„Krátká baterie pro testování fyzické zdatnosti seniorů“ –  pilotní studie a validizace testu u starších osob v České republice

Súhrn

Úvod:
Stárnutí populace vede ke zvýšení počtu seniorů s poklesem fyzické zdatnosti a funkčními deficity. Aktivní intervence ve formě cílené fyzické aktivity k udržení celkové zdatnosti je nejvhodnější zahájit již ve fázi klesající zdatnosti, před rozvinutím plné křehkosti a disability seniorů. Jedním z nástrojů pro hodnocení fyzické výkonnosti, resp. křehkosti ve stáří je „Short Physical Performance Battery“ –  SPPB. Cílem práce bylo zavedení této vyšetřovací baterie do klinické praxe v ČR a ověření vybraných psychometrických charakteristik.

Metoda:
Poprvé v České republice jsme použili „Krátkou baterii pro hodnocení fyzické zdatnosti seniorů“. Originální anglická verze SPPB byla přeložena do českého jazyka a zpět do jazyka anglického k zajištění jazykové přesnosti. SPPB byl aplikován na výběrovém souboru starších nemocných a validizován oproti běžně užívaným výkonovým testům kognice, sebeobsluhy a nutričního stavu.

Výsledky:
Při vyšetření 145 osob (108 žen, tj.74,5 %, a 37 mužů, tj. 25,5 % souboru) průměrného věku 80,3 (54– 101 let, SD ± 8,5) jsme zjistili dobrou fyzickou zdatnost u 35 (24,1 %) osob (SPPB 10– 12 bodů), 21 osob (14,5 %) disponovalo sníženou fyzickou zdatností (tzv. „pre‑frail“, SPPB 7– 9 bodů) a 89 osob bylo zařazeno do kategorie křehkých seniorů s nízkou fyzickou zdatností a s vysokým rizikem budoucí nesoběstačnosti nebo již přítomnou disabilitou (SPPB ≤ 6 bodů). Celkové skóre SPPB statisticky významně korelovalo se stavem výživy (Mini‑Nutritional Assessment test –  krátká verze, MNA‑SF), soběstačností v základní sebeobsluze (Activities of Daily Living –  ADL) a kognitivním výkonem (Mini Mental State Examination –  MMSE) –  (korelace podle Spearmana: ρ = 0,51; 0,53 a 0,38). Při hodnocení podle 3 věkových kategorií [≤ 75 let (n = 41), 76– 85 let (n = 62) a 86– 101 let věku (n = 42)] byla korelace SPPB s MNA‑SF, ADL a MMSE nejvyšší u nejmladší věkové skupiny a se stoupajícím věkem klesala. V testu vnitřní konzistence jednotlivých položek SPPB dosáhlo Cronbachovo a hodnoty 0,821, což svědčí o vysokém stupni vnitřní konzistence vyšetřovací baterie.

Závěr:
Prokázali jsme vysokou korelaci testu SPPB s nutričním stavem, soběstačností a kognitivním výkonem ve sledovaném souboru a velmi dobrou vnitřní konzistenci testovací baterie. Baterii SPPB lze využít v klinické praxi k identifikaci seniorů s rizikem rozvoje syndromu geriatrické křehkosti a již rozvinutým klinickým fenotypem křehkosti. Pro svou jednoduchost, časovou i materiálovou nenáročnost je vhodná pro vyšetření ambulantních i hospitalizovaných seniorů, kteří mohou profitovat z intervenčních programů.

