Beran J, Havlík J.: Pneumokokové nákazy a možnosti očkování proti nim.

Praha, Maxdorf 2006. 136 stran. ISBN 80-7345-091-7.

Streptococus pneumoniae je v humánní medicíně prototypem úspěšného patogenu. Často kolonizuje horní dýchací cesty, a i když jeho přítomnost nezůstává bez specifické reakce imunitního systému hostitele, jeho virulence v této situaci nestačí k překonání bariér vrozené imunity. Nechová se však jako nevinný epifyt, ale jako oportunní patogen čekající na příležitost, kdy své schopnosti bude moci projevit. Udává se, že pneumokoky jsou v lidské populaci 5. nejčastější příčinou smrti. Podle WHO zemřou na pneumokokové infekce ročně asi 2 miliony dětí. Zvlášť významné jsou invazivní pneumokokové infekce (např. meningitida, sepse, bakteriemie), ale nebezpečné mohou být i infekce neinvazivní (např. sinusitida, otitida, pneumonie). Jejich závažnost je zvýrazněna v dětském věku a ve stáří, problémem jsou pro pacienty s imunitou podlomenou ať vrozenými primárními imunodeficiencemi, nebo imunodeficiencemi sekundárními (např. po splenektomii, u chronických nemocí ledvin, plic, srdce). Mezi rizikové faktory patří i špatné životní prostředí nebo socioekonomické podmínky. Autoři uvádějí, že od 60. let minulého století postupně narůstá rezistence pneumokoků proti antibiotikům, že se ve světě rozšiřují multirezistentní kmeny. Proto byl již koncem 70. let XX. století výzkum směrován na možnosti preventivní vakcinace. V současné době jsou v celém světě využívány dva typy pneumokokových vakcín proti polysacharidům pouzdra: 23valentní polysacharidová a 7valentní konjugovaná s difterickým toxoidem. I když s nimi bylo dosaženo velkých úspěchů, nejsou patrně konečným řešením problému pneumokokových infekcí, zejména pro sérotypovou variabilitu a genetickou plasticitu pneumokoka. Perspektivní je proto výzkum mechanizmů vrozené imunity, které se na vzdoru organizmu proti pneumokokům uplatňují.

Monografie je uvedena kapitolou, v níž je připomenuta historie vakcinace s přehledem zavedeného očkování ve světě a v České republice od Jennera do dnešní doby i s údaji, svědčícími o efektu imunizace na výskyt epidemiologicky závažných infekčních chorob. V další kapitole je uvedena praxe očkování v České republice, která je srovnána se situací v zahraničí, a v níž je současný i připravovaný očkovací kalendář. Hlavní část monografie je věnována pneumokokům: jejich mikrobiologii, patogenezi pneumokokových infekcí, epidemiologii invazivních pneumokokových onemocnění u nás i v zahraničí a jejich klinickým formám včetně terapie. Problematiku vakcinace uvádí kapitola nazvaná vývoj pasivní i aktivní ochrany před pneumokoky. Současný stav analyzuje další kapitola - Klinický vývoj pneumokokových vakcín a zavedení vakcíny Prevenar do rutinní imunizace. Jsou uvedeny zkušenosti s registrovanou polysacharidovou vakcínou Pneumo 23, která je účinná u dětí starších 2 let a u dospělých, je upozorněno na perspektivy proteinových vakcín. Největší pozornost je však věnována konjugované vakcíně sestávající ze 7 sérotypů polysacharidu pouzdra pneumokoků (4, 6B, 9V, 14, 18C, 19F a 23F), která tak pokrývá asi 70 % pneumokokových izolátů v Evropě. Konjugace je provedena se záškrtovým toxoidem. Přímý vliv vakcíny Prevenar na snížení nemocnosti a úmrtnosti na invazivní pneumokoková onemocnění je doložen výsledky studií z USA. Praktický význam má i nepřímý vliv vakcíny na snížení invazivních pneumokokových infekcí ve starší populaci: jak uvádějí autoři, „očkování vakcínou Prevenar v dětském věku snižuje nosičství pneumokoků na sliznicích, vytváří kolektivní imunitu a tak snižuje počty invazivních pneumokokových onemocnění o téměř třetinu i v ostatních věkových kohortách adolescentů a dospělých“. Monografii uzavírá shrnující přehledná charakteristika u nás registrovaných pneumokokových vakcín, Pneumo 23 a Prevenar.

Abecední slovníček pojmů, 49 citací recentních literárních odkazů, přehled použitých zkratek a názorný obrazový materiál k čtivosti knihy, která je napsána kultivovanou češtinou, významně přispívají.

Autoři v úvodu uvádějí, že jejich dílo je určeno primárně pro pediatry. Troufám si vyjádřit přesvědčení, že tato práce najde mimořádnou odezvu i mezi internisty, pneumology, otorinolaryngology, ale také mikrobiology a imunology a že mediky přesvědčí nejen o nutnosti, ale i o půvabu mezioborového přístupu k chorobám.

prof. MUDr. Jindřich Lokaj, DrSc.

Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN U sv. Anny

www.fnusa.cz

e-mail: jindrich.lokaj@fnusa.cz

Doručeno do redakce: 30. 3. 2007