Specifický charakter léčiv a hodnota léčiv
Specific nature of medicines and value of medicines
Medicines are not ordinary consumer or industrial goods but goods of a specific nature. The article provides an overview of the fundamental characteristics that distinguish medicines from common consumer goods. Another essential attribute of the term medicine is its values (clinical, economic, human), which form a crucial concept of the medicine category.
Keywords:
medicine as a commodity – specific nature – clinical value – economic value – social value – added value
Autori:
Jozef Kolář 1,2; Jan Kostřiba 1
Pôsobisko autorov:
Katedra sociální a klinické farmacie, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova
1; Ústav aplikované farmacie, Farmaceutická fakulta, Masarykova univerzita, Brno
2
Vyšlo v časopise:
Čes. slov. Farm., 2021; 70, 119-126
Kategória:
Review Articles
doi:
https://doi.org/https://doi.org/10.5817/CSF2021-4-119
Súhrn
Léčiva nejsou běžným spotřebním nebo průmyslovým zbožím, nýbrž zbožím specifického charakteru. V příspěvku je uveden přehled základních charakteristik, které odlišují léčiva od běžného spotřebního zboží. Dalším důležitým atributem pojmu léčivo jsou jeho hodnoty (klinická, ekonomická, humánní), které tvoří klíčový koncept kategorie léčivo.
Klíčová slova:
léčivo jako zboží – specifický charakter – klinická hodnota – ekonomická hodnota – společenská hodnota – přidaná hodnota
Trhy zdravotní péče
Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost nemoci nebo vady1). Jedná se o kategorii, která se pojímá jako hodnota osobní (individuální, personální), veřejná (společenská, sociální), populační, humánní aj.
Zdraví je považováno částí ekonomů, sociologů a zdravotníků a dalších odborníků nejen jako indivi duální, ale rovněž i jako celospolečenský, tedy veřejný statek. Je třeba přiznat, že zdraví nenaplňuje znaky charakteristické pro veřejný statek tak, jak je definuje obecná (veřejná) ekonomie2).
Ekonomika zdravotnictví musí vycházet z obecné teorie tržního mechanismu, což znamená, že i v oblasti zdravotnictví působí obě protichůdné síly:
1. poptávka po zdravotních službách podmíněná jejich potřebou (subjektivní, tj. s vědomím nedostatku; objektivní, tj. s nutností preventivního sledování zdravotního stavu obyvatelstva; realizací poptávky vzniká potřeba zdravotní péče)
2. nabídka založená na určité síti zdravotnických zařízení a jejich počtu (hustotě), struktuře (typu), rozmístění, dostupnosti atd.2)
Zdravotnictví představuje z ekonomického pohledu specifické odvětví3). Na tyto odlišnosti v porovnání s konkurenčním trhem – zvláštní charakteristiky trhu zdravotní péče – poukazuje Arrow4):
• povaha poptávky (individuální – do jisté míry nepravidelná, nepředvídatelná)
• očekávané chování lékařů (odlišné chování lékařů v porovnání s ekonomickými subjekty)
• nejistota výsledného produktu (z hlediska kvality zdravotních služeb)
• podmínky nabídky a jejich regulace
• proces tvorby ceny, stanovení úhrady (veřejné finance)
V této souvislosti bylo vytvořeno více modelů. Jedním z významnějších je Grossmanův model poptávky po komoditě „dobré zdraví“5). V něm je každý člověk aktivním tvůrcem svého zdraví (zdravotního kapitálu). Zdravotní kapitál se v důležitých ohledech liší od jiných forem lidského kapitálu, poptávka po lékařské péči musí být odvozena od zásadnější poptávky po „dobrém zdraví“.
Poptávka je ekonomický pojem, který vyjadřuje objem zboží nebo služeb, které jsou kupující ochotni a schopni koupit6).
