Používání humánních hromadně vyráběných léčivých přípravků ve veterinární praxi v České republice
Používání humánních hromadně vyráběných léčivých přípravků ve veterinární praxi v České republice
Cílem studie bylo vyhodnotit preskripční zvyklosti spojené s použitím humánních hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP) při léčbě zvířat. Byla provedena analýza humánních HVLP pro perorální podání předepsaných jak ve veterinárních ordinacích na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno (VFU), tak i mimo ně (v terénu). Byly použity dotazníky (11 terénních veterinárních lékařů) a rozbor dat o výdejích humánních přípravků v lékárně VFU (2006–2007; veterinární recepty vystavené na univerzitních pracovištích). Hodnoceny byly přítomnost údajů o dávkování v Českém lékopisu, farmakoterapeutická skupina a existence ekvivalentů v sortimentu veterinárních HVLP. V předpisech z ordinací na VFU se vyskytovalo: 243 různých humánních HVLP (202 druhů) obsahujících 168 různých účinných látek zařazených do 47 farmakoterapeutických skupin. Doporučené terapeutické dávky byly nalezeny v Českém lékopisu pro 127 účinných látek. Třicet tři druhů humánních HVLP (16 %) by mohlo být nahrazeno analogickými veterinárními HVLP. Terénní vetrinární lékaři používali pouze 152 humánních HVLP, tj. 112 druhů (55 % druhů HVLP používaných veterinárními lékaři na VFU), což představuje 106 účinných látek (63 % ze spektra používaného veterinárními lékaři na VFU), zařazených ve 34 farmakoterapeutických skupinách (72 %). Pro 56 % ze 106 předepsaných účinných látek neudává Český lékopis doporučené dávkování. Z nalezených 24 druhů humánních HVLP by mohlo být 21 % nahrazeno nahrazeno analogickými veterinárními HVLP. Preskripce na žádankách (VFU) splňuje kritéria racionální farmakoterapie (většinou pro jednu léčivou látku – jeden HVLP druh) a dodržování právních předpisů (“terapeutické kaskády”). Studie ukázala, že existují rozdílné přístupy k používání humánních HVLP ve veterinární praxi mezi veterinárními lékaři na univerzitních pracovištích a v terénu.
Klíčová slova:
veterinární lékař – lékárník – humánní léčivý přípravek – veterinární léčivý přípravek – dávkování
Autoři:
B. Macešková; L. Smejkalová; P. Brauner; J. Frenzelová
Působiště autorů:
Veterinary and Pharmaceutical University Brno
Vyšlo v časopise:
Čes. slov. Farm., 2010; 59, 256-262
Kategorie:
Original Articles
Souhrn
Cílem studie bylo vyhodnotit preskripční zvyklosti spojené s použitím humánních hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP) při léčbě zvířat. Byla provedena analýza humánních HVLP pro perorální podání předepsaných jak ve veterinárních ordinacích na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno (VFU), tak i mimo ně (v terénu). Byly použity dotazníky (11 terénních veterinárních lékařů) a rozbor dat o výdejích humánních přípravků v lékárně VFU (2006–2007; veterinární recepty vystavené na univerzitních pracovištích). Hodnoceny byly přítomnost údajů o dávkování v Českém lékopisu, farmakoterapeutická skupina a existence ekvivalentů v sortimentu veterinárních HVLP. V předpisech z ordinací na VFU se vyskytovalo: 243 různých humánních HVLP (202 druhů) obsahujících 168 různých účinných látek zařazených do 47 farmakoterapeutických skupin. Doporučené terapeutické dávky byly nalezeny v Českém lékopisu pro 127 účinných látek. Třicet tři druhů humánních HVLP (16 %) by mohlo být nahrazeno analogickými veterinárními HVLP. Terénní vetrinární lékaři používali pouze 152 humánních HVLP, tj. 112 druhů (55 % druhů HVLP používaných veterinárními lékaři na VFU), což představuje 106 účinných látek (63 % ze spektra používaného veterinárními lékaři na VFU), zařazených ve 34 farmakoterapeutických skupinách (72 %). Pro 56 % ze 106 předepsaných účinných látek neudává Český lékopis doporučené dávkování. Z nalezených 24 druhů humánních HVLP by mohlo být 21 % nahrazeno nahrazeno analogickými veterinárními HVLP. Preskripce na žádankách (VFU) splňuje kritéria racionální farmakoterapie (většinou pro jednu léčivou látku – jeden HVLP druh) a dodržování právních předpisů (“terapeutické kaskády”). Studie ukázala, že existují rozdílné přístupy k používání humánních HVLP ve veterinární praxi mezi veterinárními lékaři na univerzitních pracovištích a v terénu.
