Desenzitizační terapie pacienta s donor specifickými protilátkami před haploidentickou transplantací krvetvorných buněk *

Súhrn

Úvod: Přítomnost donor specifických protilátek (DSA) proti neshodným HLA antigenům dárce negativně ovlivňuje přihojení štěpu a DSA jsou považovány za rizikový faktor pro rejekci či selhání štěpu.

Materiál a metodika: Protilátky HLA I. třídy a crossmatch byly vyšetřeny lymfocytotoxickým testem (LCT). Screening a identifikace protilátek HLA I. a II. třídy byly provedeny pomocí testů pevné fáze na Luminexu (Immucor, Lifecodes).

Pro monitorování buněčného chimerizmu bylo využito kombinace analýzy délkových polymorfismů typu short tandem repeats pomocí fragmentační analýzy s citlivostí 1 % a detekce krátkých inzercí a delecí (indels) pomocí kvantitativní real-time PCR s citlivostí 0,035 %.

Mimotělní imunoadsorpce IgG byla provedena ve dvou výkonech na koloně Globbafin na přístrojích ADAsorb (Medicap) a Spectra Optia.

Výsledky: Kazuistika pacientky s AML, indikované k haploidentické transplantaci krvetvorných kmenových buněk (HSCT): Před první HSCT byl LCT crossmatch negativní, ale byly detekovány protilátky HLA I. třídy. Kompletní dárcovské krvetvorby bylo dosaženo v D + 14 (po aplikaci G-CSF), během měsíce však došlo k primárnímu selhání štěpu. Pacientka byla indikována ke druhé HSCT s týmž dárcem. Předtransplantačním vyšetřením byly detekovány silné donor specifické protilátky HLA II. třídy, LCT crossmatch byl negativní. Pacientka podstoupila desenzitizační program sestávající z aplikace rituximabu a IVIG a ze dvou imunoadsorpcí. Po desenzitizaci síla detekovaných protilátek HLA I. a II. třídy významně poklesla a DSA byly negativní. Pacientka dosáhla přihojení granulocytů (D + 17), bohužel v D + 46 došlo k hematologickému relapsu a pacientka zemřela tři měsíce po druhé HSCT.

Závěr: Desenzitizační protokol je možné považovat za vhodný pro snížení hladiny donor specifických protilátek a podporu přihojení krvetvorných kmenových buněk.