Při řešení otázky, proč trh zdravotní péče nesplňuje standardní podmínky dobře se chovajícího konkurenčního trhu, se poukazuje na to, že základem těchto specifických selhání jsou tyto skutečnosti nenaplnění výchozích předpokladů7) (tab. 1):
• Na trhu je mnoho prodávajících, kteří maximalizují svůj zisk.
• Komodita, jež se nakupuje a prodává, je homogenní.
• Kupující jsou dobře informováni, znají cenu a kvalitu zboží u všech obchodníků.
• Spotřebitelé jsou kupující, hradí plnou cenu toho, co konzumují.
Další modifikace – viz například3, 8–10) a jiné. Širší pojetí publikoval Binder11) (tab. 2):
Z obdobných premis můžeme vycházet při charakterizování léčiva jako zboží specifického charakteru.
Léčivo jako zboží specifického charakteru
Problematika léčiv jako zboží specifického charakteru není záležitostí novou ani pouze národní. Je založena na akcentování skutečnosti, že léčiva, kromě toho, že splňují podmínky vymezení pojmu zboží (např. že se jedná o hmotný statek, výrobek určený k prodeji, směně, …), disponují dalšími významnými vlastnostmi, které je odlišují od kategorie zboží, a tudíž jim udělují statut zboží specifického charakteru. Uvedené by mělo být bráno v úvahu ve všech souvislostech při respektování hodnotové stránky léčiv. Léčiva jsou typem veřejného statku, nikoliv běžným obchodním zbožím.
Situace v zahraničí
Na mezinárodní úrovni se tímto problémem zabývala například organizace EuroPharm Forum* (Evropské fórum farmaceutických společností a WHO).
*EuroPharm Forum (EPF) bylo založeno jako profesní fórum, síť národních farmaceutických asociací v Evropě. Výsledkem společné iniciativy Regionální úřadovny WHO pro Evropu (WHO/Europe) a evropských národních farmaceutických asociací byl jeho vznik v lednu roku 1992. Cílem bylo zlepšit zdraví populace v Evropě podle priorit stanovených WHO prostřednictvím dialogu a spolupráce s národními farmaceutickými asociacemi a posílit postavení farmaceutů. Farmaceuti-lékárníci jsou součástí jakéhokoliv zdravotního systému a jejich význam a hodnota spočívá v tom, že zapojením do řešení zdravotních problémů zásadně přispívají k lepšímu zdraví obyvatelstva. O statutu EPF blíže pojednává12). Svoji činnost EPF ukončilo v roce 2015.
Jedním z výstupů třetího výročního zasedání EPF v roce 1994 bylo přijetí tzv. Kodaňské deklarace, která vyzvala vlády, aby uplatňovaly čtyři zásady. První z nich uvádí:
„Léčivé přípravky nejsou běžné obchodní předměty. V zájmu ochrany veřejného zdraví a zajištění náležitého užívání léčivých přípravků musí být ve všech fázích procesu distribuce zajištěna odpovídající odborná kontrola“ 13).
V roce 2002 bylo publikováno Společné prohlášení Stálého výboru evropských lékařů (the Standing Committee of European Doctors, CPME), Svazu lékárníků Evropské unie (the Pharmaceutical Group of the Eu ropean Union, PGEU) a Stálého výboru sester při EU (the Standing Committee of Nurses of the EU, PCN – poslední jmenovaná organizace byla přejmenována na Evropskou federaci sester, European Federation for Nursing Associations, EFN) pod názvem „Léčiva s respektem“. V něm vybízí obyvatelstvo k tomu, aby zacházelo s léčivy jako se speciálními přípravky, které mají být uchovávány a používány s opatrností, v souladu s pokyny a v případě potřeby s příslušnou odbornou radou14). PGEU samotné v souvislosti s regulací profesních služeb chápe léčiva jako speciální přípravky, s nimiž nelze zacházet jako s běžným spotřebním zbožím15).
V rámci revizí evropské farmaceutické legislativy také Evropský parlament potvrdil, že jeho představitelé a občané uznávají a kladně oceňují, že všechna léčiva jsou specifické produkty, se kterými se nemá zacházet jako s běžným spotřebním zbožím16).
