Měření úrovně emočního uvědomění – pilotní studie ověřující základní psychometrické vlastnosti české verze Škály úrovně emočního uvědomění LEAS

Súhrn

Úvod:
Popis a hodnocení úrovně a struktury individuální schopnosti vědomě monitorovat své vnitřní stavy a verbálně/ kognitivně strukturovat svou emoční zkušenost představují jednu z klíčových oblastí neuropsychiatrické a neuropsychologické dia­gnostiky ať už v běžné klinické praxi nebo i v oblasti neurovědeckého výzkumu. Škála úrovně emočního uvědomění (Levels of Emotional Awareness Scale; LEAS) představuje jedinečný diagnostický a výzkumný nástroj, který svou formou přesahuje možnosti běžně používaných dotazníkových metod v této oblasti.

Cíl:
Cílem článku je referovat o prvních zkušenostech s překladem této škály v našich podmínkách, popsat psychologickou teorii, která stojí v pozadí tohoto nástroje, a prezentovat výsledky psychometrických vlastností tohoto diagnostického a výzkumného nástroje.

Soubor a metodika:
Škála byla přeložena metodou „forward‑ backward translation“. Výběrový soubor sestával z 207 žen, které aktuálně studují na vysoké škole anebo v nedávné době toto studium dokončily (průměrný věk 22,4 ± 2,4). Výsledky: Analýza doložila velmi dobrou intratestovou homogenitu škály LEAS (Celková α = 0,87; Vlastní α = 0,76; Druzí α = 0,78) a její reliabilitu (reliabilita paralelních forem LEAS A a B: Celková 0,82; Vlastní 0,77; Druzí 0,78).Průměrné výsledné hodnoty jednotlivých subškál LEAS: Celková 61,4 ± 8,5; Vlastní 51,7 ± 9,2; Druzí 44,4 ± 10,6.

Závěr:
Česká verze škály měřící úroveň a strukturu emočního uvědomění LEAS představuje jedinečnou a originální metodu s velmi dobrými psychometrickými vlastnostmi, srovnatelnými s výsledky jiných autorů v této oblasti. Metoda je tedy připravená pro použití v běžné klinické praxi a stejně tak pro výzkum v oblasti afektivních neurověd.

Klíčová slova:
emoční uvědomění – Škála úrovně emočního uvědomění – dysregulace emocí –psychosomatická onemocnění – funkční onemocnění

Úvod

Popis a hodnocení úrovně individuální schopnosti vědomě monitorovat své vnitřní stavy a verbálně/ kognitivně strukturovat svou emoční zkušenost představují jednu z klíčových oblastí neuropsychiatrické a neuropsychologické diagnostiky ať už v běžné klinické praxi nebo i v oblasti neurovědního výzkumu. Výsledky výzkumů posledních desetiletí a stejně tak klinická zkušenost jednoznačně konvergují k závěru, že snížená úroveň emočního uvědomění, která je součástí tzv. emoční kompetence, a z tohoto snížení vyplývající dysregulace emocí představuje jeden z důležitých faktorů v etiologii celé řady psychických, psychosomatických a funkčních (vč. konverzní poruchy) onemocnění [1– 3].

Saarni hovoří o osmi obecných předpokladech, které tvoří pozadí tzv. emoční kompetence [4]:

1. uvědomění si vlastního emočního stavu;
2. dovednosti nutné k rozpoznání a porozumění emocím druhých;
3. zručnost v pojmenovávání emocí a jejich expresi;
4. kapacita pro empatii a sympatizování s prožíváním druhých lidí;
5. schopnost uvědomit si, že vnitřní emoční stav nemusí korespondovat s jeho vnější expresí;
6. kapacita pro adaptivní zvládání negativních a zatěžujících emocí skrze užití seberegulačních strategií, které vedou ke zlepšení intenzity nebo trvání emočních stavů;
7. uvědomění, že vztahy jsou definovány opravdovostí emočního vyjádření a reciprocitou;
8. kapacita pro emoční self‑ efficacy (tj. osoba akceptuje vlastní emoční zkušenost a své prožívání vnímá obecně tak, že jde směrem, kterým chce).

