Výběr z mezinárodních časopisů

A faecal microbiota signature with high specificity for pancreatic cancer

Kartal E, Schmidt TSB, MolinaMontes E et al.

Gut. In press 2022. doi: 10.1136/ gutjnl-2021-324755.

Signatura fekální mikrobioty a její vysoká specifita pro karcinom slinivky

Pozadí: Nedávné důkazy naznačují, že mikrobiom hraje roli v etiologii a progresi duktálního adenokarcinomu pankreatu (PDAC). Cíl: Prozkoumat fekální a slinnou mikrobiotu jako potenciální diagnostické biomarkery. Metody: Použili jsme metagenomické a 16S rRNA amplikonové sekvenování na vzorky ze španělské případové kontrolní studie (n = 136), včetně 57 případů, 50 kontrol a 29 pacientů s chronickou pankreatitidou ve fázi objevu, a z německé případové kontrolní studie (n = 76) ve fázi validace. Výsledky: Fekální metagenomické klasifikátory si vedly mnohem lépe než klasifikátory na bázi slin a identifikovaly pacienty s PDAC s přesností až 0,84 plochy pod křivkou provozní charakteristiky přijímače (AUROC) na základě sady 27 mikrobiálních druhů, s konzistentní přesností napříč časnými a pozdními stadii onemocnění. Výkon se dále zlepšil až na 0,94 AUROC, když jsme zkombinovali naše předpovědi založené na mikrobiomu se sérovými hladinami sacharidového antigenu (CA) 19-9, jediného současného neinvazivního diagnostického biomarkeru PDAC schváleného Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv s nízkou specificitou. Kromě toho byl klasifikační model založený na mikrobiotě omezený na druhy obohacené PDAC vysoce specifický pro onemocnění, pokud byl validován proti 25 veřejně dostupným metagenomickým studijním populacím pro různé zdravotní stavy (n = 5 792). Oba modely založené na mikrobiomu měly vysokou přesnost predikce u německé validační populace (n = 76). Několik druhů fekálních markerů PDAC bylo detekovatelných v nádoru pankreatu a nenádorové tkáni pomocí sekvenování 16S rRNA a fluorescenční in situ hybridizace. Závěr: Celkově naše výsledky naznačují, že neinvazivní, robustní a specifický screening založený na fekální mikroflóře pro včasnou detekci PDAC je proveditelný.

Role of adherent and invasive Escherichia coli in Crohn’s disease: lessons from the postoperative recurrence model

Buisson A, Sokol H, Hammoudi N et al.

Gut. In press 2022. doi: 10.1136/ gutjnl-2021-325971.

Úloha adherentní a invazivní Escherichia coli u Crohnovy choroby: poučení z modelu pooperační recidivy

Cíl: K lepšímu pochopení role adherentních a invazivních bakterií Escherichia coli (AIEC) u Crohnovy nemoci (CD) jsme použili model pooperační rekurence, přičemž jsme využili dobře charakterizovanou pooperační kohortu. Návrh: Z prospektivní multicentrické kohorty operovaných pacientů s CD byla identifikace AIEC provedena v chirurgickém vzorku (M0) (n = 181 pacientů) a v neoterminálním ileu (n = 119 pacientů/ 181) během koloskopie provedené 6 měsíců po operaci (M6). Endoskopická pooperační recidiva byla hodnocena pomocí Rutgeertsova indexu. Mikrobiota asociovaná se sliznicí byla analyzována sekvenováním 16S na M0 a M6. Relativní rizika nebo ORs byla upravena podle potenciálních matoucích faktorů. Výsledky: Prevalence AIEC byla 2krát vyšší v neoterminálním ileu v M6 (30,3 %) než v chirurgickém vzorku (14,9 %) (p < 0,001) M0. AIEC v rámci neoterminálního ilea v M6 byla spojena s vyšší mírou časných ileálních lézí (i1) (41,6 vs. 17,1 %; aRR 3,49 [95% CI 1,01–12,04]; p = 0,048) nebo ileálních lézí (i2b + i3) (38,2 vs. 17,1 %; aRR 3,45 [95% CI 1,06–11,30]; p = 0,040) ve srovnání s žádnou lézí (i0). AIEC v chirurgickém vzorku předpovídala vyšší riziko i2b-endoskopické pooperační recidivy (POR) (aOR 2,54 [95% CI 1,01–6,44]; p = 0,049) a závažné endoskopické POR (aOR 3,36 [95% CI 1,25– 9,06]; p = 0,017). Zatímco pouze 5,0 % (6/ 119) pacientů bylo pozitivních na AIEC v M0 i M6, 43,7 % (52/ 119) pacientů s pozitivním testem na AIEC v anamnéze (M0 nebo M6) mělo vyšší riziko ileálního endoskopického POR (aOR 2,32 [95% CI 1,01–5,39]; p = 0,048), i2b-endoskopické pooperační recidivy (aOR 2,41 [95% CI 1,01–5,74]; p = 0,048) a závažné endoskopické pooperační recidivy (aOR 3,84 [95% CI 1,32–11,18]; p = 0,013). Kolonizace AIEC byla spojena se specifickým podpisem mikrobioty včetně zvýšeného výskytu Ruminococcus gnavus. Závěr: Na základě modelu pooperační recidivy naše údaje podporují myšlenku, že AIEC se podílí na časných fázích ileální CD.