K takovému chápání se přiklání řada dalších organizací i jednotlivců. Jako příklady uveďme: Léčiva tvoří zvláštní kategorii zboží, a neměla by být uváděna na trh a inzerována jako jiné „běžné“ obchodní předměty (National Pharmaceutical Association, 1998)17). Z prostředí Velké Británie pochází i starší stanovisko: Léčiva nejsou běžné komerční zboží, u nichž může být bezpečným limitem trhu touha a schopnost veřejnosti si je koupit. Navíc u nich veřejnost není schopna posoudit kvalitu a vhodnost pro jejich účel … zmíněná formulace zde byla patrně použita poprvé18). Také Rägo a Santoso vycházejí z charakteristiky, že léčiva nejsou běžné spotřební zboží. Spotřebitelé nejsou schopni rozhodovat o tom, kdy léčivo užít, jaké léčivo užít, jak je užívat a porovnat potenciální přínosy a rizika, neboť žádný léčivý přípravek není zcela bezpečný19). France a Grover zformulovali pět charakteristik produktu zdravotní péče, které ho odlišují od ostatních spotřebních výrobků a služeb20):
1. Má velkou důvěryhodnost.
2. Podléhá značnému nesouladu mezi očekáváními spotřebitele a skutečným dodáním produktu.
3. Čelí nepředvídatelné poptávce.
4. Prolíná osobu s rozhodující pravomocí (lékaře, …) a spotřebitele.
5. Má vysokou míru nepružnosti cen.
I když autoři práce uvádějí, že z definice produktů zdravotní péče jsou vyloučeny léčivé přípravky, domníváme se, že ji lze rovněž použít v obecné rovině k poukázání na specifický charakter léčiv.
Situace u nás
K prvním příspěvkům, které se zabývaly otázkou, zda je léčivo zboží či má zbožní charakter, patří práce Černíka a Macalíka21, 22). Z dobového (i ideového) kontextu se citovaní autoři přikláněli k ekonomické povaze léčiva. Postupně se začalo poukazovat na specifické vlastnosti léčiv, které je od spotřebního zboží odlišují, např.23). Tento „cyklus“ uzavírá poukázání na specifika léčiv ve vztahu k ekonomické kategorii – ceně24) (tab. 3, 4).
Historicky různé kultury v různých dobách posuzovaly léčiva z různých aspektů, přičemž byl leckdy zdůrazňován jen jeden jejich význam, jindy několik význačných charakteristik. Pohled na léčiva se stával komplexnějším (léčiva jsou společenským a kulturním fenoménem, lze je posuzovat z pohledu ekonomického, kulturního (religiózního), psychologického, emočního, … jsou nositelem hmotných i nehmotných hodnot) (viz dále). Léčiva se stala jednou z našich nejdůležitějších potřeb, nezbytností. Společenská a zdravotnická funkce léčiv je dána jejich definicí26).
Specifický charakter léčiv a jejich postavení ve společnosti vyplývají kromě výše uvedeného z řady skutečností, které od sebe odlišují léčiva a spotřební zboží. Jako příklady lze uvést:
• Pacient jako přímý spotřebitel má ve většině případů (kromě léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis) zajištěný přístup k léčivům prostřednictvím rozhodování zdravotnických pracovníků (lékařů, lékárníků), odborníků, to znamená osob oprávněných léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat anebo tyto zdravotní služby poskytovat27). Lékař rozhoduje o potřebě a výběru vhodného konkrétního léčiva/léčivého přípravku, jehož výdej je vázán na lékařský předpis, lékárník od 1. ledna 2009 při výdeji léčivých přípravků bez lékařského předpisu s omezením. V této souvislosti se hovoří o vícestupňové (třístupňové: pacient – lékař – pojišťovna) struktuře poptávky. Pacient ve většině případů není schopen sám diagnostikovat zdravotní problém a nastavit adekvátní léčbu. Dále není schopen nepochybně posoudit bezpečnost a kvalitu léčiv.