Popis úrovně emočního uvědomění (oblasti 1– 4; viz výše) poskytuje důležité informace o vývojové úrovni procesu zpracování emocí z hlediska jejich diferenciace a integrace v normě (vývojová neuropsychologie) i patologii (poúrazové změny, degenerativní onemocnění, porovnání změn před neurochirurgickým zákrokem a po něm) a představuje také nezbytnou součást psychodiagnostiky v oblasti psychosomatických a funkčních onemocnění [5]. Praxe však ukazuje, že testování těchto specifických funkcí není obvykle součástí standardního neuropsychologického vyšetřovacího protokolu [6].

Je jen málo psychodiagnostických metod, které by pokrývaly měření emoční kompetence v celé šíři tak, jak je vymezena výše. V běžné praxi, v našich podmínkách, tvoří dominantu psychodiagnostiky emoční kompetence klinické, dotazníkové (např. Toronto Alexithymia Scale; TAS‑ 20 [7]). Z projektivních metod je to nejčastěji Rorschachova metoda [8], která je obvykle součástí běžného komplexního psychologického nebo neuropsychologického vyšetření. Méně používaná metoda pro diagnostiku některých subdomén emoční kompetence je Tématicko‑apercepční test [9]. Objektivní měření fyziologických korelátů emocí (např. měření kožní vodivosti) je doménou výzkumu v oblasti neurověd a v běžném diagnostickém procesu se s nimi nesetkáváme.

Psychodiagnostické nástroje, které cílí na měření emoční kompetence, lze zařadit do tří následujících kategorií [10] sebeposuzovací škály měřící přítomnost/ nepřítomnost určité vlastnosti/ jevu (např. „Jak často zažíváte smutek?“), nástroje měřící výkon konkrétní schopnosti („Často nerozeznám, jakou emoci nebo citové rozpoložení vlastně prožívám.“) a sebeposuzovací měření, kde osoba hodnotí úroveň vlastních schopností nutných pro zpracování emocí (např. „Jakou emoci prožívá osoba na obrázku?“). Zajímavá metoda, kterou nelze jednoznačně zařadit ani do jedné z těchto kategorií a svou komplexností přesahuje dílčí metody jednotících podskupin, je Škála měřící úroveň emočního uvědomění LEAS (Levels of Emotional Awareness Scale [11]). Cílem našeho článku je referovat o prvních zkušenostech s překladem této škály v našich podmínkách, popsat psychologickou teorii, která stojí v pozadí nástroje, a prezentovat výsledky psychometrických vlastností tohoto psychodia­gnostického a výzkumného nástroje.

Kognitivně vývojová teorie emočního uvědomění

Lane a Schwartz [12] považují emoční uvědomění za kognitivní dovednost („emotional awereness ability“), která se vyvíjí podobně jako obecné kognitivní procesy, jež popsal ve své vývojové teorii Jean Piaget [13]. Emoční uvědomění chápou Lane a Schwartz [12] jako schopnost individua rozpoznávat a popisovat emoce své i ostatních. Model sestává z pěti úrovní emočního uvědomění: tělesné pocity, tendence k akci a nediferencované emoční stavy, základní pocity, diferencované pocity a komplexní pocity. Těchto pět úrovní popisuje kognitivní organizaci emoční zkušenosti a také její ontogenetickou úroveň. Lane předpokládá, že fungování na vyšší úrovni emočního uvědomění moduluje fungování na úrovních nižších [14].

