Endoskopická cytoskopie – nová metoda k vyšetření trávicí trubice

Súhrn

Mezi nejnovější endoskopické metody, jejichž cílem je velmi detailní zobrazení sliznice trávicího traktu, patří tzv. endoskopická cytoskopie. Tato metoda umožňuje zvětšit vyšetřovanou slizniční oblast až 1 200x a je jedinou endoskopickou metodou, pomocí níž lze velmi detailně barevně zobrazit morfologickou strukturu mukózy, buňky včetně jader, jadérek, apod., in vivo. Prozkoumání probíhá souběžně při rutinním endoskopickém vyšetření a dovoluje detekovat zánětlivé, preneoplastické a maligní změny. Velmi důležitá je dobrá spolupráce s patologem. Vyšetření je vhodné k vyšetření žaludku, tlustého střeva a zejména jícnu. Endocytoskopii lze provádět i u nemocných, kde je biopsie nebezpečná pro riziko krvácení.

Klíčová slova:
endoskopie, endoskopická cytoskopie, slizniční morfologické změny.

Úvod

V posledních letech dochází k velkému rozvoji endoskopických postupů, které se snaží o co nejpřesnější vizualizaci sliznice gastrointestinálního traktu (GIT). Dnes se používají při endoskopii techniky, jako jsou chromoendoskopie, optická koherentní tomografie, autofluorescence a v poslední době je již na trhu dostupná metoda tzv. NBI (Narrow Band Imaging). Zásadním přínosem těchto technik je možnost detailního zobrazení změn sliznice, zejména při detekci a diagnostice premaligních či maligních afekcí (10). I když tedy dovedou dnešní endoskopické postupy zobrazit vyšetřované slizniční oblasti velmi detailně, nedokáží zobrazit morfologickou strukturu sliznice.

Zcela novou metodou, která umožňuje zobrazit sliznici trávicí trubice do histologických detailů je tzv. endoskopická endocytoskopie – endoscopic cytoscopy (ECS), někdy zkráceně nazývaná endocytoskopie. Patří mezi tzv. mikroskopické endoskopické metody či kontaktní endoskopii, protože se při vyšetření dotýkáme vyšetřovací sondou vlastní sliznice (2, 3, 8, 9).

Popis metody

ECS je založená na principu světelné kontaktní mikroskopické techniky. Pomocí speciální endocytoskopické sondy, kterou lze protáhnout pracovním kanálem konvenčního endoskopu (gastroskopu, kolonoskopu) můžeme zvětšit vyšetřovanou sliznici 450–1 200x. Délka vlastní endocytoskopické sondy je 250 cm, takže endocytoskopicky lze vyšetřovat jak při gastroskopii, tak i při kolonoskopii. Endocytoskopickou sondou se při vyšetření velmi lehce dotýkáme sliznice a můžeme tak vyšetřovat suspektní lézi na jejím povrchu. Někdy je vhodné na konec mateřského endoskopu připevnit fixační kroužek (cap) – jako při provádění mukosektomie – abychom docílili lepší kontakt ECS sondy s mukózou. Je nutné zdůraznit, že povrch sliznice, který chceme pomocí ECS sondy vyšetřit, musí být zcela čistý, prostý obsahu, zbytků stravy či hlenu. Je proto vhodné sliznici během vyšetření očistit nejlépe tlakovou vodou (1). Před vyšetřením je nutné mukózu obarvit vhodným barvivem, aby se obarvily buněčné elementy – nejlépe 1–2% methylenovou modří.

Během ECS vyšetření můžeme tak souběžně při rutinní endoskopií provést in vivo morfologické zobrazení sliznice (6, 7, 11). Při ECS lze zobrazit ihned změny architektury sliznice, vlastní buňky, jejich jádra, jadérka, apod. Je možné také pozorovat buněčné atypie, preneoplastické a maligní změny na povrchu vyšetřované oblasti (4, 5).

Endoskopickou cystoskopii používáme na II. interní klinice Fakultní Thomayerovy nemocnice zejména při vyšetření jícnu, ale také žaludku a tlustého střeva. U jícnu se zaměřujeme na detekci Barettova jícnu a karcinomu jícnu. U žaludku je hlavní indikací záchyt preneoplastických a maligních změn. U tlustého střeva je hlavním naším zájmem včasný záchyt kolorektálního karcinomu. ECS však lze použít i při diagnostice nespecifických střevních zánětů či detekci neoplázie v terénu těchto zánětlivých onemocnění.

Nicméně i ECS má svá určitá úskalí. S endocytoskopickou sondou se musí pracovat velmi jemně, aby se podařilo dobře zobrazit morfologické struktury sliznice. Nesmírně důležité je vyšetřovat sliznici zcela čistou a dobře obarvenou methylenovou modří. Hloubka morfologického zobrazení je 0–30 μm. Vyšetření také ztěžují respirační a kardiální pohyby pacienta. Větší krvácení je rovněž překážkou při vyšetření pomocí ECS.

I přes tyto obtíže má ECS jednoznačně mnoho výhod. Vyšetření nijak více nezatěžuje nemocného, morfologickou diagnostiku můžeme provést ihned souběžně s rutinní endoskopií in vivo. K tomu je dobré poznamenat, že ECS metodu můžeme použít zcela bezpečně i pacientů, kteří užívají antikoagulancia či antiagregancia, kde by biopsie vedla k riziku krvácení. Naprosto nutná je velmi dobrá spolupráce s fundovaným patologem. Význam ECS musí v následujících letech podpořit studie, srovnávající ECS výsledky a bioptická vyšetření. Nicméně již dnes je zřejmé, že ECS je současně jedinou metodou, kterou lze barevně zobrazit ihned souběžně při endoskopii jemnou morfologii sliznice do cytologických detailů.

Závěr

Endoskopická cytoskopie je nyní kvalitativně novou endoskopickou metodou, která umožňuje provést morfologickou verifikaci slizničního povrchu GIT. Lze s její pomocí barevně zobrazit buňku, její jádro či další buněčné struktury. Dokáže rozeznat normální slizniční mikrostrukturu od zánětu, karcinomu, apod. Tato nová kontaktní endoskopická technika umožňuje provést histologickou verifikaci přímo při vyšetření in vivo.

MUDr. Zdeněk Beneš, CSc.

II. interní klinika

Fakultní Thomayerova nemocnice

Vídeňská 800

140 59 Praha 4 – Krč

E-mail: zdenek.benes@ftn.cz