• Limitace, které se týkají požadavků a nároků na osoby uvedené výše. Kdo je způsobilý k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta28) a dále, kdo jsou oprávněné osoby, které mohou provádět činnosti spočívající v zacházení s léčivy29) a splňující další podmínky.
• Limitace, které se týkají nároků na prostředí, v němž je léčivý přípravek předepisován, připravován, vydáván a podáván, např.30).
• Limitace, které se týkají zásobovacích/distribučních cest a jejich specifik.
• Limitace, které se týkají omezené zastupitelnosti léčiv (záměny a náhrady léčiv, generická substituce, jiné terapeutické alternativy)29, 31).
• Limitace, které se týkají regulace na všech úrovních.
• Limitace, které vyplývají z informační asymetrie (pacient vs. poskytovatel zdravotní péče). Informace, kterými pacient disponuje, mohou být nevyvážené, zkreslené, neobjektivní.
• Limitace, které se týkají směny a úhrady léčiv (recept; úhrada ceny, spoluúčasti, zdravotní pojišťovna) 32).
• Časová neodkladnost potřeby, et multa caetera.
Hodnota léčiv
Léčiva pomáhají lidem přežít a žít lépe. Přispívají k demografickým změnám v důsledku snižování úmrtnosti, zvyšování střední délky života a zlepšování kvality života. Udržují zdraví, snižují jeho poškození, snižují nebo zabraňují vzniku invalidity anebo předčasným úmrtím.
Dostupnost léčiv je často považována za velmi citlivý ukazatel spokojenosti pacienta a výkonnosti a kvality systému zdravotní péče.
Přibývají léčivé přípravky s větší přidanou hodnotou (viz dále). Hodnota je údaj vzniklý objektivním/ subjektivním posouzením hmotné/nehmotné podstaty a je vyjádřený v určitých měřitelných/neměřitelných jednotkách33). Pojem „hodnota“ má víc významů, existuje kolem dvou set definicí. V případě léčiv, která mají mimořádnou individuální i společenskou hodnotu – pomáhají vymýtit nemoci, předcházet jim a léčit je – lze charakterizovat tyto jejich hodnoty:
Sociální nemoci uvedené na obrázku 1 jsou nemoci, jejichž výskyt a distribuce je důsledkem nepříznivých socioekonomických podmínek. Mezi sociální nemoci patří tuberkulóza, pohlavní choroby, alkoholismus, drogová závislost, křivice, některé nemoci z povolání, nedostatek vitaminů a další poruchy způsobené ne- správnou stravou. V rozvojových zemích se jedná o tzv. nemoci „z nedostatku, chudoby“ (diseases of poverty), v rozvinutých zemích o nemoci často chronické, způsobené či ovlivněné nezdravými důsledky průmyslové civilizace, industriální urbanizace, zvláště narušeného životního prostředí, nadměrné psychické zátěže, stresů a škodlivých návyků v životním způsobu. Domněnka, že chronická onemocnění jsou pouze tzv. civilizační nemoci, „nemoci z bohatství“ (diseases of affluence), je sporná35–39).
Medicínský (klinický) aspekt/hodnota
Klinickou hodnotu charakterizuje míra, s jakou léčivý přípravek odstraňuje fyzikální příznaky nemoci nebo danou nemoc léčí40). Klinická hodnota se obecně vyjadřuje prostřednictvím účinnosti léčiva, jeho bezpečnosti, kvality a řady dalších atributů. Léčivé přípravky mají léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, nebo je lze použít u lidí nebo podat lidem nebo použít u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy29), ve všeobecnosti zlepšit stav zdraví jednotlivce (objektivní známky a příznaky onemocnění, laboratorní hodnoty, eliminovat nebo alespoň minimalizovat riziko vzniku komplikací nebo nežádoucích událostí, předejít odvratitelným úmrtím) a zlepšit kvalitu života.