Tělesné pocity (senzomotorické stadium dle Piageta): senzorické percepce nebo stimuly (později situace a události) vedou k reakcím bez vědomého zpracování (motorické automatizmy, změny autonomního nervového a endokrin­ního systému). Vědomý zážitek této úrovně představuje pouze uvědomění si symptomů spojených s emočním arousalem (pocení, tlukot srdce, zrychlené dýchání, teplo ve tvářích). Uvědomění emočních stavů u druhých lidí na této úrovni vývoje zahrnuje reflexní empatii (dítě reaguje na pláč druhého dítěte také pláčem). Akční tendence a nediferencované emoční stavy (senzomotorické stadium –  ustalování schémat dle Piageta) zahrnuje akční reakce na vnitřní nebo vnější percepce. Emoční arousal je na této úrovni uvědomění vnímán jako pozitivní nebo negativní valence, stav tenze („Je mi dobře/ špatně.“) nebo jako tendence k akci („Nejraději bych utekl.“). Jednoduché pocity (předoperační stadium dle Piageta). Tělesné pocity a tendence k akci jsou kategorizovány pomocí slov. Emoce jsou v tomto stadiu vývoje zažívané pervazivně způsobem „buď, anebo“ (jsem šťastný, nebo smutný). Prožívání mnohočetných emocí v rámci jedné emoční reakce dosud nenastalo (chybí emoční ambivalence). Popis emocí je v této fázi spíše stereotypní a verbální vyjadřování je značně limitováno. Schopnost uvědomění emoční zkušenosti druhých lidí je spíše povrchní, bez hlubšího vhledu do jejich vnitřních charakteristik. Diferencované pocity (stadium konkrétních operací dle Piageta). Dochází k dosažení emoční ambivalence („Zlobím se, ale jinak tě mám rád.“) a také k nárůstu emoční stability. Pacient si uvědomuje, že emoční stavy se mohou dynamicky měnit v průběhu času a že v jednu chvíli může zažívat dva protichůdné pocity („Zlobím se na svého otce, ale to neznamená, že ho nemám rád.“). Dokážou také udržet určité emoce, které dané situaci neodpovídají („Zlobím se na tebe, i když se teď ke mně chováš hezky.“). Psychoanalyticky orientovaní vývojoví psychologové nazývají tuto fázi „dosažení stálosti objektu“ [15]. Pacient je schopen popsat komplexní a diferencované emoční stavy, které korespondují s jeho vnitřním prožitkem. Ostatní vnímá jako diferencované jedince na základě vnitřních i vnějších atributů. Komplexní pocity (stadium formálních operací dle Piageta). Klíčová je schopnost oddělit svůj vnitřní stav od vnitřních stavů jiných lidí („Jsem zklamaný, že jsem nemohl vyhrát, ale když už měl někdo vyhrát, jsem rád, že je to můj kamarád. Umím si také představit, že můj kamarád bude pravděpodobně pyšný a šťastný, ale bude mít o mě starost.“).

Fenomény na úrovni 1 (tělesné pocity) a 2 (akční tendence a nediferencované emoční stavy) nejsou nutně indikátory pocitů, ale představují jejich klíčové komponenty. Emoční arousal a akční tendence spojené s emočními stavy jsou implicitní v tom smyslu, že se objevují automaticky a nevyžadují vědomé zpracování. Jestliže zaměříme vědomou pozornost na tyto procesy izolovaně, kvalita zkušenosti neposkytuje informaci o tom, co v danou chvíli cítíme. Abychom ji mohli nazvat pocitem, potřebuje být zpracována na vyšší úrovni mentální reprezentace (např. slovní popis). Úrovně 3, 4 a 5 (základní, diferencované a komplexní pocity) se liší v míře komplexity a jsou definovány jako explicitní emoční zkušenost. Model emočního uvědomění tudíž umisťuje implicitní a explicitní procesy na jedno kontinuum (1 a 2 implicitní; 3, 4 a 5 explicitní). Tlak v žaludku tak může představovat somatickou senzaci na úrovni 1, která může být zpracována jako smutek doprovázený pláčem na úrovni 3. Z tohoto úhlu pohledu si lze např. pa­cienty se somatizační poruchou představit jako osoby, které prožívají a zpracovávají své pocity na nižší úrovni navrženého hierarchického modelu. Emoční arousal zažívají jako tělesné pocity nebo akční tendence, které však nezpracovávají na více diferencované a integrované úrovni mentálních reprezentací [16].