Klíčová slova:
Krátká baterie pro hodnocení fyzické zdatnosti seniorů –  SPPB –  syndrom geriatrické křehkosti –  frailty

Úvod

V posledních dekádách jsme svědky významného stárnutí populace v rozvinutých i rozvojových zemích. Stárnutí lidského organizmu s sebou přináší četné změny, které postihují všechny orgánové systémy. Involuční změny se podílejí na rozvoji celkové křehkosti seniora (tzv. frailty), charakterizované multiorgánovým funkčním deficitem, sníženou adaptibilitou a odolností, které se v počáteční fázi plně projeví zejména při zátěžových situacích [1– 3]. Kromě snížené fyzické zdatnosti a výkonnosti je křehký senior ohrožen disabilitou, nesoběstačností, zhoršením kvality života, zvýšenou potřebou zdravotní a sociální péče, institucionalizací a vyšší morbiditou a mortalitou. Prevalence syndromu seniorské křehkosti stoupá s věkem a v populaci nad 75 let postihuje 20– 30 % seniorů. Rozdílná prevalence křehkosti v odlišných populacích je dána genetikou, zdravotním stavem, způsobem života, vlivy vnějšího prostředí a socioekonomickou situací seniorů [4– 9].

Proto je jedním z významných úkolů v péči o stárnoucí populaci prevence geriatrické křehkosti, oddálení jejího nástupu a zpomalení progrese. V tomto směru je důležité časné vyhledávání rizikových seniorů a uplatňování preventivních programů [10– 14]. Kritéria seniorské křehkosti definovali Friedová et al v roce 2001 a jsou využívána v praxi i při vědeckém výzkumu [15,16]. Ze stejného, ale zjednodušeného vzorce charakterizujícího seniorskou křehkost vycházejí i Morley et al v recentní definici [17] (tab. 1).

K testům hodnotícím fyzickou zdatnost, obratnost, neuromotorickou koordinaci i schopnost udržení rovnováhy a stability patří „Krátká baterie pro hodnocení fyzické zdatnosti seniorů“ („Short Physical Performance Battery“ –  SPPB), kterou navrhli a publikovali Guralnik et al již v roce 1994 [18]. Přestože jde o jednoduché vyšetření, výsledek podává cennou informaci o neuromotorických schopnostech seniora a celkové fyzické výkonnosti a současně predikuje disabilitu v následujících letech. V české literatuře dosud chybí vhodná metoda pro diagnózu syndromu seniorské křehkosti. SPPB test je jednoduchý a nevyžaduje specializované instrumentárium (např. dynamometr, bio­impedance) a v ČR nebyl dosud publikován ani ověřován v praxi. Cílem naší práce bylo přeložit a validizovat test na výběrovém vzorku seniorské populace v podmínkách ČR s výhledem zavedení testu do praxe.

Metodika

Pro využití SPPB v podmínkách českých zdravotnických zařízeních jsme v první fázi provedli překlad originální anglické verze SPPB do jazyka českého a následně pro ověření lingvistické správnosti zpětný překlad textu do angličtiny.

Krátká baterie pro testování fyzické zdatnosti seniorů testuje 3 funkční oblasti. Každá (SPPB A, B, C) je ohodnocena 0– 4 body. Celkové maximální skóre tedy může činit 12 bodů, nižší skóre signalizuje zhoršenou fyzickou výkonnost. Všechny části SPPB jsou časově limitovány, čas provedení každého úkolu je měřen stopkami s přesností na setiny sekundy. První část testu (SPPB A) zahrnuje vyšetření rovnováhy. V této testované oblasti se hodnotí čas v sekundách, po který je pacient schopen setrvat ve stoji spojném (SPPB A1), semitandemovém (SPPB A2) a tandemovém (SPPB A3) (obr. 1). Pokud vyšetřovaný v těchto pozicích vydrží více než 10 s, pozice se ukončuje. Neschopnost klienta vydržet stát ve stoji spojném po dobu 10 s jej eliminuje z provádění stoje tandemového a semitandemového a celkové skóre z vyšetření rovnováhy je 0 bodů. Zvládnutí SPPB A1 a SPPB A2 po dobu 10 s je podmínkou k provedení stoje tandemového (SPPB A3). Druhá část testu (SPPB B) hodnotí rychlost chůze na vzdálenost 4 m. Hodnotí se čas v sekundách, za který vyšetřovaný ujde vyznačenou 4metrovou trasu svou obvyklou rychlostí chůze. Měření času chůze se ukončuje při překročení konce trasy oběma nohama. Test chůze se provádí 2krát, započítá se kratší dosažený čas. Třetí oblast (SPPB C) posuzuje svalovou sílu dolních končetin a neuromotorickou koordinaci při opakovaném vstávání ze židle. Pacient na pokyn co nejrychleji, celkem 5krát za sebou, vstává ze sedu na židli bez opory rukou, které má zkřížené na prsou. Hodnocení jednotlivých úkolů testu podle dosažení časových limitů a celkového skóre ukazuje obr. 2.