Long-term safety of infants from mothers with chronic hepatitis B treated with tenofovir disoproxil in China

Pan CQ, Dai E, Duan Z et al.

Gut 2022; 71(4): 798–806. doi: 10.1136/ gutjnl-2020-322719.

Dlouhodobá bezpečnost dětí matek s chronickou hepatitidou B léčených tenofovir disoproxilem v Číně

Tělesný a mentální vývoj dětí po fetální expozici tenofovir disoproxil fumarátem (TDF) v rámci prevence transmise HBV z matky na dítě zůstává nejistý. Cílem studie bylo zjistit bezpečnost léčby TDF v průběhu třetího trimestru gravidity. Děti z dřívější randomizované kontrolované studie byly zahrnuty do studie dlouhodobého sledování. Matky s chronickou hepatitidou B byly randomizovány k léčbě TDF nebo k žádné léčbě v průběhu třetího trimestru. Ve věku 192 týdnů byl u dětí hodnocen fyzický růst, malformace, kostní hustota (BMD) a mentální vývoj (hodnocení dle Bayley-III). Ze 180 dětí vhodných k zařazení do studie bylo zahrnuto 176/ 180 a 145/ 176 (82 %) dokončilo dlouhodobé sledování (kontrolní skupina: 75; skupina léčená TDF: 70). Ve skupině léčené TDF byla průměrná doba fetální expozice TDF 8,57 ± 0,53 týdnů. Výskyt kongenitálních malformací v týdnu 192 byl mezi skupinami podobný. Průměrná hmotnost chlapců byla při porovnání s národním standardem vyšší v kontrolní skupině (19,84 ± 3,46 kg vs. 18,47 ± 2,34 kg; p = 0,03) a v normálním rozmezí u TDF léčené skupiny (18,48 ± 2,35 kg vs. 17,80 ± 2,50 kg; p = 0,07). Obvod hlavy, výška, BMD, kognitivní, motorické, socio-emocionální a adaptačně-behaviorální měření byly všechny srovnatelné mezi skupinami. Děti s fetální expozicí TDF měly v týdnu 192 normální fyzický růst, BMD a mentální vývoj. Tyto nálezy svědčí pro dlouhodobou bezpečnost dětí po fetální expozici léčby TDF u matek v rámci prevence transmise HBV.

L-ornithine L-aspartate in acute treatment of severe hepatic encephalopathy: a double-blind randomized controlled trial

Jain A, Sharma BCh, Mahajan B et al.

Hepatology 2022; 75(5): 1194–1203. doi: 10.1002/ hep.32255.

L-ornithine L-aspartát v akutní léčbě těžké jaterní encefalopatie: dvojitě zaslepená, randomizovaná kontrolovaná studie

Pro podávání intravenózního L-ornithin L-aspartátu (LOLA) v léčbě klinicky zřejmé jaterní encefalopatie (OHE) existuje jen omezené množství dat. V této studii byl hodnocen účinek intravenózního LOLA u pacientů s cirhózou s OHE stupně III–IV. V dvojitě zaslepené randomizované placebem kontrolované studii bylo 140 pacientů randomizováno do kombinované léčby LOLA, lactulóza a rifaximin (n = 70), nebo placebo, lactulóza a rifaximin (n = 70). LOLA byla podávána jako kontinuální intravenózní infuze v dávce 30 g/ 24 hod po dobu 5 dní. V den 0 a 5 byly měřeny hladiny amoniaku, TNFα, interleukinů a endotoxinů. Primárním hodnoceným cílem bylo zlepšení stupně HE ve dni 5. Ve skupině léčené LOLA bylo v porovnání se skupinou léčenou placebem pozorováno častější zlepšení HE (92,5 vs. 66 %; p < 0,001), kratší doba do úpravy stavu (2,70 ± 0,46 vs. 3,00 ± 0,87 dní; p = 0,03) a nižší 28denní mortalita (16,4 vs. 41,8 %; p = 0,001). Hladiny zánětlivých markerů poklesly v obou skupinách. Ve skupině léčené LOLA byl pozorován větší pokles hladiny amoniaku, IL-6 a TNFα. Kombinovaná léčba LOLA, laktulózou a rifaximinem byla účinnější než jen léčba laktulózou a rifaximinen ve zlepšení stupně HE, době do vymizení HE a v 28denní mortalitě.

