80. let Úrazové nemocnice v Brně

Letos v květnu uplyne 80 let od přijetí prvního pacienta do brněnské Úrazové nemocnice. Je to dobrý důvod k tomu, abychom alespoň stručně připomněli historii této nemocnice, protože vždy byla, dosud je a věříme, že i v budoucnu bude pro Brno užitečná.

Nemocnice vznikla na popud Úrazové pojišťovny dělnické pro Moravu a Slezsko. Není ani dnes bez zajímavosti citovat, co její ředitel na schůzi představenstva v roce 1926 řekl:

„Jest zřejmo, že k těžkým následkům úrazů dochází v důsledku opožděného nebo neodborného léčení. Proto dá se těmto závadám čelit zřízením úrazové nemocnice, která zaručuje specifické léčení a do níž možno osoby úrazem postižené dodávati ihned po úrazu, a která posléze koncentrací více případů téhož druhu umožňuje netoliko specializaci v tom kterém oboru léčby, nýbrž též poměrné snížení nákladů. Specifické léčení nesměřuje toliko k vyléčení ran nebo zlomenin, nýbrž současně i k obnovení výdělečné způsobilosti a v tom je jeho význam pro úrazové pojištění. Jest zřejmo, že z hlediska národohospodářského i z hlediska hospodaření úrazových pojišťoven dělnických jest úrazová nemocnice činitelem neobyčejně významný.

Úrazová pojišťovna dělnická vycházela ze zkušenosti německých a rakouských pojišťoven. Měla o finančních nákladech na léčení úrazů dobrý přehled, protože hradila z jedné kapsy náklady na léčení, sociální dávky a invalidity. Jak to bylo kdysi jednoduché a průhledné.

Úrazová nemocnice se začala stavět v říjnu 1931 a 8. května 1933 byl přijat první pacient.

Na základě konkurzního řízení se stal 1. 5. 1932. primářem nemocnice mimořádný profesor Masarykovy univerzity MUDr. Vladimír Novák (1891-1965). Měl tedy rok na to, aby dohlédl na konečnou fázi stavby nemocnice a na její vybavení. Měl též čas na získání přehledu a zkušeností o stavu  úrazové chirurgie v zahraničí. Navázal užitečné kontakty v Evropě i v USA. Prof. Novák vedl brněnskou úrazovku neuvěřitelných 33 let.

Již po 4 letech provozu konstatovalo posudkové oddělení Úrazové pojišťovny snížení poúrazových následků v porovnání s výsledky léčení v jiných nemocnicích o 30 % a později až o 35 %. Prof. Novák dokázal vychovat, stmelit a nadchnout pro traumatologii tým spolupracovníků, kteří si získali postupně přirozenou autoritu mezi českými a slovenskými chirurgy a ortopedy, zabývajícími se léčením úrazů. Byl vynikajícím odborníkem a organizátorem. Vůči pacientům projevoval hluboce lidský přístup. Měl mnoho přátel v brněnských uměleckých kruzích, ale podporoval též sportovce, zvláště veslaře.

V květnu 1948 byla zrušena Úrazová dělnická pojišťovna a Úrazová nemocnice přešla pod správu Okresní národní pojišťovny a v roce 1953 pak do Městského ústavu národního zdraví.

Ministerstvo zdravotnictví si v roce 1954 uvědomilo potřebu zlepšit celostátně péči o poraněné a zřídilo na bázi Úrazové nemocnice Výzkumný ústav traumatologický (VÚT) jako součást své vědecko-výzkumné základny. Je nutno připomenout, že brněnská úrazovka byla tehdy jedinou traumatologicky specializovanou nemocnicí v republice.

Tímto rozhodnutím se Úrazové nemocnici otevřela perspektiva dalšího rozvoje.

Prof. Novák nabízenou možnost dokázal plně využít. Uvědomil si, že VÚT musí plnit tři základní úkoly: udržet vysokou úroveň péče o poraněné, rozvíjet činnost vědecko-výzkumnou a současně najít cestu k organizačnímu zajištění léčení úrazů v celostátním měřítku. Sledoval pozorně vývoj evropské traumatologie, která směřovala od původní převážně konzervativní Böhlerovy rakouské školy k radikálnímu léčení operačnímu. Dbal o to, aby VÚT reflektoval všechny nové zahraniční trendy, ověřoval jejich oprávněnost a přenášel je do domácí klinické praxe.