Výsledky SPPB testu byly korelovány se stupněm závislosti (ADL –  Activity of Daily Living test podle Barthelové), kognitivním výkonem (Mini Mental State Examination –  MMSE) a výsledkem vyšetření nutričního stavu seniora (Mini‑Nutrition Assessment SF –  MNA) [1]. Test ADL byl hodnocen v rozmezí 0– 100 bodů (0– 40 bodů = vysoce závislý senior, 45– 60 bodů = závislost středního stupně, 65– 95 bodů = lehká závislost a 100 bodů = nezávislý senior). MNA‑SF skóre bylo dáno rozmezím 0– 14 bodů (abnormální nutriční stav = 0– 11 bodů, normální nutrice = 12– 14 bodů) a MMSE bylo bodováno v rozmezí 0– 30 bodů (0– 10 bodů = těžká demence, 11– 17 bodů = střední demence, 18– 24 bodů = mírná demence, 25– 30 bodů = normální psychický stav). Ke statistickému zhodnocení jsme použili χ² test homogenity v kontingenčních tabulkách, Kolmogorov-Smirnovův test pro atestaci normality vstupních dat, One-Way ANOVA a Spearmanův koeficient pořadové korelace (ρ), pro hodnocení vnitřní konzistence položek SPPB bylo použito Cronbachovo alfa.

Soubor

Pilotní hodnocení a ověření validity SPPB bylo provedeno na výběrovém souboru starších osob z běžné komunity, z geriatrických ambulancí i lůžkového oddělení Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze tak, aby bylo dosaženo zastoupení vyšetřovaných v celém rozsahu bodového rozmezí SPPB 0– 12. Soubor tvořilo celkem 145 osob, z toho 108 (74,48 %) žen a 37 (25,52 %) mužů. Průměrný věk souboru byl 80,4 roku (54– 101 let, SD ± 8,5).

Výsledky

V první části testu, zaměřené na udržení rovnováhy, bylo v celém souboru dosaženo při testování stoje spojného (SPPB A1) průměrného skóre 0,86 (0– 1; SD ± 0,35), při stoji semitandemovém (SPPB A2) 0,59 bodu (0– 1; SD ± 0,49) a při stoji tandemovém (SPPB A3) dosahoval průměr 0,91 bodu (0– 2; SD ± 0,87). Celkové průměrné hodnocení SPPB A činilo 2,36 bodu (0– 4, SD ± 1,45). Při testování chůze (SPPB B) dosáhli respondenti celého souboru průměrného hodnocení 2,12 bodu (0– 4, SD ± 1,38) a v testu vstávání ze židle (SPPB C) 1,42 bodu (0– 4, SD ± 1,60). Celkové hodnocení SPPB zjistilo dobrou fyzickou zdatnost (10– 12 bodů) u 24,1 %, tj. 35 osob z celého souboru, snížená fyzická zdatnost –  tzv. pre‑frailty, byla diagnostikována u 14,5 %, tj. 21 osob a jako křehký senior (0– 6 bodů) bylo ohodnoceno 61,3 % souboru, tj. 89 osob. Průměrné celkové skóre SPPB činilo 5,88 bodu (SD ± 3,75).

Podle očekávání bylo skóre SPPB pro nejmladší věkovou skupinu ≤ 75 let statisticky významně vyšší než v obou zbývajících skupinách [F(2;142) = 8,311; p < 0,001], což odpovídá snižování celkové fyzické zdatnosti s věkem (graf 1). Výsledky souboru pro hodnocené testy SPPB, MNA‑SF, ADL a MMSE zachycuje tab. 2, pro jednotlivé věkové skupiny pak tab. 3.