Monitored needle acceleration in endoscopic ultrasound-guided fine-needle aspiration of solid pancreatic masses improves sample quality and diagnostic accuracy: a randomized trial

Ciocîrlan M, Gheorghiu A, Bilous D et al.

Endoscopy 2022; 54(4): 389–393. doi: 10.1055/ a-1497-6532.

Monitorovaná rychlost jehly při endosonograficky navigované tenkojehlové aspirační biopsii solidních pankreatických lézí zlepšuje kvalitu vzorků a diagnostickou přesnost: randomizovaná studie

Endosonograficky navigovaná tenkojehlová aspirační biopsie (EUS-FNA) je metodou volby tkáňové diagnostiky solidních pankreatických lézí. Její přesnost závisí na charakteristice lézí, typu jehel a používané punkční technice. Byla hypotéza, že velmi rychlý průchod EUS-FNA jehly přes pankreatickou lézi mohl vést k lepšímu oddělení a aspiraci buněk, ale rychlost průchodu jehly nebyla měřena během punkce. Proto si rumunští autoři kladli za cíl vyhodnotit, zda vysoká rychlost průchodu jehly během punkce zvyšuje diagnostickou přesnost EUS-FNA. Rychlost EUS-FNA jehly byla měřena pomocí akcelerometru PocketLab připojeného přes funkci bluetooth k chytrému telefonu. Byly provedeny dva průchody (rychlé a pomalé, s vyššími a nižšími hodnotami zrychlení jehly než 1 g [9,8 m/ s2]) v náhodném pořadí. Celularita a kvalita vzorku byly měřeny pomocí semikvantitativních škál. Do této studie bylo zahrnuto celkem 64 pacientů od 7/ 2017 do 1/ 2020. Z různých důvodů bylo eliminováno 13 pacientů. K analýze bylo nakonec 51 pacientů (32 žen; průměrný věk 63) s dostupnými údaji z jednoho centra. Průměrné hodnoty (směrodatná odchylka – SD) rychlosti jehly byly 1,59 g (0,66 g) pro rychlý průchod a 0,32 g (0,19 g) pro pomalý průchod (p < 0,001). Rychlý průchod přinesl významně vyšší úrovně přesnosti EUS-FNA (84,3 vs. 68,6 %; p = 0,02) a adekvátní skóre kvality (94,1 vs. 76,5 %; p = 0,007). Vysoké skóre celularity bylo pozorováno s podobnými frekvencemi (15,7 vs. 11,8 %; p = 0,32). Autoři poukázali na ně kte rá omezení studie, jedním z nich mohlo být, že provedli pouze dva průchody místo tří až čtyř průchodů doporučených guidelines ESGE, pokud není možné rychlé vyhodnocení vzorků na místě „Rapid-on-Site Evaluation (ROSE). Navzdory těmto omezením autoři dospěli k závěru, že rychlost EUS-FNA jehly > 1 g může zvýšit diagnostickou přesnost a kvalitu vzorků ze solidních pankreatických lézí a že lze tuto techniku používat v zařízeních s omezenými zdroji, kde není ROSE k dispozici.

Endoscopic full-thickness resection of polyps involving the appendiceal orifice: a multicenter international experience

Ichkhanian Y, Barawi M, Seoud T et al.

Endoscopy 2022; 54(1): 16–24. doi: 10.1055/ a-1345-0044.

Endoskopická transmurální resekce polypů postihující ústí apendixu: multicentrické mezinárodní zkušenosti