Škála úrovně emočního uvědomění LEAS

Pro měření vývojové úrovně emočního uvědomění vyvinuli Lane at al [11] měřící nástroj Levels of Emotional Awareness Scale (LEAS). Nejde o dotazník, ale o písemnou zkoušku (performance), ve které subjekt popisuje předpokládané pocity u sebe a ostatních v různých situacích, které jsou v testu popsány několika větami (tab. 1). Odpověď se skóruje od 1 do 5 v souhlasu s kognitivně‑vývojovou teorií emočního uvědomění. Celá škála sestává z 20 situací, přičemž ji lze rozdělit na dvě zkrácené paralelní formy A a B po deseti položkách (tab. 1). Vyplnění celé škály trvá v průměru 40 min. Příklad jedné situace vč. zadání a odpovědi uvádíme v tab. 2. Odpovědi respondentů jsou hodnoceny ve třech dimenzích/ subškálách, které odpovídají vlastním pocitům osoby (subškála Vlastní „Self“), pocitům druhé osoby (subškála Druzí „Others“) a celkový skór. Dimenze vlastních pocitů a pocitů druhých osob jsou hodnoceny podle specifických kritérií od 0 do 4, které vycházejí z následujících charakteristik:

• 0–  odpovědi, které nezahrnují emoční popis nebo kde je sloveso „cítit se“ užito pro popis myšlenek (např.: cítil bych se normálně, neutrálně, připraveně, zamyšleně, zmateně, atd.);
• 1–  odpovědi, které zahrnují emoční uvědomění si fyzických/ somatických senzací (cítil bych se unavený, vyčerpaný, nabuzený, tlouklo by mi srdce);
• 2–  odpovědi, které reflektují nediferencované emoce (cítil bych se špatně, dobře) nebo akční tendence a nediferencované emoční stavy (cítil bych se, jako bych tlačil zeď, nejraději bych utekl, chtělo by se mi křičet);
• 3–  odpovědi zahrnující jednu diferencovanou emoci (smutek, zlost, strach, úzkost atd.);
• 4–  odpovědi, které zahrnují více slov nebo vyjádření z úrovně tři, ale které reflektují větší emoční diferenciaci (cítil bych se šťastný a zároveň smutný a provinilý).

 Celkový skór každé položky koresponduje s nejvýše dosaženým hodnocením obou škál. Skór 5 používáme v případě, že nejvyšší skóry v obou subškálách jsou 4, přičemž odpověď v každé subškále zahrnuje jiné emoce (tab. 2).

Škála LEAS opakovaně vykazuje velmi dobré psychometrické vlastnosti (tab. 3) a stejně tak nepřímo vysokou konstruktovou validitu skrze významné rozdíly mezi zdravými kontrolami a klinickými skupinami. Významně snížený skór škály byl opakovaně pozorován u osob s hraniční poruchou osobnosti [23], s dezorganizovaným typem rané vazby k pečující osobě [24], s poruchami příjmu potravy [25], s posttraumatickou stresovou poruchou [26], s klinicky významnou depresí [27] a u osob s psychosomatickými a funkčními onemocněními [28]. Rozdíly mezi skupinami dokládají význam emočního uvědomění v procesu adaptivní regulace emocí a spolupodíl tohoto faktoru v etiologii zmíněných nozologických jednotek. Škála se zdá být také dostatečně senzitivní při měření změn míry emočního uvědomění navozených efektem systematické psychoterapie u osob se somatoformní poruchou [15,28]. Celá řada prací také dokládá významnou asociaci mezi LEAS a objektivními měřeními neuronální aktivity. Opakovaně byl prokázán významný pozitivní vztah mezi mírou emočního uvědomění měřeného LEAS a aktivitou dorzálních částí gyrus cinguli anterior [19,29,30] a oblastí mediálního prefrontálního kortexu (Brodmanova area 10; [26]).