Hodnocení jednotlivých částí SPPB ve 3 věkových skupinách

Při hodnocení jednotlivých úkolů SPPB nebyl zjištěn mezi věkovými skupinami signifikantní rozdíl ve výsledcích dosažených ve stoji spojném a semitandemovém (χ² = 0,124; p = 0,940, resp. χ² = 5,609; p = 0,061), zatímco ve stoji tandemovém byly rozdíly mezi věkovými skupinami statisticky vysoce signifikantní (χ² = 20,819; p < 0,001). Rovněž v rychlosti chůze nebyla mezi jednotlivými věkovými skupinami statisticky významná diference (χ² = 14,654; p = 0,066). Při hodnocení opakovaného vstávání ze sedu do stoje byly zjištěny vysoce významné rozdíly mezi jednotlivými věkovými skupinami, zejména mezi nejmladší a nejstarší věkovou kategorií (χ² = 26,852; p < 0,001).

Výsledky ostatních funkčních testů

Stav výživy hodnocený MNA‑SF byl abnormální u 60,68 % souboru, tj. 88 respondentů. Rozdíly byly mezi jednotlivými věkovými skupinami signifikantní v neprospěch skupiny nejstarších osob (χ² = 9,082; p = 0,011). Hodnocení ADL determinovalo v souboru 18,62 % závislých, 28,27 % částečně závislých a 53,1 % nezávislých osob. Dosažené skóre v MMSE se pohybovalo v pásmu normálních hodnot u 67,58 % osob, u ostatních byly již známky kognitivního deficitu. Výsledky ADL se mezi věkovými skupinami nelišily (χ² = 8,544; p = 0,074), zatímco výsledky MMSE se zhoršovaly signifikantně s věkem (χ² = 20,642; p = 0,002).

Korelace jednotlivých položek SPPB

Výsledky v tab. 4 zachycují vzájemné korelace jednotlivých položek SPPB (všechny vysoce významné na 0,1% hladině), tzn. že se zhoršující se schopností splnit úspěšně testy stability (SPPB A) se snižuje rychlost chůze (SPPB B) a schopnost vstávání ze židle (SPPB C).

Při hodnocení výsledků SPPB ve 3 věkových kategoriích (tab. 5a, 5b a 5c) je v nejnižší věkové kategorii (54– 75 let) schopnost vstávání ze židle závislá na výsledcích stoje semitandemového, tandemového a na rychlosti chůze (p < 0,001). Korelace mezi výsledky stoje spojného, chůzí a vstáváním ze židle je volnější (ρ = 0,395 a 0,432). Ve střední věkové kategorii 76– 85 let je zvládnutí stoje spojného předpokladem úspěšného splnění všech ostatních úkolů SPPB (p ≤ 0,021). Statisticky významná je také korelace mezi rychlostí chůze a opakovaným vstáváním ze židle. Nebyl však prokázán vztah mezi semitandemovým a tandemovým stojem na jedné straně a rychlostí chůze na straně druhé, u semitandemové pozice ani závislost na rychlosti vstávání ze židle. U nejstarší věkové kategorie 86– 101 let je nejsilnější vztah mezi semitandemovým a tandemovým stojem v korelaci se vstáváním ze židle a mezi rychlostí chůze a vstáváním ze židle (p < 0,001).

Test vnitřní konzistence pro celkovou SPPB (Cronbachovo a = 0,821) i její jednotlivé položky dosahují hodnot svědčících o vysokém stupni vnitřní konzistence (tab. 6 a 7). Při posouzení vnitřní konzistence SPPB korelací jednotlivých položek testu s celkovým skóre SPPB (podle Spearmana) jsou všechny korelační koeficienty na 0,1% hladině významnosti. Pro validitu testu má největší význam vyšetření tandemového stoje a opakovaného vstávání ze židle (ρ = 0,823, resp. 0,867).

