment is convenient for the patient as it is administered per os. However, the therapy is associated with a number of undesirable side-effects. A sufficient number of studies evaluating the effect of thalidomide as a first line therapy in myeloma is missing so far. The studies in a larger number of patients will demonstrate if it is better to start the therapy with combination of thalidomide and dexamethason or to add the dexamethasone only if the effect of thalidomide is inadequate.

Key words:
multiple myeloma, resistant myeloma, treatment, thalidomide

Souhrn

Úvod.
V literatuře posledních dvou let stoupá počet sdělení o léčbě myelomu thalidomidem. Mechanismus jeho účinkuje asi komplexní, spočívající v přímém vlivu na myelomové buňky, v účinku antiangiogenním, dále zasahujícím do produkce cytokinů a v efektu imunomodulačním. Indukce remise, většinou parciální, se daří u 25 - 45 % nemocných s rezistentním myelomem léčených samotným thalidomidem a přesahuje 50 % při kombinované léčbě thalidomidem a dexamethasonem. Naše sestava a výsledky. Léčeno 11 nemocných s rezistentním myelomem. Pacienti léčení samotným thalidomidem netolerovali dávky větší než 600 mg a byli většinou léčeni 300 až 400 mg/den do remise. Dávky thalidomidu podávané s dexamethasonem byly nižší a nepřesáhly 300 mg/den. Nejdříve docházelo k poklesu paraproteinémie a vzestupu hladiny hemoglobinu, později ke zmírnění kostního syndromu. Celkově byla navozena parciální remise u 48 % nemocných. Nežádoucí účinky byly vyjádřeny prakticky u každého pacienta, zejména při kombinované léčbě. Léčba byla neúčinná u 2 nemocných s těžkými osteolytickými změnami. U jedné nemocné v době remise vznikla sekundární AML, nemuselo však jít o kauzální souvislost s léčbou thalidomidem. Závěr. Thalidomid se zatím jeví jako vítaný nový způsob léčby těch případů myelomu, které jsou spíše stadia II a jsou rezistentní na dosavadní léčbu. Léčba je pohodlná pro pacienta, nebot jde o perorální aplikaci, je však provázena řadou nežádoucích účinků. Na efekt léčby myelomu de novo zatím chybí dostatečné množství studií. Zda je správný náš názor, že by se měla léčba zahajovat samotným thalidomidem a teprve při jeho nedostatečném efektu zkusit přidat dexamethason, ukážou výsledky na větším počtu nemocných.

Klíčová slova:
mnohočetný myelom, rezistentní myelom, léčba, thalidomid

Naše zkušenosti s léčbou myelomu thalidomidem

Souhrn

Štítky

Transfuze a hematologie dnes

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz