Outcomes of transplantation using various hematopoietic cell sources in children with Hurler syndrome after myeloablative conditioning

Jaap Jan Boelens, Mieke Aldenhoven, Duncan Purtill, et al.

University Medical Center Utrecht, Pediatric Blood and Marrow Transplantation Program, Utrecht, The Netherlands; Eurocord/Hôpital Saint Louis, Department of Hematology/BMT, Paris, France; Program in Blood and Marrow Transplantation, University of Minnesota, Minneapolis, MN; et al.

Blood 9May 2013, Vol. 121, No. 19, pp. 3981–3987

Syndrom Hurlerové (HS) je nejtěžší fenotyp ve spektru mukopolysacharidózy typu I (MPS I), typu lyzozomální střádavé choroby. Neléčený HS syndrom vede k progresivnímu a konečnému fatálnímu multisystémovému zhoršení, včetně psychomotorické retardace, těžkých kostních deformit a život ohrožujících kardiálních a plicních komplikací. Transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT), zavedená u těžkého typu HS I v roce 1980, se stala celosvětově nejčastější transplantovanou chorobou v rámci vrozených poruch metabolismu. Samotná léčba pomocí náhrady deficitního enzymu (alfa-L-iduronidázy) neochrání centrální nervový systém u těžké formy HS před deteriorací. Přes velké úspěchy transplantačního přístupu zůstává řada otázek spojených s indikací, nejvýhodnějším dárcovským zdrojem, transplantační charakteristikou a souvisejícími celkovými výsledky, komplikacemi a selháním. Autoři proto provedli kooperativní retrospektivní analýzu výsledků a rizikových faktorů po HSCT u pacientů s HS, léčených v mnohočetných centrech na světě podle hlášení v evropském a mezinárodním centru pro transplantace kostní dřeně (EBMT, CIBMTR). Podrobně referují o výsledcích analýzy u 258 dětí s HS po myeloablativním přípravném režimu z let 1995–2007. Medián věku při transplantaci byl 16,7 měsíců a medián doby sledování 57 měsíců. Potvrdili, že časné provedené HCT s nejlépe HLA shodným dárcem dávají nejlepší předpoklad pro pětileté celkové přežití a přežití bez selhání. HCT s dobře shodnou nepříbuzenskou jednotkou pupečníkové krve je zvláště atraktivní, protože je rychle dosažitelná. Autoři podrobují diskusi některé otázky pro další studie, včetně přípravného režimu, chimérismu, sledování posttransplantačních hladin enzymu a profylaxe GVHD. K práci se vztahuje velmi zasvěcený komentář: Better BMT for Hurler syndrome – on the level? Michael A. Pulsipher, University of Utah School of Medicine, ve stejném čísle časopisu Blood, pp. 3785–3787.

Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.