Změny hmotnosti a kompenzace diabetu (HbA_1c) u nemocných s diabetes mellitus 2. typu po přidání exenatidu (Byetta) ke stávající léčbě ve 28 diabetologických ambulancích v ČR – studie BIBY-I (sledování 3–12 měsíců)

Súhrn

Cíl studie BIBY:
Získat zkušenosti s léčbou exenatidem (Byetta) u nemocných s diabetes mellitus 2. typu v běžné klinické praxi diabetologických ordinací.

Typ sledování:
Observační studie náhodně vybrané skupiny ambulantních lékařů z 28 diabetologických ordinací v České republice.

Sledovaný a hodnocený soubor:
465 nemocných absolvovalo nejméně 3 měsíce léčby Byettou a v prodlouženém sledování 6–12 měsíců zůstalo 347 osob (74,6 % souboru). Kromě základních identifikací (rok narození, pohlaví, věk při manifestaci diabetes mellitus, výška, maximální hmotnost pacienta v době před diabetem a při manifestaci diabetes mellitus) byly zaznamenávány v 3měsíčních intervalech hmotnost, obvod pasu, glykovaný hemoglobin (HbA_1c) a léčba diabetes mellitus. V souboru bylo 50,3 % žen a 49,7 % mužů průměrného věku při manifestaci diabetu 48 roků (20–73 let). Doba mezi manifestací diabetu a zahájením léčby exenatidem byla v průměru 8,3 roku.

Výsledky:
Průměrná maximální hodnota BMI před odhalením diabetu byla 39,05 (± 6,73), při manifestaci diabetu 37,88 (± 6,40), při zahájení léčby Byettou 39,01 (± 6,22). Po 3, 6 a 12 měsících léčby byl BMI 37,86 (± 6,12), 37,18 (± 6,0) a 36,60 (± 6,21) a snížil se o ≥ 0,5 u 83,3 % sledovaných 12 měsíců. Hodnota HbA_1c klesla v prvních 3 měsících ze 7,39 % (± 1,57) na 6, 41 % (± 1,34), p < 0,0001. V období 3–6 měsíců došlo ke snížení na 6,22 % (± 1,34) a po 12 měsících měl HbA_1c hodnotu 6,04 (± 1,20). Ke zlepšení hodnoty HbA_1c o 0,5–2,0 % došlo po 1. roce u 49 % našeho souboru. Obvod pasu byl pravidelně měřen pouze u 267 nemocných (58,9 %). Průměrná vstupní hodnota 120,7 cm se snížila za 3 měsíce léčby na 118,3 cm, za 6 a 12 měsíců na 117,3 a 112,6 cm.

Závěr:
Přidání Byetty k dosud používané léčbě obézních nemocných s diabetes mellitus 2. typu vedlo u 66,8 % souboru ke statisticky významnému snížení hladin HbA_1c v prvních 3–6 měsících léčby a po 12 měsících měla zlepšení HbA_1c o > 2,0 % stále 1/4 souboru. 74,4 % sledovaných významně snížilo BMI (o > 0,5) v prvních 3 měsících a v období 3–6 měsíců snížilo svůj BMI 39,6 % nemocných.

Klíčová slova:
diabetes mellitus 2. typu – změna hmotnosti diabetika – exenatid – Byetta – BMI – HbA_1c

Úvod

Exenatid byl povolen ke klinickému užívání americkou FDA (Food and Drug Administration) v dubnu roku 2005 jako přídatná léčba k metforminu nebo sulfonylureovým derivátům u nemocných s diabetes mellitus 2. typu (DM2), když předtím prošel předepsanou řadou preklinických a klinických randomizovaných studií.

Nás zajímalo, zda a jaké výsledky byly publikované z observačních studií (sledování). Již v roce 2007 byly publikovány první retrospektivní výsledky používání tohoto agonisty glukagon-like peptidových receptorů 1 ve skupině nemocných ve věku 18–64 let s vysokým BMI [10]. Exenatid nebyl používán pouze jako přídatná léčba ke stávající léčbě perorálními antidiabetiky (PAD), ale byl používán i v monoterapii u obézních jedinců, což odráželo povědomí lékařů o hmotnost snižujícím účinku exenatidu.