Ekonomický aspekt/hodnota
Ekonomickou hodnotou je míra, s jakou použití léčivého přípravku ovlivňuje spotřebu zdrojů použitých jak přímo – vyjádřených ve formě akvizičních cen léčivých přípravků a medicínských zdrojů, tak nepřímo – vyjádřených ve formě účinků na produktivitu práce člověka40).
Léčiva mají také ekonomický efekt – přinášejí výhody v podobě ekonomického přínosu vzhledem ke snížení nemocnosti, snížení absence na pracovišti z důvodu předcházení či oddálení vzniku nemoci nebo předčasného odchodu do důchodu (invalidní důchody), snížení úmrtnosti populace v produktivním věku zvyšuje produktivitu. Rovněž mohou snížit náklady na další zákroky v rámci poskytování zdravotní péče. Urychlují terapeutický proces. Tyto výhody mohou být na druhé straně doprovázeny vyššími náklady pro společnost vynaloženými na roky prožité v poproduktivním věku41).
Vyjádření ekonomické hodnoty léčivých přípravků stanovením jejich ceny (cenotvorba) je komplikovaný proces (nejde jen o nákladovou teorii hodnoty, nebo její určení na základě poptávky a nabídky), např.42–44).
Na všechny hodnoty léčiva je potřebné nahlížet komplexně, kompletně a vyváženě. Zdůrazňování jedné z hodnot na úkor celku, například ekonomické hodnoty, může vést například k necitlivému a nesprávnému terminologickému posunu (v jeho důsledku i významu) pojmu lékárna – „prevádzkareň“ 45), který platí ve Slovenské republice od 1. 12. 2011. Zákonem zavedený pojem evokuje spíše výrobní nebo hospodářskou jednotku než zdravotnické zařízení.
Humánní aspekt/hodnota
Lidská hodnota (hodnota pro jedince, člověka) je míra, s jakou farmakoterapie ovlivňuje aktuální život a pociťovanou životní pohodu pacienta mimo ovlivnění klinických symptomů a projevů nemoci40). Humánní (ve významu lidský, humanitární, humanitní – tak bývají v literatuře označovány) přínosy zahrnují preference nebo očekávání pacientů nebo změny kvality života v důsledku poskytnuté léčby, mají podobu obecně uznávané hodnoty, jako je lidskost.
Společenský aspekt/hodnota
Na pozadí historické „transformace“ přírodních prostředků na cennější sociální prostředky se řeší složitá otázka, kdo určuje hodnotu léčiv a jakou hodnotu představují (nová) léčiva pro jednotlivého pacienta, systém zdravotní péče a společnost jako celek41). V politice veřejného zdraví a zejména pro zachování integrity společnosti je nutné dodržovat základní podmínku obecného blaha a od něho odvozené sociální spravedlnosti.
Přidaná hodnota V souvislosti s hodnotou léčiv se rovněž hovoří o přidané hodnotě (value added medicine). Léčivé přípravky s přidanou hodnotou jsou založeny na známých molekulách, které reagují na potřeby zdravotní péče a přinášejí relevantní zlepšení pro pacienty, zdravotnické pracovníky nebo plátce46).
Mezi relevantní vylepšení patří:
• lepší profil účinnosti, bezpečnosti anebo snášenlivosti
• lepší cesta podání anebo snadné užití
• nové terapeutické použití (indikace/populace)
Za předpokladu, že ke vzniku přidané hodnoty přispívají svými profesními aktivitami farmaceuti/lékárníci, má tato hodnota různou podobu47–49). Významná je v této souvislosti práce lékárníka s informacemi při dispenzaci, poradenské a konzultační činnosti50) (tab. 5). Tyto činnosti mají charakter poskytování informací a jejich interpretace.