Při VÚT byl zřízen Poradní sbor, ve kterém se pravidelně scházeli všichni primáři našich tehdejších traumatologických oddělení. Jmenujme alespoň Podlahu z Českých Budějovic, Dolejšího z Ústí nad Labem, Drašnara z Liberce, Bedrnu a Beneše z Hradce Králové, Černého z Pardubic, Wondráka z Olomouce, Typovského a Vohnouta z Ostravy. Ze Slovenska se této spolupráce zúčastňovali zejména Jano Bauer z Košic, Fraštacký z Nitry, Rehák z Martina, Hudec ze Žiliny a Pavol Novák z Bratislavy. Poradní sbor umožňoval, aby VÚT měl pružný a přátelský kontakt se všemi vedoucími traumatology a mohl tak celostátně ovlivňovat úroveň péče o úrazy. Traumatologická oddělení byla po vzoru brněnské úrazovky zřizována v rámci Krajských nemocnic a stala se základem sítě dnešních specializovaných Traumacenter.

VÚT spojovalo díky prof. Novákovi od svého vzniku vždy klinickou praxi s činností vědecko-výzkumnou.

Okruh sledovaných otázek byl široký. V padesátých létech se řešily otázky zlepšení úrovně přednemocniční péče a transportu raněných. Sledovala se epidemiologie úrazů a jejich účinná prevence. Podrobně byl studován výskyt a průběh tetanu a závěry této studie pak vyústily k zavedení celostátního očkování proti tetanu. Velká pozornost byla věnována celkové poúrazové odezvě organizmu na trauma a byly hledány postupy, které by včas zachytily nástup úrazového šoku a zabránily jeho přechodu do ireverzibilního stadia.

Podrobně bylo zpracováváno hojení zlomenin. Byly posuzovány nejvhodnější indikace k nitrodřeňovému hřebování dle Küntschera a k osteosytéze dlahové podle zásad švýcarské AO. Prof. Novák se věnoval i poraněním páteře a začal s tehdy primitivním technickým vybavením zlomeniny obratlů operovat. Pozornost byla věnována též nitrolebním poraněním, péči o dlouhodobě bezvědomé a apaliky. Byla prosazována úzká spolupráce s anesteziology a neurology.

Profesor Novák zdůrazňoval jako jeden z prvních význam komplexní poúrazové rehabilitace. Razil pro ni pojem „návratná péče“ a do lékařského týmu zařadil i klinického psychologa, což tehdy nebylo obvyklé.

Profesor Novák udržoval i ve složité době omezených zahraničních cest, v době devizových příslibů a výjezdních doložek kontakty s renomovanými traumatologickými pracovišti v Rakousku, západním Německu, Francii a z východní zóny hlavně s NDR, Maďarskem, Polskem a tehdejším SSSR.

VÚT pořádalo pravidelné celostátní traumatologické konference s mezinárodní účastí, na kterých bylo možno konfrontovat vlastní klinické zkušenosti s praxí zahraniční.

Ucelená brněnská koncepce péče o úrazy vedla nenásilnou cestou k tomu, že VÚT byl uznáván celostátně za vedoucí pracoviště a prof. Novák za zakladatele české traumatologie.

V roce 1966 prof. Novák podlehl svému třetímu infarktu a novým ředitelem VÚT byl jmenován doc MUDr Josef Kroupa, který ústav vedl až do roku 1983.

V roce 1967 byl VÚT delimitován na tři samostatné jednotky. Původnímu VÚT zůstalo 55 lůžek, biochemická a histologická laboratoř, experimentální oddělení pro práci se zvířaty a odborná knihovna. Osamostatnila se nelůžková rehabilitace. Nově byla zřízena III. chirurgická klinika se 125 lůžky, kde pracovníci VÚT tvořili základní lékařský tým. Prvním přednostou této kliniky byl prof. MUDr R. Trýb, který se traumatologii dlouho věnoval, takže spolupráce mezi klinikou a VÚT byla bezproblémová.

Doc. Kroupa se programově zaměřoval hlavně na výzkumné otázky traumatologie.