Druhé observační sledování z USA se věnovalo zjištění, v jaké kombinaci je exenatid předepisován a jaké jsou vedlejší účinky této nové léčby. Autoři vycházeli ze skutečnosti, že přidání exenatidu k inzulinové léčbě je indikací sice off-label (mimo doporučení), ale v roce 2009 v USA běžně používanou praxí. Autoři sledovali soubor 188 nemocných s DM2, kterým byl exenatid přidán ke stávající léčbě inzulinem a sledování trvalo nejméně 280 dní. Průměrný věk byl 56 let, průměrný BMI v době zahájení sledování 40,4 kg/m² a HbA_1c 8,05 %. Hmotnost nemocných se snížila za 6 měsíců o 2,4 kg a HbA_1c poklesl o 0,66 %. Došlo také ke snížení průměrných dávek inzulinu denně z 99,9 j na 81 j. Z vedlejších účinků byla hlášena nauzea ve 22,6 %, zvracení v 9,7 %, průjem a slabost u 0,4 % sledovaných. U 1 nemocného se vyskytla pankreatitida vyžadující hospitalizaci. Pokud byl exenatid přidán ke stávající léčbě inzulinem, došlo během 27 měsíců léčby nejenom ke snížení HbA_1c a hmotnosti, ale i dávek prandiálního inzulinu [12].

V retrospektivní analýze osob starších 65 let z elektronické databáze chorobopisů z let 2006–2009, u kterých byla zahájena léčba exenatidem nebo glarginem (804 nemocných s DM2), znamenalo 12měsíční podávání exenatidu významně větší snížení hodnot HbA_1c (–0,5 vs –0,2 %) i hmotnosti (–2,8 vs –0,2 kg) a BMI (–1,0 vs –0,1 kg/m²) než při léčbě inzulinem glargin [6].

Další podrobná analýza expozice exenatidem prokázala, že jde o léčbu bezpečnou a všeobecně poměrně dobře tolerovanou (až na gastrointestinální komplikace) [3].

Metody

Sbírání dat

V průběhu let 2010–2012 první autor­­ka oslovovala postupně kolegyně a kolegy z diabetologických ambulancí v celé ČR s tím, aby se připojili k observačnímu sledování účinku exenatidu (Byetty) u nemocných s dia­betes mellitus (DM) 2. typu. Cílem bylo získat vlastní zkušenosti s podáváním tohoto prvního inkretinového mimetika a pokusit se tak odhadovat vhodné nemocné pro tuto finančně náročnou léčbu. Vzhledem k tomu, že je již delší dobu „moderní“ pojmenovávat jakákoliv sledování (prospektivní, retrospektivní atd.) vlastním názvem (většinou vytvořených z prvních či dalších písmen charakteristiky sledování), navrhla první autorka obdobné jméno i pro naše sledování – studii BIBY (Body mas Index a BYetta).

Do plánovaného projektu vstoupilo celkem 28 diabetoložek a diabetologů (obr. 1). Lékaři vyplňovali postupně jednoduché protokoly o každém nemocném, u kterého se rozhodli na základě vlastního uvážení zahájit podávání exenatidu během sledovaného období (tj. do 1. září 2012).

Sledované parametry

Protokol obsahoval:

1. Všeobecné údaje o pacientech: rok narození, pohlaví, věk při manifestaci DM, výšku, maximální hmotnost pacienta v době před onemocněním dia­betem a hmotnost při manifestaci DM.
2. Při každé ambulantní kontrole po 3 měsících zaznamenával ošetřující lékař do protokolu sledované údaje (hmotnost, obvod pasu, hodnotu glykovaného hemoglobinu – HbA_1c a současnou další léčbu – PAD, inzulin) při podávání Byetty.

Soubor nemocných

Původní soubor nemocných ze všech diabetologických ordinací obsahoval 525 nemocných s DM2, u kterých byla zahájena léčba exenatidem (Byettou). V prvních 3 měsících ukončilo z nejrůznějších důvodů tuto léčbu 60 nemocných (12,9 %) a nebyli tedy do naší studie zařazeni (tab. 1).

Zahájení sledování je u každého nemocného časově individuální během sledovacího období, podle toho, kdy a proč se ošetřující diabetolog rozhodl tuto léčbu nemocnému doporučit. Pravidelné kontroly po 3 měsících jsou dané jako nutné podle platného standardního postupu po zahájení léčby inkretinovými mimetiky v ČR. Léčba probíhala podle běžných doporučení dávkování Byetty, tedy aplikovat injekčně 2–4 týdny exanatid 2krát denně v dávce 5 µg denně a podle snášenlivosti exenatidu nemocným zvýšit na 10 µg. Údaje o nemocných vyplňovali lékaři do jednotných protokolů a odesílali ke zpracování, jakmile nemocný dokončil alespoň 3 měsíce podávání exenatidu (Byetty).