Definovat pojem léčivý přípravek a jeho hodnoty není snadný úkol51, 52). Kromě naznačených souvislostí je potřebné vzít v úvahu individuální percepci zdravým člověkem a zejména pacientem včetně jeho individuálních charakteristik a souvislostí (pohlaví, věk, akutnost a závažnost stavu, prognóza vývoje onemocnění, možné následky a jejich charakter, kvalita života atd.).
Střet zájmů: žádný.
Došlo 7. června 2021 / Přijato 15. července 2021
doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.
Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova
Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové,
Ústav aplikované farmacie
Farmaceutická fakulta, Masarykova univerzita, Brno
e-mail: kolarjozef02@gmail.com
J. Kostřiba
Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova
Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové
Zdroje
1. The Constitution of the World Health Organization. Signed at the International Health Conference New York 22 July 1946.
2. Zlámal J., Bellová J. Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCO NZO 2015.
3. Maaytová A. Otázky ekonomiky zdravotnictví s ohledem na zvyšování efektivnosti. Praha: Wolters Kluwer 2012.
4. Arrow K. J. Uncertainty and the Welfare Economics of Medical Care. Am. Econ. Rev. 1963; 53(5), 941–973.
5. Grossman M. On the Concept of Health Capital and the Demand for Health. J. Polit. Econ. 1972; 80(2), 223–255.
6. Barták M. Ekonomika zdraví. Sociální, ekonomické a právní aspekty péče o zdraví. Praha: Wolters Kluwer 2010.
7. Stiglitz J. E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing 1997.
8. Malý I. Vybrané otázky z ekonomie zdravotní péče. Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU 1996.
9. Kuvíková H., Murgaš M., Nemec J. Ekonómia zdravotníctva. Banská Bystrica: Phoenix 1995.
10. Kuvíková H., Murgaš M., Nemec J., Štrangfeldová J. Ekonómia, zdravie a zdravotníctvo. Farmakoekon. Liek. Polit. 2005; 1(1), 7–10.
11. Binder R. Európska integrácia a lieková politika – možnosti marketingu v liekovej politike. Farmakoekon. Liek. Polit. 2011; 7(1), 12–24.
12. Kolář J. Europharm Forum. Farm. Obzor 1994; 63(11–12), 507–513.
13. The Copenhagen Declaration. Third Annual Meeting of the EuroPharm Forum, 30–31 May 1994, Copenhagen/ Hilleroed Final version of the Copenhagen Declaration, 4 July 1994.
14. Medicines with respect. A joint statement by the Standing Committee of European Doctors, the Pharmaceutical Group of the European Union and the Standing Committee of Nurses of the European Union 2002.
15. Matias L. Regulation of Professional Services. Presentation of the Pharmaceutical Group of the European Union at Conference on the Regulation of Professional Services. Brussels: Commission of the European Communities, 2003. Dostupné na: http://ec.europa.eu/comm/competition/ sectors/professional_services/conferences/ 20031028/
16. --: Pharmaceutical Legislation: European Parliament recognises the special nature of medicine. PGEU Press release 24 October 2002.
17. National Pharmaceutical Association 1998, Cit. podle: Hibbert D., Bissell P., Ward P. R. Consumerism and professional work in the community pharmacy. Sociol. Health Illn. 2002; 24(1), 46–65.
18. Pharmaceutical Society’s Report of the Committee of Inquiry 1941 (Part 2). Cit. podle: Blyth R. Drugs and medicines are not ordinary commercial articles. Pharm. J. 1996; 256(6879), 213.
19. Rägo L., Santoso B. Drug Regulation: History, Present and Future. s. 65–77. In: van Boxtel C. J., Santoso B., Edwards I. R. Drug Benefits and Risks: International Textbook of Clinical Pharmacology, revised 2nd edition. IOS Press and Uppsala Monitoring Centre 2008.
20. France K. R., Grover R. What is the health care product? J. Health Care Mark. 1992; 12(2), 31–38.
21. Černík Z. Liek alebo tovar? Farmácia 1953; 22(8), 15–16.