Klíčová slova:
veterinární lékař – lékárník – humánní léčivý přípravek – veterinární léčivý přípravek – dávkování
Zdroje
1. Snirc, J., Sokol, J., Seginko, J., Hera, A.: Clinical veterinary pharmacology. Martin: Neografia 2007.
2. Directive 2001/82 EC (as amended by Directive 2004/28 EC and in the wording of the latest amendments. http://www.uskvbl.cz/id_menu = 144 (18. 3. 2008).
3. Act No 378/2007 Code of Law (CR).
4. Act No 166//1999 Code of Law (CR).
5. Reg. No 54/2008 Code of Law (CR).
6. Kernan, F.: Veterinarian and Pharmacist – yesterday, today and tomorrow. Can. Vet. J., 1997; 18, 265 – 273.
7. Medicines, Ethics and Practice: A Guide for Pharmacists and Pharmacy Technicians. Section 1.8: Medicines for veterinary use. Section 1.9: Alphabetical list of medicines for veterinary use. http://www.rspgb.org.uk (18. 3. 2008).
8. Lust, E.: Compounding for Animal Patients: Contemporary Issues. J. Am. Pharm. Assoc., 2004; 44, 375–386.
9. Reg No 344/ 2008 Code of Law (CR).
10. Czech Pharmacopoeia 2005. 1st ed. Praha: Grada Publishing 2005.
11. Czech Pharmacopoeia 2005, Addendum 2006, part II. 1st ed. Praha: Grada Publishing 2006.
12. Czech Pharmacopoeia 2005, Addendum 2007 1st ed. Praha: Grada Publishing 2007.
13. Czech Pharmacopoeia 2005, Addendum 2008 In: Vestnik SÚKL 2008; 7, 22.
14. European Pharmacopoeia (Ph. Eur. 6.0. http://www. edqm.eu (18. 3.2008).
15. US Pharmacopeia. www.usp.org (18. 3. 2008).
16. VETBASE 4 http://www.petalk.com (10. 9. 2007).
17. Papich, M.: Saunders Handbook of Veterinary Drugs. 2nd ed. Edinburgh: Elsevier Saunders 2007.
18. VPR V2.6. http://www.vproline.com (11. 9. 2007).
19. Lust, E.: Veterinary Information for Pharmacists. US Pharmacist., 2004; 29, 16–23 www.uspharmacist.com. (18. 3. 2008).
20. Czechoslovak Pharmacopoeia 1st ed. Praha: State Printing – office 1947.
21. Czechoslovak Pharmacopoeia 1st ed. Addendum. Praha: Health Care – Publishing 1952.
22. Czechoslovak Pharmacopoeia 2nd ed. Praha: Health care – Publishing 1954.
23. Czechoslovak Pharmacopoeia 2nd ed. Addendum. Praha: Health care – Publishing 1959.
24. Czechoslovak Pharmacopoeia 3rd ed. part I. Praha: AVICENUM 1970.
25. Czechoslovak Pharmacopoeia 3rd ed. Addendum. Praha: AVICENUM 1976.
26. Czechoslovak Pharmacopoeia 4th ed. part I. Praha: AVICENUM 1987.
27. Czechoslovak Pharmacopoeia 4th ed. Addendum. Praha: AVICENUM 1991.
28. Czech Pharmacopoeia 1997 part I. 1st ed. Praha: Grada Publishing 1997.
29. Czech Pharmacopoeia 1997, Addendum 1999 part I. 1st ed. Praha: Grada Publishing 1999.
30. Czech Pharmacopoeia 2002. 1st ed. Praha: Grada Publishing 2002 (electronic version).
31. Czech Pharmacopoeia 2002, Addendum 2003. 1st ed. Praha: Grada Publishing 2003 (electronic version).
32. Czech Pharmacopoeia 2002, Addendum 2004. 1st ed. Praha: Grada Publishing 2004 (electronic version).
33. Czech Pharmacopoeia 2009. 1st ed. Praha: Grada Publishing 2009.
34. Automated System of Medicinal Products (ASMP), publication 2008.4
35. Authorized Veterinary Medicinal Products 2007. Prion: Hradec Králove 2007.
Štítky
Pharmacy Clinical pharmacologyČlánok vyšiel v časopise
Czech and Slovak Pharmacy
2010 Číslo 6
Najčítanejšie v tomto čísle
- Orodispersable dosage forms and technologies used in their production
- A study of the process of homogenization of powder mixtures using NIR spectroscopy
- On the history of the Pharmacy of the Brothers of Mercy in Skalica till the year 1919
- The use of authorized medicinal products for human use in veterinary practice in the Czech Republic