Soubor a metodika

Výběrový soubor sestával z 207 žen, které aktuálně studují na vysoké škole anebo v nedávné době toto studium dokončily (průměrný věk 22,4 ± 2,4). Ženy byly osloveny prostřednictvím informačního systému Masarykovy univerzity. Informace o možnosti zúčastnit se studie s odkazem na dotazníkovou baterii byla umístěna na vývěsce, kterou vidí každý student při vstupu na titulní stránku informačního systému. Pilotní studie byla tematicky zaměřena na výzkum vztahu regulace emocí a kontroly tělesné hmotnosti. Výzkumná dotazníková baterie byla prezentována v elektronické podobě (Google documents) a byla veřejně přístupná po dobu tří měsíců, a to od prosince 2013 do února 2014. V úvodu výzkumné baterie byly zkoumané osoby seznámeny se smyslem a cílem studie a podepsaly informovaný souhlas. Úvodní část dotazování zahrnovala otázky na věk, pohlaví, tělesnou hmotnost a výšku a přítomnost duševního anebo somatického onemocnění. Baterie sestávala z metody LEAS, která byla prezentována jako první v pořadí, a dvou dotazníků zaměřených na zvyklosti spojené s regulací tělesné hmotnosti. Všechny údaje o osobách byly anonymní. Z původních 257 žen, které baterii vyplnily, byly vyřazeny ty, jež uvedly, že se v současné době léčí nebo se v minulosti léčily s psychickou poruchou či pravidelně užívají psychofarmaka (mentální bulimie 1, mentální anorexie 1, depresivní porucha 9, Aspergerův syndrom 1, psychofarmaka 16, jiné somatické onemocnění 5). Do stávajícího souboru nebylo také zařazeno 11 mužů pro jejich malý počet a šest žen, které nevyplnily celou škálu LEAS. Převaha žen v našem výběrovém souboru byla pravděpodobně způsobena tématem, které je bližší ženám, než mužům. Škála LEAS byla přeložena dvěma nezávislými profesionálními překladateli a byl proveden zpětný překlad, který byl porovnán s původní verzí škály. První autor článku je registrovaným uživatelem metody LEAS a má písemné svolení jejích autorů metodu využívat v klinické praxi a výzkumu a stejně tak prezentovat tuto metodu v domácím prostředí.

Statistická analýza dat

Statistická analýza získaných dat byla provedena v programu Statistika verze 9.0. Pro posouzení vnitřní konzistence škál byl použit výpočet Cronbachova alfa. Reliabilita nástroje byla hodnocena Pearsonovým korelačním koeficientem paralelních forem testu. Míra shody hodnocení mezi posuzovateli byla hodnocena Pearsonovým korelačním koeficientem. Pro porovnání stávajících výsledků s výsledky jiných autorů byl použit jednovýběrový t‑test.