22. Macalík M. K zbožnímu charakteru léku za socialismu. Čs. Farm. 1966; 15(6), 277–281.
23. --: Lieky sú tovar osobitnej povahy. Pharma J. 1997; 7(1), 3.
24. Stránský J., Trunkátová L. Specifika léčiv ve vztahu k ceně veřejné zakázky. Zdrav. Fórum 2013; (1), 21–22.
25. Foltán V. Lieková politika – reflexia farmakoterapie. Slovakofarma Rev. 2001; 11(1), 3–8.
26. Foltán V., Kolář J., Macešková B., Svatková M. Sociální aspekty a management ve farmacii. Vybrané kapitoly. Brno VFU 1997.
27. Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
28. Zákon č. 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
29. Zákon č. 378/2007 Sb. o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech).
30. Vyhláška č. 92/2012 Sb. o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče.
31. Vyhláška č. 84/2008 Sb. o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky.
32. Vyhláška č. 329/2019 Sb. o předepisování léčivých přípravků při poskytování zdravotních služeb.
33. Hodnota (ekonomie). https://cs.wikipedia.org/wiki/Hodnota_( ekonomie) (12. 5. 2021)
34. Powrie-Smith A. From innovation to outcomes; medicines costs in context. EFPIA 2016.
35. Social Disease. https://encyclopedia2.thefreedictionary. com/Social+Disease (12. 5. 2021)
36. Choroby sociální. https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/ Choroby_sociální (12. 5. 2021)
37. Swafford S. Diseases of affluence hit developing nations. Br. Med. J. 1997; 314(7091), 1367.
38. Penn A. Diseases of Affluence: Where They Occur and How to Avoid Them. https://www.shortform.com/blog/ diseases-of-affluence/ (12. 5. 2021)
39. Rethinking “diseases of affluence” the economic impact of chronic diseases. https://www.who.int/chp/chronic_ disease_report/media/Factsheet4.pdf?ua=1 (12. 5. 2021)
40. Filip K., Sechser T. Základní terminologie ve farmakoekonomice a farmakoterapii – 9. část. Remedia 2006; 16(5), 495–499.
41. Jönsson B., Carlsson K. S. The Value of New Medicines. Stockholm: SNS Förlag 2014.
42. Směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění.
43. Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách.
44. Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.
45. Zákon č. 362/2011 Z. z. o liekoch a zdravotníckych pomôckach a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
46. What is a value added medicine? https://www.medicinesforeurope. com/value-added-medicines/did-you-know/#:~:- text=What%20is%20a%20Value%20Added%20 Medicine%3F%20Value%20added,relevant%20improvement% 20for%20patients%2C%20healthcare%20professionals% 20and%2For%20payers (11. 5. 2021)
47. --: Do pharmacists add value? Pharm. J. 1999; 263(7069), 719.
48. Indritz M. E. S., Artz M. B. Value added to health by pharmacists. Soc. Sci. Med. 1999; 48(5), 647–660.
49. Carmichael J., Jassar G., Nguyen P. A. (Anne). Health care metrics: Where do pharmacists add value? Am. J. Health-Syst. Pharm. 2016; 73(19), 1537–1547.
50. Kolář J. K pojmům dispenzační, poradenská a konzultační činnost. Farm. Obzor 2009; 78(4), 71–77.
51. Valuš A. Pojem léčivého přípravku v judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Zdrav. Fórum 2012; (11), 33–37.
52. --: Defining the value of a medicine is no easy task. Pharm. J. 2014; 292(7798), 198.
Štítky
Pharmacy Clinical pharmacologyČlánok vyšiel v časopise
Czech and Slovak Pharmacy
2021 Číslo 4
Najčítanejšie v tomto čísle
- 68Ga-DOTATOC
- The role of vitamin D in primary and secondary prevention in orthopaedic patients
- Specific nature of medicines and value of medicines
- Pharmaceutical Art and Peculiarities in the Latin Dissertation De phthisi (On Tuberculosis) from 1679 by Slovak Physician Matúš Palumbini