Endoskopická resekce polypů v oblasti ústí apendixu je technicky často obtížná až nemožná. Nezřídka jsou tyto polypy řešeny chirurgickou metodou (pravostranná hemikolektomie nebo častěji apendektomie). Endoskopická mukozální resekce a submukózní disekce jsou v této oblasti rizikové pro možnost nekompletní resekce, perforace nebo indukce akutní apendicitidy. Recentně se do popředí zájmu dostává nová technika endoskopické resekce, tzv. endoskopická transmurální resekce (endoscopic full-thickness resection – eFTR). Jedná se o minimálně invazivní endoskopickou resekční techniku, která umožňuje diagnostiku a léčbu specifických lézí tlustého střeva velikosti ≤ 30 mm, které jsou nevhodné pro konvenční endoskopickou resekci. Letošního roku byla publikována v prestižním časopisu Endoscopy zajímavá multicentrická studie, ve které byla sledována míra resekce lézí apendixu pomocí eFTR. Současně si autoři kladli za cíl identifikovat rizikové faktory spojené s výskytem apendicitidy. Jednalo se o retrospektivní studii v 18 centrech terciární endoskopické péče (USA 12, Kanada 1, Evropa 5) v období od listopadu 2016 do srpna 2020. Do studie byli konsekutivně zahrnuti pacienti, kteří podstoupili resekci léze v ústí apendixu pomocí eFTR. Primárním cílem byla míra R0 resekce u neoplastických lézí, definovaná jako negativní laterální a hluboké okraje při histologickém hodnocení po resekci. Sekundární cíle zahrnovaly míru: technického úspěchu (en bloc resekce), klinického úspěchu (technický úspěch bez nutnosti dalšího chirurgického zákroku), postresekční apendicitidy a recidivy polypu. Do studie bylo zahrnuto 66 pacientů (32 žen; průměrný věk 64 let), kteří podstoupili resekci lézí tlustého střeva zasahujícího do ústí apendixu (průměrná velikost 14,5 mm), přičemž 40 (61 %) lézí bylo hlubokých, zasahujících do lumen apendixu. Technického úspěchu bylo dosaženo u 59/ 66 pacientů (89 %), z nichž u 56 byly při postresekční patologii zjištěny neoplastické léze. Histologicky se jednalo většinou o sesilní pilovité léze a tubulární adenomy, u jednoho pacienta byl diagnostikován adenokarcinom a u jednoho endometrióza. Klinického úspěchu bylo dosaženo u 53/ 66 pacientů (80 %). R0 resekce byla dosažena u 52/ 56 (93 %). Z 58 pacientů, u nichž byla dokončena eFTR a kteří neměli v anamnéze předchozí apendektomii, byla u 10 (17 %) zaznamenána apendicitida, přičemž u šesti (60 %) byla nutná chirurgická apendektomie. Mezi rizikové faktory asociované s poresekční apendicitidou patřily mužské pohlaví a selhání R0 resekce. Podávání antibiotik nevedlo k redukci výskytu apendicitidy. Dispenzární koloskopie byla provedena u 41 pacientů, přičemž recidiva polypu byla prokázána u pěti jedinců (12 %). Závěrem autoři konstatují, že eFTR je slibnou nechirurgickou alternativou resekce lézí apendixu u pacientů, u kterých je chirurgická léčba vysoce riziková, a u pacientů po prodělané apendektomii.

Neutrophil to lymphocyte ratio and risk of neoplastic progression in patients with Barrett‘s esophagus

Peleg N, Schmilovitz-Weiss H, Shamah S et al.

Endoscopy 2021; 53(8): 774–781. doi: 10.1055/ a-1292-8747.

Poměr neutrofilů k lymfocytům a riziko nádorové progrese u pacientů s Barrettovým jícnem

Pacienti s Barrettovým jícnem (Barrett’s esophagus – BE) mají vyšší riziko vzniku adenokarcinomu jícnu (esophageal adenocarcinoma – EAC). Roční míra progrese z nedysplastického BE (nondysplastic BE – NDBE) do EAC kolísá od 0,2 do 0,5 %. Bylo zjištěno, že poměr neutrofilů k lymfocytům (neutrophil to lymphocyte ratio – NLR) je prediktorem špatné prognózy u pacientů s EAC; jeho účinnost u premaligních lézí jícnu je však nejasná. Skupina izraelských autorů publikovala v loňském roce zajímavou studii, kde v jednom terciárním referenčním centru byl hodnocen NLR jako prediktor histologické progrese u pacientů s BE. V této studii byl prospektivní soubor pacientů s histologicky prokázaným BE podroben retrospektivní analýze. Všechny biopsie jícnu byly přezkoumány odborným gastrointestinálním patologem. Do konečné analýzy bylo zahrnuto 324 pacientů (průměrný věk 62,3 roku, 241 [74,4 %] mužů). Celkem 13 pacientů vykázalo histologickou progresi do neoplazie během průměrné doby sledování 3,7 roku (riziko progrese 1,0 % za rok). Vyšší výchozí NLR byla spojena s trojnásobně vyšším rizikem progrese do vysokého stupně dysplazie (HGD) a EAC během sledování (p < 0,001). V analýze podskupiny pacientů s NDBE bylo NLR rovněž rizikovým faktorem pro histologickou progresi (HR 2,4; 95% CI 1,7–3,4; p < 0,001). Autoři závěrem konstatují, že NLR predikuje histologickou progresi u pacientů s BE. U pacientů s NDBE a NLR vyšším než 2,4 lze uvažovat o specifických dispenzárních programech s kratšími intervaly mezi jednotlivými vyšetřeními.

Články vybrali a komentovali

MUDr. Kristýna Kaštylová1, MUDr. Mgr. Irena Míková2, Vincent Dansou Zoundjiekpon3 a MUDr. Tomáš Grega, Ph.D.4

1 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a.s. a 1. LF UK v Praze

2 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

3 II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc 4 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha