Intermediární stadium Hodgkinova lymfomu - citius, altius, nebo fortius? - editorial
Autori:
D. Feltl 1; J. Marková 2
Pôsobisko autorov:
Radioterapeutická klinika Fakultní nemocnice s poliklinikou, Ostrava, přednosta prim. MUDr. David Feltl, Ph. D.
1; Oddělení klinické hematologie FN Královské Vinohrady, Praha, přednosta doc. MUDr. Tomáš Kozák, Ph. D.
2
Vyšlo v časopise:
Vnitř Lék 2007; 53(1): 7-8
Kategória:
Editorialy
Raida L et al. Chemoterapie BOVAPEC v primární léčbě středně pokročilých stadií Hodgkinova lymfomu.
Hodgkinův lymfom (HL) patří mezi největší terapeutické úspěchy medicíny 20. století. Z původně stoprocentně fatální choroby se stalo díky rozvoji radioterapie a chemoterapie onemocnění s excelentní prognózou, a to i v pokročilých stadiích. V léčbě HL tak nastává období „změny paradigmatu“ a přehodnocování priorit v léčebné strategii a taktice. Časná stadia již nelze léčit efektivněji, aktuálně dosahujeme 100 % kompletních remisí a hodnoty celkového přežití přesahují 95 % [1]. Novým úkolem je snížit toxicitu, zejména pozdní, při zachování efektivity terapie. Pokročilá stadia řeší jiné dilema; efektivita léčby je sice velmi dobrá, především díky intenzivním chemoterapeutickým režimům, ale nerovnoměrná. Některé pacienty léčíme příliš mnoho, jiné zase příliš málo. V blízké budoucnosti bude třeba diskrétnějšího rozdělení pacientů v pokročilých stadiích do podskupin vhodných buď k méně intenzivní léčbě, nebo naopak k primární vysokodávkované chemoterapii s transplantací kostní dřeně [2].
V poslední době se v rámci časných stadií začala utvářet nová samostatná prognostická skupina. Jedná se o stadia sice časná dle klasifikace Ann Arbor, ale s rizikovými faktory, jako velká nádorová masa, vysoký počet postižených uzlinových skupin, extranodální postižení, vysoká sedimentace erytrocytů nebo B-symptomy. Tito pacienti mají horší průběh onemocnění, podstatně vyšší procento relapsů a vyžadují samostatnou léčebnou strategii. Německá studijní skupina DHSG používá pojem intermediární stadium, Evropská organizace pro výzkum a léčbu rakoviny (EORTC) pojmenovala tato stadia časné prognosticky nepříznivé stadium (early unfavourable). Naproti tomu americká centra pojem intermediární stadium neuznávají a pacienty s rizikovými faktory řadí rovnou mezi stadia pokročilá.
Intermediární stadia HL jsou terapeuticky nejproblematičtější. Léčebné výsledky jsou často dokonce horší než u pokročilých stadií. Je nám proti mysli léčit pacienta ve stadiu IIA se 4 postiženými uzlinovými skupinami 8 cykly intenzivní chemoterapie, ale zároveň mu zatím neumíme nabídnout méně toxickou, ale stejně účinnou alternativu. Je proto třeba zkoumat obě hlavní léčebné modality a jejich nejvhodnější užití. U chemoterapie potřebujeme znát optimální schéma a optimální časovou a dávkovou intenzitu. U radioterapie musíme znát optimální indikaci, cílový objem i dávku záření.