Poznámka první autorky: celková doba trvání studie BIBY byla 28 měsíců. Po tuto dobu lékaři, kteří souhlasili se spoluprací na projektu, posílali ke zpracování data o svých nemocných již léčených Byettou (retrospektivní část) i o těch, kteří léčbu Byettou právě zahájili (tedy v průběhu sledovacího období – prospektivní část). Někteří lékaři tedy zahajovali podávání Byetty (podle svého vlastního rozhodnutí) v době, kdy jiní spolupracující lékaři již měli na této léčbě nemocné několik měsíců.

Počty nemocných se tedy snižují s délkou léčby Byettou nikoliv proto, že nemocní (či lékaři) léčbu přerušili, ale proto, že v době ukončení našeho sledování byla délka trvání podávání exenatidu teprve 3–6 měsíců. Ti, kdo skutečně v době naší studie léčbu přerušili, budou v přehledu uvedeni ve 2. publikovaném díle studie BIBY.

Statistické zpracování

Pro testování změn BMI, HbA_1c a obvodu pasu byly použity párové t-testy. Pro testování relativních změn BMI, HbA_1c a obvodu pasu párové t-testy na logaritmické stupnici, pro opakovaná měření na pacientech byly sestavovány lineární modely s náhodnými efekty nemocných.

Výsledky

Po 6 měsících od zahájení léčby Byettou bylo stále sledováno 427 (91,8 %) nemocných. V našem souboru je 234 (50,3 %) žen a 231 (49,7 %) mužů s DM2. Nemocní byli narozeni mezi lety 1931 a 1985. Průměrný věk při manifestaci diabetu byl 48,0 roku (20–73 let), průměrný věk při zahájení léčby Byettou byl 56,3 roku (25–78 let). Doba mezi manifestací dia­betu a zahájení léčby exenatidem byla v průměru 8,3 roku (1–31 let). Grafy 1 a 2 ukazují rozložení BMI a HbA_1c při zahájení léčby exenatidem (Byetta).

Důvody, které vedly k předčasnému ukončení léčby exenatidem v období mezi 3. a 6. měsícem sledování, jsou uvedeny v tab. 2.

Výsledky prvního 3měsíčního sledování

Tab. 3 obsahuje základní charakteristiku souboru sledovaného 3 měsíce. Pokud jde o stávající léčbu nemocných, která nebyla při zahájení podávání Byetty měněna, 92,7 % nemocných užívalo metformin, 57,8 % některý z derivátů sulfonylurey, 58,4 % jiná PAD a 25,4 % sledovaných bylo léčeno inzulinem (většinou v kombinaci s PAD).

BMI – kromě základních vstupních dat jsme ještě sledovali a zaznamenávali nejvyšší BMI (hmotnost) před manifestací DM (údaj nemocných), objektivně zjištěný BMI (hmotnost) při manifestaci DM a při zahájení léčby exenatidem. Výsledky jsou velmi zajímavé, především v porovnání těchto vstupních dat s pozdějším vývojem hmotnosti při delším sledování. Ale i změny hodnot BMI po 3měsíčním sledování s Byettou nutí k zamyšlení: průměrná maximální hodnota BMI v celé sledované populaci před odhalením diabetu byla 39,05 (± 6,73), při manifestaci diabetu 37,88 (± 6,40), při zahájené léčbě Byettou 39,01 (± 6,22) a za první 3 měsíce naší studie BIBY 37,86 (± 6,12). Již první 3 měsíce podávání exenatidu bylo provázené snížením hmotnosti našich nemocných, a to o 0,95 kg u mužů a 1,35 kg u žen. Je ale nutné připomenout, že na hmotnosti ubývalo 74,4 % nemocných – 20,5 % svou hmotnost nezměnilo a 5,2 % našich sledovaných dokonce svůj BMI zvýšilo.