Korelace výsledků SPPB s ostatními funkčními testy

Při korelaci celkového skóre SPPB s finálním skóre ostatních testů (MNA‑SF, ADL a MMSE) byla pro celý soubor zjištěna pozitivní korelace mezi výsledky SPPB a všemi ostatními funkčními testy (tab. 8). Při porovnání výsledků SPPB s testy nutrice, denních aktivit a mentálního stavu v jednotlivých věkových kategoriích byl nalezen pozitivní vztah v nejnižší věkové kategorii (ρ = 0,743, 0,788 a 0,642 resp.), pro střední věkovou kategorii byla zjištěna významná korelace dosaženého celkového skóre SPPB s celkovým bodovým hodnocením MNA‑SF (ρ = 0,418) a hraniční korelace s ADL (ρ = 0,371). Nebyla zjištěna korelace výsledků SPPB s ostatními testy v nejvyšší věkové kategorii (ρ = 0,135, 0,271 a 0,101).

Diskuze

I když ve fyzické zdatnosti seniorů existuje velká heterogenita, značná část z nich je ohrožena syndromem geriatrické křehkosti a disabilitou. Na rozvoji křehkosti se podílejí změny vyvolané stárnutím [19] a přidruženými chorobami [20]. Podle ně­kte­rých autorů je vhodné geriatrickou křehkost odlišit od polymorbidity a také od disability, často se však tyto jednotky překrývají [21]. Cílená preventivní opatření mohou oddálit rozvoj křehkosti, disability i plné závislosti na pomoci a péči druhých osob. Senioři, jejich rodinní příslušníci a nezřídka i ošetřující lékaři si neuvědomují nutnost zavčas a adekvátně na rozvoj křehkosti zareagovat.

Cílem našeho projektu bylo zavést do praxe jednoduchý test pro hodnocení fyzické výkonnosti seniorů, neboť právě fyzická výkonnost je jedním z markerů křehkosti. Pro vyhledávání seniorů s rizikem geriatrické křehkosti jsme poprvé v ČR použili „Krátkou baterii pro hodnocení fyzické zdatnosti seniorů“ –  SPPB. Na první pohled jednoduché fyzické úkony SPPB vypovídají nejen o svalové síle, neuromuskulární koordinaci, kardiopulmonální a muskuloskeletální funkčnosti, ale podle novějších prací reflektují i úroveň kognitivních funkcí, nutričního stavu a socioekonomické situace. Stavy po cévních mozkových příhodách, neurodegenerativní onemocnění typu demence, Parkinsonova choroba a diabetická neuropatie patří k nejčastějším neurologickým příčinám disability seniorů. K osteoartróze, která postihuje až 3/ 4 osob starších 75 let věku a zhoršuje mobilitu seniorů, se přidávají osteoporóza a sarkopenie s úbytkem kostní a svalové hmoty [22]. Po 50. roce věku se snižuje množství svalové hmoty přibližně o 1– 2 % ročně [23]. Svalové síly ubývá o 1,5 % a po 60. roce až o 3 % ročně [24– 26]. Téměř 30 % mužů a 10 % žen nad 80 let trpí sarkopenickou obezitou. Sarkopenie negativně ovlivňuje schopnost chůze a podílí se na rozvoji disability. Rychlost chůze se snižuje s věkem a ve věku 80 let je přibližně o 10– 20 % pomalejší než u mladších osob. Pokles rychlosti chůze může být také časným příznakem budoucí demence a je jednoznačným prediktorem mortality [27]. To potvrdila i metaanalýza 9 kohortových observačních studií, zahrnujících výsledky vyšetření rychlosti chůze u téměř 35 000 seniorů z komunity ve věku 65 a více let (průměrný věk 73,5 roku), kteří byli sledováni po dobu 6– 21 let (průměrně 12,2 roku). Signifikantní zvýšení mortality bylo zaznamenáno s každým snížením rychlosti chůze o 0,1 m/ s. Rychlost chůze tak predikuje průměrnou očekávanou dobu dožití. Rychlost chůze vyšší než 1,0 m/ s je známkou lepšího zdravotního stavu ve stáří, při kterém lze očekávat nadprůměrnou dobu dožití a rychlost nad 1,2 m/ s je spojena s velmi dobrým zdravím a predikuje významně delší přežití, a to v širokém věkovém spektru 65– 90 let [28]. Po systematické revizi literatury dospěla k podobným závěrům i IANA (International Academy on Nutrition and Aging) Task Force 2009 [29]. Také pracovní skupina EUGMS uvádí hranici pod 0,8 m/ s jako jeden z klinických markerů sarkopenie [30]. Další vyšetření klientů se sníženou rychlostí chůze, zejména v případě chůze pomalejší než 0,6 m/ s, má být zaměřeno na funkční systémy, které se mohou na snížení mobility podílet, především kardiovaskulární, nervový a muskuloskeletální. Na druhé straně z metaanalýzy vyplývá, že existuje i subpopulace osob s velmi pomalou chůzí, které se mohou dožít vysokého věku.