Výsledky

Analýza vnitřní konzistence subškál LEAS doložila velmi uspokojivou intratestovou homogenitu (Celková α = 0,87, Vlastní α = 0,76, Druzí α = 0,78). Uspokojivá je rovněž reliabilita celé škály i subškál posuzovaná porovnáním paralelních forem LEAS A a B (Celková 0,82, Vlastní 0,77 a Druzí 0,78). Vypočítána byla rovněž vnitřní konzistence subškál zkrácených paralelních forem LEAS A a B (LEAS A Celková α = 0,69, Vlastní α = 0,67, Druzí α = 0,63; LEAS B Celková α = 0,66, Vlastní α = 0,64, Druzí α = 0,70). Průměrné součty skórů jednotlivých subškál LEAS jsou prezentovány v tab. 4. Uvádíme zde také průměrnou hodnotu odpovědi pro každou položku LEAS. Pro úplnost uvádíme průměrné hodnoty jednotlivých subškál LEAS u 11 mužů (Celková 59,4 ± 9,8; Vlastní 48,2 ± 7,3; Druzí 43,6 ± 14,8). Míra shody mezi nezávislými posuzovateli u náhodně vybraných protokolů (n = 40) hodnocená Pearsonovým koeficientem korelace dokládá velmi dobrou shodu (LEAS Celková r = 0,88, LEAS Vlastní r = 0,89, LEAS Druzí r = 0,82; p < 0,01). S cílem najít nejreprezentativnější položky celé škály LEAS pro případný návrh zkrácené verze LEAS [24] byla provedena korelační analýza asociace jednotlivých položek s celkovými skóry jednotlivých subškál. Na základě této analýzy byly vybrány položky 9, 10, 11, 20. Tyto položky korelovaly s celkovým skórem LEAS v rozsahu r = 0,73– 0,79 (p < 0,01), s celkovým skórem subškály LEAS Vlastní v rozsahu r = 0,68– 0,73 (p < 0,01) a s celkovým skórem subškály LEAS Druzí v rozsahu r = 0,72– 0,8 (p < 0,01). Analýza vnitřní konzistence subškál zkrácené verze LEAS (Vlastní, Druzí, Celková) doložila méně uspokojivou intratestovou homogenitu (Celková α = 0,61, Vlastní α = 0,56, Druzí α = 0,52). Pro porovnání našich výsledků LEAS (61,4 ± 8,5) s reprezentativním vzorkem autorů škály (61,9 ± 10,7) [23] byl použit jednorozměrný t‑test. Srovnání nepotvrdilo statisticky významný rozdíl mezi oběma vzorky (t = – 1,0142; p > 0,05). Srovnání skórů subškál Vlastní a Druzí (tab. 4) dokládá, že úroveň uvědomění si vlastních emocí je významně vyšší než uvědomění si emocí druhých (t = 8,1836; p < 0,00001).

Diskuze

Výsledky naší studie dokládají, že stávající překlad škály LEAS splňuje psychometrické požadavky psychodia­gnostického nástroje, který lze využít v běžné klinické praxi a neurovědním výzkumu. Psychometrické vlastnosti a stejně tak konkrétní výsledky škály korespondují s výsledky jiných studií v této oblasti (tab. 3), přesto však je třeba brát stávající výsledky jako předběžné, a to vzhledem k homogenitě našeho výběrového souboru z hlediska pohlaví, vzdělání a věku. Analýza psychometrických vlastností LEAS ukazuje, že nejuspokojivější psychometrické vlastnosti má celá škála s 20 položkami, zatímco psychometrické vlastnosti obou paralelních forem LEAS A a B jsou na spodní hranici přijatelných požadavků na vnitřní konzistenci škály. Na základě těchto výsledků lze doporučit, aby byla v případě výzkumu a stejně tak v rámci podrobné psychodia­gnostiky cílené na měření úrovně emoční kompetence použita celá škála. Časová náročnost je sice větší (v praxi je to 30– 60 min), získané informace jsou však komplexnější a pro posouzení osobnosti pa­cienta v různých klinických stavech přínosnější. Za výhodu škály, kterou opakovaně pozorujeme v klinické praxi, považujeme fakt, že vyšetřované osoby obvykle nevědí, co je jejím přesným cílem a smyslem. Snižuje se tak riziko efektu zácviku a celou škálu lze administrovat v různých časových rozestupech, např. na začátku a konci psychoterapie, před neurochirurgickým zákrokem a po něm.