HbA_1c – (hodnoty HbA_1c jsou udávané v původních jednotkách, které platily v době našeho sledování, tj. v procentech. Přepočet na stávající hodnoty udávané v mmol/mol je: % × 10). Průměrné hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA_1c) se po zahájení léčby Byettou snižovaly v prvních 3 měsících velmi výrazně: z průměrné hodnoty 7,39 % (± 1,57) na 6,41 % (± 1,34), p < 0,0001. Mezi sledovaným obdobím 3–6 měsíců došlo dále ke snížení hodnot HbA_1c, ale již nikoliv tak významnému: na 6,22 % (± 1,34). Pokud hodnotíme, u jakého procenta sledovaných došlo ke zlepšení hodnoty HbA_1c, pak nejvíce sledovaných snížilo HbA_1c v prvních 3 měsících léčby exenatidem: snížení o více než 2 % HbA_1c mělo 14,6 % sledovaných, zlepšení o 1,1–2,0 dosáhlo 23,5 % souboru a 28,7 % našich nemocných snížilo své hodnoty glykovaného hemoglobinu o 0,5–1,0 %.

Obvod pasu – vzhledem k tomu, že obvod pasu byl pravidelně měřen pouze u 267 nemocných (58,9 % našeho souboru), uvádíme výsledky u tohoto podsouboru 140 žen a 127 mužů. Průměrný obvod pasu u subpopulace sledované alespoň 6 měsíců se ze vstupní hodnoty 120,7 cm snížil za 3 měsíce léčby Byettou na 118,3 cm a za 6 měsíců na 117,3 cm. Očekávali jsme, že změny BMI a změny obvodu pasu budou silně korelované. Porovnáme-li změny za první 3 měsíce na léčbě Byettou, odhad korelace mezi změnou BMI a změnou pasu je 0,57. Korelace je signifikantně větší než nula (p < 0,0001). Ale porovnáme-li změny za prvních 6 měsíců léčby Byettou, je korelace vyšší (odhad korelačního koeficientu je 0,65 a p < 0,0001). Zdá se tedy, že vývoj obvodu pasu a vývoj BMI jsou sice silně korelované, ale tyto dva parametry se nemusejí vždy vyskytovat současně.

Výsledky 6měsíčního sledování

BMI – zatímco první 3 měsíce ubývalo na hmotnosti 74 % nemocných, za další 3 měsíce ubylo na hmotnosti 57 % sledovaných a 14 % na hmotnosti přibylo (ostatní svůj BMI nezměnili). Graf 3 názorně ukazuje nejenom vliv Byetty na snížení hmotnosti nemocných, ale také změny BMI před a v počátku onemocnění DM2. Soubor nemocných jsme dále rozdělili do 5 kategorií podle hodnot BMI a tab. 4 ukazuje, jak se tyto kategorie měnily při podávání Byetty.

HbA_1c – v subpopulaci nemocných sledovaných 6 měsíců byl změřen glykovaný hemoglobin u 371 nemocných. U mužů došlo ke zlepšení kompenzace diabetu podle HbA_1c z 7,46 % na 6,27 % a u žen z původních 7,34 % na 6,19 %. Pokles hodnot HbA_1c byl v porovnání s poklesem v prvních 3 měsících mezi 3.–6. měsícem léčby exenatidem nižší. Změny vyjádřené procentuálně: zlepšení HbA_1c o více než 2 % dosáhlo za 6 měsíců podávání Byetty 21,1 % nemocných našeho souboru, 28 % se zlepšilo v rozmezí 1,1–2 %, mírnějšího zlepšení dosáhlo 21,1 % (snížení o 0,5–1,0 %) a beze změn zůstalo 21,8 %. Ke zvýšení hodnoty HbA_1c došlo u 8,1% sledovaných 6 měsíců.

Obvod pasu – protože veličina obvodu pasu byla nejvíce opomíjenou sledovanou veličinou v naší studii BIBY, vytvořili jsme pro statistické zpracování podsoubor, u kterého nechyběly v dlouhodobém sledování údaje o obvodu pasu. Za 6 měsíců máme k dispozici údaje o obvodu pasu celkem u 254 nemocných. Z průměrné hodnoty 124,1 cm se za 3 měsíce obvod pasu u mužů snížil na 122,1 a za 6 měsíců na 121,4. Obdobný trend jsme zaznamenali také u žen: 117,4 cm – 114,7 cm – 112,5 cm.

Některé souvislosti

Změny HbA_1c za 6 měsíců korelují více se změnami obvodu pasu než s BMI. Změny hodnot glykovaného hemoglobinu za první 3 měsíce léčby Byettou nebyly v signifikantním vztahu se změnami BMI a obvodem pasu. Změny za 6 měsíců léčby již významně korelují se změnami obvodu pasu (p = 0,043, 95% CI 0,00–0,28). Korelace mezi změnami HbA_1c a BMI nebyla signifikantní (p = 0,11).