Soustavná pozornost byla za jeho éry věnována problematice tukové embolie a změnám vnitřního prostředí u pacientů se sdruženým poraněním a polytraumaty. Byly plněny úkoly v rámci státního plánu Nehodovost. Závěry aplikovaného klinického výzkumu byly diskutovány na dvojstranných odborných konferencích česko-rakouských, česko-maďarských a česko-lotyšských. Brněnské pracoviště získalo dobrý zahraniční zvuk. VÚT byl u nás průkopníkem metody zavřeného zajištěného hřebování zlomenin dlouhých kostí, endoprotetiky kyčle v úrazových indikacích, metody kompresně distrakčních zevních fixátorů v léčení komplikovaných zlomenin a velká pozornost byla věnována poraněním kolenního kloubu, zvláště zkřížených vazů. Bylo zde jedno z našich prvních pracovišť, které v roce 1976 zavádělo diagnostickou artroskopii kolenního kloubu.

Koncem 70. let minulého století bylo v nemocnici modernizováno lůžkové oddělení, byl vybudován 3. operační sál a zřízeno a na svou dobu dobře vybaveno anesteziologicko-resuscitační oddělení.

V roce 1974 bylo otevřeno výpočetní středisko pod vedením Ing. Münze. Jeho skupina zpracovávala státní úkol „Zřizování automatického systému řízení ve zdravotnictví“, za který později získala nejvyšší ocenění - Cenu ministra zdravotnictví.

Po odchodu Doc. J. Kroupy do důchodu byl od 1. 4. 1983 jmenován ředitelem VÚT tehdejší přednosta III. chirurgické kliniky a krajský chirurg prof. MUDr. Jaroslav Michek, DrSc. Ten brzo po svém nástupu sloučil oba ústavy pod jednu střechu jako Výzkumný ústav traumatologie a speciální chirurgie – VÚTSCH se dvěma základnami: traumatologickou, která pokračovala v tradičním programu úrazové chirurgie a chirurgickou, která se věnovala chirurgii obecné.

Prof. Michek ve funkci krajského odborníka přebíral všechny složité případy a reoperace. Byl neobyčejně pracovitý, houževnatý a cílevědomý. Původně se věnoval chirurgii kolorektální a hepatopankreatické, ale ve své nové funkci se začal velmi intenzivně zabývat chirurgií úrazovou.

Jedním z výzkumných úkolů VÚTSCH byla tehdy v rámci Hlavní problémové komise (HPK 33 MZd) úloha P09. Byla to rozsáhlá multicentrická studie zaměřená na ošetřování polytraumat. Na této úloze se podílelo celostátně více jak 90 pracovišť různých oborů. Po vyhodnocení výsledků bylo jasné, že péči o polytraumata je nutno soustředit do center a přizpůsobit tomu zásadní organizační opatření tak, aby poklesla smrtnost na těžké úrazy o minimálně 10 %. Tuto myšlenku začal prof. Michek energicky prosazovat, ale ke konečnému oficiálnímu vyhlášení sítě center MZd zbývala ještě dlouhá cesta. Zejména obtížné bylo řešení financování center.

Prof. Michek měl hodně iniciativních projektů. Jeden z nich mu nevyšel. Dočasně totiž sjednotil brněnské rezortní výzkumné ústavy do Institutu medicínského výzkumu pod jednotné ekonomické vedení. Byl to Výzkumný ústav pediatrický, Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie a Centrum kardiochirurgie a transplantační chirurgie. Chtěl tak vytvořit protiváhu pražskému IKEMu a dostat do Brna více ministerských dotačních peněz. Bylo to neschůdné a po 3 letech bylo IMV zrušeno a jednotlivé ústavy se opět osamostatnily.

Problematikou úrazové péče se v osmdesátých letech minulého století u nás zabývala traumatologická sekce výboru chirurgické společnosti. Bylo zapotřebí přesvědčit odbornou veřejnost o tom, že vývoj nových diagnostických a léčebných postupů v traumatologii dospěl tak daleko, že samostatná Česká společnost pro úrazovou chirurgii v rámci České lékařské společnosti JEP je nezbytná. Tuto myšlenku prof. Michek podporoval a prim. MUDr. Pokorný z VÚTSCH se stal prvním předsedou nově vzniklé odborné společnosti. Byl současně členem výboru chirurgické společností a tak byla další spolupráce s chirurgy hladká.

Prof. Michek dbal na postgraduální výchovu lékařů v traumatologii a byl členem vědecké rady pražského „doškolováku“ – tehdejšího IDLF. Byla ustavena Subkatedra úrazové chirurgie při Klinice chirurgie. Klinickou bázi tvořil brněnský VÚTSCH. Vedením této subkatedry byl na základě konkurzního řízení pověřen primář Pokorný. Bylo to jedno z mála mimopražských výukových pracovišť, kde se prováděly atestační zkoušky. Zprvu se jednalo o atestace nástavbové na chirurgii druhého stupně, ale později Pokorný s výborem ČSÚCH prosadil úrazovou chirurgii za samostatný specializační obor s vlastním výukovým programem a specializační atestací.

Prof. Michek se zamýšlel nad perspektivou Úrazové nemocnice jako takové a chtěl nemocnici podstatně rozšířit a přebudovat. Dal vypracovat konkrétní stavební projekt a v roce 1988 měl ve své pracovně na stole maketu nové úrazovky. K realizaci nedošlo, protože začátkem r. 1990 byl z vedoucí funkce odvolán a nenašel se již nikdo, kdo by pro jeho myšlenku získal peníze. Prof. Michek nezatrpkl a pracoval v ústavu dále jako samostatný vědecký pracovník. Operoval, publikoval, přednášel, a to navzdory pokračující nevyléčitelné nemoci.

Na základě konkurzního řízení se stal novým ředitelem VÚTSCH v lednu 1990 MUDr. Petr Zelníček, CSc. Hned na počátku svého působení se zasadil o to, aby se ústav vrátil k původnímu tradičnímu názvu Úrazová nemocnice a nadále zůstal jedním ze zařízení přímo řízených MZd.

Petr Zelníček uplatňoval nejen své praktické odborné znalosti, ale též schopnosti organizační a smysl pro řešení složitých otázek ekonomických.

Za jeho vedení byla dokončena přestavba obytného domu na Ponávce 10. V přízemí a v prvním patře byly umístěny ambulantní provozy, ve 3. a 4. patře dvě lůžková oddělení pro traumatologii, v 5. patře pro ortopedii a v 6. patře byla umístěna administrativa. Nejvýznamnější v rekonstruované budově bylo zřízení 18 lůžkové spinální jednotky. Ta poskytuje komplexní péči pacientům s poraněním míchy, včetně péče psychologické a sexuologické. Jednotku otevíral tehdejší ministr zdravotnictví MUDr. Bojar. Jejím vedením byl pověřen prof. MUDr. Peter Wendsche, CSc.

Nová rekonstruovaná budova byla spojena s původní budovou v úrovni prvního podlaží koridorem. Stavební úpravy byly umožněny zbořením staré židovské synagogy, která již od dob německého protektorátu nesloužila svému účelu. Po dohodě s židovskou obcí zde byla umístěna pamětní deska.

V letech 1992-1996 proběhla také rozsáhlá rekonstrukce a modernizace původní budovy. K dispozici bylo od té doby 191 lůžek, 6 operačních sálů vybavených pro všechny druhy osteosyntéz, artroskopii, laparo- a torakoskopii. Na dvou odděleních ARO bylo 12 lůžek resuscitačních a dvě lůžka pro dialýzu, 16 lůžek JIP a 6 lůžek intermediární péče. Na akutním příjmu byly k dispozici tři zákrokové sálky. V ambulantním provozu pracovaly 3 chirurgické a 2 traumatologické ambulance a dále ambulance neurologická, urologická, ortopedická, gynekologická, stomatologická a samostatné oddělení endoskopické, včetně komplementu zobrazovacích metod.

Od roku 1996 byl MUDr. Petr Zelníček zvolen za předsedu výboru České společnosti pro úrazovou chirurgii a docílil, že MZd konečně metodickým listem ustavilo oficiálně síť traumatologických center. Neoficiálně pracovala tato centra již od r. 1992.

V roce 2003 se ředitel Zelníček po dohodě s děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity prof. Žaloudíkem zasadil o zřízení Kliniky úrazové chirurgie LF pod vedením prof. Wendscheho. Kromě tradičního vzdělávání postgraduálního se v Úrazové nemocnici rozběhla úspěšně i výuka pregraduální.

Zelníček se živě zajímal o problematiku zdravotního zabezpečení hromadných neštěstí a katastrof. V Úrazové nemocnici zorganizoval mobilní Traumateam. Po prvních zkušenostech získaných dlouhododobým výjezdem do Nikaragui, byly realizovány mise v Afganistánu, Arménii, Iránu a Rumunsku. Byl členem Asociace urgentní medicíny a Mezinárodní společnosti pro medicínu katastrof. V nemocnici byl vytvořen zvláštní útvar (MEKA), který tento okruh otázek sleduje celostátně i mezinárodně a pořádá v Brně pravidelné odborné konference.