Shoda mezi nezávislými posuzovateli při hodnocení náhodně vybraných protokolů LEAS rovněž odpovídá výsledkům prezentovaným autory původní škály (r = 0,84) [23]. Pravidla pro hodnocení úrovně emoční struktury jsou velmi návodná a po zácviku lze dosáhnout u většiny odpovědí jednoznačné shody. Přesto však existují určité problematické odpovědi, kde je nutná klinická zkušenost a dobrá znalost kognitivně vývojové teorie popsané v úvodu práce. Příkladem problematické odpovědi je prosté „nevím“. Ta je obvykle hodnocena jako 0. Pokud je však z odpovědi zřejmé, že zkoumaný subjekt připouští, že se druhá osoba v dané situaci nějak cítí, tedy připouští existenci vnitřního prožívání druhé osoby nebo sebe, pak hodnotíme odpověď jako 1.Jakékoli nejasnosti při skórování je možné konzultovat přímo s autory škály nebo s prvními dvěma autory této publikace. Veškeré informace o hodnocení jednotlivých protokolů jsou obsaženy v oficiálně nepublikovaném manuálu (Levels of emotional awereness scale users’s manual, second edition), který se dá získat po registraci přímo od autorů škály za poplatek 50 USD. Kontaktní osobou, kterou lze o manuál požádat, je aktuálně Carolin L. Fort (cfort@email.arizona.edu; Research Specialist, Senior, Department of Psychiatry, University of Arizona, P.O. Box 245002, Tucson, AZ 85724- 5002, v: 520- 626- 8568, f: 520- 626- 6050). Manuál sestává z popisu teoretického pozadí škály, cvičebnice s mnoha příklady skórování a také z jmenného seznamu slovních označení emočních stavů, které jsou rozděleny podle jednotlivých úrovní emočního uvědomění. V procesu vyhodnocování a při práci s výsledky škály je třeba mít na paměti, že metodou LEAS posuzujeme u zkoumaných osob vývojovou úroveň a strukturu emočního uvědomění, ne však adekvátnost obsahu odpovědi. Vyšetřovaná osoba tak může odpovědět formálně správně a na vyšší úrovni emočního uvědomění („Měla bych radost a cítila bych úlevu.“), ovšem analýza obsahu může vypovídat o sociálně neadekvátní odpovědi osoby. Obsahová analýza odpovědí tak představuje další možný zdroj informací.

Nedávná studie francouzských autorů provedená na reprezentativním vzorku osob (n = 750) doložila významný efekt pohlaví, věku a délky vzdělání na úroveň emočního uvědomění měřeného LEAS [28]. Ukázalo se, že osoby ve věkové skupině 17– 35 let mají v průměru vyšší hodnotu celkového skóru LEAS než osoby ve věkovém pásmu 36– 55 let a že osoby s nižším vzděláním dosahují nižších hodnot v LEAS. Opakovaně je také doložen významný rozdíl v hodnotách LEAS mezi muži a ženami, které skórují výše. Podobný trend ve vlivu zmíněných proměnných je popsán i v pracích jiných autorů [31]. O možných příčinách těchto rozdílů autoři podrobně diskutují. Rozdíl mezi muži i ženami je naznačen také v našem souboru. Vzhledem k malému počtu mužů však nejde tento předpoklad statisticky ověřit. Rozdíl mezi muži a ženami lze pravděpodobně přisoudit výchovnému stylu, který v našich kulturních podmínkách preferuje inhibici emocí u mužů [32].

Jak bylo uvedeno v úvodu práce, psychodia­gnostické nástroje měřící emoční kompetenci lze rozdělit na sebeposuzovací škály měřící přítomnost/ nepřítomnost určité vlastnosti, nástroje měřící výkon konkrétní schopnosti a sebeposuzovací měření, kde osoba hodnotí úroveň vlastních schopností nutných pro zpracování emocí [10]. Škálu LEAS nejde jednoznačně zařadit do žádné z těchto skupin a vzhledem k spíše nízkým korelacím s ostatními psychometrickými nástroji spadajícími do skupiny nástrojů měřící emoční kompetenci jde o jedinečný nástroj na pomezí všech zmíněných skupin. Opakovaně byla např. prokázána jen velmi malá korelace mezi LEAS a dotazníkem TAS‑ 20, který měří projevy alexitymie, tedy konstruktu, jenž odkazuje právě ke snížené schopnosti verbalizovat prožívanou emoční zkušenost (r = – 0,19, n = 380; p < 0,001) [31]. Ciar­rochi et al neprokázali ani tuto nízkou korelaci [10]. Zmíněné výsledky podporují představu, že existuje rozdíl mezi úrovní samotné schopnosti popisovat emoční prožitky (LEAS) a pouhým subjektivním hodnocením této schopnosti (TAS‑ 20). Proto také dotazníky, jako je např. TAS‑ 20, významně korelují s depresí. Vysvětlení je pravděpodobně v tom, že čím více se cítím depresivní, tím hůře hodnotím své schopnosti [1]. Prokázána byla naopak významná pozitivní asociace mezi LEAS a verbální složkou inteligence r = 0,27; p < 0,01, otevřeností k pocitům r = 0,29; p < 0, 001, empatií r = 0,23; p < 0,05 a schopností vnímat emoce v příbězích r = 0,20; p < 0,05. Naopak nebyl nalezen významný vztah s celkovým skórem emoční inteligence r = 0,15; p > 0,05 [10]. Ukazuje se také, že vyšší míra emočního uvědomění měřená LEAS významně souvisí s pocitem „well‑being“. Lidé s vyšším LEAS skórem měli stabilnější pocit obecné životní spokojenosti nezávisle na jejich momentální náladě [10].

