Správná odpověď na kvíz

Súhrn

Anemický pacient

Koloskopie prokázala kolorektální karcinom v oblasti sigmatu v terénu idiopatického střevního zánětu (IBD) – ulcerózní kolitidy. Obraz žlučového stromu pak odpovídal diagnóze primární sklerozující cholangitidy (PSC). Kombinaci obou diagnóz pozorujeme přibližně u 2,5–5 % pacientů s IBD, většinou nemocných s ulcerózní kolitidou (UC). Relativně často je však klinický obraz i endoskopický nález atypický (převaha pravostranného postižení, minimální symptomatologie nebo naopak refrakterní průběh, tzv. neklasifikovatelná forma IBD (IBD-U) [1], v literatuře je proto stále častěji pro střevní zánět asociovaný s PSC používáno označení PSC-IBD.

Koincidence IBD a PSC představuje závažnou situaci z několika důvodů. Prvním je často pozorovaný mírný či dokonce asymptomatický průběh střevního zánětu a opožděné stanovení diagnózy IBD. V důsledku toho není pacient léčen ani adekvátně sledován a narůstá riziko nepozorovaného rozvoje závažných komplikací – především kolorektálního karcinomu (KRK). Druhým a nejdůležitějším je fakt, že právě PSC je nejvýznamnějším rizikovým faktorem vzniku KRK v terénu IBD. Kumulativní riziko vzniku KRK u pacientů s IBD a současnou PSC po 20 letech je více než 30 % [2], v praxi je proto nezbytné tyto pacienty zařadit do dispenzárního programu bezprostředně po stanovení diagnózy PSC. S ohledem na míru rizika je nutné provádět koloskopické vyšetření u této skupiny pacientů v intervalu 1 roku. Třetí závažný problém představuje vysoké riziko rozvoje cholangiogenního karcinomu u pacientů s PSC. Dosahuje přibližně 15–20 %, cholangiogenní karcinom je příčinou až třetiny úmrtí pacientů s PSC. Jedinou efektivní léčbou PSC je transplantace jater. Klinický vývoj IBD bývá po transplantaci spíše zhoršen, vyšší je i riziko rekurence PSC. Výhodnější situaci proto mají pacienti, kteří před transplantací podstoupí chirurgickou léčbu střevního zánětu – zpravidla proktokolektomii s konstrukcí ileopouchanální anastomózy [3].