Mezinárodní uznání české traumatologie, kterou Úrazová nemocnice reprezentovala, se odrazilo i v nově vzniklé Evropské traumatologické společnosti. Ve funkčním období 2002-2004 byl Zelníček jejím prezidentem a byl pověřen organizací 6. evropského traumatologického kongresu v Praze.

Úrazová nemocnice pokračovala v činnosti publikační a přednáškové. V roce 2002 byla vydána celostátní učebnice Traumatologie, jako studijní podklad k atestačním zkouškám.

Po odchodu ředitele Zelníčka do důchodu v r. 2005 převzal vedení nemocnice ortoped prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc. Pracoval v ÚN již řadu let, takže bez nesnází pokračoval v zaběhnutém pracovním režimu. Nemocnice spolehlivě fungovala po stránce medicinské, vědecko-výzkumné i ekonomické. Prof. Janeček chtěl navázat užší spolupráci mezi úrazovými chirurgy a ortopedy.

Janečkova práce byla zcela neočekávaně v roce 2007 přerušena, protože do chodu Úrazové nemocnice a do organizace celého brněnského zdravotnictví zasáhl direktivně a unáhleně ministr MUDr. Julínek s Bc. Šnajdrem. Nemocnice měla být ihned zrušena a jen její část „přenesena“ do FN v Brně - Bohunicích. Prof. Janeček s takovým překotným řešením brněnského zdravotnictví nesouhlasil a chtěl o problému konstruktivně diskutovat. Byl ministrem s okamžitou platností odvolán. Vedením nemocnice byl pověřen ústavní internista a náměstek pro vědu a výzkum doc. MUDr. Petr Svoboda. Ani on však nemohl akceptovat nepřipravené ministrovy kroky. Ministr odmítal jakoukoliv diskuzi nebo kompromis. Sesadil z funkce i doc. Svobodu, potom následovaly nechutné a nepřehledné politické hrátky. Nemocnice byla podvázána finančně a byla zrušena jako traumacentrum. Všechny peníze, včetně evropských dotací, byly disponovány do FN Bohunice. Nic nepomohly protestní akce odborářů a petice občanů.

V této kritické situaci, kdy mohlo být jedním škrtem pera zničeno vše, co bylo desítky let budováno, přišel na pomoc primátor města Brna Onderka a hejtman Jihomoravského kraje Hašek. Posléze byl podepsán prezidentem republiky zákon, kterým Úrazová nemocnice přešla pod město Brno jako jedna z jejích nemocnic. Byla tak sice ztracena vedoucí celostátní role Úrazovky, avšak pro brněnskou veřejnost bylo zachováno potřebné specializované pracoviště.

Nynějším ředitelem ÚN Brno je od ledna 2009 ekonom Ing. Karel Doležal. Jeho odborná kvalifikace a nepředstíraný elán při hledání optimálního řešení další existence ÚN Brno přináší ovoce. V nemocnici zůstala zachována Klinika úrazové chirurgie LF MU pod vedením prof. Janečka a dále funguje i Subkatedra úrazové chirurgie IPVZ pod vedením prof. Wendscheho.

V roce 2011 se podařilo uzavřít dohodu s VZP a získat úhrady za všechny provedené výkony z let 2009 a 2010. Vedení nemocnice muselo reagovat na požadavek VZP na snížení počtu akutních lůžek. Částečně se to daří kompenzovat 30 lůžky následné péče s rehabilitačním programem.

Díky finanční podpoře města Brna se v loňském roce výrazně změnil k lepšímu exteriér budov ÚN na Ponávce. Byla vyměněna všechna okna a zateplena fasáda. Rekonstrukční práce dále probíhají a budou pokračovat i v dalších létech.

Úrazová nemocnice, jako specializované pracoviště, je dnes součástí sítě zdravotnických zařízení brněnské aglomerace.

V ÚN na Ponávce se dnes postupně stabilizuje a vytváří nový pracovní kolektiv. Lékaři pod novým vedením usilují o to, aby nemocnice úspěšně navázala na letitou tradici a byla dále Brnu plně prospěšná.

MUDr. Vladimír Pokorný, CSc.

Úrazová nemocnice v Brně

Článek byl recenzován a přijat do tisku v roce 2013. Vzhledem k technických a organizačním problémům redakce byl tiskem vydán v roce 2014.

Za problémy  se redakce autorům omlouvá.

Redakce časopisu Úrazová chirurgie