Původní Guralnikova práce z roku 1994 zahrnovala v testu SPPB chůzi na vzdálenost 8 stop (2,4 m), tato vzdálenost byla v pozdějších pracích modifikována na 4 metry a je v současnosti používána [31,32].

Zahraniční výzkumy ukázaly spolehlivost, vysokou senzitivitu a prediktivní hodnotu SPPB pro rozvoj klinicky významné disability, závislosti a mortality [33– 38]. Ve studii EPESE bylo SPPB skóre přímo úměrné subjektivně hodnocené disabilitě a mělo prediktivní hodnotu pro následnou institucionalizaci a mortalitu. V další prospektivní studii EPIDOS na souboru 7 250 francouzských seniorek nad 75 let predikovala SPPB baterie celkovou mortalitu [38]. Riziko smrti bylo více než 2krát vyšší u křehkých žen (SPPB = 0– 6 bodů) než u osob fyzicky zdatných (SPPB = 10– 12 bodů). Senioři ve věku 65 a více let ze studie InCHIANTI, kteří byli schopni při iniciálním vyšetření ujít 400 m, byli dále sledováni po dobu 3 let. Zhoršené výsledky SPPB u těchto seniorů signifikantně predikovaly neschopnost ujít 400 m na konci sledování [39]. Fyzická zdatnost však může mít vztah i ke kognitivnímu výkonu. Studie H- EPESE, do níž bylo zahrnuto 2 070 ambulantních seniorů hispánského původu bez disability, ukázala, že fyzická zdatnost –  pomalá chůze –  byla nezávislým prediktorem poklesu mentálních funkcí během 7letého sledování. Bylo zjištěno, že osoby v kvartilu nejpomalejší chůze ztrácely ročně v MMSE o 0,23 bodu více než osoby v nejvyšším kvartilu [27]. Pro testování chůze je délka 4 m, která se používá při SPPB, dostatečná a spolehlivá k hodnocení seniorů v riziku křehkosti („prefrail“) i s již rozvinutým syndromem a vhodná i k testování v klinické praxi [39,40]. Časové hodnocení s přesností na setiny sekundy je bez použití elektronického měření obtížné, avšak vyplynulo z přepočtu délky dráhy, která byla v původní Guralnikově práci udávána ve stopách (8 stop). V evropské modifikaci i v české verzi SPPB je použita 4metrová trasa. Využívá se „obvyklé“ rychlosti chůze a 2 měření, která zajišťují reprodukovatelné výsledky. Z rozboru výsledků studie InCHIANTI vyplývá, že vyšetření maximální rychlosti chůze nepřináší oproti vyšetření rychlosti běžné chůze výhody, co se týká predikce mortality [28].