Výsledky po 12 měsících podávání exenatidu

Důvody, pro které nemocní ukončili další léčbu Byettou, uvádí tab. 5.

BMI – změny body mass indexu u nemocných s 12měsíčním sledováním na léčbě Byettou jsou uvedeny v grafu 3. Dále nás zajímalo, kolik nemocných skutečně dále snižuje svou hmotnost a jaká část naopak BMI zvyšuje nebo nemění; výsledky jsou v tab. 6. Zjistili jsme, že ve skupině nemocných před zahájením léčby Byettou bylo 17,6 % těch, kteří měli BMI < 34. A po 12měsíčním podávání Byetty bylo těchto nemocných již 37,2 %!

HbA_1c – průměrné změny glykovaného hemoglobinu u subpopulace léčené 12 měsíců uvádí tab. 7. Během druhého půlroku sledování docházelo v porovnání s prvním půlrokem k významně menšímu zlepšování kompenzace diabetu a snížení HbA_1c mezi 6. a 9. měsícem bylo pouze 0,048 a v období 9.–12. měsíc již nedošlo k žádné změně (graf 4).

Obvod pasu – procenta nemocných podle změn obvodu pasu jsou v časovém přehledu zobrazena v tab. 8. Je ale nutné připomenout, že měření pasu nemají nemocní ve všech diabetologických ordinací provedeno a soubor tvořilo jen 297 osob (52,4 % žen a 47,6 % mužů). Po prvních 3 měsících léčby Byettou snížilo svůj obvod pasu 76,8 % nemocných a v intervalu 9.–12. měsíc stále ještě snižovalo obvod pasu 39,3 % souboru.

Některé souvislosti

Při statistickém hodnocení byl vypracován lineární model (modelovali jsme lineární kombinace pohlaví, věku v době diagnózy DM2 a v době zahájení léčby Byettou, BMI v době manifestace DM, trvání DM mezi jeho dia­gnózou a zahájením léčby Byettou, HbA_1c při zahájení léčby apod.). Zkoumali jsme, zda jsou koeficienty těchto veličin v modelu signifikantní. Veličiny, jejichž koeficienty signifikantní nebyly, jsme z modelu vynechali. Při budování modelu se potvrdilo následující:

• BMI se nemění s časem při léčbě Byettou lineárně, ale změny jsou největší hned po zahájení léčby. BMI při léčbě Byettou závisí na výši BMI před onemocněním diabetem a na jeho změně v období mezi manifestací DM a zahájením podávání Byetty (většinou na zvýšení BMI). Tedy BMI po zahájení léčby Byettou klesá lineárně s logaritmem času a tento pokles je tím větší:
  
  • čím větší byl pokles BMI z maximální hodnoty před manifestací DM k hodnotě při diagnóze DM2,
  • čím větší byl nárůst BMI od manifestace DM k zahájení léčby Byettou,
  • pokud je nemocný ženského pohlaví.

Model neprokázal vzájemnou závislost změn BMI na způsobu léčby DM v době zahájení léčby Byettou (metformin, kombinace metforminu se sulfonylureovými deriváty či gliptiny, ani s inzulinem).

• Obdobně jsme sestavili model také pro HbA_1c. Glykovaný hemoglobin se obdobně po zahájení léčby Byettou měnil lineárně s logaritmem času a jeho změna závisela na:
  
  • hodnotě HbA_1c při zahájení léčby exenatidem (pokles HbA_1c je tím větší, čím vyšší byla hodnota HbA_1c při zahájení léčby exenatidem),
  • tom, zda byl nemocný v době zahájení podávání exenatidu léčen inzulinem nebo SU deriváty (pokles HbA_1c je vyšší u nemocných, kteří nebyli léčeni inzulinem).

Diskuze

Exenatid podávaný 2krát denně je prvním analogem GLP-1 (neboli agonistou glukagon-like peptidového receptoru) uvedeným do klinické praxe. Recentně byla publikována práce, jejíž autoři sebrali kompletní data z 19 randomizovaných a kontrolovaných studií a podrobili je analýze. Celkem byla získána data o 5 594 léčených nemocných s DM2 po dobu 15–52 týdnů. Nejčastějším vedlejším příznakem po zahájení léčby byla středně těžká až mírná nauzea u 36,9 % nemocných. Analýza demonstrovala, že exenatid podávaný 2krát denně je bezpečná a všeobecně dobře tolerovaná léčba nemocných s DM2. Jediným rozdílem mezi léčenou skupinou nemocných a skupinou sloužící jako kontrolní soubor byla frekvence gastrointestinálních potíží [3].