LEAS lze nejlépe klasifikovat jako měření procesního stylu [10]. Vyšší skóry ve škále LEAS reprezentují vývojově vyšší, tedy mladší a sofistikovanější styly odpovědí, zatímco vyšší skóry v dotaznících emoční inteligence reprezentují lepší, více přesné/ správné odpovědi. Je pravděpodobné, že „sofistikovaná odpověď“ a „přesná odpověď“ budou korelovat. Hodnota korelací je však obvykle nízká (pod r = 0,25), a proto lze předpokládat, že je mezi sofistikovanými (LEAS) a přesnými odpověďmi (dotazníky) principiální rozdíl. Abychom ilustrovali tento pohled, vezměme si např. odpověď na položku LEAS č. 4 (S kamarádem, se kterým jste nějakou dobu trénoval/ a, běžíte závod. Když jste téměř u konce, vymknete si kotník, upadnete a nejste schopný/ á pokračovat. Jak byste se cítil/ a? Jak by se cítil Váš kamarád?). Odpověď na úrovni 3 bude např.„Budu mít radost, že se to kamarádovi povedlo.“, zatímco na úrovni 4 bude odpověď třeba „Budu mít radost, že se to kamarádovi povedlo, ale budu i naštvaný, protože jsem prohrál.“. Druhá odpověď je na vyšší úrovni, je tedy sofistikovanější, protože je komplexnější, zahrnuje dva emoční stavy. Z hlediska správnosti odpovědi jsou správné odpovědi obě, protože popisují zažívanou emoční zkušenost. Vzhledem k výše zmíněným údajům představuje škála LEAS jedinečný nástroj, který svým zaměřením a jedinečností (nízké korelace s ostatními metodami) popisuje emoční kompetenci v oblastech, jež nelze běžně dostupnými dotazníkovými metodami popsat. Senzitivita ke změně procesního stylu zpracování emocí v průběhu psychoterapie [15,28] a nenáhodné asociace škály s objektivními měřeními neuronální aktivity [26,19,29,30] význam metody jen podtrhují. Škála LEAS představuje z našeho pohledu v dia­gnostickém procesu užitečný nástroj, který je schopen odpovědět, na jaké úrovni integrace a diferenciace pa­cient emoce zpracovává, a přispívá tak k amplifikaci klinických a výzkumných strukturálních modelů vysvětlujících etiologii psychických, psychosomatických a funkčních poruch.

Tato práce byla podpořena projektem „AZV MZ ČR 15- 30062A“ (Fenotypy impulzivity u neuropsychiatrických poruch a jejich klinický význam) a díky podpoře projektu specifického výzkumu LF MU „Proj. SV MUNI/ A/ 1240/ 2014“.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Přijato k recenzi: 5. 10. 2015

Přijato do tisku: 3. 11. 2015

PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D.

Psychiatrická klinika

LF MU a FN Brno

Jihlavská 20

625 00 Brno

e-mail: miroslav.svetlak@fnbrno.cz