Publikace olomouckých autorů uveřejněná v aktuálním čísle časopisu Vnitřní lékařství zkoumá modifikovaný režim Stanford V, v němž byl náhradou za vysoce toxické a mutagenní cytostatikum mustargen použit méně nebezpečný cyklofosfamid. Schéma nazvané BOVAPEC patří k časově intenzifikovaným režimům, dávková intenzita není vysoká a je srovnatelná se standardně užívaným režimem ABVD. Při užití růstového faktoru granulopoezy (G-CSF) byla toxicita režimu akceptovatelná a léčebné výsledky nadějné. Pacienti bez radioterapie měli tendenci k vyššímu procentu relapsů než ozáření pacienti, ale pro malou velikost souboru nebyl rozdíl statisticky signifikantní. To je zásadní zjištění, které je plně v souladu s originální koncepcí Stanfordské skupiny, která testovaný režim objevila a rutinně jej používá v pokročilých stadiích. Nízká dávková intenzita režimu Stanford V je kompenzována obligátním přidáním radioterapie u všech pacientů. Dá se tedy říci, že radioterapie je nedílnou součástí režimu Stanford V; tato kombinace pak dosahuje vynikajících výsledků při nízké časné i pozdní toxicitě [3]. Ani jiné studijní skupiny zatím nenalezly u intermediárních stadií terapeutický postup umožňující vynechat radioterapii.
Radioterapie je v hematoonkologii neprávem obávanou léčebnou modalitou. Argumentem proti jejímu užití je vysoká pozdní mortalita na kardiovaskulární choroby a sekundární malignity. Opomíjen je ovšem fakt, že data prokazující takto fatální účinky radioterapie pocházejí z doby, kdy se ozařovalo extenzivními objemy a vysokými dávkami. U moderní radioterapie ozařující pouze skutečně postižené uzlinové skupiny (involved field) a užívající dávky maximálně 30 Gy zatím nebyla prokázána vyšší incidence pozdní morbidity [4], přičemž léčebné výsledky tato modalita prokazatelně zlepšuje. Je proto neospravedlnitelné moderní radioterapii pacientům s HL odepírat a nahrazovat ji další chemoterapií, nota bene rovněž kardiotoxickou a potenciálně mutagenní.
Práce olomouckých autorů je dobrým příspěvkem do diskuse o léčbě intermediárních stadií Hodgkinova lymfomu. Kombinace schématu BOVAPEC a involved field radioterapie je slibnou léčebnou alternativou, která si rozhodně zasluhuje další výzkum.
Prim. MUDr. David Feltl, Ph.D.
radiopterapeutická klinika FN Ostrava
www.fnspo.cz
e-mail: david.feltl@fnspo.cz
Doručeno do redakce: 28. 6. 2006
Zdroje
1. Ng AK, Bernardo MV, Weller E et al. Long-term survival and competing causes of death in patients with early-stage Hodgkin's disease treated at age 50 or younger. J Clin Oncol 2002; 20: 2101-2108.
*2. Carde P, Cavalli R, Diehl V et al. Treatment of advanced Hodgkin’s disease: is there a standard therapy? The Hematology Journal 2000; 1: 282-290.*
3. Horning SJ, Hoppe RT, Breslin J et al. Stanford V and radiotherapy for locally extensive and advanced Hodgkin's disease: mature results of a prospective clinical trial. J Clin Oncol 2002; 3: 630-637.
4. Yahalom J. Don't throw out the baby with the bathwater: on optimizing cure and reducing toxicity in Hodgkin's lymphoma. J Clin Oncol 2006; 24: 544-548.
Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Vnitřní lékařství
2007 Číslo 1
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- Význam hydratace při hojení ran
- Pleiotropní účinky statinů na kardiovaskulární systém
- Statiny indukovaná myopatie: Jak na diferenciální diagnostiku?
Najčítanejšie v tomto čísle
- Aortální alograft (homograft) v léčbě chlopenních srdečních vad dospělých s důrazem na léčbu infekční endokarditidy aortální chlopně
- Metodické pokyny pro farmakoterapii akutní a chronické nenádorové bolesti
- Význam stanovení Nt-proBNP a big-endotelinu pro diagnostiku chronického srdečního selhání u nemocných v pravidelném hemodialyzačním programu
- Epilepsia a reprodukčné poruchy