SPPB je dostatečně senzitivní k záchytu změn v časovém odstupu. Ve srovnání s testem chůze na vzdálenost 400 m nebo s ergometrií je však u SPPB přítomen stropový „ceiling“ efekt. U aktivních a nezávislých osob by mohl dobrý výsledek SPPB vytvořit mylný dojem dobrého zdraví i u osob v počátečním období funkčního poklesu. Proto u zdatných seniorů, kteří v SPPB dosahují maxima možného bodového zisku, je pro další rozlišení vhodné provést náročnější fyzické testy, např. test chůze na 400 m nebo měření vzdálenosti, kterou vyšetřovaný ujde za 6 min (tzv. 6 minutes walk), ergometrii či měření kardiorespirační výkonnosti [41].

Většina studií sledujících fyzickou zdatnost seniorů byla provedena u seniorů z běžné komunitní populace, ale validita SPPB byla ověřena i u pacientů s vysokým rizikem funkčního deficitu po propuštění z akutní nemocniční péče s chronickými kardiopulmonálními chorobami [42]. V naší studii jsme zahrnuli do studovaného souboru respondenty z komunity i pacienty hospitalizované na geriatrickém lůžkovém oddělení, abychom obsáhli heterogenitu ve fyzické zdatnosti seniorské populace. Výsledky SPPB se v naší studii ve všech testovaných oblastech zhoršují se stoupajícím věkem. V našem souboru 145 osob celého věkového spektra seniorů jsme v souladu s dřívějšími studiemi potvrdili statisticky významnou korelaci SPPB s výsledky MMSE, MNA‑SF a ADL [43].

Podle očekávání se zastoupení křehkých seniorů zvyšuje s věkem –  ve věku nad 85 let je téměř dvojnásobné oproti nejmladší věkové kategorii (73,8 % vs 41,46 %, p < 0,001). Korelace mezi SPPB a ostatními testy byla při srovnání 3 věkových podskupin největší v kategorii nejmladších seniorů do 75 let. Ve skupině nejstarších osob nad 85 let tato korelace nedosahovala statistické významnosti. To je možno vysvětlit narůstající polymorbiditou a funkčními změnami ve věku nad 80 let, které ovlivňují jejich fyzickou zdatnost a významnou měrou přispívají k rozvoji křehkosti, ale nelze je přitom postihnout vyšetřením MMSE, MNA a ADL. Ve výsledcích neuvádíme vzájemné porovnání korelačních koeficientů mužů a žen z důvodů disproporčního zastoupení, které ale odpovídá jejich zastoupení v populaci v těchto věkových kategoriích.

Nejsenzitivnější z jednotlivých položek SPPB pro diagnózu křehkosti/ disability je úkon vstávání ze židle a tandemový stoj, které se ukazují být pro seniory nejobtížnější. SPPB test je bezpečný. Nebyla hlášena a ani v naší studii jsme nezaznamenali žádná závažné nežádoucí příhody při jeho provádění. SPPB podává okamžitou informaci o fyzické kondici osob ve stáří a lze ji použít ambulantně i na lůžkových odděleních [44]. Test je vhodný nejen k vyhledání seniorů se syndromem křehkosti a jeho rizika, ale lze jej využít k hodnocení efektu intervence (tzv. „outcome measure“) např. ve studiích sledujících účinnost nutriční intervence nebo fyzické aktivity u seniorů.

Závěr

Aktivní intervence ve formě fyzické aktivity ke zvýšení celkové zdatnosti je nejvhodnější před rozvinutím plné křehkosti seniorů, v tzv. pre‑frail období. Poprvé v ČR jsme ověřili v praxi „Krátkou baterii pro testování fyzické zdatnosti seniorů“ (Short Physical Performance Battery –  SPPB) jako jednoduchou metodu s uspokojivými psychometrickými vlastnostmi, která pomůže identifikovat seniory ohrožené geriatrickou křehkostí, kteří mohou nejvíce profitovat z preventivních programů.

MU Dr. Marie Berková, Ph.D.

www.vfn.cz

e‑mail: marie.berkova@lf1.cuni.cz

Doručeno do redakce: 10. 12. 2012

Přijato po recenzi: 24. 1. 2013