Druhá metaanalýza a systematický přehled dostupných informací o léčbě exenatidem v porovnání s placebem kontrolovanými skupinami prokázala velmi slibné zlepšení výsledky glykemie nalačno a glykovaného hemoglobinu u 2 583 nemocných s DM2 [4]. Autoři v čele s Pencekem prokázali, že exenatid podávaný 2krát denně k jakékoliv bazální léčbě DM2 (dieta a cvičení, metformin, sulfonylurea, glitazony, nebo kombinace metforminu s ostatními všemi perorálními antidiabetiky, inzulinová léčba s/bez PAD) je provázena snížením HbA_1c, glykemie nalačno i BMI [7].

Šestiměsíční sledování autorů z USA, kteří zdůrazňují, že jde o „studii z reálného světa“, potvrdilo signifikantní zlepšení HbA_1c o 0,8 % a hmotnosti o 3,2 kg [1]. Podobné výsledky potvrzuje i observační studie z Belgie [8] a mírné snížení systolického tlaku, CRP a celkového cholesterolu dokumentuje další práce [11].

Jako všechny observační studie i tato naše má obdobné výhody a nevýhody v porovnání s randomizovanými klinickými studiemi (RKS):

• výhody: nemocní jsou dále sledováni podle běžné klinické praxe a užívají další léčbu, která je pro každého z nich nejlepší – kdykoliv podle svého rozhodnutí sledovanou léčbu ukončují – výběr nemocných není limitován přísnými kritérii RKS – observační studie demonstrují účinnost nového léku u nemocných v běžné klinické praxi (zatímco v RKS nejde o reprezentativní vzorek dané populace nemocných),
• nevýhody: nelze porovnávat daný lék s placebem nebo jiným lékem – chybějí jasná vstupní kritéria, která zajistí homogenní sledovanou skupinu.

Nicméně, v poslední době se observačním studiím dostává nejenom větší pozornosti, ale jejich role v uplatňování nových léčebných prostředků je stále důležitější. I instituce EMA (Euro­pean Medicines Agency) se rozhodla, že na výsledky observačních studií bude brát ve svých doporučeních ohled. My jsme v naší observační studii dále uplatnili jednu z nepsaných „ideálních“ podmínek pro validitu observačního sledování, a tou je skutečnost, že nemocní nevěděli, že budou sledováni (proto nebylo nijak tímto sledováním ovlivněno jejich chování).

Závěr

Přidání Byetty k dosud používané léčbě obézních nemocných s DM2 vedlo u 66,8 % našeho souboru ke snížení hladin HbA_1c v prvních 3 měsících léčby a další 3měsíční sledování zaznamenalo opětné snížení HbA_1c nejméně o 0,5 % u 31,9 % souboru. Pokud jde o změny hmotnosti, 74,4 % sledovaných ubývalo na své hmotnosti během prvních 3 měsíců léčby exenatidem a v období sledování 3–6 měsíců ubylo dále na své hmotnosti 39,6 % našich nemocných.

Prodloužené sledování na 1 rok potvrdilo, že nejvýraznější změny v hodnotách HbA_1c a BMI (i obvodu pasu) jsou v prvních 3 měsících léčby. Nicméně pokud hodnotíme snížení HbA_1c a BMI po 12 měsících podávání Byetty, jsou změny stále statisticky významné. V prvních 3 měsících snížilo hmotnost 70,4 % souboru a mezi 9. a 12. měsícem 25,2 % souboru. Tyto výsledky by měly být motivující jak pro lékaře, tak pro nemocné, aby neukončovali podávání Byetty příliš brzy. Pokud je nemocný léčen inzulinem nebo sulfonyl­ureou, je na základě našich zkušeností důležité upozorňovat nemocné na možnost hypoglykemií při počátečním nechutenství vyvolaném inkretinovou léčbou. Důležité je také vyloučit z léčby Byettou nemocné s pankreatitidou v anamnéze.

prof. MUDr. Jindřiška Perušičová, DrSc.

www.fnmotol.cz

e-mail: jindra.perusicova@seznam.cz

Doručeno do redakce: 4. 9. 2012

Přijato po recenzi: 14. 1. 2013